Trendy v péči v domovech pro seniory v České republice

Súhrn

Cíl: Hlavním cílem kvalitativního výzkumu bylo identifikovat trendy týkající se komplexní zdravotní a sociální péče v domovech pro seniory v ČR, a to se zaměřením na lékařskou a ošetřovatelskou péči a aktivizaci.

Metodika: Výzkumný soubor byl tvořen 21 informanty – řediteli a pracovníky (zejména sociálními pracovníky) zabývající se péčí o uživatele v domovech pro seniory v ČR. Zvolen byl kvalitativní výzkum, který se uskutečnil v období května a srpna 2018 prostřednictvím metody focus group. Cílem moderované diskuze bylo identifikovat trendy týkající se komplexní zdravotní a sociální péče v domovech pro seniory v ČR a sdílet příklady dobré praxe. Získaná data byla zpracována metodou otevřeného, axiálního a selektivního kódování s hledáním prvků zakotvené teorie, a to za pomoci programu Atlas.ti 7, určeného pro kvalitativní zpracování dat. Výsledky jsou zobrazeny prostřednictvím schémat, která jsou doplněna doslovnými odpověďmi informantů.

Výsledky: Podle výsledků je patrná orientace informantů na péči zaměřenou na klienty s cílem využívat individuální přístup v aktivizaci klientů, ale i jejich eminentní zájem takový přístup realizovat. Jsou si však vědomi překážek a podmínek, které ne vždy takou péči umožňují.

Závěr: Mezi hlavní trendy zdravotní a sociální péče o seniory v domovech pro seniory podle názorů ředitelů a pracovníků v těchto zařízeních jednoznačně patří široká nabídka aktivizačních metod, konceptů a činností avšak s důrazem na individuální zájem a možnosti uživatelů.

Klíčová slova:

zdravotní péče – sociální péče – ošetřovatelská péče – trendy – aktivizace – sociální práce – senioři – domovy pro seniory

ÚVOD

V domovech pro seniory se podle § 49 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách ve znění pozdějších předpisů poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost zejména z důvodu věku a jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti: poskytnutí ubytování; poskytnutí stravy; pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu; pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu; zprostředkování kontaktu se společenským prostředím; sociálně terapeutické činnosti; aktivizační činnosti; pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obsta-
rávání osobních záležitostí. K datu 30. 11. 2018 bylo v České republice registrováno 533 domovů pro seniory (10).

V domovech pro seniory jako pobytové sociální službě je poskytována dlouhodobá péče, která je podle Kalvacha et al. (5) zpravidla definována jako spektrum základních jak zdravotních, tak i sociálních služeb poskytovaných osobám, které jsou závislé na pomoci při každodenních činnostech. Péče o uživatele v domovech pro seniory by měla být vždy charakter zdravotně sociální, a to s ohledem na zdravotní stav uživatelů. Nedílnou součástí komplexní zdravotní a sociální péče je aktivizace, která je realizována zejména pracovníky v sociálních službách, dále sociálními pracovníky a ošetřovatelským personálem – v případě domovů pro seniory se jedná především o všeobecné sestry.

CÍL VÝZKUMU

Hlavním cílem kvalitativního výzkumu bylo identifikovat trendy týkající se komplexní zdravotní a sociální péče v domovech pro seniory v ČR, a to se zaměřením zaprvé na lékařskou a ošetřovatelskou péči, za druhé na aktivizaci. Pro účely tohoto výzkumu je trend vnímán nejen jako současná situace odpovídající péči o uživatele v domově pro seniory na základě Evidence Based Practice (EBP) či dobré praxe, ale i jako tendence či směřování ke zvyšování kvality zdravotní a sociální péče v domově pro seniory.

METODIKA

Kvalitativní výzkum byl uskutečněn prostřednictvím dvou focus groups, kterých se zúčastnilo celkem 21 ředitelů a pracovníků zabývajících se péčí o uživatele v domovech pro seniory v ČR. Focus group, neboli moderovaná skupinová diskuze, je typem kvalitativního výzkumu. Focus group tvoří vždy skupina lidí, která je sezvána na konkrétní místo v konkrétní čas. Moderátor využívá předem vytvořený scénář a postupně pokládá otázky týkající se diskutovaného tématu. Informanti se účastní diskuze, odpovídají a navazují na názory dalších účastníků diskuze.

Cílem moderované diskuze bylo zjistit trendy týkající se komplexní zdravotní a sociální péče v domovech pro seniory a sdílet příklady dobré praxe. První focus group se uskutečnil v květnu 2018 a zúčastnilo se ho jedenáct informantů. Druhý focus group proběhl v srpnu 2018 s jinou skupinou informantů (deset osob), odpovědi účastníků této skupiny byly jen v minimálně míře odlišné, třetí focus group již tedy nebylo nutné organizovat. Před realizací moderované diskuze byl vytvořen scénář pro focus group, jehož součástí bylo vzájemné představení informantů, dále níže uvedené okruhy a v případě potřeby byly použity doplňující otázky. Mezi hlavní témata diskuze patřilo:

• I. Řízení organizace. Harmonogram všedního dne a harmonogram víkendu v domovech pro seniory.
• II. Aktivizace. Materiálně technická základna. Moderní trendy péče o uživatele (1. část).
• III. Moderní trendy péče o uživatele (2. část).
• IV. Další možná témata.

V průběhu sběru dat byla dodržena etická dimenze kvalitativního výzkumu, tzn. důvěrnost dat a získání souhlasu od informantů se zapojením do výzkumu. Z obou moderovaných diskuzí byl pořízen audiozáznam, o kterém byli všichni zúčastnění předem informováni. Následně byla provedena transkripce zvukového záznamu, poté byla provedena redukce dat i analýza dat pomocí vybraných typů kódování s využitím programu Atlas.ti 7, určeného pro kvalitativní zpracování dat. Výsledky jsou zobrazeny prostřednictvím schémat, která jsou doplněna o doslovné odpovědi informantů (informanti jsou označeni symboly P1–P21).

VÝSLEDKY A DISKUZE

Výsledky kvalitativního výzkumu jsou rozděleny na tři části, které vyplynuly z kódování:

• První část výsledků se vztahuje k zdravotní a ošetřovatelské péči poskytované v domově pro seniory.
• Druhá část se zaměřuje na individualiazaci péče.
• Třetí část se týká na aktivizace v domově pro seniory.

Zdravotní a ošetřovatelská péče v domově pro seniory

V domovech pro seniory je zdravotní péče poskytována 24 hodin s ohledem na zdravotní stav uživatelů. Zdravotnický personál zajišťuje a podává léky, věnuje se hygienické péči, podává stravu, uživatele polohuje, vykonává dohled a pomoc při dodržování léčebného režimu. Ošetřovatelská péče je v domovech pro seniory poskytována podle zásad ošetřovatelského procesu a zároveň jsou zohledňovány specifika geriatrického ošetřovatelského (6). Z realizovaného výzkumu vyplynulo, že cílem zdravotní a ošetřovatelské péče v domově pro seniory je zajistit maximálně ucelenou a individuálně zaměřenou zdravotní péči uživatelům, a to s ohledem na respektování jejich individuálních potřeb a přání.

Z výzkumu vyplynula problematika „nepřítomnosti lékaře“ v domově pro seniory, kterou vnímá ošetřovatelský personál jako velmi problematickou. Informanti uváděli: „Jde o to, že my jako řešíme, že nemáme toho lékaře v dosahu těch 24 hodin.“, P2 „O víkendu já tam doktora nemám“. Vzhledem k tomu, že v domovech pro seniory není 24 hodin přítomen lékař, posuzuje všeobecná sestra aktuální zdravotní stav uživatelů a podle toho rozhoduje o dalším postupu. Pokud lékař není na telefonu, zavolá všeobecná sestra při akutních problémech rychlou záchrannou službu (RZS). P5 popisuje zkušenosti s RZS takto: „To se nám stává třeba, když přijede rychlá a my máme jednu takovou bavičskou kolegyni v sociálních službách a ona jim vždycky říká: „Podívejte se, já tady nejsem zdravotník. My máme dvě budovy a zdravotník je na druhý. Já nedokážu vyhodnotit tu situaci. To je na vás, abyste to vyhodnotili. Prostě přijedou.“ Zkušenosti s RZS byly popisovány i slovy „Proč nás voláte?“ nebo „Dojeďte si do nemocnice.“

Praktický lékař dochází do domova pro seniory či jsou senioři odvezeni k němu do ambulance. Někteří senioři podle informantů mají rodinné lékaře – dle výpovědi P6: „Takže tam je to úplně nejideálnější, protože tam je ta péče už nastavená od začátku. Když je to nějakej VIP, tak to řešíme přes rodinu. Buď já, nebo Hanka se jedeme představit. Tedy, kdo jsme, co jsme, co budeme potřebovat, jak ta spolupráce běží někde jinde a s někým jiným a je na tom praktikovi, jak je ochotný. Někteří sem přijedou, někteří vám bez problémů píšou léky, odběry a my jim děláme třeba přehledový tabulky tlaků, glykemií a podobně. A některý vám řeknou, že se na vás vykašlou a zajistěte si to, jak chcete.“ Trendem k zefektivnění zdravotní a ošetřovatelské péče se, na základě výpovědí informantů, jeví intenzivnější spolupráce s lékařem a jeho častější přítomnost (osobní či telefonická).

Dalším diskutovaným tématem bylo propouštění seniorů z nemocnice například u psychiatrických diagnóz, kdy pacient dostane léky na 3 dny a je problém tuto medikaci sehnat: „Ne třeba jenom pro nás, ale i pro tu rodinu, protože ho propustěj v pátek odpoledne, daj jim léky na tři dny a nazdar. Prostě starejte se, jak chcete. Takže je to hodně o komunikaci, o spolupráci a pak, když už je to nastavený, tak už to pak jako docela dobře běží. A myslím si, že do budoucna tady bude muset být konzultant, na kterého bychom se mohli obracet. Teď to řešíme takto a někdy nás to strašlivě stresuje (P6)“ (schéma 1).

Trendem v oblasti lékařské péče v domově pro seniory je poskytnutí zdravotních služeb zahrnujících ambulantní péči prostřednictvím praktického lékaře, eventuálně lékařů specialistů (klíčové medicínské obory) a rehabilitaci. Z moderované diskuze vyplynula důležitost fyzioterapie v domově pro seniory, ale v praxi se ukazuje obtížné financování fyzioterapeutů zaměstnaných v těchto zařízeních. Někteří ředitelé domovů pro seniory řeší ošetřovatelskou rehabilitaci prostřednictvím všeobecných sester: „Máme sestry a na ně vykážu tu péči, protože fyzioterapeuty nemáme.“ V rámci focus group bylo zmíněno nejen téma nedostatečného financování zdravotní péče poskytované v domovech pro seniory, ale i téma koncepce dlouhodobé péče. Jednalo se zejména o výpovědi: „Tohleto je právě problém, který sice řeší MPSV s ministerstvem zdravotnictví. Řeší to opakovaně, řeší to formou vzniku dlouhodobé péče nebo nějaká koncepce dlouhodobé péče. Já na tyhlety schůzky jezdím, a to co jsme udělali pro, to je teďka smetený zase ze stolu. Takže je to prostě, tak jak se říká, zaparkovaný hezky ...“

Získané výsledky potvrzují nutnost vytvoření a zavedení koncepce dlouhodobé péče do praxe včetně koordinované spolupráce obou rezortů, tj. Ministerstva zdravotnictví ČR a Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Lze zastávat názor, že tuto situaci je reálné vyřešit pomocí zákona o dlouhodobé péči, která zatím není v ČR systémově a koncepčně vyřešena.

Co se týče „ošetřovatelské péče v domovech pro seniory“ se informanti shodovali, že mají zpracované ošetřovatelské postupy. P 6 se k tomuto vyjadřuje následovně: „Nenazýváme to přímo ošetřovatelskými standardy, ale ošetřovatelskými postupy a máme vlastně vyhotoveny takové ty standardní postupy, jakým způsobem by se mělo postupovat, a máme vlastně postupy, jak se zachovat v různých situacích, protože ne v každé situaci jste každý den, tak aby vlastně ty děvčata věděla. A měly by sloužit, jako taková berlička, že když vlastně něco nevím, tak se prostě podívám. Teď nedávno jsme udělali takovou mapu a jsou to subakutní a akutní – co, jak a na koho se obracet – a takovou jako řadu, až, až k tomu poslednímu a je to takovým vodítkem. Co mají tedy děvčata zpracovaný, protože ony tady jsou sami. Nemají tu toho lékaře a musejí se rozhodnout, co a jak. A hlavně případně na koho se obrátit. Kdo by jim mohl dát radu a nějakou tu pomoc, takže to máme nastavený.“ Všeobecná sestra v domově pro seniory má nezastupitelnou roli, neboť poskytuje zdravotní péči a v rozsahu, který indikuje lékař. Podle Malíkové (6) je poskytování ošetřovatelské péče seniorům v pobytových sociálních službách všeobecnými sestrami stále diskutovaným a kontroverzním tématem.

Individualizace péče v domově pro seniory

Z výsledků realizovaného kvalitativního výzkumu vyplynula důležitost individualizace péče v domově pro seniory a význam individuálního přístupu k uživatelům. Nečasová (7, s. 49) nahlíží na individualizaci jako na uznání vlastní jedinečné kvality osobnosti každého jednotlivého klienta. Individualizovaná péče v domově pro seniory je péčí orientovanou na potřeby konkrétního uživatele a je založena na respektování osobnosti daného uživatele, jeho vlastností a schopností, zájmů a přání. Individuální péče a individuální přístup byl vnímán dotázanými informanty shodně, což shrnula zejména P 7: „Tady jsme byli z mnoha a mnoha zařízeních a v podstatě ve všech zaznívá, tak jak jsem to poslouchala, že nám záleží na člověku a na tom, abychom v něm viděli toho, kým byl, abychom tu službu mohli ušít jemu na míru.“ V kontextu individualizace péče se jeví nezbytné ze strany pracovníků domova pro seniory pochopit záměr péče v daném zařízení a nad poskytovanou péči přemýšlet. P3 se k tomuto tématu vyjádřila slovy: „Naslouchání, snaha o pochopení toho záměru, proč to děláme a za jakým účelem. A naučit se jinak myslet, jinak přemýšlet o tom, o té péči.“

Informanti v rámci focus group zmiňovali potřebu individuálního přístupu k uživatelům v domově pro seniory v kontextu poskytování osobní hygieny, vstávání/spánku, stravování a aktivizace, jak zobrazuje schéma 2.

Potřeba individuální péče byla v rámci výzkumu zmiňována v souvislosti s osobní hygienou a možností výběru pracovníka či pracovnice, který hygienu u uživatele či uživatelky poskytuje: „Máme i dva muže, takže si můžou vybrat, jestli od muže nebo od ženy, protože někomu je to třeba nepříjemný.“ Informanti zmiňovali důležitost individuálního přístupu k uživatelům také v kontextu vstávání/spánku a stravování. „Jelikož my jsme velký zařízení, takže my se jakoby nějakýmu režimu bráníme, ale snažíme se třeba u konkrétních klientů, pokud je to možno, aby si říkali, kdy budou vstávat, kdy budou dostávat jídlo, kdy budou spát a snažíme se i v tomhle velkym zařízení, kde máme i 83 klientů o tu… o ten individuální přístup“ (P5).

Individuální přístup je podle dotázaných informantů nezbytný nejen při nabízení a poskytování aktivizace, ale i při aktivizování uživatelů imobilních: „Vnímám jako prioritu nabídnout aktivizaci i tomu klientovi, který je na pokoji. U nás třeba z každého pokoje není možné vyvést lůžko, a tak aby tuto nabídku měl skutečně i tento klient, jedinec, který skutečně z důvodu zdravotního nebo nějakého jiného neopouští ten pokoj nebo snad to lůžko.“ Provedený výzkum dále ukázal, že při poskytování aktivizace je pro seniory důležité, aby si sami mohli aktivitu zvolit a to s ohledem na jejich zdravotní stav.

Výsledky výzkumu přinesly zjištění, že individuální přístup v oblasti aktivizace směřuje k tomu, aby aktivizace byla smysluplná. To koresponduje s názory Janečkové et al. (4), podle které podpora seniora v aktivitě spočívá v pomoci hledání toho, co seniora naplňuje, co mu působí radost, co mu dává smysl a přináší příjemné pocity. Aktivita ve stáří by měla být smysluplná, měla by odpovídat osobnostnímu zaměření seniora a jeho potřebám (4). Při provádění aktivizace by mělo být respektováno ze strany aktivizačních pracovníků rozhodnutí uživatelů se nabízených aktivizačních činností nezúčastnit a respektovat individuální potřeby uživatele, jak potvrzuje výpověď P5: „Říkám, a to je pak i o tom přístupu. Jako myslím si, že hodně musí bejt vedení svolný i s tím, že prostě ty lidi budou i odpočívat i prostě jenom … že je to pro ně ta aktivita.“ Dále tato informantka dodává: „Ten trend takový je. Nebo si myslím, že většina těch lidí, ať se jim nabídne cokoliv, tak tam je ta individualita.“ Jedná se tedy o respektování přání a potřeb uživatelů, zda se rozhodli aktivizace účastnit, či nikoliv, mohou si zvolit například svůj vlastní program mimo zařízení či odpočívat (dobrovolná volba viz schéma 2). Zastáváme názor, že rozhodnutí seniorů neúčastnit se aktivizačních činností, může u pracovníků vedoucích aktivizaci mimo jiné vzbuzovat negativní reakci, neboť poskytování aktivizace je součástí jejich pracovní náplně, za tuto činnost jsou placeni a na straně druhé ale senioři o ni nemají zájem. Podle našeho mínění by se při aktivizaci vždy mělo jednat pouze o nabídku ze strany pracovníků zabývajících se aktivizací. Žumárová a Tesková (16) zdůrazňují, že účast seniorů na aktivizaci by měla být dobrovolná a to s oceněním těch, kteří se programu zúčastnili; klienty je dobré povzbudit a vyzdvihnout jejich aktivní zapojení.

Klíčovým elementem aktivizace v domově pro seniory je smysluplnost – tedy vytvářet a vykonávat něco, co danému jedinci přináší smysl, pocit užitečnosti a naplnění. S tímto tématem souvisí mimo jiné vytvoření nabídky aktivizačních a sociálně aktivizačních činností, které se odvíjejí především od zájmů a potřeb seniorů, ale také od jejich zdravotního stavu. Z provedeného výzkumu lze usoudit, že individualizovaná ošetřovatelská péče o uživatele v domově pro seniory se řadí mezi základní principy současného moderního ošetřovatelství a též individuální přístup k uživatelům v oblasti aktivizace v domově pro seniory je vnímán jako klíčový princip realizace sociální práce.

Aktivizace v domově pro seniory

Vyjdeme-li ze samotného výkladu termínu „aktivizace“ (11) v pojetí českého jazyka se objevují se termíny: činit, podněcovat a podnítit k větší aktivitě. Podobně Wehner a Schwinghammer (14) také aktivizaci popisují jako „uvést něco do pohybu a činnosti“. Aktivizace v domově pro seniory podporuje nezávislost a soběstačnost uživatelů a působí též preventivně proti rizikům vyplývajícím z nečinnosti a proti sociálnímu vyloučení (1). Z uvedeného textu je možno aktivizaci pochopit a následně uchopit jako nedílnou součást poskytování nejen sociální péče, ale i ošetřovatelské péče v domovech pro seniory. Pro seniory je aktivizace nezbytná k prohloubení a udržování vnitřních předpokladů, které vedou k psychickému, ale také fyzickému zdraví. Aktivita samotná se tak stává jedním z nejvýznamnějších prostředků ke zvyšování kvality života, neboť podporuje člověka v uspokojování jeho potřeb celostně (8).

Z provedeného kvalitativního výzkumu vyplynulo, že aktivizace je také nedílnou součástí ošetřovatelské péče, která by měla vycházet z potřeb uživatelů a současně je reflektovat i respektovat. Skrze aktivizaci všeobecné sestry napomáhají seniorům udržet, zachovat a mnohdy i navrátit soběstačnost. Jako příklad lze uvést výpověď P7: „Máme třeba i ráno dělat takový ty nácviky soběstačnosti, který vychází z toho konceptu tý smyslovky, že si třeba ten člověk připraví snídani sám. Že si namaže rohlík. Ale trvá to jednou takovou dobu teda. Takže u něj někdo musí bejt, zase je to náročný na tu personální, personální jako zajištění.“ Využití aktivizačních prvků při poskytování ošetřovatelské péče napomáhá ke zvýšení soběstačnosti, prevenci imobilizačního syndromu, ale i k zapojení do pohybových a volnočasových aktivit.

Pomoc ošetřovatelského personálu při jednoduchých denních aktivitách, jako jsou například oblékání či provedení osobní hygieny posilují životní aktivity seniorů a mohou být považovány za určitý druh aktivizace. Důležitou činností všeobecné sestry je i aktivní vyhledávání oblastí a potřeb, ve kterých je nutné seniorovi pomoci v aktivizaci a uspokojení potřeb v dalších oblastech (12). Velkou měrou se na aktivizaci v domovech pro seniory podílí kromě všeobecné sestry především pracovníci v sociálních službách, sociální pracovníci, ale i v případě zájmu rodiny seniorů. Ve spolupráci s rodinami jsou v rámci aktivizace v ošetřovatelské péči nacvičovány a využívány prvky pro nácvik vertikalizace, polohování, nácvik chůze a sedu, dechová cvičení či prvky bazální stimulace (schéma 3).

Bazální stimulace podporuje základní vnímání seniora a patří mezi často využívané koncepty v ošetřovatelství. Jejím úkolem je uchovat život a percipovat vlastní vnímání (3). Při jejím využití a samotné aplikaci není nutné pořizování speciálních pomůcek, které by finančně zatížily zařízení domova pro seniory. V této souvislosti se nabízí uvést výpověď informantky P5: „Kromě bazální stimulace a konkrétních technik je vlastně nějakým způsobem zamezit tomu režimovému systému, režimovému přístupu ke klientům a snažit se opravdu o tu individualizaci tý péče.“ Jedním z cílů efektivní aktivizace je i motivace seniorů, která pomáhá povzbudit seniory v oblasti jak fyzické, tak psychické. Mezi další koncepty péče patří například smyslová aktivizace, validace a psychobiografický model péče podle prof. Ervina Böhma, které využívají vnitřní potenciál, tedy vnitřní motivaci a prožitky z předešlých let klientů k aktivnímu zapojení do různých činností (2, 9, 13). I přestože informantky zapojené do výzkumu přímo nevyužívaly výše uvedené koncepty, intenzivně popisovaly, jak prakticky využívají jednotlivé principy těchto konceptů a modelů v jejich zařízení: „No, my tomu tak neříkáme, ale snažíme se zapojovat některé věci.“ Z tohoto vyjádření lze tedy vyvodit, že v domovech pro seniory jsou využívány například i jen některé techniky či prvky daného modelu péče či konceptu s cílem zvýšit kvalitu života seniorům. Z vyjádření informantek je zřejmý zájem o individualizaci péče a individuální přístup k seniorům v oblasti aktivizace, a to za využití výše uvedených modelů a konceptů péče či jejich jednotlivých aspektů.

ZÁVĚR

Z provedeného výzkumu vyplývá, že současným trendem zdravotní a sociální péče o uživatele v domovech pro seniory v České republice je individuálně zaměřená péče s ohledem na individuální bio-psycho-sociální a spirituální potřeby seniorů. Již se nejedná o nepřebernou nabídku činností (vycházejících z různých konceptů) a služeb, které by klienti mohli využívat, ale zejména o respekt k člověku – jeho potřebám a uzpůsobení nabídky zacílené právě na jednotlivce – tedy uživatele v domově pro seniory. Cílem je podpořit duševní i fyzické zdraví a soběstačnost uživatelů, pomáhat jim nejen v navazování a prožívání kvalitních sociálních vztahů, ale i podporovat jejich sounáležitost se sociálním prostředím, ve kterém žijí, a to vždy s důrazem na individuální přístup k danému člověku ze strany multidisciplinárního týmu.

Mezi další významná zjištění v oblasti zdravotní a sociální péče o seniory v institucích patří též potřeba zavést koncepci dlouhodobé péče do praxe včetně koordinované spolupráce resortů Ministerstva zdravotnictví ČR a Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Jako nejúčinnější se zde jeví přijetí zákona o dlouhodobé péči, která zatím není v ČR systémově a koncepčně vyřešena.

Palčivým tématem ošetřovatelské péče je podle výzkumu přímá lékařská péče, kterou informanti navrhují řešit i pomocí tzv. lékařů-konzultantů (např. minimálně formou rady na telefonu), dále tvorbou ošetřovatelských postupů např. vytvořením mapy pro orientaci, na koho se má všeobecná sestra (když lékař není v domově pro seniory přítomen) obracet v tzv. akutních a subakutních případech.

V kontextu individuálně zaměřené péče v domově pro seniory nabývá tedy stále více na důležitosti individuální plánování jako dlouhodobý proces, ve kterém je potřebné aktualizovat a přehodnocovat životní situaci seniorů, jejich zájmy, přání a potřeby. Individualizovaná ošetřovatelská péče by měla být v domově pro seniory nedílnou součástí moderního ošetřovatelství a individuální přístup k uživatelům v domově pro seniory v oblasti aktivizace je klíčovým principem realizace sociální práce.

Článek je podpořen projektem TAČR s názvem Model péče o seniory v pobytových zařízeních v konceptu třístupňového bydlení, reg. č. TL 01 0000 32.

Konflikt zájmů: žádný.

ADRESA PRO KORESPONDENCI:
PhDr. Lenka Motlová, Ph.D.
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Zdravotně sociální fakulta
Ústav sociálních a speciálněpedagogických věd
J. Boreckého 27, 370 11 České Budějovice
e-mail: motlova@zsf.jcu.cz