POROZUMĚNÍ ŘEČI V KONTEXTU JAZYKOVÝCH DEFICITŮ U OSOB S NEUROKOGNITIVNÍMI PORUCHAMI

Súhrn

Tento příspěvek si klade za cíl poukázat na problematiku jazykových deficitů a specifičtěji narušeného porozumění mluvené řeči u osob s vybranými neurokognitivními poruchami. Osoby s Alzheimerovou nemocí, Parkinsonovou nemocí či roztroušenou sklerózou se potýkají s narušením kognitivních funkcí, jejichž součástí jsou též dovednosti jazykové. Obtíže se mohou projevit na různých jazykových rovinách – foneticko-fonologické, lexikálně- -sémantické, morfologicko-syntaktické a/ nebo pragmatické. Komplexní proces porozumění mluvené řeči zahrnuje všechny zmíněné jazykové roviny. Jeho narušení může mít dopad na každodenní aktivity jedince a jeho kvalitu života. Je proto nezbytné se v rámci diagnostiky kognitivních a specifičtěji jazykových funkcí zaměřit blíže rovněž na tuto oblast.

Klíčová slova:

roztroušená skleróza – kognitivní funkce – mírná kognitivní porucha – Alzheimerova nemoc – Parkinsonova nemoc – porozumění řeči – jazykové deficity

Kognitivně-komunikační poruchy

Jako kognitivně-komunikační poruchy (též kognitivně-lingvistické poruchy; dále KKP) vymezují Bayles a Tomoeda (2007) jazykové deficity, které se vyskytují současně s jinými kognitivními poruchami. Narušení kognice ovlivňuje jazykové dovednosti, resp. komunikaci ve smyslu produkce, rozumění, čtení, psaní i pragmatiky, a to v rámci běžných denních aktivit i školního či pracovního výkonu jedince. Etiologie je různorodá, od kraniocerebrálního traumatu až po různé typy demencí, resp. neurokognitivních poruch (blíže např. Neubauer, 2018).

Neurokognitivní poruchy

Neurokognitivní porucha (dále NKP) je relativně novým pojmem, se kterým operuje 5. revize Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch (Diagnostic and Statistic Manual of Mental Disorders, 5th Edition; DSM-5) a nově též 11. revize Mezinárodní klasifikace nemocí (International Classification of Diseases, 11th Revision; ICD-11). V rámci ICD-11 jsou pod NKP kromě deliria a amnestické poruchy zařazeny též mírná kognitivní porucha (dále MKP) a demence. Pod demence jsou blíže začleněny demence u Alzheimerovy nemoci či demence u nemocí klasifikovaných jinde, tj. včetně demence u Parkinsonovy nemoci a demence u roztroušené sklerózy (ICD-11, 2022). DSM-5 popisuje NKP rozdělené na major neurocognitive disorder odpovídající syndromu demence a mild neurocognitive disorder odpovídající mírné kognitivní poruše (Raboch et al., 2015). Vzhledem k nárůstu incidence a prevalence mnoha onemocnění a v souvislosti s nimi i neurokognitivních poruch (např. Dementia in Europe, 2019; Búřil et al., 2020) lze očekávat i nárůst kognitivně-komunikačních poruch.

Alzheimerova nemoc

Alzheimerova nemoc (dále AN) představuje 60–80 % všech případů demence (Gauthier et al., 2021). Toto neurodegenerativní onemocnění je způsobeno úbytkem neuronů v mozku, zejména v kortikálních oblastech. Zasaženy však mohou být i subkortikální struktury, a to v závislosti na vývoji onemocnění a jeho variantě (Tiwari et al., 2019). Riziko vzniku Alzheimerovy nemoci zvyšují faktory, jako je vyšší věk či genetická predispozice jedince, ale též více či méně samotným jedincem ovlivnitelné faktory (např. pohybová aktivita, strava, socioekonomická úroveň, stres, diabetes mellitus aj.) (Janoutová et al., 2019).

AN je možné rozdělit do čtyř fází. První z nich, tzv. preklinickou fázi nemoci, charakterizují patologické změny v mozkové kůře, které však nelze symptomaticky vypozorovat (Alzheimer’s Association, 2022). Narušení kognice a specifičtěji jazykových funkcí však již je zřetelné v časné fázi nemoci a s postupem nemoci do její střední a později pozdní fáze se symptomy zhoršují. Před rozvojem syndromu demence prochází zpravidla osoba s AN stadiem MKP. Tzv. amnestická forma MKP se vyznačuje obtížemi s pamětí, které jsou typickým časným symptomem a předstupněm časné formy demence při AN (Bhavani et al., 2020). U osob s NKP při AN jsou v rámci kognitivních úloh kromě paměťových deficitů udávané potíže v exekutivních funkcích, poruchy vizuospaciálních funkcí, pozornosti a narušení zejména sémantické verbální fluence (např. Guarino et al., 2019; Jokel et al., 2019; Malhotra, 2019; Salimi et al., 2019).

Jazykové deficity

Obtíže jsou přítomné napříč jazykovými rovinami. Tradičně se udávají potíže s pojmenováním, většinou hodnocené pomocí Bostonského testu pojmenování² (např. Kavé a Goral, 2016; Jokel et al., 2019; Kim et al., 2019). Marková et al. (2015) však za použití Testu pomenovania obrazkov³ zjistili, že obtíže s pojmenováním obrázků se vyskytly až u osob s těžkým, nikoliv s lehkým a středním stupněm AN. Dále jsou v různých studiích uváděny obtíže s opakováním vět, fonemickou i sémantickou verbální fluencí (Jokel et al., 2019) či narušení produkce řeči.

Nedávné review autorů Mueller et al. (2018) prokázalo, že již u osob s MKP se projevuje zjednodušená syntax, a dále, že úloha popisu obrázku⁴ je přesná v odlišení osob s demencí u AN od zdravých kontrol. Obdobné výsledky za použití stejné úlohy popisují Kavé a Goral (2016) pro hebrejský jazyk, přičemž zjistili menší zastoupení obsahových slov a podstatných jmen, avšak větší procento zájmen ze všech slov u osob s AN oproti zdravým kontrolám. Drobné změny v mluveném projevu zvýrazňující se s progresí nemoci, a to zejména v oblasti sémantického obsahu a syntaktické komplexnosti⁵, byly zjištěny též např. ve studii Ahmed et al. (2013).

Z hlediska pragmatiky komunikace se může jednat o narušenou interpretaci významu, resp. porozumění idiomatickým vyjádřením, příslovím, humoru, ironii či metaforám (např. Rapp a Wild, 2011; Gaudreau et al., 2013; Cardoso et al., 2014; Luzzi et al., 2020). Narušení pragmatiky je patrné též v rámci diskurzu, drobné obtíže jsou přítomné již u osob s amnestickou formou MKP při vyprávění příběhu s pomocí obrázků (např. nekompletní narativní struktura, vyšší počet opakování slov v rámci jedné věty, irelevantní mikrolingvistické aspekty, tzv. „micropropositions“⁶ nevztahující se kontextově k příběhu) (Drummond et al., 2015). Kromě toho byl zjištěn méně efektivní a kohezivní diskurz u osob s amnestickou oproti neamnestické formě MKP (Kim et al., 2019). Recentní studie Paek a Yoon (2021) odhalila nedostatečnou schopnost osob s AN v oblasti tzv. audience design, tj. ve schopnosti přizpůsobit své vyjadřování s ohledem na komunikačního partnera⁷.

Porozumění mluvené řeči

Poruchy porozumění mluvené řeči u osob s AN byly popsány již v minulém století (např. Small, Kemper, Lyons, 1997; Waters a Caplan, 1997; Grossman a White-Devine, 1998; Croot, Hodges, Patterson, 1999). Neubauer (2018) zmiňuje jako počátek poruch porozumění gramatickým větám středně těžký stupeň demence, nicméně řada studií dokládá, že se mohou objevovat již v časné fázi AN (např. např. Taler a Philips, 2008; Marková et al., 2015; Marková et al., 2017; Jokel et al., 2019; Liu et al., 2019).

Porozumění lze zkoumat na úrovni jednotlivých slov, nicméně výzkum Markové et al. (2015), významný z pohledu kulturní a jazykové blízkosti, potvrdil jeho neefektivitu, neboť všechny osoby v této studii, včetně osob s lehkým, středním i těžkým stupněm AN, dosahovaly stropových výkonů. Naproti tomu porozumění syntakticky náročným větám bylo přítomné již u osob s lehkým stupněm AN, resp. s MKP, a zhoršovalo se s progresí onemocnění⁸ (ibid.). Obdobnou studii provedla Marková et al. o dva roky později u 139 slovensky hovořících osob⁹. Prostřednictvím Testu porozumenia viet¹⁰ bylo zjištěno signifikantně horší porozumění všem typům vět u osob s demencí oproti osobám bez kognitivního deficitu. Též osoby s MKP dosahovaly statisticky významně horších výsledků oproti zdravým kontrolám, a to v interpretaci vět se syntaktickou konstrukcí objekt-verbum-subjekt a komplexních vět vztažných vložených do věty hlavní (Marková et al., 2017).

V tuzemsku bylo porozumění větám u osob s AN zkoumáno ve dvou studiích. Brustmannová et al. (2017) k tomu účelu použili Token test¹¹, kterým byla prokázána dobrá rozlišovací schopnost mezi osobami s MKP a demencí při AN oproti kontrolním subjektům. Recentně zkoumala Plawná (2022) v rámci diplomové práce porozumění větám prostřednictvím Testu porozumění větám¹². Osoby s amnestickou formou MKP měly oproti věkově vázaným relativně zdravým kontrolám signifikantně horší výsledky v interpretaci vět, přičemž největší obtíže jim činily věty vztažné objektové včleněné do věty hlavní, obdobně jako ve výzkumu Markové et al. (2017). Vliv na větnou komprehenzi měla zejména souvětí a věty dlouhé (Plawná, 2022).

Otázka na podstatu obtíží ve větném porozumění stále není zodpovězena, vliv nedostatečných kognitivních zdrojů pro zpracování jazykové informace referují pro slovenský jazyk Marková et al. (2017) a pro český jazyk Plawná (2022). Pravděpodobně se však jedná o kombinaci syntaktického deficitu a zmíněné redukce procesních zdrojů (blíže např. Liu et al., 2019; van Boxtel a Lawyer, 2020).

Parkinsonova nemoc

Podstatou tohoto neurodegenerativního onemocnění je úbytek tzv. dopaminergních neuronů v oblasti bazálních ganglií – substantia nigra pars compacta (Bartoníková et al., 2020). Etiologie je nejasná, většina případů Parkinsonovy nemoci (dále PN) je idiopatického původu (Kaur et al., 2017). Mezi rizikové faktory vzniku PN lze zařadit vyšší věk, mužské pohlaví, pravidelné vystavování pesticidům a rozpouštědlům, rodinná anamnéza aj. (Goldman, Tanner, 2015).

Lze rozlišit několik fází PN. Jedno z členění předkládá např. Bartoníková et al. (2020) rozlišující tzv. presymptomatické stadium typické absencí příznaků, avšak s již přítomnou patologií neuronů. Následující premotorické stadium se vyznačuje manifestací nonmotorických příznaků, které jsou velmi různorodé. V iniciálním stadiu se může jednat o poruchy spánku, termoregulace, poruchy kardiovaskulární aj. (Kurčová et al., 2015) i o neuropsychiatrické příznaky, např. depresi, anxietu, apatii (Štětkářová, Horáček, 2016). Tzv. iniciální motorické stadium se typicky projevuje tzv. triádou či tetrádou příznaků, tj. bradykinezí/hypokinezí, rigiditou, klidovým tremorem a posturální instabilitou (Blitzer, Brin, Velickovic, 2011).

Dle dominantních projevů jsou některými autory (např. Sauerbier et al., 2016) rozlišovány tzv. motorické a nonmotorické formy PN, přičemž druhé zmíněné zahrnují mj. subtyp kognitivní vyznačující se mírnou kognitivní poruchou (ibid.). Celkový kognitivní deficit je jedním z nonmotorických markerů v rámci diagnostických kritérií pro prodromální PN (Heinzel et al., 2019). MKP se vyskytuje již v časné fázi onemocnění (např. Monastero et al., 2018) a její prevalence dosahuje 40 % (Baiano et al., 2019). Zasaženy mohou být různé kognitivní domény, obtíže již v časném stadiu PN jsou přítomné v oblasti pozornosti a exekutivních funkcí (Schmand, Tröster, 2015), vizuospaciálních dovedností a paměti (Getz, Levin, 2017; Galtier et al., 2016) – zejména vizuální paměti (Wallace et al., 2021). V české studii Beránkové et al. (2015) prokázala nejlepší diagnostickou validitu v predikci MKP u PN doména verbální fluence.

Kromě jazykových deficitů, které jsou prezentovány níže, se objevují také poruchy hlasu (hypokinetická dysartrie), obtíže s plynulostí řeči, faciokinezí a srozumitelností řeči (např. Mekyska et al., 2011; Cséfalvay, Mičianová, Marková, 2016; Mičianová et al., 2018) a dysfagie (Kaniová et al., 2014).

Jazykové deficity

Nejčastěji udávanými jazykovými obtížemi jsou verbální fluence a konfrontační pojmenování (např. Aarsland et al., 2015). To je dáno zejména tím, že jsou tyto oblasti zkoumány v rámci širšího neuropsychologického vyšetření, druhé zpravidla pomocí BNT. Nicméně např. autoři Cséfalvay a Jánošková (2018) zmiňují jazykové deficity u osob s PN bez demence projevující se v produkci i percepci řeči ve všech jazykových rovinách.

V oblasti produkce řeči jsou udávány obtíže s pojmenováním i výbavností zejména sloves (např. McDowd et al., 2011; Bocanegra et al., 2015; Rodrigues et al., 2015; Saldert, Bauer, 2017), snížení informačního obsahu výpovědi (např. Roberts, Post, 2018) i narušení gramatické komplexnosti věty (např. Altmann, Troche, 2011; Bocanegra et al., 2015) – redukce gramatických vět (Murray, 2000) i tvorba gramaticky nesprávných, nesouvislých vět a neúplných výpovědí (Troche, Altmann, 2012). Referován byl taktéž vyšší počet gramatických chyb u slovensky hovořících osob s PN v rámci narativního diskurzu (Kevická et al., 2019). Česká verze Bostonského testu pojmenování prokázala schopnost diskriminovat mezi osobami s MKP u PN a kontrolní skupinou (Zemanová et al., 2016).

Narušení pragmatiky komunikace referují četné studie – nedávná, autorů Baraldi et al. (2021), dokládá obtíže v této oblasti až u téměř 90 % osob v časné fázi PN. Horších výsledků dosahovaly testované osoby ve skóre produkce oproti rozumění pragmatice, celkově se pod hraniční hodnotou celkového skóre testu APACS¹³ nacházelo 61 % osob s PN (ibid.). Uváděny jsou rovněž deficity v porozumění neverbálním a emočním aspektům komunikace (Smith, Caplan, 2018).

Ve studii Galtier et al. (2016) byla kognitivní doména jazyk hodnocena prostřednictvím konfrontačního pojmenování a porozumění větám. Bylo zjištěno narušení jazykových funkcí přibližně u 60 % osob s MKP u PN.

Porozumění mluvené řeči

Narušení porozumění mluvené řeči na větné úrovni u osob s PN referují četné studie. Například již v rámci zmíněného výzkumu Galtier et al. (2016) byl zjištěn statisticky významně horší výkon v testu zaměřeném na porozumění jednoduchým až komplexním větám u osob s MKP při PN oproti osobám s PN bez MKP. K hodnocení větného porozumění lze aplikovat různé diagnostické nástroje – např. Johari et al. (2019) použili část Bilingual Aphasia Test¹⁴, Bocanegra et al. (2015) subtesty Embedded clauses a Touching A with B diagnostické baterie Boston Diagnostic Aphasia Examination¹⁵. Obě studie referují narušené porozumění, druhá zmíněná navíc přidává podíl vlivu exekutivních funkcí na zpracování syntakticky náročných vět u prve zmíněného subtestu BDAE (Bocanegra et al., 2015).

Nejčastěji jsou deficity v porozumění udávány pro nekanonické věty, vztažné věty vložené do věty hlavní a pasivní větné konstrukce (např. Lee et al., 2003; Angwin et al., 2006; Hochstadt et al., 2006; Colman et al., 2011).

Prostřednictvím Testu porozumenia viet byl hodnocen výkon v porozumění větám u 37 slovensky hovořících osob s PN. Bylo zjištěno, že signifikantně nižšího skóre dosahovala klinická skupina, a to v interpretaci vět nekanonických¹⁶, které jsou náročnější na zpracování, a vztažných vět včleněných do vět objektových (Marková et al., 2018), což odpovídá i zahraničním studiím. Oproti tomu jsou pasivní věty obecně pro osoby s PN relativně snadné (ibid.), k čemuž došli rovněž Terzi, Papapetropoulos, Kouvelas (2005) pro řecký jazyk.

V tuzemsku zkoumala větné porozumění u osob s PN v porovnání s kontrolními subjekty Brustmannová et al. (2017), a to pomocí české verze TT. Test neprokázal dostatečnou rozlišovací schopnost mezi těmito skupinami osob.

Roztroušená skleróza

Roztroušená skleróza (dále RS) je onemocnění centrální nervové soustavy, jehož podstatou je demyelinizace axonů až jejich zničení. V patogenezi se uplatňují děje autoimunitní a v pozdějších stadiích nemoci i neurodegenerativní (Havrdová, 2008; Oh, Vidal-Jordana, Montalban, 2018). Etiologie zahrnuje faktory genetické a zevní, mezi něž lze zařadit např. kouření, hormonální změny, stres či nedostatek vitaminu D již v prenatálním období a raném dětství (Havrdová, 2019; Jasper et al., 2020).

Onemocnění je charakteristické střídáním období remisí (tj. zdánlivého „klidu“ bez příznaků) s relapsy (tj. atakami), přičemž tato forma RS je nejčastější. Kromě relaps-remitentní formy se rozlišují dále sekundárně-progresivní, primární progresivní a relabující progresivní typ RS (Oh, Vidal-Jordana, Montalban, 2018). Nejdříve se zpravidla projeví tzv. klinicky izolovaný syndrom, který se vyznačuje neurologickými obtížemi trvajícími alespoň 24 hodin (blíže např. McGinley, Goldschmidt, Rae-Grant, 2021).

Příznaky RS jsou značně heterogenní a mohou zahrnovat zrakovou oblast (např. optická neuritida), poruchy čití, hybnosti, cerebelární projevy, poruchy funkce mozkového kmene (např. paréza lícního nervu, dysartrie, dysfagie), sexuální a sfinkterové potíže, neuropsychiatrické (např. deprese, úzkostné poruchy) a neurokognitivní obtíže (Kovářová et al., 2013). Únava je vůbec nejčastěji zmiňovaným symptomem, její prevalence dosahuje až 85 % (např. Silveira et al., 2019). Obtíže s kognicí uvedly dvě třetiny osob s RS ve studii Johansson, Schalling, Hartelius (2021). V rámci kognitivních funkcí se nejčastěji udávají deficity v rychlosti zpracování informací, exekutivních funkcích, pracovní paměti a pozornosti (např. Nunan-Saah et al., 2015; Nytrová, Blahová Dušánková, Nawka, 2017; Silveira et al., 2019).

Jazykové deficity

Nejčastěji zmiňované deficity obsahují konfrontační pojmenování a verbální fluenci, což je však opět, stejně jako v případě studií zaměřených na osoby s PN, způsobeno mimo jiné tím, jakých testů je v rámci těchto studií užito. Nadto však Renauld, Lyakout, Macoir (2016) na základě realizované systematické review referují též obtíže v porozumění a sémantickém zpracování.

Narušení však může být přítomné v rámci všech jazykových rovin. Fonologický deficit, zjištěný pomocí úloh s využitím pseudoslov, referují např. Kujala, Portin, Ruutiainen (1996), Stahl (2011) a rovněž Sonkaya, Bayazit (2018). Již zmíněné obtíže ve verbální fluenci a pojmenování dosahují vysoké prevalence a mohou být časným ukazatelem počínajícího kognitivního, resp. jazykového oslabení (např. Shamsian et al., 2019; Soltani, Rahimifar, 2020; Lebkuecher, Chiaravalloti, Strober, 2021). V rámci lexikálně-sémantické roviny jsou udávány četnější sémantické chyby oproti fonemickým (např. Drake, Allegri, Carrá, 2002; 't Hart, 2019), výskyt sémantických parafázií při pojmenování sloves (např. Kambanaros, Grohmann, 2015), referována je limitovaná slovní zásoba (vypouštění zejména přídavných jmen, příslovcí, předložek a zájmen) (Sonkaya, Bayazit, 2018), nižší přesnost pojmenování i delší reakční čas (např. De Dios Peréz, 2016; Shamsian et al., 2019; De Dios Peréz, 2020).

Morfosyntax může být narušena ve smyslu nedostatečné syntaktické komplexnosti věty, užitím nesprávných koncovek při flexi, obtížemi s tvorbou nepravidelných tvarů plurálů a minulého času aj. (Sonkaya, Bayazit, 2018). Též byla zaznamenána redukce průměrného počtu slov a průměrné i maximální délky vět (Arrondo et al., 2009). V rámci úlohy opakování vět se jednalo o redukci průměrné délky zopakované věty, snížení počtu funkčních (tj. předložky, spojky, zájmena aj.) i obsahových (tj. podstatná jména, slovesa aj.) slov (blíže Rahimifar, 2017; Soltani, Rahimifar, 2020).

V oblasti pragmatiky jsou deficity zřetelné v produkci, avšak častěji v porozumění (Carotenuto et al., 2018). To se týká interpretace metafor a přísloví, obtíží s pochopením humoru či sarkasmu (např. Lethlean, Murdoch, 1997; Carotenuto, 2018; Sonkaya, Bayazit, 2018; Ehrlé et al., 2020). Diskurz byl zasažen produkcí nejednoznačných a nepřesných, méně podstatných a/nebo nedostatečných informací ve studii Carotenuto et al. (2018). Objevují se rovněž potíže s iniciací konverzace, udržením tématu či tzv. turn-taking v průběhu rozhovoru (Sonkaya, Bayazit, 2018).

Porozumění mluvené řeči

Obtíže na úrovni komplexních logicko- -gramatických vět zmiňují Soltani, Rahimifar (2020). Již dříve zjistili Grossman et al. (1995) narušené porozumění komplexním gramatickým větám u čtvrtiny osob s RS zapojených do studie, a to v orální i grafické podobě. Nejobtížnější na zpracování byly vztažné věty a věty pasivní, zároveň byly tyto potíže částečně připisovány obtížím s rychlostí zpracování jazykové informace (ibid.).

Ve starších zahraničních studiích byly prokázány rozdíly mezi osobami s RS a kontrolními subjekty za použití TT (blíže Amato et al., 1995; Friend et al., 1999; Nocentini et al., 2001), v novější studii Carotenuto et al. (2018) se však tento rozdíl neprokázal, osoby s RS skórovaly v rámci normy.

Na Slovensku byla provedena studie u 19 osob s relaps-remitentní formou RS pomocí Testu porozumenia viet, přičemž byly zjištěny signifikantně horší výkony u klinické skupiny v porovnání s kontrolní skupinou, a to ve vztažných vložených větách objektových (Marková, Dřímalová, 2020). Autorky vyvodily závěr, že při interpretaci vět se uplatnil vliv nedostatečných kognitivních zdrojů pro zpracování jazykové informace (ibid.).

V recentně provedené studii u 72 česky hovořících osob s různými formami RS se neprokázaly signifikantní rozdíly ve výsledcích Testu porozumění větám prezentovaného v online podobě v komparaci s věkově vázanou kontrolní skupinou. Nicméně na individuální úrovni byly při porovnání s testovou normou patrné podprůměrné výkony, nebo dokonce výkony mimo normu, a to u pěti testovaných osob. Zároveň činila těmto osobám výraznější obtíže interpretace vět dlouhých. Autorka se domnívá, že úlohu v porozumění větám u pacientů s RS pravděpodobně sehrávají kognitivní zdroje (Nohová, 2021).

Závěr

Deficity v porozumění mluvené řeči byly tradičně zkoumány spíše u osob s fatickou poruchou, byť se sporadicky již v minulém století objevovaly studie zahrnující též osoby s neurokognitivními poruchami¹⁷. Stále však je potřeba rozsáhlého výzkumu, a to zejména v jazyce českém, příp. též slovenském, neboť jsou jazykově typologicky odlišné od jazyka anglického, ve kterém je prováděna většina dosavadních výzkumů. Tyto mezery v poznání se postupně pokouší zaplňovat (nejen) prezentované studie slovenských a českých odborníků, a to zpravidla pomocí dvou testů – Token testu (TT) a Testu porozumění větám (TPVcz)¹⁸. Doposud se narušené porozumění větám prokázalo: 

• u osob s mírnou kognitivní poruchou a demencí při Alzheimerově nemoci pomocí obou testů,
• u osob s Parkinsonovou nemocí a roztroušenou sklerózou u syntakticky náročnějších vět pomocí Testu porozumenia viet,
• na individuální úrovni u pěti osob s roztroušenou sklerózou pomocí Testu porozumění větám.

Spolupráce odborníků různých oborů (logopedi, psychologové, lingvisté aj.), popř. též využití neurozobrazovacích metod při vykonávání těchto úloh a zejména kvalitní metodologická příprava výzkumů je nezbytná pro odstranění všech možných tzv. „bias“ a ke zjištění nejen možných deficitů, ale též možné podstaty jejich obtíží.

Narušení obecně jazykových schopností má významný dopad na kvalitu života jedince, neboť jej může limitovat v účasti na každodenních aktivitách vyžadujících komunikaci, a to v prostředí sociálním, edukačním i pracovním. Včasná detekce těchto obtíží, včetně narušeného porozumění řeči, a jejich následná intervence je tudíž stěžejní.

Poznámky pod čarou

² Boston Naming Test (BNT; Kaplan, Goodglass, Weintraub, 1983; 2001).
³ TPO (Šteňová, Cséfalvay, 2011).
⁴ V anglicky zaměřených výzkumech nejčastěji Cookie Theft Picture Task.
⁵ Tj. poměr jednotlivých slov ve větě, syntaktické chyby aj.
⁶ „Micropropositions“ jsou detailní informace či vyjádření, která jsou podána navíc k hlavní myšlence příběhu (tzv. „macropropositions“).
⁷ V tomto případě se konkrétně jednalo o přizpůsobení svého vyjádření na základě toho, zda komunikační partner zná či nezná předmět sdělení, resp. obrázek (blíže Paek, Yoon, 2021).
⁸ Do této studie bylo zařazeno celkem 79 osob.
⁹ Jednalo se o 34 osob s MKP u AN, 43 osob s demencí a 62 kontrolních osob.
¹⁰ TPV (Marková et al., 2015).

¹¹ TT (Bolceková, Preiss, Krejčová, 2015).
¹² TPVcz (Nohová et al., 2022).
¹³ Assessment of Pragmatic Abilities and Cognitive Substrates (Arcara, Bambini, 2016).
¹⁴ BAT (jazyková verze Farsi – Paradis, Paribakht, & Nilipour, 1987).
¹⁵ BDAE (Goodglass, Kaplan, Barresi, 2001).

¹⁶ Též nekanonické pořadí sémantických rolí (např. Dítě myje máma.).

¹⁷ V té době samozřejmě jiného terminologického či klasifikačního zařazení.

¹⁸ V případě slovenštiny pak jeho originálu – Testu porozumenia viet (TPV).

Článek byl podpořen granty IGA_ PdF_2018_024 „Výzkum vybraných parametrů komunikace, jazyka a orofaciálních procesů z logopedického hlediska.“, IGA_ PdF_2019_026 „Výzkum specifických parametrů řeči, jazyka, komunikace a odchylek orofaciálních procesů v kontextu logopedické diagnostiky a terapie s využitím kvalitativních, kvantitativních a experimentálních metod.“, IGA_PdF_2020_036 „Výzkum poruch verbální a neverbální komunikace, hlasu, řeči a orofaciálních funkcí v kontextu moderní logopedické diagnostiky a terapie.“, IGA_PdF_2021_030 „Výzkum specifických determinantů a mechanismů poruch verbální a neverbální komunikace, hlasu, kognice a orofaciálních procesů z logopedického a speciálněpedagogického hlediska.“ a IGA_ PdF_2022_014 „Výzkum vybraných fyziologických a patologických mechanismů hlasu, jazyka a řeči, jejich hodnocení a intervence v kontextu logopedického, speciálněpedagogického a neurovývojového bádání“. Ve všech případech byla hlavní řešitelkou prof. Mgr. Kateřina Vitásková, Ph.D.

Mgr. Lucie Nohová, prof. Mgr. Kateřina Vitásková, Ph.D.

Ústav speciálněpedagogických studií

Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci

Žižkovo nám. 5

779 00 Olomouc

Česká republika.

E-mail: lucie.nohova01@upol.cz.

Přijato k recenzi: 19. 8. 2022

Přijato k publikaci: 8. 10. 2022

licensed under CC BY-NC