EDITORIAL

Milí čtenáři,

vítejte na stránkách dvanáctého čísla Listů klinické logopedie. Jak fotografie, tak text na obálce nade vší pochybnost vymezuje obsah hlavního tématu tohoto vydání. Je jím kognice a především kognitivně-komunikační poruchy. Stejně jako sváteční cukroví, které teď mnozí z vás připravujete a ochutnáváte, je kognice vpravdě křehká a – jak všichni na sobě s nelibostí a obavami pozorujeme – s věkem se nelepšící schopnost lidského ducha. S některými jejími aspekty nám mohou pomoci moderní technologie, potíže s pamětí pak zmírňují online vyhledávače, které ve vteřině vědí to, co my jsme už dávno zapomněli, s prostorovou orientací nám zase pomohou navigační aplikace, které nám nejen sdělí, kam a kdy máme odbočit, ale i to, kde, co a někdy dokonce i koho můžeme po cestě potkat. Potíž stále zůstává s myšlenkami formulovanými mluveným a psaným jazykem. Ani nejmodernější překladače nedokážou přesně zachytit myšlenku. Potřeba porozumět jazyku, o němž jsme netušili, že jej budeme potřebovat, je obzvláště aktuální v posledních měsících. Válka přinesla do našich životů novou výzvu. Jak porozumět, co ten druhý sděluje, když zcela explicitní sdělení i ten nejlepší online překladač zhusta přetaví v nesrozumitelný výrok, často téměř surreálního rázu. Tak jsme se někteří v posledních měsících dozvěděli, že je potřeba zakoupit „sešit v krabici“ (čtverečkovaný sešit), že lidé „zvedají houby“ (sbírají houby) nebo že jsou „v zemi“ (na venkově). Tady ještě šlo díky intuici, kontextu a teorii mysli vcelku dobře vyvodit správné řešení. Zkoušeli jste ale někdy požádat umělou inteligenci o překlad poezie? Půvabné verše Wiliama Henryho Daviese „What is this life if, full of care, we have no time to stand and stare?“, tedy „V co se ti život promění, když nesmíš postát zasněný?“, se v péči umělé inteligence promění na „Co je to za život, když plný péče nemáme čas stát a zírat.“

Nejen pro všechno toto je nezbytné, abychom kognitivní funkce, své vlastní i našich pacientů a blízkých, udržovali v co nejlepší kondici. Jejich zdánlivou nedokonalost totiž nedokáže (naštěstí?) stále nic nahradit.

Začtěte se tedy do textů o neglect syndromu, primární progresivní afázii, porozumění řeči, rizikových faktorech demence a stejně jako my žasněte nad komplikovaností a krásou lidské mysli.

Přejeme Vám, aby křehkost nejen vánočního cukroví, ale především našich myslí a srdcí pro Vás nebyla překážkou, ale výzvou!

Vše dobré do nového roku Vám za celou redakci LKL

přeje Zuzana Lebedová

Překlad editorialu do angličtiny: Václav Pinkava