Pohlednice z Kamerunu

Konečně po třech letech covidové pauzy jsme se ve dnech 9.–10. února 2023 sešli s více než 150 africkými přáteli a spolupracovníky na 14. kongresu ASPAE – Africké společnosti dětské a adolescentní endokrinologie. Tentokrát se uskutečnil v Yaounde, hlavním městě Kamerunu. A jako ambasador Evropské společnosti dětské endokrinologie (ESPE) pro Afriku jsem měl vzácnou příležitost být při tom.

Měli jsme možnost užít si africké pohostinnosti. Kongresové centrum v Yaounde postavili před pár lety Číňané a je schopno hostit i podstatně rozsáhlejší akce. Poznali jsme, že Kamerun je obdivuhodná země – turisticky téměř nedotčená, ale s úžasnou tradicí a kulturou.

Jedním z hlavních témat k diskusi a hledání řešení bylo zajištění inzulinu pro děti s diabetem. V Kamerunu je úhrada inzulinu pro diabetické děti zajištěna, ale v zemích, kde vlády nejsou ochotné nebo schopné poskytnout dětem s diabetem inzulin bezplatně, pokračují výrobci inzulinů v dodávkách na bázi charity. Mezi takové země patří například Nigérie, nejlidnatější africký stát. Nelze si ale vybírat typy inzulinových přípravků, děti tak musejí přecházet z vícečetných injekcí v režimu bazál–bolus zase na premixované směsi. Pro přežití postačí, ale dobrou metabolickou kontrolu u dětí s diabetem 1. typu zajistí jen stěží…

Velkou debatu vedli afričtí kolegové o financování a logistice novorozeneckého screeningu – zejména se zaměřením na kongenitální hypotyreózu. Kromě Jihoafrické republiky neprobíhá tento screening soustavně v žádné ze zemí subsaharské Afriky. Cíl je jasný: přesvědčit vlády, že financování novorozeneckého screeningu se vyplatí, a pokusit se zajistit sběr vzorků od všech novorozených dětí – narozených v porodnici i doma. Samotné nadšení lékařů nestačí, jak ukázala i československá zkušenost z doby před 40 lety.

Řada přednášek se týkala dětské obezity, která se v Africe stává problémem, a hledání příčin této „nové epidemie“. Je zřejmé, že právě narůstající prevalence dětské obezity je nechtěným, ale logickým projevem zlepšování socioekonomické situace určité části světa. Afričtí kolegové uvádějí, že městské děti z bohatších a středních vrstev jsou obézní, ale děti v chudých částech země často podvyživené. Postupně jsme se shodli na všeobecné zkušenosti – na počátku je obezita projevem bohatství, s postupující prosperitou je stále častěji spojena s chudobou. A vyhnout se obezitě dětí při zlepšování životních podmínek se nepodařilo nikde na světě.

V Kamerunu žije více než 200 původních kmenů. Každý z nich má svůj jazyk, svého krále a tradiční kulturu. Společným dorozumívacím jazykem je francouzština spolu s angličtinou. Kulturní tradici obyvatel Kamerunu přibližuje Národní etnografické muzeum, umístěné v bývalém paláci francouzského guvernéra z koloniální éry, který byl postaven v roce 1930. A touhu po vzdělání, cestě k lepšímu životu, dokumentují nové školní budovy a čistě ustrojené děti, které k nim ráno míří.

V Kamerunu se vrací naděje, že subsaharská Afrika směřuje k prosperitě a že je kontinentem budoucnosti.

Jan Lebl