Deprese u seniorů s chronickým selháním srdce

Souhrn

Úvod:

Deprese je až dvojnásobně častější u kardiologicky nemocných osob než v obecné populaci a je také rizikovým faktorem pro srdeční morbidity a mortality. Cílem výzkumu bylo zjistit výskyt deprese u seniorů s chronickým selháním srdce hospitalizovaných na kardiovaskulárním oddělení.

Metodika:

Pro získání dat byla využita Geriatrická škála deprese. Výzkumný soubor tvořilo 103 respondentů s chronickým selháním srdce.

Výsledky:

Ve sledovaném souboru 103 respondentů bylo bez depresivního syndromu 50 respondentů (48,5 %), 43 respondentů (41,8 %) s mírnou depresí a 10 respondentů (9,7 %) s manifestní depresí. Na základě statistické analýzy byly statisticky významné výsledky nalezeny v závislost deprese a věku (p = 0,026) a v závislosti deprese a rodinného zázemí (p = 0,019).

Závěr:

Senioři s chronickým srdečním selháním hospitalizovaní na kardiovaskulárních odděleních trpěli depresí. Deprese se vyskytovala v nadpoloviční většině sledovaného souboru, a to v různé míře. Je tedy žádoucí detekovat depresi dříve, než má negativní dopad na přidružené onemocnění pacienta.

Klíčová slova:

deprese – senior – chronické srdeční selhání – GDS

Úvod

Deprese v naší populaci patří mezi nejčastější psychické poruchy. V ČR se vyskytuje skoro 2× častěji, než v Anglii a Francii, z čehož plyne i častější sebevražednost [1]. Příčinami deprese u chronického srdečního selhání (CHSS) bývají obtíže spojené právě s onemocněním (snížení tolerance fyzické zátěže, opakované hospitalizace pro dekompenzaci, komplikace a srdeční arytmie). Deprese zhoršuje přežívání i průběh onemocnění, její odhalení má proto pro život pacienta nepochybně značný význam [2].

Prevalence výskytu depresivních poruch v běžné populaci se uvádí okolo 5–16 %. Ženy trpí depresí častěji než muži, dokonce až 2násobně. U seniorů je prevalence udávána na 10 %. Tyto hodnoty vyjadřují procentuální zastoupení u depresivní symptomatiky, vč. kritérií depresivní fáze. Příznaky deprese s neúplnými depresivními stavy však trpí dalších 15–25 % seniorů. U pacientů s poruchou kognitivních funkcí Alzheimerova typu se předpokládá, že až 50 % pacientů s touto demencí trpí depresí [3,4]. V průběhu posledních 20 let výzkum ukázal, že deprese je až 2násobně častější u kardiologicky nemocných osob než v obecné populaci a že je také rizikovým faktorem pro srdeční morbidity a mortality nezávisle na tradičních rizikových faktorech [5]. Po kardiovaskulárních (KV) příhodách se toto riziko navíc ještě zvyšuje [6]. Základem pro dia­gnostiku deprese je vyšetření psychiatrem či psychologem. Jinou možností je využití různých dotazníků [7]. Možné hodnoticí nástroje pro screening deprese uvádí Křivohlavý tyto: Hamiltonův dotazník deprese, Bachův dotazník deprese, Zungova škála deprese, Výkonová škála deprese, Beckův dotazník deprese, dotazník Depresive Living Syndrom a např. Geriatrická škála deprese (GDS), určená pro geriatrické pacienty [8]. Za nejvhodnější nástroj k měření deprese u seniorů je považována právě GDS. Uvádí se, že je vhodná pro zdravé, nemocné, v komunitách a v akutních i dlouhodobých zařízeních [9,10].

Vedle deprese jakožto nejčastější psychické poruše hovoříme ve 21. století o srdečním selhání (SS) jako o epidemii. Dokonce se odhaduje, že v roce 2020 bude ischemická choroba srdeční (ICHS) společně s depresivní poruchou patřit k nejpočetnějším pracovním neschopnostem [11]. Dochází k poklesu úmrtnosti na infarkt myokardu (IM) a na cévní onemocnění v důsledku hypertenze. Naopak stoupá počet pacientů s chronickou arteriální hypertenzí a rizikem rozvoje SS [2,12]. Na chronickém selhání srdce se podílí poruchy srdečních struktur, poruchy funkce srdce a srdečního rytmu. To vše na podkladě dysfunkce levé komory (po IM, při hypertenzi), chlopenní vady či kardiomyopatie a na podkladě dalších možných komorbidit, jako je kupříkladu diabetes mellitus, anémie, deprese, ledvinné chronické onemocnění a jiné [12,13].

Materiál a metodika

Formou kvantitativního výzkumu a za použití standardizovaného dotazníku GDS a Mini-Mental Scale Examination (MMSE) byl sestaven výzkumný soubor. GDS dle Sheikh a Yesavage obsahuje 15 otázek týkajících se spokojenosti se životem, prázdnoty života, nálady, pocitů, energie do života, beznadějnosti atd. Například: „Pociťujete svou situaci jako beznadějnou?“ „Jste většinou šťastný (šťastná)?“ „Máte pocit, že Váš život je prázdný?“ Respondent odpovídá ano nebo ne. Odpověď má váhu 0 nebo 1. Někdy má odpověď „ano“ váhu = 1, jindy má odpověď „ne“ váhu = 1. Je to přesně dáno. Respondent dle odpovědí získá 0–15 bodů. Hodnota 0–5 bodů znamená normální nález. Hodnota 6–10 bodů identifikuje mírnou depresi. Hodnota 11–15 bodů znamená relevantní (závažnou) depresi. Z výzkumu a klinické praxe bylo zjištěno, že tato škála má vysokou citlivost (92 %), specifičnost (89 %), platnost a spolehlivost, pokud je vyhodnocena podle dia­gnostických kritérií. Použití GDS škály je možné buď tak, že se administrátor ptá respondenta a sám zapisuje odpovědi, nebo může respondent dotazník vyplňovat sám [9,10,14,15].

Výzkumný soubor se skládal ze 103 respondentů splňujících stanovená kritéria, hospitalizovaných v období únor až listopad roku 2016 na standardních KV odděleních. Kritéria pro výběr výzkumného souboru: 1. CHSS, 2. MMSE – s minimálním počtem 21 bodů dosaženého v testu kognitivních funkcí, 3. hospitalizace na KV odděleních, 4. věk nad 65 let, 5. informovaný souhlas s výzkumem. Základní charakteristiky ukazuje tab. 1. Ve věku 65–74 let se nacházelo 46 respondentů, 45 respondentů bylo ve věku 75–84 let a věk > 85 let mělo 12 respondentů. Žen bylo 62 (60,2 %) a mužů 41 (39,8 %). Větší počet žen může být dán nerovnoměrně zastoupeným souborem, ale také faktem, že se ženy dožívají vyššího věku než muži. Ve svém bytě či domě žilo 91 respondentů (88,4 %), v domově pro seniory 6 respondentů (5,8 %), 3 respondenti (2,9 %) žili v léčebně pro dlouhodobě nemocné a 3 respondenti (2,9 %) žili v jiném zařízení. Nikdo ze sledovaného souboru nebyl svobodný, 26 respondentů (25,2 %) bylo rozvedených, 37 respondentů (35,9 %) v manželství a 40 respondentů (38,8 %) byli vdovci nebo vdovy. Při důchodu si 2 respondenti (1,9 %) finančně přivydělávali a 101 respondentů (98,1 %) si nepřivydělávalo. Příspěvek na péči pobíralo 19 respondentů (18,5 %), ostatní respondenti příspěvek nepobírali. Z hlediska subjektivní soběstačnosti – kdo pečuje, odpovídali respondenti nejčastěji, že o ně pečuje rodina (51,5 %), dále o sebe pečují sami (45,6 %), případně dochází někdo jiný (2,9 %). Do výzkumného souboru byli zařazeni ti respondenti, kteří splňovali kritéria.

Data byla analyzována statisticky, pomocí programu Stata verze 13. Pro popis souboru byla použita popisná statistika (frekvenční tabulky s absolutními a relativními počty). Pro vyhodnocení byl použit chí-kvadrát test, v případě, že nebyly splněny podmínky pro jeho použití, byl použit Fisherův exaktní test. Statistické testy byly hodnoceny na hladině významnosti 5 % (p < 0,05).

Výsledky

Výzkumný soubor tvořilo 103 seniorů s CHSS. Deprese se vyskytovala u 53 respondentů (43 respondentů s mírnou depresí, 10 respondentů s manifestní depresí), zbývající počet 50 respondentů dle GDS depresí netrpěl (tab. 2).

Kvantitativní výzkum zjišťoval výskyt a hodnocení deprese u seniorů s CHSS v závislosti na několika faktorech. Mezi tyto faktory patřil věk, pohlaví, soběstačnost dle Indexu Barthelové, dušnost a obtíže dle NYHA, počet hospitalizací, rodinné zázemí a úroveň vzdělání. Statisticky významné výsledky byly nalezeny v závislosti deprese a věku (p = 0,026) a v závislosti deprese a rodinného zázemí (p = 0,019).

Ostatní výsledky (deprese porovnávána s pohlavím, soběstačností dle Indexu Barthelové, dušností a obtíží dle NYHA, počty hospitalizací, úrovni vzdělání) nebyly statisticky významné. Deprese se vyskytovala více u osob s lehkou závislostí (dle Indexu Barthelové) než u osob se středním stupněm závislosti (vliv soběstačnosti na výskyt deprese; p = 0,480), více u žen než u mužů, jak u mírné, tak i manifestní deprese (závislost deprese a pohlaví; p = 0,641). Vyšší výskyt deprese byl u seniorů s dušností a obtížemi dle NYHA III–IV než u NYHA II–III, a to u mírné i manifestní deprese (závislost stupně dušnosti a obtíží dle NYHA a deprese; p = 0,813). Častěji byla deprese detekována u seniorů hospitalizovaných 1–2×, než u seniorů s depresí a více absolvovanými hospitalizacemi (vliv počtu hospitalizací na depresi; p = 0,627). Dle úrovně dosaženého vzdělání byla deprese vyhodnocena nejčastěji u seniorů se základním vzděláním anebo vyučených v nějakém oboru (vliv úrovně vzdělání na depresi; p = 0,277) (tab. 3).

Diskuze

Cílem práce bylo zjistit výskyt deprese u seniorů s CHSS hospitalizovaných na KV oddělení. Bylo zjištěno, že výskyt deprese se u seniorů s CHSS vyskytuje. Statisticky významné výsledky seniorů s depresí a CHSS byly nalezeny u dvou sledovaných faktorů: u věkových skupin a rodinného zázemí. V ostatních zkoumaných oblastech (soběstačnost dle Indexu Barthelové, pohlaví, NYHA, počet hospitalizací a vzdělání) nalezeny významné statistické výsledky nebyly. Zjištěné výsledky byly konfrontovány a porovnány s výsledky výzkumů zahraničních a českých studií.

Závislost deprese a věku se v našem výzkumu vyjevila jako statisticky významná (p = 0,019), věk ovlivňuje výskyt deprese u seniorů s CHSS. Studie 360 pacientů ve věku > 65 let od Altimira et al zkoumající existenci křehkosti u pacientů se SS a rozdíly ve věku a pohlaví zjistila, že křehkost je běžná u pacientů se SS a deprese převládá u starších, ale i mladších pacientů [16]. Ve studii od Freedlanda et al bylo zjištěno, že prevalence komorbidní deprese u pacientů s CHSS závisí na vlastnostech sledovaného vzorku. V této studii s celkovým souborem 682 hospitalizovaných pacientů byla těžká deprese významně častější u starších (29 %) než u pacientů mladších 60 let (16 %) [17]. Naproti tomu studie Rohyanse a Presslera se 150 pacienty a s průměrným věkem 61,3 let zjistila, že věk a depresivní příznaky jsou v negativní korelaci, tedy jsou na sobě nezávislé [18].

Vztah mezi výskytem deprese a soběstačností dle Indexu Barthelové u seniorů s CHSS jsme v našem výzkumu nenašli. Stejně tak studie Freedlanda et al zjistila již zmíněný fakt, že závisí na vlastnostech sledovaného vzorku, ale také že závislost v každodenních činnostech je nezávislý prediktor [17].

Dále dle našeho výzkumu se výskyt deprese neliší mezi muži a ženami s CHSS v seniorském věku. Výsledky nebyly statisticky významné (p = 0,641), ale větší výskyt deprese se jevil u žen. Hägglund et al zkoumali výskyt deprese u lidí se SS a bez selhání v seniorském věku. Zjistili, že deprese u obou skupin má obdobné výsledky. Ve skupině se SS měly vyšší stupeň deprese ženy než muži [19]. Ve výzkumu Guallar-Castillón et al věnovaném prevalenci deprese u 433 sledovaných pacientů se SS byla deprese detekována více u žen, s celkovým počtem 139 (57 %), než u mužů, kterých ale bylo 71 (37,6 %) [20]. Rohyans a Pres­sler prezentoval výzkum 150 pacientů, z toho bylo 88 (59 %) mužů a 62 (41 %) žen s depresivními symptomy a SS. Výsledkem výzkumu bylo dosažení vyššího skóre depresivních příznaků u žen než u mužů, ale významně se nelišily [18]. Výzkum Lesman-Leegte et al zkoumající depresivní symptomy u starších pacientů s CHSS zjistil statisticky významnější výskyt deprese u žen (48 %) než u mužů (36 %) [21].

Stupeň dušnosti dle klasifikace NYHA výskyt deprese u seniorů s CHSS dle výsledků našeho výzkumu (p = 0,813) neovlivňuje. Oproti tomu Pena et al ve své studii se 103 respondenty uvádí významnou závislost klasifikace obtíží dle NYHA a depresivních symptomů. Pacienti s třídou NYHA IV měli významně více depresivních symptomů než pacienti s NYHA třídou II nebo III [22], k čemuž jsme dospěli i v našem výzkumu, ale nenašli jsme významnou závislost. Murberg et al ve svém výzkumu s celkovým počtem 119 respondentů se SS naznačují, že existuje nevýznamné spojení mezi vnímanou dušností dle klasifikace NYHA a depresí [23].

Dle počtu hospitalizací jsme nenalezli statisticky významný rozdíl ve výskytu deprese (p = 0,627). V našem výzkumu však převládal větší počet seniorů s depresí nebo bez, kteří byli hospitalizováni 1–2×. Aggelopoulou et al zkoumali úzkost, depresi a kvalitu života u pacientů se SS v Řecku. Vzorek se skládal z 231 respondentů s průměrným věkem 66,1 let. Celkem 194 respondentů (84 %) bylo rehospitalizováno během posledního roku 1–4×, více než 4 rehospitalizace absolvovalo 37 respondentů (16 %). Z této studie vyplynulo, že respondenti měli nízkou kvalitu života a vysokou hladinu úzkosti a deprese. Také vyplynulo, že na těchto výsledcích se podílely faktory, jako je vyšší věk, nízká úroveň vzdělání, nezaměstnanost, špatná ekonomická situace, více hospitalizací (více než 4×) a SS stupně III a IV NYHA (p < 0,001 ve všech případech) [24].

Rodinné zázemí výskyt deprese u seniorů s CHSS ovlivňuje. Zde jsme nalezli statisticky významný rozdíl (p = 0,019). Rohyans a Pres­sler tvrdí, že způsob žití sám/ s někým nemá významný vliv na prevalenci deprese u pacientů se SS [18]. Havranek et al zjišťovali ve své studii závislosti prediktorů nástupu depresivních symptomů. Zjistili, že pacienti, u kterých se vyvinula deprese, žili 2× častěji sami než ti, kteří žili s někým. Byl nalezen významný nezávislý prediktor – způsob žití [25].

Úroveň vzdělání výskyt deprese u seniorů s CHSS neovlivňuje, jak je patrné z našeho výzkumu (p = 0,277). Stejně tak Lesman-Leegte et al zkoumající depresivní symptomy u starších pacientů s CHSS neodhalili významné rozdíly v úrovni vzdělání a výskytu deprese [21]. Moser et al zjišťoval prevalenci depresivních symptomů u starší populace se SS. Zjistil, že jedinci se střední školou nebo s nižším vzděláním zažívají významně vyšší hladinu deprese (p = 0,001), ale i úzkosti a nepřátelství než ti, co mají vzdělání vyšší než středoškolské [26].

Limitace výzkumu

Z uskutečněného výzkumu vzešly výsledky, které mají určité limitace a na které je třeba brát ohled při jejich prezentování. Z hlediska metodologie je jedna z limitací poměrně malý soubor s počtem 103 respondentů. Tento malý vzorek byl způsoben náročností sběru dat, který prováděla sama autorka výzkumu s ohledem na minimalizaci nejasností při vyplňování dotazníku. Další limitací je sběr prováděný v jediné nemocnici na KV jednotkách ostravského regionu, a nelze jej tedy zobecňovat pro celou populaci bez dalšího hlubšího výzkumu. Na základě výsledků mohou být realizovány budoucí výzkumy v oblasti této problematiky.

Závěr

O CHSS hovoří někteří autoři jako o medicínsky, sociálně a ekonomicky závažném onemocnění, jako o epidemii 21. století, s vysokým nárůstem počtu pacientů. Toto koresponduje se sníženým počtem úmrtí na akutní kardiologické stavy, zejména na akutní IM, což má ale za následek v konečném důsledků poškození myokardu s rozvinutím CHSS. Podobně se však hovoří i o depresi, která je označována za rýmu a za jednu z nejčastějších příčin pracovní neschopnosti 21. století. Jsou to tedy dvě choroby s vysokým výskytem a s možnou závislostí jedna na druhé.

V rámci našeho výzkumu bylo zjištěno, že deprese se vyskytuje u více než 50 % seniorů s CHSS, současně byl prokázán vzájemný významný vztah mezi depresí a věkem a mezi depresí a rodinným zázemím (žití s někým nebo sám). Proto se domníváme, že by posuzování výskytu deprese pomocí vhodného standardizovaného nástroje (např. GDS) mělo být součástí komplexního vyšetření pacienta s CHSS při anamnestickému sběru dat, jelikož už samotný rozhovor dává nemocnému pocit, že se o něj zajímáme a že nám není lhostejný. Dobrý psychický stav je předpokladem lepší spolupráce, která vede k rychlejší úpravě obtíží u tak už nevyléčitelně nemocných.

Doručeno do redakce: 4. 6. 2018

Přijato po recenzi: 24. 6. 2018

Mgr. Nikola Gorylová

www.fno.cz

nikola. g@volny.cz