Harmonizace referenčních intervalů
Autori:
T. Zima
Vyšlo v časopise:
Klin. Biochem. Metab., 22 (43), 2014, No. 3, p. 113
Kategória:
Editorial
Historie a teorie referenčních intervalů je zatím nedopsanou knihou. Prvá kapitola se odehrává na počátku 50. let. Poprvé je nastolena otázka jak posuzovat laboratorní výsledky a objevují se i prvá řešení nastavení horních a dolních limitů. Druhá kapitola se odehrává v letech 1960-1980. V této době je věnována pozornost biologickým variabilitám, pre-analytickým podmínkám, standardizaci, kontrole kvality a statistickým postupům. Výsledkem je nový koncept referenčních hodnot nahrazující normální hodnoty. Třetí kapitola je psána v letech 1980-2000. Vznikají prvá mezinárodní (IFCC) a národní (Francie, Španělsko, Skandinávie) doporučení týkající se referenčních hodnot, ty se stávají součástí běžné práce v klinických laboratořích. Problémem ale je vznik vlastních intervalů v laboratořích. Čtvrtá kapitola je z let 2000-2010. Mění se teorie a koncepce, referenční hodnoty jsou nahrazeny referenčními intervaly. Vznikají nová doporučení (IFCC, CLSI) s definovanými postupy měření i statistického zpracování. Poslední kapitola je zatím rozepsaná. Jde o koncept „univerzálních“ či „globálních“ referenčních intervalů.
Referenční intervaly jsou již nezbytnou součástí interpretace laboratorních výsledků. Existuje řada doporučení a postupů k jejich stanovení a ověření stejně jako lze nalézt v literatuře referenční intervaly pro prakticky všechny měřené veličiny v klinické laboratoři. Bohužel je zatím nedostatečná shoda mezi uváděnými hodnotami. Potřeba jejich sjednocování pramení jednak z pohybu osob a také ze vzniku sítí laboratoří. Není možné, aby laboratorní výsledky pacienta byly u různých lékařů odlišně hodnoceny. Referenční intervaly by se měly hodnotit pouze v závislosti na rase, pohlaví a věku, ne podle místa měření. Samozřejmě že unifikace referenčních intervalů souvisí i s pokračující standardizací laboratorních metod.
Existují studie vedoucí k cíli sjednocení referenčních intervalů (NORIP, NHANES III, FMMP). Na nás je pak správně tato data získaná na velkých souborech aplikovat po ověření v našich laboratořích.
Práce Šprongla a kol. by mohla být první ukázkou, jak se s uvedeným stavem vypořádat.
Štítky
Biochémia Nukleárna medicína Nutričný terapeutČlánok vyšiel v časopise
Klinická biochemie a metabolismus
2014 Číslo 3
Najčítanejšie v tomto čísle
-
Doporučení k diagnostice chronického onemocnění ledvin (odhad glomerulární filtrace a vyšetřování proteinurie)
České nefrologické společnosti ČLS JEP a České společnosti klinické biochemie ČLS JEP - Srovnání clearance kreatininu a odhad glomerulární filtrace u pacientů s chronickým onemocněním ledvin
- Doporučení k použití, výběru a kontrole glukometrů
- Validní referenční intervaly a rozhodovací limity zcela závisí na úrovni harmonizace výsledků laboratorních měření