Syndrom vyhoření II – módní syndrom?*

Syndrom vyhoření dostal v posledních letech pro svou širokou a často zkreslenou interpretaci „mlhavé obrysy“. Navíc je to patrné i v terminologii, v šíři a množství definic a v pestrosti zkoumaných skupin. Žel, tyto informace následně prosakují do odborné i laické veřejnosti a mylně modifikují její názory.

Diagnostika syndromu vyhoření není zdaleka jednoduchá a solidní interpretace vždy bývá v závislosti na čase.

S tím souvisí i kvalitní diferenciální diagnostika. Autor uvádí řadu z hlediska diferenciální diagnostiky podobných nemocí a příznaků. Na příkladech uvádí, jak se za syndrom vyhoření dají „schovat“ jiné poruchy a choroby s odlišnými příčinami vzniku včetně neprofesních. Souvisí s tím i jakési protipóly „vyhoření“. Pozornost je věnována i celé šíři terapie, a to jak nefarmakologické-psychiatrickopsychologické-psychoterapeutické, tak i farmakologické. Syndrom přináší celou řadu problémových bodů a autor se je snaží mapovat.

MUDr. A. Hejlek

Oddělení pracovního lékařství,

Nemocnice České Budějovice, a. s.

*Předneseno na IV. kongresu nemocí z povolání s mezinárodní účastí, v Luhačovicích ve dnech 24.–25. 10. 2008.