Diagnostika a léčba těžce sluchověpostižených nejme...

Diagnostika a léčba těžce sluchověpostižených nejmenších dětí

V našem státě se každoročně zjišťuje asi 180 těžce sluchově postižených dětí v nejmladšíchvěkových skupinách. Jejich výchova, komunikace a socializace přináší celou řadu problémů, kterév průběhu jejich života řeší celá řada odborníků. Lékaři foniatři a dětští ORL odborníci jsou jedniz prvních, kteří se s takto postiženým dítětem setkávají. Jejich úkoly jsou nelehké: 1. stanovit stavsluchu dítěte, 2. při potvrzené těžké sluchové vady korigovat vadu sluchadly a v případě neúspěchu3. provést výběr k implantací kochleárního implantátu. Ošetřující foniatr stojí v centru všechtěchto úkonů.Úkoly, které řeší ošetřující foniatr, jsou probrány krok za krokem ve třech na sebe navazujícíchsděleních. Výsledkem tohoto rozboru je vytvoření diagnostiko-léčebného protokolu. Tento je, v souhlase s praxí, časově rozdělen do čtyř fází: fáze diagnostická, fáze kompenzační, fáze hodnotícía operace. V protokolu jsou popsány činnosti, které je třeba v jednotlivých fázích naplnit a jeupozorněno na řadu obtíží a nejasností. Protokol by měl sloužit jako obecný návod, tedy ne k řešeníindividuálních problémů.V prvé diagnostické fázi je třeba objektivně a co nejpřesněji stanovit stav sluchu dítěte. Stanovenístavu sluchu je nutno provést v co nejranějším věku. Je zde upozorněno na některé možné nepře-snosti interpretace objektivních výsledků, především výsledků BERA. Posouzení lehké, střednětěžké i těžké sluchové vady nečiní metodě BERA potíže. Naproti tomu přesné stanovení sluchovéhoprahu u velmi těžkých sluchových vad, především v celém frekvenčním pásmu, je někdy nemožné.Uvedená zmínka o vyšetření SSEP přináší do této oblasti naději.Ve fázi kompenzace je třeba vždy použít binaurální korekci dostatečně flexibilními sluchadly.Přidělení a nastavení sluchadel je nutné co nejdříve po stanovení stavu sluchu. Je konstatováno, žev této fázi u těchto pacientů jsou účelnější sluchadla s dostatečnou možností zesílení a možnostípřesného stanovení akustického tlaku před bubínkem, než sluchadla jiných skupin. Použití sluchadel binaurálně a kontrola akustického tlaku in situ jsou základními požadavky.Ve třetí hodnotící fázi je nutno posoudit dynamiku vývoje komunikačních schopností. Hodnotí seobecná reakce na zvuk, diferenciace ticho verzus zvuk, schopnost cílené a účelné tvorby a použitívlastního hlasu, schopnost odezírání i celková snaha o komunikaci. V rozhodnutí je třeba vždyrespektovat názor a přání rodiny. Rozhodnutí by mělo být provedeno velmi odpovědně - buďto jemožno pokračovat v korekci sluchadly s edukací řeči, nebo je nutno zvážit, zda dítěti může rozvinout sluch a řeč kochleární implantát.Ve fázi poslední, operační, jsou stručně zdůrazněny podmínky, které umožňují provedení implantace. Jsou probrány podmínky, které se vztahují přímo na postižené dítě, dále na jeho rodinu,a v neposlední řadě i možnosti rehabilitace.Ideálem je stav, když těžce sluchově postižené dítě začíná po přidělení sluchadel a edukaci řečikomunikovat verbálně, protože nestimulované sluchové centrum mozku zaniká. Doba zániku jestanovena přibližně na 3. - 4. rok života dítěte. Nejlepší výsledky pro verbální komunikaci u implantovaných dětí, neslyšících od narození, jsou vždy, když byla implantace provedena kolemdruhého roku života dítěte. Je tedy nezbytné provést úkony všech zde popsaných fází v době časověomezené druhým, max. třetím rokem života dítěte. Ideálem by bylo, kdybychom mohli pomocíscreeningu sluchu najít děti, u kterých bychom mohli začít s korekcí sluchové vady a sledovánímrozvoje kolem půl roku jejich věku. Je to těžký úkol, ale zároveň také výzva.

Klíčová slova:
poruchy sluchu u nejmenších dětí, diagnostika, použití sluchadel, kochleárníimplantace.

Diagnosis and Treatment of Severely Deaf YoungChildren

In our country every year some 180 severely deaf children are detected in the youngestage groups. Their education, communication and socialization is associated with a number ofproblems which in the course of their life are tackled by various specialists. Phoniatrists and ENTspecialists for children are among the first who encounter these children. Their tasks are by nomeans easy: 1. to assess the state of hearing of the child, 2. in case of a severe defect, correct thedefect by means of a hearing aid and in case of failure 3. select for implantation a cochlear implant.The attending phoniatrist is in the centre of all these activities.The tasks of the attending phoniatrist are discussed step by step in three papers. The result of thisanalysis is the creation of a diagnostic-therapeutic protocol. The latter is, consistent with practice,divided into four stages: diagnostic stage, compensation stage, evaluation stage and surgery. Theprotocol describes the activities which must be implemented in different stages and attention isdrawn to a number of difficulties and obscure points. The protocol should serve as a generalinstruction and not for solving individual problems. In the first diagnostic stage it is necessary to assess objectively and as accurately as possible thehearing status of the child. This must be done at the earliest possible age. Attention is drawn to somepossible inaccuracies of interpretation of objective results, in particular results of BERA, To assessa mild, medium severe and severe auditory defect is not difficult for the BERA method. On the otherhand, assessment of the auditory threshold in very severe hearing defects in particular in the wholefrequency range is sometimes impossible. The mentioned SEEP examination gives some hope in thisrespect.In compensation stage it is necessary to use always binaural correction by sufficiently flexiblehearing aids. Allocation and setting of the hearing aids is necessary as soon as possible afterassessment of the auditory status. In this stage in these patients hearing aids with adequatepossibilities of amplification and precise assessment of the acoustic pressure in front of the ear drumrather than hearing aids of other groups. The binaural use of hearing aids and checking of theacoustic pressure in situ is a basic requirements.In the evaluation stage it is necessary to evaluate the dynamics of the communicating abilities. Thegeneral reaction to sound is evaluated, the differentiation of silence vs. sound, the ability of aimedand expedient formation and use of the own voice, the ability of lip reading and general endavourof communication. In decision making it is always important to respect views and wishes of thefamily. The decision should be made very responsibly - either it is possible to proceed with correctionby means of hearing aids with speech education, or it is necessary to consider whether hearing andspeech of the child may be developed by means of a cochlear implant.In the last surgical stage the authors emphasize briefly the conditions which make it possible toadminister an implant. They discuss conditions which concern the affected child, his family and lastnot least the possibilities of rehabilitation.The ideal condition is if a severely affected child starts after being given a hearing aid and speecheducation to communicate verbally, because the hearing centre of the brain if not stimulatedbecomes involuted. Its involution occurs approximately between the age of 3-4 years. The bestresults for verbal communication in implanted children, deaf from birth are when the implantationis performed at the age of ca 2 years. It is thus essential to implement all described stages beforethe age of two years but not later than at the age of three. It wold be ideal if we could with the helpof screening find children where we could start with correction of the impaired hearing and followup the development from the age of six months. It is a difficult task but at the same time a challenge.

Key words:
impaired hearing of youngest children, diagnosis, use of hearing aids, cochlearimplant.

Souhrn

V našem státě se každoročně zjišťuje asi 180 těžce sluchově postižených dětí v nejmladšíchvěkových skupinách. Jejich výchova, komunikace a socializace přináší celou řadu problémů, kterév průběhu jejich života řeší celá řada odborníků. Lékaři foniatři a dětští ORL odborníci jsou jedniz prvních, kteří se s takto postiženým dítětem setkávají. Jejich úkoly jsou nelehké: 1. stanovit stavsluchu dítěte, 2. při potvrzené těžké sluchové vady korigovat vadu sluchadly a v případě neúspěchu3. provést výběr k implantací kochleárního implantátu. Ošetřující foniatr stojí v centru všechtěchto úkonů.Úkoly, které řeší ošetřující foniatr, jsou probrány krok za krokem ve třech na sebe navazujícíchsděleních. Výsledkem tohoto rozboru je vytvoření diagnostiko-léčebného protokolu. Tento je, v souhlase s praxí, časově rozdělen do čtyř fází: fáze diagnostická, fáze kompenzační, fáze hodnotícía operace. V protokolu jsou popsány činnosti, které je třeba v jednotlivých fázích naplnit a jeupozorněno na řadu obtíží a nejasností. Protokol by měl sloužit jako obecný návod, tedy ne k řešeníindividuálních problémů.V prvé diagnostické fázi je třeba objektivně a co nejpřesněji stanovit stav sluchu dítěte. Stanovenístavu sluchu je nutno provést v co nejranějším věku. Je zde upozorněno na některé možné nepře-snosti interpretace objektivních výsledků, především výsledků BERA. Posouzení lehké, střednětěžké i těžké sluchové vady nečiní metodě BERA potíže. Naproti tomu přesné stanovení sluchovéhoprahu u velmi těžkých sluchových vad, především v celém frekvenčním pásmu, je někdy nemožné.Uvedená zmínka o vyšetření SSEP přináší do této oblasti naději.Ve fázi kompenzace je třeba vždy použít binaurální korekci dostatečně flexibilními sluchadly.Přidělení a nastavení sluchadel je nutné co nejdříve po stanovení stavu sluchu. Je konstatováno, žev této fázi u těchto pacientů jsou účelnější sluchadla s dostatečnou možností zesílení a možnostípřesného stanovení akustického tlaku před bubínkem, než sluchadla jiných skupin. Použití sluchadel binaurálně a kontrola akustického tlaku in situ jsou základními požadavky.Ve třetí hodnotící fázi je nutno posoudit dynamiku vývoje komunikačních schopností. Hodnotí seobecná reakce na zvuk, diferenciace ticho verzus zvuk, schopnost cílené a účelné tvorby a použitívlastního hlasu, schopnost odezírání i celková snaha o komunikaci. V rozhodnutí je třeba vždyrespektovat názor a přání rodiny. Rozhodnutí by mělo být provedeno velmi odpovědně - buďto jemožno pokračovat v korekci sluchadly s edukací řeči, nebo je nutno zvážit, zda dítěti může rozvinout sluch a řeč kochleární implantát.Ve fázi poslední, operační, jsou stručně zdůrazněny podmínky, které umožňují provedení implantace. Jsou probrány podmínky, které se vztahují přímo na postižené dítě, dále na jeho rodinu,a v neposlední řadě i možnosti rehabilitace.Ideálem je stav, když těžce sluchově postižené dítě začíná po přidělení sluchadel a edukaci řečikomunikovat verbálně, protože nestimulované sluchové centrum mozku zaniká. Doba zániku jestanovena přibližně na 3. - 4. rok života dítěte. Nejlepší výsledky pro verbální komunikaci u implantovaných dětí, neslyšících od narození, jsou vždy, když byla implantace provedena kolemdruhého roku života dítěte. Je tedy nezbytné provést úkony všech zde popsaných fází v době časověomezené druhým, max. třetím rokem života dítěte. Ideálem by bylo, kdybychom mohli pomocíscreeningu sluchu najít děti, u kterých bychom mohli začít s korekcí sluchové vady a sledovánímrozvoje kolem půl roku jejich věku. Je to těžký úkol, ale zároveň také výzva.

Klíčová slova:
poruchy sluchu u nejmenších dětí, diagnostika, použití sluchadel, kochleárníimplantace.

Diagnostika a léčba těžce sluchověpostižených nejmenších dětí

Souhrn

Štítky

Otorinolaryngologie a foniatrie

Aktuální možnosti diagnostiky a léčby litiáz