Alois Wachsman: Žena v křesle
Vyšlo v časopise:
Čes-slov Pediat 2023; 78 (S3): 2.
Alois Wachsman (1898–1942) byl nadán neobyčejnou invencí a tvůrčí fantazií. Měl smysl pro dadaistickou recesi a sarkasmus. Byl to družný, energický a neústupný člověk, který se stavěl proti dogmatickým teoriím.
Působil jako architekt, scénický výtvarník, ale především to byl malíř a grafik.
Wachsman pocházel z kultivovaného i uměleckého rodinného prostředí, kde se sklon k recesi asi dědil, zrovna tak jako malířský talent. Jeho bratrancem byl Jiří Voskovec.
V letech 1917–1922 studoval architekturu na pražské technice, roku 1920 byl jedním ze zakladatelů skupiny Devětsil a v letech 1925–1928 pokračoval ve studiu architektury u Josefa Gočára na Akademii výtvarných umění.
V Gočárově ateliéru se podílel např. na návrhu kostela sv. Václava v Praze-Vršovicích. Při tom se stále věnoval malbě. Velký vliv na něj měli Bohumil Kubišta a Josef Čapek. V intencích raného Devětsilu se pak klonil k magickému realismu a primitivismu. V letech 1923–1925 vytváří Wachsman monumentální zátiší, zobrazující nejprostší věci obyčejného života.
Po studiu architektury na AVU v Praze a druhé cestě do Paříže (1928) začíná autorovo nové tvůrčí období ve znamení lyrického a imaginativního kubismu a vlivu Picassa.
V dalších letech (1934–1938) ho silně zaujal surrealismus, který ale pojímal nedogmaticky. Maloval plátna s mytologickými, biblickými, historickými a osobními tématy. Bohatou fantazii i architektonické vzdělání uplatnil jako scénograf v Osvobozeném a Národním divadle v letech 1934–1937. Nejpůsobivější byla jeho surrealistická výprava Shakespearovy Bouře, uvedené v Národním divadle pod názvem Prospero.
V posledním období (1939–1942) intenzivně studoval technickou stránku malby a soustředil se zejména na různé druhy temper na dřevěném podkladě. Souběžně se zátišími vznikaly obrazy s biblickou, převážně novozákonní tematikou, kterou symbolicky vyjadřoval své obavy z války a ohroženého lidství.
Roku 1940 navrhl nástěnné obrazy pro kapli sv. Jana Křtitele v chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Jsou to: Křest Kristův, Nanebevzetí Jana Křtitele, Koncert andělů.
Obraz Žena v křesle spadá do období lyrického kubismu. Ve formě převažují oblé tvary, typické pro tento styl, v barvách se střídají chladné a teplé tóny. Zároveň tu lze vyčíst wachsmanovskou nadsázku směřující k vtipu. Dáma má našpulené rty, nohy ve střevících, zvlášť pravá noha, připomínají čertovská kopýtka. Patrně jde o zastřenou narážku. Wachsman namaloval asi konkrétní ženu, ale obrazu dodal i obecnější rovinu.
Juliana Boublíková Jahnová
Štítky
Neonatológia Pediatria Praktické lekárstvo pre deti a dorastČlánok vyšiel v časopise
Česko-slovenská pediatrie
2023 Číslo S3
- Gastroezofageální reflux a gastroezofageální refluxní onemocnění u kojenců a batolat
- Využití hodnoticích skóre a objektivních nástrojů při léčbě astmatu
Najčítanejšie v tomto čísle
- Mentální anorexie z pohledu endokrinologa
- Syndromy mnohočetné endokrinní neoplazie v dětském věku
- Současný pohled na diagnostiku deficitu růstového hormonu u dětí a dospívajících
- Pubertální růst dětí, které se narodily malé na svůj gestační věk (SGA), s malou výškou v dětství (SGA-SS). Výsledky léčby růstovým hormonem z dat české národní databáze REPAR