Recenze překladu* Český překlad screeningového a referenčního nástroje pro identifikaci komunikačních obtíží a poruch kognitivních funkcí u osob po získaném poškození mozku (CCCABI-CZ)

Pacienti se získaným poškozením mozku mohou vykazovat komplexní kognitivní, komunikační, fyzické a psychické obtíže, k jejichž diagnostice je vyžadováno zapojení velkého množství odborníků z řad lékařských i nelékařských zdravotnických profesí. CCCABI-CZ je textový zaškrtávací screeningový a referenční nástroj, který si klade za úkol identifikovat komunikační obtíže.

Screening byl do češtiny z kanadského originálu přeložen studentkou logopedie Alžbětou Henzlovou pod vedením Mgr. Lucie Kytnarové, Ph.D., logopedky ve zdravotnictví. Jedná se o nástroj, který v našich podmínkách dosud nebyl k dispozici. Částečně by se dal přirovnat k Dotazníku funkcionální komunikace, je však mnohem komplexnější a zahrnuje více oblastí. Je nutno zdůraznit, že neslouží ke stanovení diagnózy ani nenahrazuje komplexní klinicko-logopedické vyšetření, ale jedním z jeho cílů je odhalit nutnost indikace důkladného vyšetření klinickým logopedem.

Formulář obsahuje celkem 45 položek, které jsou rozděleny do několika oblastí zahrnujících veškeré komunikační funkce: každodenní komunikaci, porozumění řeči a zpracování informací, vyjadřování a sociální komunikaci, čtení s porozuměním a psaní; poslední část zahrnuje obtíže v oblasti myšlení, uvažování, schopnosti řešení problému, exekutivních funkcí a seberegulace. Byl vytvářen a postupně upravován již od roku 1990 tak, aby splňoval různá kritéria, mj. aby byl stručný, komplexní, založený na důkazech a dostupný nejen odborníkům, ale i pacientům a jejich rodinám. Screening by měl ideálně probíhat za účasti klinického logopeda či jiného zdravotnického pracovníka, pacienta a jeho komunikačního partnera. Již v případě jednoho pozitivního zjištění ze všech položek je pacient indikován ke komplexnímu vyšetření klinickým logopedem.

Pozitivní vlastností formuláře je jistě jeho struktura, přehlednost a komplexnost. Po vyplnění může poskytnout vyšetřujícímu ucelený obraz o aktuálních potížích pacienta s komunikací. Profitovat z něj mohou hlavně kliničtí logopedi, kterým může sloužit jako screening při prvním setkání, ale také jako vodítko k vytvoření plánu podrobnější diagnostiky či nastavení terapie.

Na druhou stranu se ale domníváme, že tato obsáhlost je zároveň i jedním z negativ nástroje. Z tohoto důvodu považujeme využití dotazníku nelogopedickými pracovníky za nepříliš vhodné. Praktičtější se nám jeví využití screeningu v logopedických ambulancích, kde, jak bylo psáno výše, může tento nástroj pomoci v podrobném seznámení s obtížemi pacienta a v zaměření dalšího cíleného vyšetření.

Další nevýhodou, kterou zde shledáváme, je fakt, že k vystavení žádanky ke komplexnímu klinicko-logopedickému vyšetření stačí zaškrtnutí jen jedné z 45 uvedených položek. Obáváme se, že by mohlo docházet k falešně pozitivním výsledkům, a to i s přihlédnutím k faktu, že některé položky jsou dle našeho názoru zavádějící. Ocenili bychom doplňující dokument s podrobnějším vysvětlením jednotlivých bodů nebo uvedením konkrétnějších příkladů, které by minimalizovaly případné mylné interpretace.

Celkově ale screening považujeme za velmi přínosný a vidíme jeho potenciál ve využití především v klinické logopedii.