Srovnání pegylovaného lipozomálního doxorubicinu a karboplatiny s paklitaxelem a karboplatinou v léčbě pacientek s pozdním relapsem platina-senzitivního karcinomu ovaria

Zpracováno na základě práce autorů Pujade-Lauraine E, Wagner U, Aavall-Lundqvist E et al. J Clin Oncol 2010; 28: 3323–3329.

Celosvětově představuje karcinom ovaria šestý nejčastější druh zhoubného nádoru a sedmou nejčastější příčinu úmrtí u žen s malignitou. V době diagnózy trpí již přibližně 70 % žen pokročilou chorobou. I přes standardní léčbu zahrnující iniciální cytoreduktivní chirurgii s následnou chemoterapií většina pacientek relabuje po dosažení kompletní klinické odpovědi. Onemocnění, které odpoví na léčbu první linie, ale zrelabuje ≥ 6 měsíců po ukončení původní léčby na bázi platiny, se považuje za platina-senzitivní. Znovupodání chemoterapie představuje důležitý aspekt celkové komplexní péče o pacientky s platina-senzitivním relapsem či recidivou karcinomu ovaria (ROC – relapsed/recurrent ovarian cancer). Platina představuje hlavní pilíř léčby a karboplatina v kombinaci s paklitaxelem (CP – carboplatin and paclitaxel) se staly standardní léčbou první linie a léčbou relapsů u pacientek s platina-senzitivním ROC. Znovupodání CP je limitováno rizikem kumulativní periferní neuropatie. Navíc se u více než 80 % pacientek objevuje alopecie 2. stupně (kompletní ztráta vlasů), která představuje další špatně tolerovaný nežádoucí účinek pro pacientky vystavené úzkosti z relapsu. Pegylovaný lipozomální doxorubicin (pegylated liposomal doxorubicin, PLD) je aktivním lékem u ROC, což prokázaly studie léčby druhé linie. V rozsáhlé randomizované studii III. fáze u pacientek s pozdním relapsem prokázal pegylovaný lipozomální doxorubicin statisticky významně lepší výsledky přežití ve srovnání s topotecanem: v případě pacientek s nádory senzitivními k platině PFS (p < 0,037) a OS (p < 0,017), u celého souboru byla výhoda sledována v případě OS (p = 0,05).

Studie CALYPSO (Caelyx in Platinum Sensitive Ovarian Patients) zahrnovala pacientky s histologicky verifikovaným karcinomem ovaria a relapsem více než 6 měsíců po první nebo druhé linii léčebných režimů s platinou nebo taxany. Pacientky byly randomizovány ve stratifikovaných blocích do skupiny s CD (karboplatina AUC 5 (area under the curve – plocha pod křivkou) plus pegylovaný lipozomální doxorubicin PLD 30 mg/m²) každé 4 týdny nebo do skupiny s CP (karboplatina AUC 5 plus paklitaxel 175 mg/m²) každé 3 týdny po dobu alespoň 6 cyklů. Primárním sledovaným ukazatelem bylo přežití bez známek progrese onemocnění (PFS – progression-free survival). Sekundární sledované ukazatele zahrnovaly toxicitu, kvalitu života (QOL – quality of life) a celkové přežití (OS – overall survival). Do studie bylo zařazeno celkem 976 pacientek. Při mediánu sledování 22 měsíců bylo PFS v rameni s CD statisticky vyšší než v rameni s CP (HR 0,821; 95% CI 0,72–0,94; p = 0,005). Medián PFS byl 11,3 vs 9,4 měsíce. V této studii byl režim CD spojený s mnohem méně těžkou toxicitou než režim CP. Režim CD byl častěji spojen se stupněm 2 a více mukozitidy (13,9 % vs 7 %), nevolnosti (35,2 % vs 24,2 %), zvracení (22,5 % vs 15,6 %) a syndromu palmoplantární erytrodysestezie (12 % vs 2,2 %). Jednalo se ale většinou o krátkodobé a zvládnutelné komplikace. Na­opak rameno s CP bylo spojeno s několika potenciálně dlouhotrvajícími toxicitami, včetně mnohem větší ztráty vlasů (83,6 % vs 7 % v rameni s CD) a neuropatie 2. stupně a výše (26,9 % vs 4,9 % v rameni s CD), což odpovídá údajům v literatuře. Navíc u pacientek léčených s CP byl pozorován vyšší výskyt dlouhotrvající reziduální neuropatie během sledování v období bez progrese, což odpovídá nálezům jiných. Nutno podotknout, že populace zahrnutá v této studii neměla žádnou předcházející neuropatii 2. stupně a výše. Myelosuprese v souvislosti s oběma těmito režimy neměla častější klinické následky ani přes vyšší výskyt trombocytopenie stupně 3–4 v rameni s CD (15,9 % vs 6,2 %) a vyšší výskyt neutropenie v rameni s CP (45,7 % vs 35,2 %). Kromě neuropatie bylo rameno s CP spojeno s vysokým výskytem hypersenzitivních reakcí na karboplatinu (hypersensitivity reaction, HSR) ve srovnání s CD (stupeň ≥ 2: 18,8 % vs 5,6 %; p < 0,001).

Závěry studie CALYPSO prokazují vyšší terapeutický index v případě CD ve srovnání se současnou standardní léčbou, CP, v léčbě žen s platina-senzitivním ROC. V této největší randomizované studii fáze III u ROC představuje CD více efektivní a méně toxickou alternativu současné standardní léčby u pacientek, které relabují více než 6 měsíců po chemoterapii na bázi platiny.