57. Dny nukleární medicíny

Kroky k úspěšnému zobrazování PET /CT při mnohočetném myelomu

Blaževič M.¹, Semenovová L.¹, Golisová J.^1,2, Molnárová T.¹, Havel M.^1,2
1Klinika nukleární medicíny FN Ostrava, ²Lékařská fakulta Ostravské univerzity

Úvod: Pozitronová emisní tomografie se řadí mezi zobrazovací metody, které jsou přínosné v diagnostice a sledování léčby u mnohočetného myelomu. 
Popis problematiky: Vyšetření PET/CT u pacientů s touto diagnózou provádíme na pracovišti KNM FNO po předchozím objednání a přípravě pacienta. Na správné přípravě závisí, zda vyšetření bude či nebude provedeno a rovněž zda výsledek vyšetření bude interpretován v požadované kvalitě. Výčet požadavků na přípravu pacientů je sice širší, ale opodstatněný. Týká se především požadavku na fyzickou pohodu, lačnění, dostatečnou hydrataci, tepelnou aklimatizaci a speciální přípravu u diabetiků.
Závěr: Prvním krokem vyšetření je zjištění hladiny glykemie, zajištění intravenózního přístupu, aplikace radiofarmaka s následnou distribucí v těle pacienta po dobu jedné hodiny. Dalším krokem je celotělové zobrazování po dobu 40 minut, při kterém proběhne zobrazení PET i CT. Následuje 30minutová observace pacienta. Celková doba pobytu pacienta na pracovišti je 2,5 hodiny.

Endomyokardiální fibróza a vyšetření srdce metodami nukleární medicíny – kazuistika

Bukovanský K., Havel M., Trulíková K., Kraft O.
Klinika nukleární medicíny FN Ostrava a Lékařská fakulta Ostravské univerzity

Úvod: Prezentujeme případ 57leté pacientky s diagnózou myokardiální fibrózy odeslané k došetření i vzhledem k podezření na jinou etiologii v rámci možného systémového zánětlivého onemocnění.
Průběh: Ve spoluindikaci s odesílajícím lékařem jsme pacientce provedli kombinované vyšetření klidové perfuze myokardu metodou gated-SPECT a následně vyšetření 18F-FDG PET/CT po náležité dietní přípravě k diagnostice zánětlivého postižení srdce. Okrsky klidové hypoperfuze myokardu levé komory jsme neprokázali, patrná byla porucha ztlušťování v oblasti hrotu. Zvýšená akumulace FDG byla v oblasti hrotu levé komory a inferoapikálně, v této oblasti byly
diferencovatelné na CT i kalcifikace. Lokalizace nálezu na PET korelovala s patologickým nálezem již na předchozí MRI a transesofageální echokardiografii. Celotělové PET vyšetření neprokázalo další okrsky hypermetabolizmu glukózy, které by ukazovaly na aktivní zánětlivé či revmatoidní onemocnění v jiných lokalizacích. S odstupem 6,5 měsíce, po podané kortikoterapii, bylo provedeno kontrolní 18F-FDG PET vyšetření opět po náležité dietní přípravě k diagnostice zánětu srdce. Prokázali jsme parciální regresi nálezu v oblasti hrotu levé komory. Dynamika nálezu v čase tak může ukazovat na
zánětlivý podklad léze.
Závěr: Metody nukleární medicíny přinášejí důležitou informaci o funkčním stavu tkání při rozličných patologiích včetně sledování jejich vývoje v čase. Limitující může být v některých případech jejich nižší specificita, tuto je možné zvýšit kombinací s dalšími morfologickými i funkčními vyšetřovacími modalitami. Tak je tomu i v konkrétních situacích vyšetření srdce, kde má důležitou úlohu už i příprava pacienta.

Zánětlivá infiltrace prostaty imitující agresivní tumor

Foukal J.
Klinika radiologie a nukleární medicíny LF MU a FN Brno

Úvod: Muž 66 let došetřovaný pro potíže s močením, pro vyšší hladinu PSA provedena biopsie prostaty s výsledkem: Histiocytární proliferace nejistého biologického chování, suspektně neoplastická, nejspíše histocytární sarkom. Pacient přichází do naší nemocnice na onkologické pracoviště k určení dalšího postupu.
Průběh: Na žádost onkologa provádíme stagingové PET/MR vyšetření, vzhledem k udávanému sarkomu volíme jako radiofarmakum 18F-FDG. Nalezen infiltrát tumorózního charakteru vycházející z periferní zóny prostaty vlevo s patologicky zvýšenou akumulací FDG (SUVpeak 10.4), infiltrovány jsou i svaly pánevního dna. Bez známek lymfadenopatie nebo metastáz. Na multioborové komisi zhodnoceno jako inoperabilní sarkom prostaty a navržena indukční léčba v režimu CHOEP a po přešetření zvážení operace. Pacient zahájil CHT, před jejím zahájením a v jejím průběhu opakovaně ATB terapie pro močovou infekci. Po 3 cyklech zjištěny výsledky druhého čtení histologie,
kde nález hodnocen jako histiocytární a chronicky zánětlivý infiltrát bez jednoznačných maligních charakteristik, méně pravděpodobně jde o benigní fibrohistiocytární tumor. Provedeno kontrolní PET/MR, kde výrazná až kompletní regrese infiltrátu, přetrvává pouze drobný lem sycení na povrchu prostaty a změny signálu v okolní tukové tkáni, bez zvýšené akumulace FDG. Pacient dále jen sledován, při dalších 2 PET/MR kontrolách zůstává nález stacionární.
Závěr: Jedná se případ atypického granulomatózního zánětu prostaty s vzácným extraprostatickým šířením, který imitoval agresivně se chovající nádor jak na hybridních zobrazovacích metodách, tak i při histologickém vyšetření bioptického vzorku prostaty.

Mnohočetný myelom v nukleární medicíně, 99mTc-MIBI//18F-FDG

Golisová J.^1,2, Dombková H.¹, Račková V.¹, Kuhejdová J.¹,  Havel M.^1,2
1Klinika nukleární medicíny FN Ostrava, ²Lékařská fakulta Ostravské univerzity

Úvod: Nukleární medicína nabízí u diagnózy mnohočetný myelom tři druhy radionuklidového zobrazení. Jedná se o PET/CT vyšetření pomocí radiofarmaka 18F-fluordeoxyglukózy, celotělovou scintigrafii pomocí radiofarmaka 99mTc-MIBI a celotělovou scintigrafii skeletu pomocí radiofarmaka 99mTc-HDP. 
Popis problematiky: Vyšetření PET/CT umožňuje celotělovou detekci skeletálních a měkkotkáňových ložisek ještě před výskytem strukturálních změn. Specifita a senzitivita vyšetření je vysoká, jelikož plyne z kombinace metabolické informace pozitronové emisní tomografie a morfologické informace z CT vyšetření. Vyšetření celotělové scintigrafie s 99mTc-MIBI je ukazatelem biologické aktivity choroby a umožňuje odhalit nádorové postižení ještě před výskytem
anatomických změn, zároveň umožňuje detekovat relaps i remisi onemocnění. Nevýhodou je nižší rozlišovací schopnost u malých lézí a menší rozsah zaměření u SPECT/CT.
Závěr: Vyšetření celotělové scintigrafie s 99mTc-HDP není citlivá pro myelomové léze. Může však zobrazit patologické fraktury a lytická ložiska. V rutinní praxi se v diagnostice mnohočetného myelomu nepoužívá. Z nukleárně medicínských metod si v rámci diagnostiky, stagingu a monitoringu odpovědi na léčbu si našla své místo především pozitronová emisní tomografie s CT.

COVID-19 jako komplikace léčby lymfomu – kazuistika

Henzlová L.¹, Hluší A.², Formánek R.¹, Buriánková E.¹, Quinn L.¹, Koranda P.¹, Papajík T.^2
1Klinika nukleární medicíny UP a FN Olomouc, ²Hematoonkologická klinika UP a FN Olomouc

Úvod: Pacienti s infekcí virem SARS-CoV-2 vykazují širokou škálu příznaků od asymptomatického průběhu až po respirační a multiorgánové selhání. Za rizikové faktory komplikovaného průběhu onemocnění jsou považovány věk a komorbidity, jako např. hypertenze, chronické plicní onemocnění, diabetes a malignity včetně hematologických.
Tato kazuistika prezentuje případ muže s primárním mediastinálním velkobuněčným B-lymfomem (PMBCL), jehož průběh
byl komplikován onemocněním COVID-19.
Průběh: 59letý muž byl vyšetřen v červenci 2020 na oddělení urgentního příjmu pro bolesti na hrudi a dušnost. EAP na CTAG vyloučena, ale popsány patologické hmoty retrosternálně s prorůstáním ventrální stěny hrudní. Provedena punkce mediastina pod CT kontrolou, histologicky potvrzen PMBCL. Pacient předán na hematoonkologickou kliniku (HOK) k zahájení terapie. Na den příjmu k hospitalizaci naplánovány laboratorní odběry včetně PCR průkazu RNA SARS-
-CoV-2 a PET/CT, kde kromě postižení lymfomem popsány v plicích oboustranně opacity. Mezitím došel pozitivní výsledek PCR. Pacient hospitalizován na COVID oddělení, zahájena komplexní terapie, v průběhu několika dní zhoršení stavu s nutností UPV. V rámci terapie podány kortikosteroidy (dexamethason), po nichž došlo k signifikantní regresi masy v předním mediastinu. Po zlepšení stavu přetrvává pozitivita PCR RNA SARS-CoV-2, řešena složitá otázka načasování zahájení chemoterapie vzhledem k riziku reaktivace infekce při imunosupresi. Terapie zahájena s měsíčním odstupem od
propuštění z COVID jednotky rozhodnutím kolektivu lékařů HOK na základě příznivého klinického stavu, negativity Covid Ag, kolísavé PCR pozitivity a protilátkové odpovědi ve třídě Ig-G. Podáno celkem 6 cyklů CHOP, dle finálního PET/CT dosaženo kompletní remise, Deauville 2.
Závěr: Péče o pacienty se souběhem hematologické malignity a onemocněním COVID-19 vyžaduje multioborovou spolupráci a individualizaci léčebného režimu.

Vztah relativní funkce segmentů ledvin a terapeutického přístupu u dětí s ren duplex

Chroustová D.1, Trnka J.1, Černá L.1, Langer J.2, Urbanová I.3, Kočvara R.4, Šámal M.1
¹ÚNM 1. LF UK a VFN Praha, ²KDDL 1. LF UK a VFN Praha, ³Dětské oddělení nemocnice Na Bulovce Praha,
⁴Dětská urologie VFN Praha

Cíl: Cílem retrospektivní studie bylo ověřit význam relativní funkce postiženého segmentu pro upřesnění diagnózy a volbu terapie.
Soubor pacientů a metodika: Statická scintigrafie ledvin pomocí 99mTc-DMSA byla provedena u 110 dětí do 15let (72 dívek a 38 chlapců) s diagnózou ren duplex. Po vyřazení segmentů s relativní funkcí větší než 45 %, afunkčních segmentů a afunkčních ledvin bylo analyzováno 91 pacientů, z nichž 11 mělo bilaterální postižení. Celkem bylo vyhodnoceno 102 segmentů.
Výsledky: U dívek bylo postižení více než 2x častější než u chlapců. Zatímco u chlapců byly horní a dolní segmenty (HS a DS) postiženy přibližně rovnoměrně, u dívek bylo 3–4krát častější postižení HS, přičemž převaha postižení HS byla výrazně větší vpravo. Bilaterální postižení se nejčastěji vyskytovalo jako postižení obou DS. Funkční postižení HS bylo u dívek častější, ale také závaznější. U chlapců bylo statisticky významně závažnější postižení DS vpravo. Převažující
patologií postižení HS byla ureterokéla a megaureter. Převažující patologií postižení DS byl vesiko-ureterální reflux (VUR). V práci jsou uvedeny relativní funkce postiženého segmentu u nejčastěji se vyskytujících patologií: hemi/nefrektomie, discize ureterokély, anastomóza nebo ureteroektomie megaureteru, Cohenova reimplantace,
endoskopická či konzervativní terapie. 
Závěr: Studie potvrdila významnou asociaci snížené relativní funkce postiženého segmentu s volbou terapie. Přestože v jednotlivých skupinách dochází ke značnému překrývání individuálních hodnot relativní funkce segmentu a její hodnota proto nemůže být jediným kritériem posouzení závažnosti postižení anebo volby terapie, bylo prokázáno, že snížená relativní funkce segmentu je statisticky významně spojena se závažnějším postižením a potřebou radikální terapie.

Scintigrafie tepelně alterovanými erytrocyty jako doplněk PET /CT s 68Ga-DOTA -TOC: 2 kazuistiky

Janke R.¹, Lindner J.², Černá L.¹, Altmanová D.^2
1 Ústav nukleární medicíny VFN Praha, ² Radiodiagnostická klinika VFN Praha

Úvod: PET/CT s 68Ga-DOTA-TOC představuje v současnosti nejpřesnější alternativu pro průkaz exprese somatostatinových receptorů (SSR) u neuroendokrinních nádorů (NET). Vazba radiofarmaka však není pro NET specifická a může být v řadě případů falešně pozitivní. Jednou z problematických lokalit je tkáň sleziny, která může
NET imitovat – jako akcesorní orgán, popř. jako regeneráty po splenektomii. Scintigrafie tepelně alterovanými erytrocyty pak může díky vysoké specificitě přispět k odlišení tkáně NET od sleziny. Prezentujeme 2 kazuistiky kombinovaného použití obou metod. 
Průběh: Pac. č. 1 s NET kaudy pankreatu v rámci syndromu MEN I., po splenektomii. PET/CT SSR prokázalo mimo jiné 2 výrazně akumulující ložiska v okolí žaludku. Scintigraficky však bez akumulace alterovaných erytrocytů, odpovídají tedy tkáni NET. Pac. č. 2 sledován pro nejasné ložisko v oblasti kaudy pankreatu, endosonografický
a CT obraz suspektní z NET. V tomto ložisku na PET/CT prokázána zvýšená exprese SSR. Scintigraficky byl poté detekován korespondující nález potvrzující ektopickou akcesorní slezinu.
Závěr: Scintigrafie tepelně alterovanými erytrocyty prokazuje s vysokou specificitou slezinnou tkáň a může přispět k odlišení fyziologických artefaktů od vlastní tkáně NET, což může mít zásadní terapeutické konsekvence.

Extraoseální akumulace 99mTc-DPD v plicích

Kielar T., Buncová M.
Pracoviště nukleární medicíny IKEM Praha

Úvod: 99mTc-DPD je osteotropní radiofarmakum, které se vychytává v myokardu při transthyretinové amyloidóze.
Průběh: U 75letého pacienta byla provedena 99mTc-DPD scintigrafie v rámci diferenciální diagnostiky hypertrofické kardiomyopatie. Vedle nálezu akumulace 99mTc-DPD v myokardu, který potvrdil diagnózu senilní transthyretinové amyloidózy, byl překvapivým vedlejším nálezem patologický záchyt 99mTc-DPD v obou plicních křídlech. Nález
v oblasti plic se nepodařilo verifikovat žádnou jinou z provedených neinvazivních zobrazovacích metod (RTG hrudníku, MRI srdce). Pacientovi byla nasazena medikamentózní léčba transthyretinové amyloidózy. Po dvou letech následovalo kontrolní 99mTc-DPD scintigrafické vyšetření. Toto vyšetření prokázalo částečný pokles akumulace 99mTc-DPD jak v myokardu, tak v plicích.
Závěr: Akumulace 99mTc-DPD (i ostatních radiofarmak na bázi bifosfonátů) mimo skelet je relativně vzácná. Kromě srdce se může vyskytnout v plicích, žaludku, střevě, močovém měchýři či cévní stěně. V našem případě je zajímavým zjištěním pokles akumulace 99mTc-DPD v plicích, stejně jako v srdci, ke kterému došlo v souvislosti s léčbou transthyretinové amyloidózy. Otázkou je, zda se u tohoto pacienta jedná o depozita amyloidu v plicích anebo o projev možné hyperkalcémie neznámé etiologie.

Význam vyšetření hlubokého lymfatického systému končetin před lymfochirurgickým výkonem

Knotková V.1, Vlasák R.2, Wald M.3
¹Ústav nukleární medicíny 1. LF UK a VFN v Praze, ²CPM lymfocentrum, Praha, ³Chirurgická klinika 2. LF UK a FN Motol

Cíl: Zhodnocení zkušeností s vyšetřením hlubokého lymfatického systému (HLS) končetin.
Soubor pacientů: V období od 6/2018 do 5/2021 bylo provedeno 61 vyšetření HLS končetin u 42 pacientů (u 19 pacientů byl vyšetřen hluboký LS u obou končetin – dolních). Celkově bylo provedeno 20 vyšetření hlubokého LS horních končetin a 41 vyšetření u dolních končetin.
Metodika: Pro vyšetření HLS HK bylo aplikováno po 50 MBq 99mTcnanoalbumonu i.m. do thenaru a hypothenaru sledované končetiny; u dolních končetin stejné množství radiofarmaka do subachillárního prostoru z laterální strany či i.m. do laterální strany paty. Akvizice provedeny po hodině běžné fyzické aktivity; v případě HK formou statických obrazů, u DK v tzv. „wholebody“ režimu. Hodnocení bylo vizuální jedním lékařem NM.
Výsledky: V jedné třetině případů nebyl HLS zobrazen. V současnosti je 5 vyšetřených pacientek po lymfochirurgickém výkonu – u jedné pacientky byla provedena lymfovenozní anastomóza (LVA) a u 4 pacientek byla provedena liposukce. U všech pacientek došlo ke zlepšení klinického stavu.
Závěr: O chirurgickém výkonu rozhoduje vždy chirurg dle klinického stavu pacienta a typu otoku. V některých případech se LVA zdařila i tam, kde scintigraficky nebyl HLS zobrazen. LS je nejen pro plánování lymfochirurgie klíčová zobrazovací metoda lymfatického systému.

Scintigrafie skeletu – svědek dávných časů

Krčálová E., Tilšer J., Doležal J.
Oddělení nukleární medicíny FN Hradec Králové, Radiologická klinika, Univerzita Karlova, LF v Hradci Králové 

Cíl: Cílem sdělení je prezentovat (dnes naštěstí vzácný) scintigrafický obraz následků poliomyelitidy a pleuropneumonie prodělaných v raném dětství.
Průběh: 68letý muž s nově diagnostikovaným karcinomem prostaty byl ambulantním urologem odeslán na scintigrafii skeletu. Za 4 hodiny po i.v. aplikaci 750 MBq 99mTc značeného hydroxymetylen difosfonátu (99mTc-HDP) byl proveden celotělový scan (matice 256 x 1024) u a SPECT/lokalizační CT hrudníku a hlavy (matice 128 x 128, kroky po 6° na 15 sekund). Na celotělovém scanu se zobrazila asymetrická akumulace radiofarmaka v neprospěch hypotrofické pravé horní
končetiny, skolióza páteře a výrazně deformovaný hrudník s mírně nehomogenní kostní přestavbou. Na SPECT/lokalizačním CT se oblasti zvýšené přestavby v hrudníku promítaly do několika svalků žeber a VRT rekonstrukce CT dat odhalila nejen srostlé 6. a 7. žebro pravého hemithoraxu, ale i oblast starých reparativních změn po operačně
řešené pleuritidě. Dále byla zachycena vysoká kostní přestavba v oblasti obou femoropatellárních skloubení. Tato nejspíše odpovídá postižení kolenních kloubů při postpoliomyelitických a degenerativních změnách. Vyšetření neprokázalo patologickou kostní přestavbu charakteru metastáz. Pacient byl indikován (vzhledem k T3 karcinomu,
Gleason skóre 8 a vysokému vstupnímu PSA) k totální androgenní blokádě a radikální radioterapii prostaty a semenných váčků.
Závěr: V předvakcinační éře (v tehdejším Československu do roku 1957) postihovala paralytická forma poliomyelitis anterior acuta zhruba 1 % infikovaných. Tito pacienti dnes vzácně přichází na scintigrafii skeletu z různých indikací a postpoliomyelitické změny skeletu by mohly působit diagnostické rozpaky. I když byla poliomyelitida v Československu eradikována již roku 1961, pro našeho pacienta to bylo bohužel pozdě.

Podpořeno: MZČR – RVO (FNHK, 00179906)

3D automatická detekce zvětšených příštítných tělísek na 99mTc-MIBI/99mTc-pertechnetát SPE CT/CT

Maříková I.¹, Štablová L.¹, Trnka J.^1,2, Zogala D.¹, Šámal M.^1
1Ústav nukleární medicíny 1. LF UK a VFN v Praze, ²Oddělení radiační ochrany VFN v Praze

Cíl: Cílem studie bylo rozšířit aplikaci analýzy hlavní komponenty (PCA) ze současně zaznamenané scintigrafie příštítných tělísek a štítné žlázy pomocí 99mTc-MIBI/123I na páry obrazů 99mTc-MIBI/99mTc (MIBI/Tc) získané ve dvou samostatných vyšetřeních zaznamenaných v různých časech.
Metoda: Retrospektivní data 18 pacientů indikovaných k scintigrafii příštítných tělísek MIBI/Tc byla analyzována pomocí standardní metody subtrakce. Vyšetření MIBI/Tc bylo provedeno ve 2 různých dnech s 1–7denním intervalem. Poloha každého pacienta byla pečlivě nastavena na gantry kamery pomocí laserového kříže a standardizovaného posunu stolu. PCA jednotlivých párů 3D datových setů MIBI/Tc byla provedena po dodatečné registraci. Na obrázcích byla zkoumána přítomnost zvětšených příštítných tělísek.
Výsledky: Korelační koeficient mezi objemy MIBI a Tc snímků byl pod 0,50. Vylepšené polohování zvýšilo jeho průměrnou hodnotu na 0,66 ± 0,12 a následný registrační postup na více než 0,70. Referenční metoda identifikovala 13 zvětšených příštítných tělísek a 5 negativních nálezů. Postup pomocí PCA správně rozpoznal všechny negativní (100 %) a 12/13 (92 %) pozitivní nálezy. U 7/12 (58 %) pozitivních nálezů došlo k úplné shodě jak v přítomnosti, tak v umístění zvětšených příštítných tělísek. U zbývajících 5/12 (42 %) pozitivních pacientů došlo ke shodě v přítomnosti patologie, avšak nikoli v umístění lézí.
Závěr: V retrospektivních datech MIBI a Tc dosáhla PCA v 12/18 (67 %) nálezů naprosté shody se standardním manuálním postupem. V dalších 5/18 (28 %) nálezech se obě metody shodovaly v přítomnosti zvětšených příštítných tělísek, ale nekorelovalo umístění lézí. Hodnocení PCA u scintigrafie příštítných tělísek pokračuje v prospektivní studii.

PET /CT a dg. mnohočetný myelom

Mrózek J.¹, Golisová J.^1,2, Janíčková D.¹, Smolková K.1, Havel M.^1,2
1Klinika nukleární medicíny FN Ostrava, ²Lékařská fakulta Ostravské univerzity

Úvod: Pracoviště PET/CT při KNM FN Ostrava zahájilo provoz v září 2017. Celkem bylo na tomto pracovišti provedeno více než 7 tisíc vyšetření. Zobrazování pomocí PET/CT využívají různé klinické obory především k diagnostice a monitoringu terapie nádorových onemocnění. Sběrem a vyhodnocováním dat z provozu získáváme ukazatele, které umožňují statistické sledování.
Popis problematiky: Druhý největší podíl na počtu provedených vyšetření představují pacienti z Kliniky hematoonkologie a to 26,5 %. Z toho 53 % pacienti s diagnózou maligní lymfom, 13 % s diagnózou mnohočetný myelom a 34 % ostatní diagnózy.
Závěr: V souboru pacientů dle pohlaví sledujeme vyšší zastoupení mužů a to v 58 %. Nejpočetnější skupinu dle věku tvoří pacienti 61–70 let, nejméně početnou skupinu pak pacienti ve věku 81 a více let. Příčinou opakovaných vyšetření je v 73 % diagnostika recidiv, ve 20 % kontrola efektu terapie a v 7 % stanovení prognózy onemocnění.

Porovnání biokinetiky radiojódu při diagnostických a terapeutických dozimetrických měřeních

Solný P., Šrobár S.
Nemocnice České Budějovice a. s.

Úvod: V souladu s požadavky AZ jsou od roku 2020 nastavovány nové dozimetrické postupy prováděné na jednohlavé gamakameře, které historicky navazují na postupy dříve prováděné na scintilační sondě. Cílem práce je pro současný postup diagnostiky a léčby ověřit podmínky plánování a verifikace.
Metoda: Od začátku roku 2020 byla nastavována a optimalizována metodika pro účely plánování a verifikace terapie radiojodem na ONM. Standardně jsou prováděna vyšetření pacientů v odstupech zhruba 3, 27, 51 a 68 h po aplikaci diagnostické kapsle. Dále u většiny léčených pacientů v odstupech 3, 27, 50, 71 a 95 h po aplikaci coby verifikační měření. Aktuálně je zpracováno 16 pacientů s benigním onemocněním a 20 pacientů s maligním onemocněním štítné
žlázy. V prvotní analýze dat je primárně zkoumán poměr akumulací vypočtených z prokladů křivek časového vývoje aktivity v cílové tkáni po 24 h a 48 h a dosažení či nedosažení cílové dávky.
Výsledky: Poměr akumulací u „benigních“ pacientů A(ter)/A(diag) za 24 a 48 h od podání kapslí se pohybuje v rozmezí 25 % až 120 % a u „maligních“ pacientů v rozmezí 21 % až 78 %. Dosažení plánované terapeutické dávky (se započtenou chybou stanovení +/- 20 %) je však dosaženo u 80 % benigních onemocnění a téměř 70 % maligních onemocnění. Je pozorována změna biokinetiky radiojódu ve sledovaných cílových objemech při terapii oproti diagnostice.
Závěr: Zjištěné skutečnosti indikují potřebu hlubšího sledování a případné multicentrické porovnání diagnostických a terapeutických měření pacientů podstupujících radiojódovou terapii.

Současný stav a trendy v léčbě neuroendokrinních tumorů pomocí 131I-MIBG

Táborská K.
Klinika nukleární medicíny a endokrinologie 2. LF UK a FN Motol, Praha

Úvod: Neuroendokrinní tumory tvoří heterogenní skupinu nádorů, které se liší svým biologickým chováním. Sdílí některé vlastnosti, pomocí kterých je lze diagnostikovat nebo léčit. Jednou z těchto vlastností je schopnost vychytávat metajodbenzylguanidin (MIBG), což je analog noradrenalinu, který vstupuje do buněk prostřednictvím noradrenalinových transportérů a je retinován v chromafinních granulech nebo v cytoplasmě.
Metoda: Základním předpokladem k zahájení léčby 131I-MIBG je adekvátní uptake a retence radiofarmaka v nádorové tkáni při diagnostické scintigrafii u nemocných s inoperabilním nebo metastatickým feochromocytomem, paragangliomem nebo karcinoidem či u nemocných s metastázami či rekurencí medulárního karcinomu štítné žlázy nebo neuroblastomu. Radiofarmakum je podáváno za hospitalizace na uzavřeném lůžkovém oddělení nukleární medicíny nitrožilně infuzní pumpou, která je odstíněna olovem, po dobu 45 minut až 2 hodin. Interval mezi aplikacemi je obvykle 3–6 měsíců,
další cykly následují po 3–12 měsících. Zatím nebyla stanovena celková kumulovaná aplikovaná aktivita, po které by mělo být podávání ukončeno.
Výsledky: Viditelný léčebný efekt nastává především u nemocných s neuroblastomem, kdy bývá dosaženo celotělové absorbované dávky 2 Gy, která však vyžaduje následnou autologní transplantaci kostní dřeně. V situacích, kdy jsou aplikovány nižší nebo střední aktivity (do 11 GBq), bývá dosaženo především symptomatické odezvy.
Závěr: U podstatné části nemocných s metastázami neuroendokrinních tumorů slouží MIBG léčba ke kontrole symptomů vyplývajících ze sekrece hormonů a zlepšuje kvalitu života nemocným. Účinnost léčby se zvyšuje s eskalací aplikovaných aktivit. Zůstává možnou alternativou u nemocných, u kterých selže podávání inhibitorů tyrozinkinázy nebo jsou kontraindikováni pro peptidovou receptorovou radionuklidovou terapii.

Nestandardní lymfoscintigrafie u primárního lymfedému dolních končetin

Wald M.¹, Svobodová J.^2
1Chirurgická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha, ²Klinika nukleární medicíny a endokrinologie 2. LF UK a FN Motol, 
Praha

Úvod: V některých případech primárního lymfedému na dolních končetinách lze pozorovat významný rozdíl mezi klinickým nálezem a výsledkem lymfoscintigrafie s aplikací radiofarmaka do I. meziprstí (standardní postup). Standardní lymfoscintigrafie může vykazovat významné patologické změny, ale otok je identifikovatelný pouze v oblasti nohy – tzv. distální forma lymfedému (prsty, dorzum nohy, event. oblast kotníku).
Materiál a metoda: V případě výše uvedené diskrepance jsme provedli standardní lymfoscintigrafii u 14 pacientů, kterou jsme s časovým odstupem doplnili lymfoscintigrafií s aplikací radiofarmaka nad vnitřní kotník, tedy do klinicky zdravé tkáně.
Výsledky: U všech 14 pacientů prokázala standardní lymfoscintigrafie těžkou lymfatickou insuficienci jak z hlediska morfologie, tak funkce lymfatického systému. U 11 pacientů však „nestandardní“ lymfoscintigrafie prokázala fyziologický nebo téměř fyziologický obraz jak z hlediska morfologie lymfatického systému dolní končetiny a tříselných uzlin, tak z hlediska funkce. U 3 pacientů byl výsledek „nestandardní“ lymfoscintigrafie shodný s lymfoscintigrafií standardní
(významné morfologické i funkční postižení lymfatického systému dolní končetiny a tříselných uzlin).
Závěr: Lymfoscintigrafie s aplikací radiofarmaka do zdravé tkáně nad vnitřní kotník prokázala normální nebo téměř normální funkci lymfatického systému v oblasti lýtka, stehna a tříselných uzlin. To nám umožnilo soustředit komplexní dekongestivní terapii (především adekvátní kompresní léčbu) na postiženou oblast, a to s velmi dobrými výsledky. Zejména u malých dětí s klinickými známkami primárního lymfedému distálního typu může tento přístup zefektivnit
komplexní léčbu. Klinické sledování i opakovaná lymfoscintigrafie v průběhu dalších let jsou však nezbytné, protože nemáme zatím dostatek informací, zda v průběhu života nedojde k postupnému zhoršení funkce jak lymfatických kolektorů v proximálních částech dolní končetiny, tak tříselných lymfatických uzlin.