Ošetřovatelské problémy u pacientů při zátěžových testech v rámci perfuzní scintigrafie myokardu

Súhrn

Úvod:
Současné ošetřovatelství je založeno hlavně na aktivním vyhledávání ošetřovatelských problémů a plánovitém uspokojování narušených potřeb člověka-pacienta. Má své místo i při diagnostických výkonech na pracovištích nukleární medicíny.

Cíl:
Cílem práce bylo identifikovat ošetřovatelské problémy u pacientů při zátěžových testech v rámci perfuzní scintigrafie myokardu.

Metoda:
Použili jsme vlastní anonymní dotazník. Každou z otázek jsme zjišťovali uspokojení jedné z biologických, psychických, sociálních nebo spirituálních potřeb, u nichž jsme předpokládali narušení. Dále jsme se ptali na nejzávažnější problém a na celkový dojem z průběhu zátěžového testu. V souboru 163 respondentů bylo 80 žen a 83 mužů, většina byla starší 60 let. Data jsme zpracovávali pomocí počítačového programu Microsoft Excel.

Výsledky:
Zaznamenali jsme celkem 365 ošetřovatelských problémů. Nejčetnější byly: nedostatek tekutin u 83 (50,9 %) osob, strach u 65 (39,9 %) osob, zhoršení dýchání u 64 (39,3 %) osob, bolest u 55 (33,7 %) osob, poloha těla během testu u 34 (20,9 %) osob a teplota v místnosti u 27 (16,6 %) osob. Ostatní byly méně četné. Nejzávažnější problém určilo 137 respondentů. Nejčetnější byly zhoršené dýchání u 48 (35,0 %) osob, strach u 42 (30,7 %) osob, nedostatek tekutin u 17 (12,4 %) osob, bolest u 10 (7,3 %) osob a teplota v místnosti u 8 (5,8 %) osob. Ostatní byly méně četné. Celkový dojem z vyšetření byl hodnocen kladně 150 (92,0 %) osobami nebo neutrálně 13 (8,0 %) osobami.

Závěr:
Získané poznatky by měly obohatit znalostí sester na pracovištích nukleární medicíny a přispět tak ke zkvalitnění ošetřovatelské péče.

Klíčová slova:
ošetřovatelská péče, ošetřovatelské problémy, potřeby pacienta, sestra, zátěžové testy

Úvod

Základem lidské existence je neustálé naplňování různých potřeb. Některé jsou pro lidský život nezbytné a jiné vytvářejí život bohatším a přinášejí pocit fyzické i psychické pohody. K situaci uvědomění si potřeby a touhy ji uspokojit dochází v momentě nedostatku nebo přebytku něčeho uvnitř organismu nebo v našem okolí. Tento stav vyvolá pocit nelibosti, nespokojenosti a následnou touhu uspokojit danou potřebu. Velkou překážkou pro uspokojování potřeb je nemoc a všechny s ní spojené diagnostické a léčebné intervence.

Moderní ošetřovatelství chápe člověka jako komplexní holistickou bytost – dojde-li k poruše jedné části, ovlivní to fungování jednotlivce jako celku. Identifikace ošetřovatelských problémů, vyhledávání a uspokojování biologických, psychických, sociálních i spirituálních potřeb pacienta je hlavním pilířem moderního ošetřovatelství. Je proto základem práce všech sester při všech úkonech a na každém pracovišti.

Jedním ze základních vyšetření na pracovištích nukleární medicíny je zátěžová perfuzní scintigrafie myokardu, jejíž nezbytnou součástí je zátěžový test. Je jisté, že toto vyšetření porušuje rovnováhu a harmonii potřeb pacienta, dochází k deficitu některých jeho potřeb, a proto je nutná ošetřovatelská péče sestry.

Cíl

Cílem naší práce bylo zjistit, jaké ošetřovatelské problémy se vyskytují u pacientů v průběhu zátěžových testů v rámci perfuzní scintigrafie myokardu. Dále jsme zjišťovali, který z problémů je pro pacienty nejzávažnější a zajímal nás také celkový dojem pacientů z průběhu zátěžového testu.

Metodika

Informace jsme získávali pomocí námi vytvořeného anonymního dotazníku. Každou z otázek (uzavřených, s jednou odpovědí ze dvou možných) jsme sledovali uspokojení či deficit jedné z potřeb pacientů. Naší snahou bylo pokrýt celé spektrum potřeb pacientů, které mohou být v průběhu zátěžového testu ovlivněny. Ptali jsme se na uspokojení potřeb biologických (dýchání, hygiena, příjem tekutin, bolest, zažívání, poloha těla, teplota v místnosti), psychických (intimita, strach, informace), sociálních (přítomnost blízké osoby, komunikace) i spirituálních (víra). Jednou otázkou (s možností jedné odpovědi z více možností) jsme ještě zjišťovali, který z uvedených problémů pacienti považovali za nejzávažnější. Pro odpověď na poslední otázku, v níž jsme se respondentů ptali, jaký byl jejich celkový dojem z průběhu zátěžového testu, jsme zvolili obrazovou škálu. Při zpracování jsme obrázky nahradili stupni, kdy jedna znamená nejlepší a pět nejhorší.

O vyplnění jsme požádali 200 pacientů odeslaných na vyšetření zátěžové perfuzní scintigrafie myokardu do čtyř různých pracovišť nukleární medicíny (fakultní i nefakultní, v Praze i mimo Prahu) v průběhu jednoho měsíce. Pro zařazení do souboru jsme nestanovili žádná omezující kritéria. Návratnost byla 86,5 % (173 dotazníků). Deset dotazníků jsme vyřadili pro neúplné vyplnění. V souboru 163 respondentů bylo 80 (49,1 %) žen a 83 (50,9 %) mužů. Pouze 1 (0,6 %) respondent byl mladší než 30 let. Ve věkovém rozmezí 31–45 let bylo 16 (9,8 %) respondentů a ve věku 46–60 let bylo 53 (31,9 %) respondentů. Největší skupinu, 94 (57,7 %), tvořili respondenti starší než 60 let.

Získaná data jsme zpracovávali pomocí počítačového programu Microsoft Excel. Určili jsme absolutní a relativní četnost výskytu a výsledky zpracovali do tabulek a grafů.

Výsledky

Největší počet zaznamenaných problémů se týkal biologických potřeb. Nejčastěji respondenti vnímali v průběhu testu jako problém žízeň (nedostatek tekutin) – celkem 83 (50,9 %) respondentů. Často bylo uváděno zhoršení dýchání proti stavu před testem – u 64 (39,3 %) respondentů. Přibližně třetina respondentů, přesně 55 (33,7 %), cítila bolest. Poloha těla během testu (sezení na ergometru) byla vnímána jako problém 34 (20,9 %) respondenty a 27 (16,6 %) respondentů vnímalo nepříjemně teplotu v místnosti. Pouze 15 (9,2 %) respondentů uvedlo problém v oblasti hygienické péče. Z psychických potřeb se nejvíce problémů týkalo strachu (úzkosti, obav) – vnímalo je 65 (39,9 %) respondentů. Problém se zachováním intimity a soukromí vnímalo 7 (4,3 %) respondentů a stejný počet respondentů uvedlo jako nedostatečný rozsah podaných informací. V uspokojení sociálních potřeb jsme zjistili malý počet problémů. Pouze 6 (3,7 %) respondentů uvedlo problém s nepřítomností blízké osoby. Žádný z respondentů nevnímal jako problém komunikaci se sestrou. Výskyt problému v oblasti spirituálních potřeb – problém související s vírou nebo národností v průběhu zátěžového testu – přiznal jen 1 (0,6 %) respondent. (Tab. 1, Graf 1)

Jeden nejzávažnější problém označilo jen 137 (100 %) respondentů. Nejčastěji jím byl problém s dýcháním – u 48 (35 %) respondentů a problém se strachem – u 42 (30,7 %) respondentů. Dalších 17 (12,4 %) respondentů uvedlo jako nejzávažnější problém nedostatek tekutin, 10 (7,3 %) respondentů problém s bolestí a 8 (5,8 %) respondentů problém s teplotou v místnosti. Pro 3 (2,2 %) respondenty byla nejzávažnějším problémem poloha těla. Zažívací problémy nebo nepřítomnost blízké osoby uvedli 2 (1,5 %) respondenti. Pouze pro jednoho (0,7 %) respondenta byl nejzávažnější problém v oblasti hygieny nebo nedostatek informací od sestry. Tři (2,2 %) respondenti vnímali nejzávažnější problém v jiné oblasti bez bližší specifikace. (Tab. 2, Graf 2)

Celkový dojem z vyšetření označilo stupněm jedna 105 (64,4 %) respondentů, stupněm dva 45 (27,6 %) respondentů, stupněm tři 13 (8,0 %) respondentů. Stupně čtyři a pět nezvolil žádný z respondentů. (Tab. 3, Graf 3)

Diskuze

Problémy s dýcháním (dušnost) jsou přirozenou součástí zátěžových testů. Fyzická aktivita, která je upřednostňována, vede k vyšším nárokům na zásobení organismu kyslíkem, k zvýšení dechové frekvence a vzniku dušnosti. Dušnost je také příznakem onemocnění, jež jsou indikací k zátěžové perfuzní scintigrafii myokardu. ¹ Respondenti mohou být proto dušní již před započetím zátěžového testu nebo je dušnost vyvolána i minimální fyzickou aktivitou. Vzhledem k uvedenému považujeme respondenty udaný počet problémů s dýcháním za poměrně nízký. Nedostatečné dýchání člověka existenčně ohrožuje, má výraznou psychickou odezvu – objevuje se úzkost a strach. ² Tím si vysvětlujeme skutečnost, že byl problém s dýcháním hodnocen nejčastěji jako nejzávažnější.

Zdrojem problémů v oblasti hygienické péče v průběhu zátěžových testů je především zvýšená produkce potu vyvolaná buď fyzickou námahou nebo jako vedlejší účinek podání vazodilatační látky (dipyridamolu). Respondenty zaznamenaný počet problémů v oblasti hygienické péče považujeme za nízký. Vysvětlením je podle našeho názoru rychlé vyřešení problému - možnost omýt se hned po ukončení zátěžového testu. Vliv na hodnocení problému a zejména na posouzení jeho závažnosti bude mít jistě i hygienický standard respondentů, který je, jak uvádí Trachtová ², dán individuálními hodnotami a ovlivněn kulturními, sociálními a rodinnými faktory. Z vlastní mnoholeté ošetřovatelské praxe víme, že potřeba hygieny je individuální a bývá zejména u osob vyššího věku a častěji u mužů nižší.

Na vzniku problému s nedostatkem tekutin se také podílí fyzická námaha – osychání sliznice při dýchání ústy a zvýšená produkce potu. Druhou příčinou žízně je bezpochyby požadavek, aby pacient přišel na vyšetření nalačno. Dostatečný příjem tekutin je nezbytným předpokladem k udržení zdraví a zachování života. Neuspokojení této potřeby je proto člověkem vnímáno velmi intenzivně. ² Tím si také vysvětlujeme skutečnost, že problém s nedostatkem tekutin patří v našem výzkumném šetření mezi ty, které respondenti častěji hodnotili jako nejzávažnější.

Vzhledem k průběhu a souvisejícím okolnostem zátěžových testů předpokládáme, že výskyt bolestí v průběhu zátěžového testu se u respondentů většinou týká bolesti hlavy jako vedlejšího účinku podání dipyridamolu, bolesti v oblasti páteře jako důsledku nezvyklého pohybu a neobvyklé polohy těla, bolesti dolních končetin při šlapání na ergometru u netrénovaných osob a bolesti na hrudi jako příznaku ischemie myokardu. Nelze vyloučit ani kombinaci více lokalit a tím i příčin. Respondenti jsou nemocní lidé především vyššího věku, nemůžeme proto vyloučit, že některé udané bolesti jsou bolestmi chronickými a se zátěžovým testem bezprostředně nesouvisí. Jistě by bylo zajímavé zjistit o tomto problému více, ale přesahuje to rozsah naší práce. Vzhledem k uvedenému vnímáme respondenty udaný počet problémů s bolestí spíše jako nízký. Vysvětlením je podle našeho názoru pečlivá a empatická práce lékařů a sester. Závažnost, kterou člověk bolesti přikládá, závisí dle Trachtové ² na mnoha okolnostech – na charakteru bolesti, porozumění významu, předchozích zkušenostech, osobnostních vlastnostech, příslušnosti k určitému etniku a kultuře. Bolest je pro člověka významným stresorem, jehož síla se zvyšuje s její intenzitou. ³ To je také zřejmě důvod, proč i problém s bolestí patří v našem výzkumném šetření mezi ty, které respondenti častěji hodnotili jako nejzávažnější.

Četnost výskytu zažívacích potíží u našich respondentů je nízká. K nejčastějším zažívacím (dyspeptickým) potížím patří nauzea, zvracení, průjem, zácpa a pyróza. V souvislosti s námi zkoumanými zátěžovými testy přichází v úvahu nauzea a zvracení, které jsou možnými vedlejšími účinky podání dipyridamolu. Za druhý možný zdroj zažívacích potíží u našich respondentů považujeme psychickou zátěž – nejistotu, strach či úzkost v souvislosti s neznámým vyšetřením. ²

Pracoviště, na nichž byli vyšetřováni naši respondenti, používají k provedení zátěžových testů ergometrické stoly. Poloha, kterou na nich pacienti zaujímají, není příliš fyziologická, při šlapání pololeží-polosedí. Zvláště pro pacienty s omezenými pohybovými možnostmi je obtížné ji zaujmout, je pro ně nepohodlná, působí jim problémy. Chybí například podložka hlavy, aby pacient viděl na lékaře či sestru a mohl sledovat displej s aktuálními hodnotami probíhající zátěže. Použití ergometrických stolů má jistě i své výhody (například možnost horizontální polohy při kolapsu nebo nutnosti resuscitace), ale určitě by se dala jejich konstrukce zlepšit. Připouštíme, že část udávaných problémů by se zřejmě dala odstranit nebo alespoň zmírnit ošetřujícím personálem. Výrazná změna je však záležitostí výrobců.

Počet udaných problémů je důkazem, že teplotě v místnostech, v nichž probíhají zátěžové testy, je nutno v rámci ošetřovatelské péče věnovat pozornost. Vzhledem k tomu, že součástí většiny zátěžových testů je fyzická námaha, předpokládáme spíše problém s vysokou teplotou v místnosti.

Požadavek na zachování intimity, ohled na soukromí a stud je zakotven v Právech pacienta. ⁴ Nízká četnost výskytu problému se zachováním intimity a hodnocení závažnosti tohoto problému u našich respondentů je pro nás překvapením. Příčinou může být to, že v našem kulturním prostředí je svlékání u lékaře považováno za normální. Vzhledem k tomu, že v průběhu zátěžového testu mají pacienti nahou horní polovinu těla, jsme očekávali, že tento problém bude více aktuální především pro ženy.

Mezi strachem majícím konkrétní podklad a úzkostí, která nemá předmět, nejsou ostré hranice. ² Proto jsme do otázky zahrnuli oba pojmy. S vyšetřením na pracovišti nukleární medicíny je spojena řada faktorů, které mohou být podkladem strachu, příčinou ztráty pocitu bezpečí – přítomnost nemoci, neznámá vyšetřovací metoda, neznámé prostředí, možná bolest, nedostatek informací, obava z nálezu a další. Počet udaných problémů týkajících se strachu pro nás proto není překvapením. Přítomnost strachu a ztrátu pocitu bezpečí uvádí také Fišerová. ⁵ Podle našich zkušeností pacienti přicházejí často se strachem z neznámého vyšetření, v průběhu zátěžového testu se pak jedná především o obavu z nálezu.

Množství, srozumitelnost a přiměřenost informací může výrazným způsobem ovlivnit průběh vyšetření i stav pacienta. Právo pacienta na informace je v současné době zakotveno i v zákoně. ⁴ Nízká četnost výskytu i hodnocení závažnosti tohoto problému je podle našeho názoru obrazem dobré komunikace mezi zdravotníky a pacienty při zátěžových testech na pracovištích podílejících se na našem výzkumu. Problému s rozsahem podávaných informací se věnuje také Všetulová. ⁶ V jejím souboru se problém vyskytuje téměř u všech respondentů (u 99 % respondentů). Problém s nedostatkem podávaných informací zmiňuje také Fišerová, ⁵ neuvádí však četnost výskytu.

Přítomnost blízké osoby, jak uvádí Křivohlavý, ⁷ má pozitivní vliv na průběh onemocnění – posiluje pocit jistoty a bezpečí, pomáhá zvládat náročné životní situace, dodává naději a uklidňuje. Možnost přítomnosti blízké osoby pro pacienta je v současné době garantována i zákonem. ⁴ Nízká četnost výskytu i hodnocení závažnosti problému odpovídá našemu očekávání a zkušenostem. Problému přítomnosti blízké osoby se věnuje také Všetulová. ⁶ V jejím souboru se problém vyskytuje mnohem častěji (u 19 % respondentů).

Komunikace mezi sestrou a pacientem je základní a velmi důležitou součástí ošetřovatelské péče. Může pozitivně i negativně ovlivnit například průběh nemoci a vnímání ošetřovatelských problémů. ⁸ Odpovědi našich respondentů svědčí o tom, že komunikace sester s pacienty není na zúčastněných pracovištích nukleární medicíny problémem, což nás potěšilo.

Dle výsledků sčítaní lidu z roku 2011 uveřejněných Českým statistickým úřadem je v České republice pouze 20 % věřících obyvatel a Praha i Středočeský kraj, kde se nacházejí 3 ze 4 pracovišť, která se podílela na našem výzkumu, jsou v tomto směru pod celostátním průměrem. ⁹ Výsledky sčítaní lidu z roku 2011 informují také o zvyšujícím se počtu cizinců žijících v České republice. Jejich počet se blíží půl milionu, největší podíl tvoří v Praze a Středočeském kraji. ¹⁰ Podle těchto údajů lze očekávat větší počet pacientů – cizinců. Většina cizinců jsou podle uvedeného zdroje Evropané, přišli z podobného prostředí, což minimalizuje problémy ve vztahu k Čechům. Podle našeho názoru je tato skutečnost jedním z faktorů určujících minimální výskyt i nízký stupeň závažnosti problémů souvisejících s vírou a náboženstvím při zátěžových testech. Druhým faktorem je pak nízké procento věřících obyvatel.

Na základě uvedených výsledků můžeme říci, že pokud pacient pociťuje problém v oblasti biologických potřeb, je tento více vnímán, a proto pravděpodobně i častěji zaznamenán. Naše zjištění koresponduje s literárními údaji. Například Maslow ve své teorii uvádí, že neuspokojené „nižší“ potřeby zvítězí nad neuspokojenými „vyššími“ potřebami, kde nejnižšími potřebami jsou potřeby biologické. ² Také Madsen zahrnul biologické potřeby mezi primární, tj. mezi ty, které jsou vrozené a pro člověka nejdůležitější. ¹¹ Rovněž Šamánková ¹² nebo Trachtová ² ve svých textech uvádějí, že biologické potřeby jsou základními potřebami organismu, které slouží k jeho přežití, a pokud nejsou naplněny, vystupují do popředí, ovlivňují jednání a chování jedince a jejich uspokojení se stává prioritou.

Při hodnocení výsledků výzkumu nesmíme opomenout skutečnost, že část problémů, jejichž existenci naši respondenti uvedli ve svých odpovědích, nepochybně souvisí s účinky farmakologické zátěže. Ze sledovaných položek mezi ně patří bolest (hlavy), pocit horka (zaznamenaný jako problém s teplotou v místnosti) a zažívací potíže (nauzea). Odlišit tuto příčinu problémů by bylo jistě přínosem. Správnost dat získaných naším anonymním dotazníkem by však zřejmě nebyla velká - nelze se spolehnout, že respondenti budou schopni správně zaznamenat, kterou formu zátěže lékař zvolil. Počet problémů způsobených podáním farmakologické zátěže lze odvozovat podle literárních údajů. Farmakologická nebo kombinovaná zátěž se používá přibližně u poloviny zátěžových testů v rámci perfuzní scintigrafie myokardu, což uvádí například Kuníková. ¹³ U pacientů, kterým byl podán dipyridamol, se bolest hlavy objevuje ve 12 %, pocit horka ve 3 % a nauzea v 5 %, po podání dobutaminu se bolest hlavy vyskytuje u 14 % pacientů, pocit horka u 20 % pacientů a nauzea u 0 % pacientů. ¹⁴ Od těchto hodnot se v naší práci výrazně liší výskyt problémů s bolestí (problém u 33,7 % respondentů) a s teplotou v místnosti (problém u 16,6 %). Počet problémů týkajících se zažívacích potíží se blíží literárním údajům (problém u 3,7 %).

Existuje řada prací, které hodnotí průběh a kvalitu provedení zátěžových testů. Problematika ošetřovatelské péče při zátěžových testech však zůstává mimo pozornost. Ani po provedení rešerše k tématu naší práce nám není známa práce na stejné téma, porovnáváme tedy naše výsledky s jinými podobnými šetřeními a pouze v dílčích aspektech.

Například Všetulová ⁶ ve své práci zkoumá potřeby pacientů v interní a chirurgické ambulanci. Bohužel ve výsledcích nerozlišuje mezi oběma druhy ambulance. Porovnání našich výsledků s interní ambulancí by mělo větší hodnotu. Lze předpokládat, že zde jsou častěji ošetřováni pacienti se stejným nebo podobným onemocněním jako respondenti v našem souboru. V naší práci více respondentů udává problém v oblasti dýchání, příjmu tekutin a bolesti, což je jistě dáno zátěžovým testem. Větší počet problémů v oblasti strachu nepochybně souvisí s neznámým vyšetřením. Obě tvrzení jsme blíže rozvedli výše. Naopak v práci Všetulové ⁶ je výrazně vyšší počet problémů v oblasti potřeby informací a přítomnosti blízké osoby. Příčinu stavu autorka neuvádí.

Zátěžovým testům v kardiologii se ve své práci věnuje Fišerová. ⁵ Průběh a podmínky zátěžových testů jsou v obou případech srovnatelné. Hlavním obsahem této práce je však úloha sestry a ošetřovatelské problémy jsou zaznamenány pouze okrajově. V práci uváděné informace jsou od sester, které se podílejí na zátěžových testech na různých pracovištích. Všechny řeší u svých pacientů potřebu informací. Z ošetřovatelských problémů se tyto sestry setkávají často s dušností, bolestí končetin a strachem. Některé uvádějí i výskyt problému s polohou těla a s teplotou v místnosti. Uvedené informace vcelku korespondují s našimi výsledky. Z problémů, které často uváděli naši respondenti, zde není zmiňován pouze problém s nedostatkem tekutin.

Při hodnocení výsledků se ještě nabízí možnost porovnat výskyt jednotlivých problémů s udanými nejzávažnějšími problémy. Jejich absolutní i relativní četnost se ve většině položek liší. K příčinám patří skutečnost, že jeden nejzávažnější problém neurčili všichni respondenti a také to, že u této otázky byla dána jen jedna možnost odpovědi a jednotlivých problémů mohlo být označeno více. Přesto pokud porovnáme výskyt jednotlivých problémů (relativní četnost) v obou částech, vidíme určitou korelaci v poměru výskytu jednotlivých problémů. (Graf 4)

Zaznamenáním celkového dojmu ze zátěžového testu respondenti hodnotili především práci sestry podílející se na zátěžovém testu. Volbou pětistupňové škály jsme dali respondentům možnost zvolit neutrální cestu. To, že ji většina nevyužila, je podle našeho názoru známkou toho, že odpovědi vyjadřují skutečný názor respondentů a ne jen snahu nekritizovat.

Doporučení pro praxi

Na základě výsledků naší práce lze sestrám na pracovištích nukleární medicíny, ale i na jiných pracovištích, doporučit některá opatření pro zkvalitnění ošetřovatelské péče během zátěžových testů. V oblasti biologických potřeb by měla sestra věnovat pozornost především dýchání, dostatečnému příjmu tekutin a bolesti. V oblasti psychických potřeb by se měla zaměřit hlavně na problém strachu, úzkosti a nejistoty.

Měla by

• zajistit dostatečné větrání a přiměřenou teplotu v místnosti,
• umožnit podávání vhodných tekutin po dobu celého vyšetření,
• věnovat velkou pozornost úpravě polohy pacienta na ergometrickém stole,
• respektovat věk a fyzickou zdatnost pacienta,
• dostatečně informovat o průběhu celého vyšetření již při objednávání,
• jednat s pacientem klidně, ohleduplně a s empatií,
• opakovaně vysvětlovat a podávat informace,
• dostatečně chválit a povzbuzovat pacienta.

Závěr

Naší prací jsme zmapovali výskyt ošetřovatelských problémů u pacientů při zátěžových testech v rámci perfuzní scintigrafie myokardu. I zde se samozřejmě ošetřovatelské problémy vyskytují, jen jim dosud nebyla věnována taková pozornost jako v jiných oblastech ošetřovatelství. Jistě by mohlo být přínosné se uvedenou problematikou zabývat ještě hlouběji – určit rozdíly mezi pohlavími a věkovými skupinami pacientů, především u některých problémů zjistit více podrobností či upřesnit okolnosti, jak jsme již uvedli v diskuzi. Jejich řešením by byl překročen zvolený rozsah práce, mohou být ale cílem dalších šetření. Touto prací bychom rádi poukázali na důležitost řešení ošetřovatelských problémů a uspokojení potřeb pacientů v rámci ošetřovatelské péče na pracovištích nukleární medicíny při zátěžových testech.

Šárka Hynková, Ivana Kuníková

Klinika nukleární medicíny FN Královské Vinohrady a 3. LF UK Praha 10

sarkahynkova@email.cz