Abstrakta posterů

P-1

Stanovení koncentrace kyseliny orotové v moči metodou kapilární elektroforézy

Hodík J., Hornik P., Paulová M., Hájková K., Bártová P., Koubíková H., Klímová E.

Ústav dědičných metabolických poruch, 1. lékařská fakulta, Univerzita Karlova v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze

jakub.hodik@vfn.cz

Cíl: Pro diagnostiku deficitu ornitinkarbamoyltransferázy a dalších dědičných metabolických poruch spojených se zvýšeným vylučováním kyseliny orotové močí bylo na našem pracovišti používáno fotometrické stanovení při 480 nm s p-dimethylaminobenzaldehydem po odsolení moči na ionexu, bromaci a redukci kyselinou askorbovou. Metoda byla dostatečně přesná i citlivá, ale časově náročná a vyžadující použití vysoce toxického brómu. Cílem této práce bylo zavedení metody, která by umožňovala kvantitativně stanovit koncentraci kyseliny orotové v moči a současně celé stanovení významně urychlila, zjednodušila a nepoužívala toxické chemikálie.

Metoda: Kyselina orotová se ve vodou naředěné moči po elektroforetické separaci a UV detekci stanovuje na vnější standard při 280 nm. Pro elektroforetickou separaci se používá natrium-borátový pufr (20 mmol/l, pH 9,2) a nepokrytá křemenná kapilára délky 50 (57) cm s vnitřním průměrem 75 µm a separační napětí 30 kV v pozitivním módu.

Výsledky: Byla zavedena elektroforetická metoda s UV detekcí pro stanovení koncentrace kyseliny orotové v moči. Tato metoda je lineární do 180 µmol/l, mez kvantifikace a detekce je 8,3 µmol/l, resp. 2,5 µmol/l. Variační koeficient pro opakovatelnost a reprodukovatelnost měření je CV < 5,0 %, resp.CV < 9,0 %. Metoda je vhodná pro diagnostiku i monitoring deficitu ornitinkarbamoyltransferázy a dalších dědičných metabolických poruch spojených se zvýšeným vylučováním kyseliny orotové. Porovnáním používané fotometrické metody a nově zavedené elektroforetické metody byly zjištěny shodné výsledky.

Závěr: Stanovení koncentrace kyseliny orotové v moči metodou kapilární elektroforézy plně nahrazuje stávající metodu pro stanovení orotátu a je oproti fotometrické metodě specifičtější, časově výrazně méně náročné, méně pracné a nepoužívá vysoce toxický bróm.

Podpořeno MZ ČR – RVO VFN64165 a projektem OPPK CZ.2.16/3.1.00/24012.

P-2

Naše zkušenosti s celoplošným laboratorním novorozeneckým screeningem DMP – 3 roky zkušeností v Olomouci

Kittlová L., Ševčíková J., Friedecký D., Hlídková E., Bekárek V., Kapustová M., Růžičková V., Procházková D., Fajkusová L., Adam T.

Laboratoř dědičných metabolických poruch, OKB, FN Olomouc; Pediatrická klinika, FN Brno; Centrum molekulární biologie a genové terapie, IHOK, FN Brno

kittlova.lenka@email.cz

V roce 2009 byl zahájen celoplošný laboratorní novorozenecký screening deseti dědičných metabolických poruch za pomocí tandemové hmotnostní spektrometrie. V naší laboratoři jsme zavedli metodu stanovení aminokyselin a acylovaných karnitinů bez nutnosti použití derivatizačních činidel za využití systému LC/MS/MS API 4000 a kitu firmy Chromsystems. Analýza jednoho vzorku trvá 55 s. Metabolity jsou analyzovány v režimu MRM přechodů a kvantifikovány na stabilně značené standardy. Výsledky jsou zpracovávány softwarem ChemoView 2.0. Laboratoř se úspěšně účastní externí kontroly kvality CDC a ERNDIM. Během tří let jsme vysledovali řadu systematických či náhodných chyb při administrativě novorozeneckých oddělení, které ztěžují provádění novorozeneckého screeningu. Jedná se především o problematiku přepisování žádanek, pojištění cizinců a ambulantních porodů.

Od roku 2009 bylo v naší laboratoři vyšetřeno více než 100 tisíc dětí se záchytem 22x PKU a HPA (1:4700), 8x MCADD (1:13100), 2x MSUD, 2x VLCAD, 1x CPT I, 2x GA I, 1x IVA, 2x LCHAD. V roce 2013 byl zahájen pilotní projekt za účelem zmapování incidence dalších onemocnění a potenciálního rozšíření základního panelu screeningu deseti onemocnění.

P-3

Porovnání metod stanovení katepsinu B a prokatepsinu B v séru a v moči u pacientů s karcinomem močového měchýře

Petrosjanová R., Kubešová P., Kotaška K., Dušek P.

Ústav lékařské chemie a klinické biochemie 2. LF UK a FN v Motole, Praha, Urologická klinika 2. LF UK a FN v Motole, Praha

romanap@email.cz

Cíle práce: Katepsiny patří mezi významné biochemické markery využívané v diagnostice nádorů. Cílem studie bylo porovnat diagnostickou účinnost katepsinů (katepsinu B a prokatepsinu B) v séru a v moči u pa-cientů s karcinomem močového měchýře.

Pacienti a metody: Koncentrace katepsinu B a prokatepsinu B v séru a v moči byly měřeny dvěma enzymovými metodami (EIA) v souboru 20 pacientů s karcinomem močového měchýře a v kontrolním souboru 20 zdravých jedinců. Močové koncentrace katepsinu B a prokatepsinu B byly adjustovány na kreatinin. Močový kreatinin v obou skupinách pacientů byl stanoven enzymatickou kreatinázovou metodou.

Výsledky: Koncentrace katepsinu B v séru a v moči a poměr U-katepsin B/kreatinin jsou srovnatelné ve skupině pacientů s karcinomem močového měchýře i v kontrolní skupině. Koncentrace prokatepsinu B a poměr U-prokatepsin B/kreatinin jsou ve skupině pacientů s karcinomem signifikantně zvýšené oproti kontrolní skupině (3,73 µg/l vs. 1,35 µg/l; p = 0,007 a 0,67 vs 0,19 µg/mmol kreatininu; p = 0,0005). Porovnání diagnostické účinnosti prokatepsinu B a katepsin B v séru a v moči ukazuje vyšší diagnostickou efektivitu prokatepsinu B v moči oproti katepsinu B (AUC = 0,74 vs. AUC = 0,62). Diagnostická účinnost poměru U-prokatepsin B/kreatinin je také vyšší oproti poměru U-katepsin B/kreatinin (AUC = 0,81 vs AUC = 0,56). Diagnostické efektivity obou parametrů v séru jsou nízké (S-prokatepsin B: AUC = 0,51; S-kathepsin B: AUC = 0,59).

Závěr: Stanovení prokatepsinu B v moči je vhodným diagnostickým ukazatelem u pacientů s karcinomem močového měchýře.

Podpořeno grantem IGA MZ NT 11415/5

P-4

Močová analýza a kvantifikace bakterií v arb. j. dle hodnoty All Small Particles na analyzátoru iQ200

Pospíšilová I.

OKB FN Olomouc

isabela.pospisilova@fnol.cz

Cíl: Stanovení hodnotících mezí pro správnou kvantifikaci bakteriurie způsobené bakteriemi ve formě koků, s využitím hodnoty ASP (All Small Particles) na analyzátoru iQ200.

Metody: Byly stanoveny hodnoty bakterií v arbitrárních jednotkách ve vybrané skupině vzorků na automatickém analyzátoru iQ200 a poté pomocí manuální mikroskopie jako zlatého standardu. Bylo provedeno srovnání těchto výsledků dle kritéria přítomnosti bakterií – koků a/nebo bakterií – tyčí. Statistickými výpočty byl převeden počet bakterií - koků, nezahrnutých do kategorie bakterií při automatické močové analýze na analyzátoru iQ200, avšak zařazených do kategorie ASP, na arbitrární jednotky. Byl definován postup hodnocení počtu bakterií na automatickém analyzátoru iQ200 s přihlédnutím k výsledkům kategorie ASP.

Výsledky: Budou prezentovány přehledné výsledky srovnání měření přítomnosti bakterií v moči na automatickém analyzátoru iQ200 a mikroskopie, s důrazem na typ (tvar) bakterií. Bude ukázán správný postup kvantifikace bakteriurie.

Závěr: Bylo zjištěno nevhodné zařazování bakterií – koků do kategorie ASP při hodnocení močového sedimentu na analyzátoru iQ200. Do kategorie bakterií byly řazeny pouze bakterie – tyče. Po provedení statistického měření byl určen převod absolutního množství bakterií – koků ve skupině ASP na arbitrární jednotky a také určen postup kvantifikace celkového množství bakterií ve vzorku moče (zahrnující koky i tyče).

P-5

Hladiny markerů oxidačního stresu a změny aktivit antioxidačních enzymů u pacientů s pankreatopatií

Vávrová L., Kodydková J., Trávníčková J., Farkačová J., Macášek J., Krechler T., Žák A.

4. interní klinika; Ústav lékařské a laboratorní diagnostiky; 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze; Všeobecná fakultní nemocnice v Praze

jirina.travnickova@vfn.cz

Oxidační stres je považován za jeden z rizikových faktorů v patogenezi pankreatopatií a je dále spojen se zvýšenou peroxidací lipidů a proteinů. Nadprodukce reaktivních forem kyslíku a dusíku a nebo nedostatečná funkce antioxidačního obranného systému vede ke vzniku oxidačního stresu. Cílem této studie bylo sledovat u pacientů s chronickou pankreatitidou (ChP) a karcinomu pankreatu (KP) parametry antioxidačního systému a stanovit markery oxidačního stresu.

Metodika: Do studie bylo zařazeno 50 pacientů s KP (M/F = 40/10), 50 pacientů s ChP a 50 na základě věku a pohlaví spárovaných zdravých kontrol (KON). Byla stanovována aktivita superoxiddismutasy 1 (SOD1), katalasy (CAT), glutathionperoxidasy 1 (GPX1), glutathionreduktasy (GR) a arylesterasová (PON1-A) a laktonasová (PON1-L) aktivita paraoxonasy 1 (PON1). Jako markery oxidačního stresu byly stanovovány koncentrace konjugovaných dienů v precipitovaných LDL (KD/LDL) a hladiny oxidovaných LDL (ox-LDL/LDL).

Výsledky: U pacientů s KP byly pozorovány snížené aktivity CAT, PON1-A a PON1-L a naopak zvýšené aktivity SOD1 a zvýšené hladiny ox-LDL/LDL ve srovnání s ChP pacienty a KON. Pacienti s KP měli v porovnání s ChP pacienty a KON sníženou koncentraci GSH. U obou skupin pacientů byly pozorovány snížené aktivity GPX1 a GR, naopak hladiny KD/LDL byly u pacientů s KP i ChP zvýšené v porovnání s KON.

Závěr: Naše výsledky ukazují na zvýšený oxidační stres a porušenou antioxidační rovnováhu u pacientů s ChP a KP. Pacienti s KP a ChP měli sníženou funkci antioxidačního obranného systému a zvýšené hladiny markerů oxidačního stresu.

P-6

Pravidelné porovnávání metod prováděných na dvou a více nezávislých analytických systémech (linkách) v laboratoři

Kubíčková V., Novotný D.

Oddělení klinické biochemie, Fakultní nemocnice Olomouc

Veronika.Kubickova@fnol.cz

Cíl: Pravidelné monitorování výsledků stejných metod, které jsou prováděny na dvou a více nezávislých analytických systémech (platformách) v laboratoři k zajištění kontinuity vydávaných nálezů.

Metody: Byl definován postup porovnávání za využití výsledků vnitřní kontroly kvality jednotlivých analytických systémů a jejich statistického zpracování. Byla vymezena kritéria úspěšnosti srovnání, založených na intraindividuální biologické variabilitě analytu a/nebo mezilaboratorním variačním koeficientu metody z příslušných cyklů EHK. Dále byla určena nápravná opatření v případě porušení kritérií.

Výsledky: Je prezentován přehled výsledků a plnění zvolených kritérií pravidelného porovnávání jednotlivých metod měřených na OKB FN Olomouc na dvou a více nezávislých analytických systémech.

Závěr: Porovnávání metod prováděných na dvou a více nezávislých analytických systémech (linkách) na Oddělení klinické biochemie Fakultní nemocnice Olomouc je již rok a půl pravidelnou součástí monitoringu kvality vydávaných analytických výsledků s cílem zajistit návaznost laboratorních nálezů.

P-7

Pacienti – priorita klinických laboratoří.

Sedlák T., Sedláková Š., Bunešová M.

ÚLCHKB UK 2. LF a FN Motol, Praha

tom.bauer@seznam.cz

Cíl: Sledování kvality vzorků dodávaných do laboratoře klinické biochemie, trend vývoje v čase a cesty ke zvyšování kvality.

Metody: Sledování četnosti vzorků odmítnutých při příjmu z důvodu nekvality po dobu 5 let. Sledováno pomocí laboratorního informačního systému, oddělení jsou průběžně informována o výsledcích.

Výsledky: Informace o preanalytické fázi a o zásadách příjmu vzorku jsou poskytnuty oddělením prostřednictvím laboratorních webových stránek. Oddělení jsou průběžně a v pravidelných časových intervalech seznamována s výsledky. Závažné chyby jsou řešeny analýzou kořenových příčin (RCA). Dosažené výsledky jsou uvedeny v tabulce, která obsahuje pro každý hodnocený rok procenta četnosti odmítnutých vzorků a příslušnou hodnotu six sigma. Na počátku sledování jsme registrovali 0,50 % odmítnutých vzorků, v současnosti je četnost odmítnutých vzorků 0,18 %, to odpovídá hodnotě sigma 4,5; což indikuje dobrou kvalitu procesu.

Diskuse: Podmínkou „sine qua non“ kvalitního výsledku je dodání kvalitního vzorku do laboratoře. Dobrým ukazatelem stavu kvality vzorku je četnost jejich odmítnutí. Nástroji kvality jsou akreditace, analýza kořenových příčin chyb a zejména zpětná vazba s odděleními. Uplatněním všech uvedených nástrojů kvality jsme dosáhli zvýšení kvality dodávaných vzorků na velmi dobrou úroveň. Cílem je prospěch pacientů získaný udržováním diagnostických a terapeutických procesů na co nejvyšší možné úrovni.

P-8

Implementace řízení systému kvality při zavádění sítě nových POC glukometrů

Zápecová M., Kubíčková V.

Oddělení klinické biochemie, Fakultní nemocnice Olomouc

Marketa.Zapecova@fnol.cz

Cíl: Nastavení systému a provedení kontroly kvality při zavádění sítě 80 kusů nových POC glukometrů ACCU CHEK Inform II firmy Roche ve Fakultní nemocnici Olomouc.

Metody: Bylo provedeno měření testů linearity všech nových glukometrů. Následně byl upraven systém stávajícího pravidelného měření vnitřní kontroly kvality dosavadní sítě POC glukometrů pro nové přístroje. Byly také určeny postupy provádění externí kontroly kvality. Nakonec bylo také provedeno srovnání výsledků měření POC glukometrů s referenční hexokinázovou metodou v centrální laboratoři OKB FN Olomouc.

Výsledky: Budou prezentovány přehledné výsledky testů linearity, vnitřní kontroly kvality a externí kontroly kvality nových POC glukometrů. Dále bude uvedeno srovnání měření koncentrace glukózy na POC glukometrech s metodou v klinické laboratoři.

Závěr: Byly provedeny testy kvality pro ověření správnosti a přesnosti měření při zavádění nových POC glukometrů ve FN Olomouc. Výsledky byly úspěšné a všechny glukometry byly uvolněny do provozu. Je nastaven systém pravidelného měření vnitřní i vnější kontroly kvality, testů linearity a porovnání měření s referenční klinickou laboratoří na OKB FN Olomouc.

P-9

Monitorování a analýza vybraných indikátorů kvality preanalytické fáze na PLM IKEM

Kotrbatý J., Kubková B., Franeková J.

Pracoviště laboratorních metod, IKEM

jiri.kotrbaty@ikem.cz

Na Pracovišti laboratorních metod IKEM systematicky monitorujeme a analyzujeme neshody v preanalytické fázi od roku 2007. Do monitorování je zapojena biochemická, hematologická, imunologická a mikrobiologická laboratoř. Požadavek na toto monitorování vychází z ČSN EN ISO 15189:2013 (4.14.7).

V roce 2011 bylo toto monitorování neshod upraveno s ohledem na indikátory kvality, které stanovila pracovní skupina IFCC. V naší laboratoři se monitorují 2 skupiny indikátorů: pro chyby vzniklé v laboratoři a pro chyby vzniklé mimo laboratoř. Pro mimolaboratorní chyby je v naší laboratoři monitorováno celkem 15 indikátorů, z nichž 13 vychází z návrhu IFCC. Monitorují se: neúplné údaje na žádance, oprava požadavku, počet nesrozumitelných požadavků, zrušeno z oddělení, počet nedodaných vzorků, počet vzorků s nedostatečným objemem vzorku, počet požadavků s chybnou identifikací pacienta, počet požadavků s chybnou identifikací lékaře, špatný odběr, počet vzorků odebraných do nevhodných odběrových nádobek, počet nesprávně označených vzorků, počet vzorků poškozených při transportu, počet sražených vzorků (biochemie/hematologie), počet hemolytických vzorků (biochemie). Pro laboratorní chyby je monitorováno 5 indikátorů, které vychází z návrhu IFCC (prasklá zkumavka, znehodnoceno v laboratoři, záměna vzorku v laboratoři, z technických důvodů nedodržen TAT, z technických důvodů nedodrženy podmínky preanalytické fáze).

Vybrali jsme indikátory jednoznačně pochopitelné, snadno evidovatelné (ideálně v LIS pomocnou metodou) a s edukačním potenciálem pro uživatele laboratorních služeb. Nasbíraná data se analyzují a interpretují pomocí kritérií definovaných IFCC a metodou Six sigma. U obou hodnocení se rozlišují 4 stavy: optimální, vyhovující, minimální, nevyhovující. S výsledky a interpretací chyb vzniklých mimo laboratoř jsou seznamovány staniční a vrchní sestry příslušných klinik včetně kumulativního přehledu. Chyby v laboratoři jsou analyzovány ve zprávě z přezkoumání vedením.

P-10

Porovnání metod fluorescenční polarizace a vysokoúčinné kapalinové chromatografie při stanovení hladiny karbamazepinu a jeho metabolitu epoxykarbamazepinu

Ondrášková E., Rathouská E., Klapková E.

Ústav lékařské chemie a klinické biochemie, 2. LF UK a FN Motol

eliska.ondraskova@gmail.com

Karbamazepin je tricyklické antiepileptikum lipofilní povahy používané k léčbě epilepsie, trigeminální neuralgie, jednoduchých i komplexních, částečných i generalizovaných záchvatů dospělých. Terapeutická hladina je 17–50 µmol/l. Metabolizován je převážně v játrech a jeho primární aktivní metabolit je 10,11-epoxy-karbamazepin, který musí být u některých pacientů monitorován. Našim cílem bylo stanovení hladiny karbamazepinu v pacientských sérech metodou fluorescenční polarizace a stanovení hladiny karbamazepinu a epoxykarbamazepinu metodou HPLC. Pro stanovení karbamazepinu byla použita HPLC metoda (Agilent 1200), kit firmy Recipe. Fluorescenční analýza byla prováděna na přístroji Cobas Integra 400. Bylo měřeno 50 pacientů. Byly porovnávány hodnoty karbamazepinu získané metodou HPLC a fluorescenční analýzou pomocí oboustranného parametrického nepárového testu, kde byla výsledná hodnota p=0,1057, jedná se o statisticky nevýznamný rozdíl. Dále jsme porovnávali součet hodnot karbamazepinu a epoxykarbamazepinu získané metodou HPLC a karbamazepinu získané metodou fluorescenční polarizace, kde se také jednalo o statisticky nevýznamný rozdíl, p=0,2681. Předpokládali jsme, že hodnoty karbamazepinu naměřené pomocí HPLC budou nižší než při fluorescenční metodě a to kvůli zkříženým reakcím s epoxykarbamazepinem a jinými léky (Imipramine). U některých vzorků byly hodnoty získané metodou HPLC vyšší než hodnoty získané fluorescenční polarizací, přesto statistické vyhodnocení výsledků neprokázalo významné rozdíly.

P-11

Monitorování monoklonálních gamapatií v privátní laboratoři

Bajnarová B., Andelová K., Minář J.

Oddělení klinické biochemie, Spadia Lab, a.s., Ostrava

blanka.bajnarova@spadia.cz

Diagnóza monoklonální gamapatie (MG) představuje heterogenní soubor onemocnění doprovázený proliferací diferencovaných B lymfocytů produkujících elektroforeticky a imunologicky homogenní monoklonální protein (paraprotein, M-Ig), detekovatelný v séru a/nebo moči. Cílem retrospektivní studie bylo shrnutí výsledků prokázaných monoklonálních gamapatií v krevním séru při elektroforetickém a imunofixačním stanovení v letech 2010-2013, přičemž výsledky externího hodnocení kvality SEKK nebyly zařazeny do souboru dat.

Základní elektroforéza sérových bílkovin byla provedena na agarózovém gelu (Hydragel 30 Protein, Sebia). Detekovaný M-Ig byl denzitometricky kvantifikován (skener Epson, vyhodnocovací software Phoresis). Kvalitativní typizace M-Ig byla provedena imunofixační elektroforézou (Hydragel 4 IF, Sebia). Ve sledovaném období bylo u 436 vzorků vysloveno podezření na MG, imunofixační elektroforéza potvrdila u 317 vzorků (73 %) suspektní paraproteinémii. Průměrný věk v době konfirmace MG činil 68 let (nejnižší 1 rok, nejvyšší 96 let). Přičemž suspektní nález monoklonálního proteinu u jedinců do 18 let byl prokázán pouze ve dvou případech. Zastoupení konfirmovaných monoklonálních proteinů podle četnosti: IgG K (152), IgG L (100), IgM K (36), IgM L (16), IgA K (22), IgA L (16). Současně byl zjištěn výskyt volných lehkých řetězců (25) a v celém testovaném souboru bylo prokázáno 38 zdvojených gamapatií a 1 vícečetná paraproteinémie (průkaz 3 M-Ig). Nejčastěji se jednalo o kombinaci IgG – IgG, IgG – IgA a IgA – IgA. Typizace raritních monoklonálních gamapatií (IgD, IgE) na našem pracovišti neprovádíme, indikující lékaři jsou však vždy upozorněni na nutnost vyloučení poměrně vzácných IgD, příp. IgE gamapatií. Předložené sdělení shrnuje naše praktické zkušenosti s laboratorní diagnostikou monoklonálních gamapatií, jehož výstupem je vytvoření vlastní databáze, mající usnadnit diagnostiku atypických nálezů a především monitorování nemocných s již prokázaným M-Ig.

P-12

Detekce DNA herpetických virů v různých biologických materiálech metodou real - time PCR u pacienta s hematologickým onemocněním - kazuistika

Bartková M., Novotný D., Raida L., Bednaříková J., Pjajková D., Zrníková L.

Oddělení klinické biochemie, Fakultní nemocnice Olomouc; Hemato - onkologická klinika, Fakultní nemocnice Olomouc

b.margita@seznam.cz

Úvod: Herpetické infekce představují jednu ze závažných komplikací léčby hematologických onemocnění. Dominantně postihují pacienty po alogénní transplantaci krvetvorných buněk. Cílenou imunosupresí v rámci transplantačního režimu dochází u těchto pacientů k opakovaným, život ohrožujícím reaktivacím a to zejména cytomegaloviru, viru Epstein-Barrové a viru HHV6.

Cíl: Zhodnocení přínosu detekce DNA herpetických virů v různých biologických materiálech u pacienta s hematologickým onemocněním.

Metodika: Izolace DNA herpetických virů byla provedena z plazmy, kostní dřeně a z bioptické tkáně izolačním kitem QIAampDNA MINI (QIAgen), amplifikace vybraných úseků diagnostickými soupravami Real Star CMV, EBV, HHV6 PCR Kit, (Altona Dignostics) za použití kvantitativní real - time PCR, detekční systém CFX 96 (Biorad).

Kazuistika: Pacient s diagnózou těžká aplastická anémie, v rámci předtransplantační přípravy podstoupil imunosupresivní terapii, po ní intermitentní záchyt CMV a EBV DNA v plazmě i kostní dřeni. V rámci komplexního vyšetření před alogenní transplantaci krvetvorných buněk od HLA-inkompatibilního dárce byla na detekci DNA herpetických virů do naší laboratoře zaslána jaterní bioptická tkáň, plazma a aspirát kostní dřeně. V tkáni potvrzena přítomnost CMV DNA (280 kopií/ml), EBV DNA (5.400 kopií/ml) a poprvé detekce HHV6 DNA (6.400 kopií/ml), v kostní dřeni pouze detekce EBV DNA (2.000 kopií/ml), v plazmě nebyla DNA uvedených virů detekována. Později potvrzena EBV-DNA v periferní krvi s postupným nárůstem (2.950 kopií/ml a 4.670 kopií/ml), a vyplavováním oligoklonálních lymfoplasmocytoidních elementů do periferní krve.

Závěr: U těžce imunokompromitovaného pacienta nutno počítat s reaktivací zejména herpesvirových infekcí, včetně potenciálního rozvoje EBV-asociované lymfoproliferace. Významným se jeví záchyt DNA třech herpetických virů v bioptické jaterní tkáni, přičemž v plazmě nebyla jejích DNA prokázána.

P-13

Pepsin – ukazatel přítomnosti mimojícnového refluxu

Bláhová J., Prokop P., Turková Sedláčková T., Bittenglová R., Pešek M.

Ústav klinické biochemie a hematologie LF UK a FN v Plzni, Klinika pneumologie a ftizeologie LF UK a FN v Plzni

janabl4@centrum.cz

Cíl studie: Nález pepsinu v sekretech horních i dolních dýchacích cest je ukazatelem přítomnosti mimojícnového refluxu, který může být příčinou vzniku či zhoršování řady onemocnění horních dýchacích cest, ale také průdušek a plic. Předkládáme výsledky pilotní studie, ve které bylo indikováno vyšetření pepsinu u pacientů s uvedenými chorobami.

Metody: Pro stanovení pepsinu ve slinách nebo sputu byl použit neinvazivní diagnostický kvalitativní test PepTest™ s detekčním limitem 16 ng/ml pepsinu.

Výsledky: Pepsin byl stanoven u 222 pacientů, u 84 % byl pozitivní.

Závěr: Mimojícnový reflux bývá sdružen s řadou onemocnění a chorobných příznaků v oblasti horních i dolních dýchacích cest. Ukazatelem jeho přítomnosti je nález pepsinu např. ve slinách či sputu. Celkem jsme vyšetřili 222 pacientů pomocí neinvazivního testu PepTest™, u 84 % vzorků byl pepsin detekován pozitivně. Léčba refluxu může pacientům zlepšit projevy onemocnění dýchacích cest.

P-14

TearLab - význam měření osmolarity slzného filmu a racionální indikace u pacientů

Giacintov P., Vaverka J., Giacintová R.

Oční ordinace MUDr. Pavel Giacintov

giacintova@volny.cz

Cíl studie: Seznámení s klinickým měřením osmolarity slzného filmu přístrojem TearLab u pacientů se syndromem suchého oka v ordinaci očního lékaře.

Metody: Měření osmolarity slzného filmu přístrojem TearLab.

Výsledky: Slzný film má zásadní význam pro udržování integrity očního povrchu, pro ochranu oka před bakteriální invazí a pro zachování ostrosti vidění. Efektivní metodou hodnocení kvality slz v ambulantní praxi je měření osmolarity. Osmolarita slzného filmu znamená kvantitativní zastoupení iontů v slzách. Fyziologická hodnota osmolarity se pohybuje v rozmezí od 295 do 310 mOsm/l, vlivem stárnutí dochází k jejímu nárůstu.

Jako hlavní ukazatel celistvosti slz se v literatuře používá termín hyperosmolarita. Celková osmolarita slzného filmu se zvyšuje při porušení množství a kvality vylučovaných slz. Vlivem změny koncentrace iontů v slzách může docházet k poškození povrchu oka tím, že se aktivuje zánětlivý proces v epitelových buňkách a dochází k uvolňování zánětlivých mediátorů. Důsledkem procesu je apoptóza epitelových a pohárkových buněk na spojivce oka.

Závěr: Stanovení osmolarity slz v ambulantní praxi oftalmologa může pomoci při volbě efektivní terapie u řady očních diagnóz, včetně diagnózy suchého oka, dále při aplikaci kontaktních čoček a výběru optimálního materiálu kontaktních čoček.

P-15

Význam klasických sérologických a molekulárně biologických testů pro diagnostiku, léčbu a prognózu VHB a VHC

Klapová J., Švestková O., Černá L., Vnenková A., Novotná J.

Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky: Všeobecná fakultní nemocnice v Praze

klapova.jitka@vfn.cz

Virové hepatitidy B a C patří stále k závažným parenterálně přenosným infekčním onemocněním. Zatímco klasické sérologické testy pro průkaz VHB jsou poměrně spolehlivé, u VHC se setkáváme jak s indeterminantními, tak s falešně pozitivními výsledky. Konfirmační reakce se provádějí při průkazu VHB i VHC. Alternativu nabízejí techniky pro průkaz virových nukleových kyselin v krvi pacienta (DNA VHB a RNA VHC). Dnes převažují kvantitativní stanovení převážně technikou PCR v reálném čase s výsledky pro vzájemnou porovnatelnost testů různých výrobců uváděnými v mezinárodních jednotkách IU/ml, jejichž citlivost se blíží k 10 IU/ml. Kvantitativní průkaz umožní již při první detekci prognózu dosažení virové clearence léčbou, pravidelný monitoring virové nálože pak odpověď pa-cienta na zvolenou léčbu, případně její včasnou úpravu. Ve výběru léčebné strategie hrají významnou roli testy založené na reverzním dot blotu, s jejichž pomocí lze určit genotyp nebo i subtyp viru (u VHC má prognostickou hodnotu pro úspěšnost léčby interferonem) nebo přítomnost mutací vedoucích k resistenci viru vůči léčbě virostatiky (lamivudin, vidarabin, entecavir u VHB.) Diagnostické možnosti VHC pak doplňuje detekce polymorfismu promoteru IL28B na pozici 3176 (CC/CT/TT) významně korelujícího s clearence viru u pacientů léčených pegylovaným interferonem. Jelikož se zde jedná o vyšetření lidského genomu, počet laboratoří, které jej provádějí je značně omezen. Vyšší cena molekulárně biologických vyšetření v porovnání s klasickými sérologickými testy je významně vyvážena jejich nespornými výhodami a v neposlední řadě i relativně vysokým poměrem automatizace. Navíc jejich cena je pouhým zlomkem nákladů na léčbu virových hepatitid.

P-16

Racionální využití kardiomarkerů v diagnostice a monitorování akutního infarktu myokardu

Kopecká M., Brodská H., Hauerová V.

Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky VFN a 1.LF UK v Praze

magda.kopecka@vfn.cz

Cíl: Akutní infarkt myokardu je příčinou závažné morbidity a mortality dospělé populace. Zásadní význam při diagnostice mají kardiospecifické enzymy a proteiny.Cílem je zjistit, zda klinická pracoviště ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze dodržují doporučení k indikaci biochemických vyšetření při akutních koronárních syndromech, vydané ve spolupráci s kardiology, kardiologickou společností a laboratoří, jako metodický pokyn a je platný pro všechny lékaře u nás ve VFN.

Metody: V časovém období 10/2013 - 01/2014 bylo sledováno 114 pacientů s diagnózou I21.9 (akutní infarkt myokardu). Celkem bylo retrospektivně hodnoceno 393 vzorků. Kreatinkináza, troponin I, MB frakce kreatinkinázy, myoglobin a mozkový natriuretický peptid byly měřeny standardním postupem na analyzátoru UniCel DxC 880i.U všech odběrů byla sledována frekvence a rozsah indikace jednotlivých kardiomarkerů a porovnávána s platným doporučením.

Výsledky: Získané výsledky jsou vyjádřeny v procentech z celkového počtu vyšetření za sledované období a budou uvedeny v posteru.

Závěr: Z uvedených dat vyplývá, že i po delším časovém odstupu od vydání doporučení existují chyby při ordinování kardiomarkerů. A to nejčastěji monitorace průběhu pomocí troponinu I a současná indikace MB frakce kreatinkinázy a troponinu I.

P-17

Sledování koncentrace citrátu během hemodiafiltrace s dialyzačním roztokem CITRASATE v plazmě a dialyzátu.

Prokop P., Richtrová P., Trefil L. (Plzeň)

Ústav klinické biochemie a hematologie LF UK a FN v Plzni

zizkova@fnplzen.cz

CITRASATE je dialyzační koncentrát, který místo běžně užívané kyseliny octové obsahuje jako acidifikační složku kyselinu citronovou. Použití kyseliny citronové zajišťuje určitý antikoagulační efekt, který umožňuje snížení či úplné vysazení dávky systémové antikoagulace. Cílem práce bylo sledovat, kromě běžných biochemických a hematologických parametrů, koncentraci citrátu v plazmě a dialyzátu.

Během hemodiafiltrace byly odebírány vzorky a stanovena enzymaticky koncentrace kyseliny citronové v obou materiálech. Celkem bylo sledováno 10 pa-cientů. Metoda stanovení kyseliny citronové byla kontrolována na deklarovanou hodnotu v koncentrovaném dialyzačním roztoku. Průměrná koncentrace citrátu v dialyzátu během procesu byla 671,8 µmol/l; VK= 8,0%. Průměrné koncentrace citrátu v plazmě u pacientů: v čase 0 - 79,7 µmol/l; 30 min. - 589,3 µmol/l; 60 min. - 651,2 µmol/l; 120 min. – 618,2 µmol/l a 240 min. – 285,8 µmol/l. Použitou metodou lze sledovat koncentrace citrátu v plazmě i dialyzátu.

P-18

Pseudohyperkalémie u pacientů s leukemií - vliv typu leukemie, odběrové nádobky a způsobu transportu do laboratoře.

Vališová E., Dastych M., Čermáková Z.

OKB FN Brno; KLM LF MU Brno

EvaValisova@seznam.cz

Cíl: V naší práci jsme se zabývali vlivem typu primárního vzorku a transportu do laboratoře na hodnotu arteficielně zvýšené koncentrace kalia u leukemických pacientů.

Metody: Šesti pacientům byla odebrána krev do sedmi primárních zkumavek (Monovette, Sarstedt). Pro stanovení koncentrace kalia v plné krvi byla použita zkumavka na odběr krevních plynů (A), pro měření v plazmě sloužily zkumavky s Li-heparinátem bez separačního gelu (B) a se separačním gelem (C). Pro stanovení koncentrace kalia v séru byla krev v duplikátu odebrána do zkumavky sérum se separačním gelem (D). Odběrové nádobky označené B, C, D byly bezprostředně po odběru dopraveny do laboratoře donáškou. Duplikáty stejných odběrových nádobek BPT, CPT, DPT byly zaslány do laboratoře potrubní poštou (ProfiTerm).

Výsledky: U pacientů s chronickou lymfatickou leukemií (CLL) nedošlo k vzestupu koncentrace kalia ve vzorcích B, C a D ve srovnání s referenční hodnotou (A). Transport vzorků potrubní poštou vedl u vzorků BPT, CPT (plazma bez gelu a s gelem) k výraznému nárůstu koncentrace kalia, zatímco ve vzorku DPT (sérum s gelem) ke zvýšení proti referenční hodnotě nedošlo. U pacienta s chronickou myeloidní leukemií (CML) došlo ke zvýšení koncentrace kalia ve vzorku D (sérum gel donesený ručně) a ve všech vzorcích (BPT, CPT, DPT) doručených do laboratoře potrubní poštou. Podobný nález byl pozorován u pacienta s akutní lymfoblastovou leukemií (ALL) navíc s extrémně zvýšenou koncentrací kalia ve vzorcích C a CPT (plasma s gelem) dopravených ručně i potrubní poštou.

Závěr: Způsobem nejméně ohroženým arteficielním zvýšením koncentrace kalia je odběr nesrážlivé krve bez separačního gelu s ruční donáškou do laboratoře. Pro transport vzorku potrubní poštou u některých pa-cientů je možné použít odběr srážlivé krve.

P-19

Záchyt paraproteinu u pacientů s hyperproteinemií, u nichž nebyla požadována elektroforéza bílkovin

Vokráčková K.,Tošnerová J., Franěk T.

Ústav lékařské chemie a klinické biochemie FN Motol, Praha

katkavokrackova@seznam.cz

Cílem práce bylo zjistit, jak lékař, který indikuje stanovení koncentrace celkové bílkoviny v séru u pacienta dokáže správně interpretovat a dále řešit výsledek měření, jedná-li se o hyperproteinemii. Pomocí našeho laboratorního informačního systému byla během 3 měsíců vybrána skupina pacientů s koncentrací celkové bílkoviny vyšší než 85 g/l, u kterých zároveň nebyla požadována elektroforéza bílkovin v séru. Následně jsme u této skupiny 54 pacientů provedli elektroforézu sérových proteinů. V případě přítomnosti atypického gradientu jsme vzorek vyšetřili také pomocí imunofixace k potvrzení přítomnosti monoklonálního proteinu. U pacientů s prokázaným paraproteinem, jsme pak pomocí laboratorního informačního systému a centrální dokumentace ověřili, zdali indikující lékař též doordinoval potřebná vyšetření. K našemu překvapení jsme zjistili, že k dovyšetření došlo pouze v 1 případě ze 4. Toto alarmující zjištění vyvolává otázku, zdali by nebylo možné v rámci zvýšení bezpečnosti pacienta umožnit laboratorním lékařům lege artis v oprávněných případech doplňovat a doporučovat další vyšetření.