Editorial

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

vždy když dávám toto jarní číslo dohromady, přemýšlím, co vám sdělit příjemného, co by vás v těchto dnech potěšilo. Vzhledem k tomu, že nás stále obklopují zneklidňující události tohoto světa, zdá se, že pozitivní zprávy jsou tím, po čem všichni dychtíme.

V poslední době dost bilancuji, přemýšlím, co jsme v oboru dokázali a co je potřeba ještě udělat. Snad nejsem přehnaný optimista, když uvedu, že vidím významný posun pohledu na náš obor. Kolegové z ostatních odborností shledávají, že geriatrie je opravdu oborem, který má své odlišnosti, a především, že spolupráce s námi může být zajímavá.

Myslím nicméně, že před námi všemi je stále dost práce. Nemá cenu bít se v prsa a tvrdit, že my jsme ti praví pro naše seniory. Důležité jsou pádné argumenty. Publikace ožehavých témat je jedním z nich.

V tomto čísle si přečtete, jak je výhodné spojení práce praktického lékaře a geriatra. Přinášíme vám ohlédnutí za celostátním gerontologickým kongresem, předkládáme vám novelu doporučených postupů v léčbě diabetu mellitu a pojednání o urologické problematice ve stáří.

V tomto roce se otevírá nové období práce v České gerontologické a geriatrické společnosti. Čekají nás volby do výboru a chtěla bych vyzvat mladé geriatry ke kandidatuře. Falešná skromnost není na místě. Bude to především o práci. Náš obor nesmí stagnovat. Máme stále dost dluhů, především v oblasti zřizování geriatrických ambulancí. Také pokračující spolupráce s ostatními odbornostmi je nanejvýš důležitá. Vedle rutinní práce je koncepční a organizační práce ve výboru nepochybně prostředkem, jak ovlivnit řadu věcí, které posunou obor dopředu. Věřte, že začínáme být bráni vážněji, než tomu bylo v minulosti, a nahrává tomu mimo jiné stárnutí populace.

Aktuálně probíhají jarní atestace. Jak pročítám práce našich mladých kolegů, shledávám v nich zajímavá témata a vidím, jak roste úroveň publikací stejně jako zájem o obor. Péče o seniory se v budoucnu nevyhne žádné specializaci. S nárůstem věku našich seniorů se objevuje odlišný pohled na agresivitu medikace v kardiologii, diabetologii, lipidologii a dalších oborech. Zjišťujeme, jak málo máme silných důkazů a kolik toho o této věkové kategorii ještě nevíme. Pouze neznalost stojí za nesprávným argumentem, že patofyziologie ve stáří se neliší od patofyziologie středního věku. Pediatři řešili obdobný problém, dnes však nikoho nepřekvapuje, že dávkování léků či pohled na diagnostiku u dětí jsou jiné než u dospělých.

Myslím, že je potřebné se dívat do budoucnosti s důvěrou. Chtěla bych zakončit toto zamyšlení vírou v generaci lékařů, která bude neúnavně pokračovat v naší práci a naváže na to, o co jsme tak dlouho a navzdory různým překážkám usilovali.

Přeji vám hezké a klidné léto, plné zaslouženého odpočinku potřebného k nabrání dalších sil do zbytku roku.

Za kolektiv autorů článků a redakci tohoto čísla

MUDr. Božena Jurašková, Ph.D.

III. interní gerontometabolická klinika LF UK a FN Hradec Králové