Četnost a potenciál využití digitálního zdravotního sebe-sledování (self-tracking) ve věkové skupině mladých dospělých

Vážená redakce,

se zájmem jsem si přečetl článek od kolektivu autorů vedených Martinou Šmahelovou „Vnímání ve zdravotnictví využitelných informačně-komunikačních technologií českými praktickými lékaři“ (1), který byl publikován v časopisu Praktický lékař 2/2020. Článek mimo jiné předložil názor jednoho z participantů – lékařů a to, že v českém kontextu v souvislosti s nasazováním digitálních technologií do zdravotnictví bohužel nelze očekávat dlouhodobě promyšlené a konsensuálně přijaté změny řízené z úrovně vládnoucí garnitury. Možnosti digitálních technologií obecně – a mobilních aplikací a chytrých zařízení obzvlášť – však v posledních letech neustále rostou. Dotyčný se proto zamýšlel nad tím, jak by bylo možné dále postupovat. Navrhuje, že perspektivní cestou by bylo vytvoření partnerství mezi mladými, digitálně zdatnými pacienty a lékaři. Slovy participanta: „Ideálně si vychovávat na těch aplikacích (pro sebesledování zdravotního stavu) mladé pacienty, kteří se přijdou přeregistrovat od dětského lékaře.“

Ačkoliv si nejsem jistý, nakolik tato myšlenka reprezentuje případný širší konsenzus v české lékařské obci, jeví se mi zcela zásadní. Mladí dospělí jsou totiž mnohými výzkumníky a vizionáři považováni za klíčové průkopníky v oblasti používání technologií v doméně zdraví a fitness (2). V následujícím textu nejprve krátce představuji fenomén zdravotního sebesledování (health self-tracking – sledování vlastního zdraví). Jde o nový a minimálně z pohledu části veřejnosti i kontroverzní koncept (3), který se nadto skrývá za nezvykle znějícím českým pojmem. Následně stručně referuji o vybraných výsledcích námi provedeného a dosud nepublikovaného výzkumného šetření mladých dospělých. V tomto šetření jsme se zaměřili na problematiku práce se zdravotními informacemi a využívání digitálních technologií pro sebesledování právě u této skupiny obyvatel.

Obecně vzato, sebesledování zdraví může být realizováno s využitím nositelné elektroniky (např. chytré hodinky, fitness náramek, hrudní pás apod.) nebo elektroniky nenositelné (např. chytrá osobní váha). V obou případech bývají tato zařízení propojena s aplikací na chytrém mobilním telefonu. Vědecká literatura týkající se sebesledování zdraví je i přes svou krátkou historii rozsáhlá a multioborová. Například studie německých a rakouských psychologů nedávno experimentálně prokázala, že používání fitness náramku mělo na vzorku 102 vysokoškolských studentů statisticky významný pozitivní vliv na vnímání vlastního zdravotního stavu a pocitu štěstí a spokojenosti (well-being) (4). Sociologové zabývající se oblastí medicíny zase v souvislosti s rostoucí popularitou sebesledování poukazují na vznik výrazného kulturního fenoménu kvantifikovaného já (quantified self) (5). A za našimi hranicemi lze zaznamenat sílící diskuze lékařů (6) i informatiků (7) o potenciální užitečnosti zdravotních dat vytvářených prostřednictvím sebesledovacích zařízení ve formě dat označovaných jako data generová pacienty (patient-generated data). Společným pojítkem všech zmíněných příspěvků však je, že doposud není příliš jasné, jak účinně a účelně propojit dvě skupiny zařízení. Totiž, nositelná zařízení a osobní elektroniku navrženou primárně pro fitness užití na straně jedné a segment zdravotnických prostředků a technologií používaných v rámci existujícího systému zdravotní péče na straně druhé. Problematicky se jeví zejména kvalita a spolehlivost dat generovaných prvně zmíněnou třídou zařízení (6). Jisté však je, že izolace obou tříd zařízení je z dlouhodobého pohledu nežádoucí a nepravděpodobná. To lze doložit například snahami společností Apple a AliveCor z poslední doby.

Prvně zmíněná společnost vstoupila v roce 2018 ve známost uvedením funkcionality pro chytré hodinky Apple Watch, která uživatelům nabízí možnost rozpoznat fibrilaci srdečních síní. Čtvrtý model hodinek dokonce nabízí i záznam jednosvodového elektrokardiogramu (EKG). Ačkoliv obě funkcionality provázejí diskuze poukazující na jejich možnou kontroverznost z hlediska případných dopadů na existující zdravotní systém (8), se vzrůstající intenzitou je zkoumán potenciál tohoto spotřebitelského výrobku i pro jeho možné využití v klinických podmínkách (9). Druhá ze společností nabízí velmi obdobnou spotřebitelskou technologii pro záznam jednosvodového EKG, avšak ve formě mobilní aplikace a externího senzoru určeného pro přiložení čtyř prstů. Tato technologie je nabízena ve velmi příznivé cenové relaci pod hranicí 100 amerických dolarů (asi 2400 Kč). Podobně jako společnost Apple získala i společnost AliveCor od Úřadu pro kontrolu léčiv a potravin (FDA) ve Spojených státech statut uznaného medicínského zařízení zařazeného ve třídě II.

Recentní studie publikovaná v European Journal of Internal Medicine (10) referuje o vysoké specificitě a senzitivitě zařízení AliveCor při rozpoznávání fibrilace síní. Studie dále vyzdvihuje diagnostický potenciál tohoto zařízení při jeho využití formou parasternálního svodu, který v záznamu produkuje méně rušivých signálů (artefaktů). Autoři studie uzavírají, že technologie „ACK (AliveCor Kardia EKG monitor) je schopna zaznamenat jednosvodové EKG ve vysoké kvalitě …“. Lze pochopitelně oponovat, že diagnostická hodnota jednosvodového EKG záznamu, jakož i výstupů zjištěných pomocí stávajících algoritmů pro detekci fibrilace síní, je velmi omezená (11). Přesto je možné konstatovat, že díky výsledkům doloženým studiemi a následné podpoře regulatorních orgánů obě společnosti postupně úspěšně pronikají do segmentu zdravotnických prostředků (9, 10).

Výše uvedená zjištění naznačují, že je důležité zkoumat potenciál popsané třídy zařízení a jejich dopad na společnost a existující modely zdravotní péče. Touto problematikou se aktuálně zabývají nejen odborníci z oblasti lékařství, psychologie a sociologie medicíny, ale i výzkumníci v oblasti aplikované informatiky (včetně informatiky medicínské a sociální). Výzkumný tým působící v posledně zmíněné oblasti na Fakultě informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v Praze spolu s magisterskými studenty předmětu sociální informatika realizoval na jaře 2020 empirické šetření zaměřené na zmíněnou oblast. Naším hlavním cílem bylo zmapovat stav využívání technologií eHealth a mHealth ve věkové skupině mladých dospělých (18–29 let). Šetření konceptuálně vycházelo z předchozího výzkumu provedeného v Hong Kongu autory Leungem a Chenem (12). Níže referuji o několika vybraných zjištěních z naší studie připravované k publikaci na mezinárodním fóru. Jsem toho názoru, že zvolená data mohou pomoci dokreslit perspektivu kvalitativní studie představenou v článku Šmahelové M, a kol.

Dotazník v češtině obsahující 23 otázek byl metodou sněhové koule šířený převážně prostřednictvím sociálních sítí, a to v zájmových skupinách sledovaných studenty různých českých vysokých škol. V uvedené věkové kategorii jsme získali 358 kompletních a validních odpovědí. Ve vzorku bylo 127 mužů (35,5 %) a 231 žen (64,5 %). Z obou skupin respondentů jich 190 (53,1 %) uvedlo, že bydlí v Praze; 67 (18,7 %) bydlí na vesnici nebo maloměstě. Z celkového počtu respondentů jich 59 (16,4 %) sdělilo, že momentálně nežije v České republice (patrně šlo o zahraniční studenty v českých studijních programech). Rovnoměrně zastoupeni byli absolventi středoškolského (159, 44 %) i vysokoškolského bakalářského (147, 41,1 %) stupně vzdělání. Z nabídnutého seznamu chronických zdravotních problémů, kterými daná osoba trpí (nepovinná položka dotazníku), respondenti nejčastěji vybírali sezonní alergie a/nebo astma (85, 23,7 %) a potravinové intolerance a/nebo chronická gastrointestinální onemocnění (39, 10,9 %). Srdeční onemocnění byla zmíněna v 12 (3,4 %) případech. Ve vzorku nebyl žádný respondent, který by uvedl, že trpí diabetem.

Celkově jsme se zabývali otázkou, jak se mladí dospělí chovají ve vztahu k používání digitálních technologií v kontextu zdravotní problematiky. Předně jsme zkoumali, jak tyto osoby přistupují k aktivnímu vyhledávání a posuzování informací o zdraví a nemoci prostřednictvím zmíněných technologií, a to včetně využití běžného internetového prohlížeče k získávání těchto informací. Z našich výsledků vyplývá, že více než jedna čtvrtina respondentů (96, 26,8 %) často nebo velmi často vyhledává informace o určitém onemocnění nebo zdravotním problému prostřednictvím digitálních technologií. K systematičtějšímu sebevzdělávání o určité nemoci nebo zdravotním problému využívá digitálních technologie se stejnou udanou četností téměř identická část respondentů (87, 24,3 %).

Za druhé, zajímaly nás oblasti a scénáře, ve kterých jsou popsané technologie nejčastěji využívány. V této kategorii bylo dominantní aktivitou vyhledávání informací o cvičení a fitness. V té souvislosti 140 (39,1 %) respondentů uvedlo, že tuto činnost vykonává často nebo velmi často. Ke sledování objemu fyzické aktivity (například prostřednictvím krokoměru ve fitness náramku) využívá digitální technologie s udanou četností často nebo velmi často v souhrnu 134 (37,4 %) respondentů. Českou verzi dotazníku jsme doplnili i o otázku pátrající po tom, zda někteří z respondentů používají nositelnou elektroniku ke sledování své srdeční aktivity. Zjistili jsme, že občas tuto funkcionalitu používá 49 (13,7 %) respondentů a v souhrnu 59 (16,5 %) respondentů ji využívá často nebo dokonce velmi často. Tyto výsledky pro nás byly poměrně překvapivé, protože jsme původně předpokládali jen zcela zanedbatelné rozšíření této technologie mezi běžné uživatele v České republice. Nadto jsme pochybovali o atraktivitě této funkcionality pro mladou populaci.

Plné znění uvedených otázek a udané četnosti provádění odpovídajících aktivit jsou zachyceny na obrázku 1.

Za třetí, je užitečné charakterizovat vybavenost dané věkové skupiny mobilními a nositelnými zařízeními. To znamená, že nás zajímalo, jaká konkrétní zařízení respondenti vlastní. Tato data mohou být užitečná zejména pro tvůrce nových digitálních služeb se zdravotní tematikou. Z šetření vyplynulo, že mírně převažující část respondentů (199, 55,6 %) vlastní chytrý telefon na platformě Android. Vlastnictví mobilního telefonu iPhone od společnosti Apple deklarovalo 159 (44,4 %) respondentů. Zanedbatelná část respondentů (11, 3,1 %) vlastní obě zařízení současně. Pouhých 6 (1,7 %) respondentů nevlastní žádný chytrý telefon. Chytré hodinky (bez rozlišování konkrétní značky) vlastní 83 (23,2 %), fitness náramkem (trackerem) je vybaveno 62 (17,3 %) respondentů. U všech výše uvedených zjištění je nutné vzít v úvahu, že zvolená metoda sběru dat mohla ovlivnit výsledné složení vzorku. Jednoduše řečeno, dotazník mohl být atraktivnější pro množinu potenciálních respondentů s kladným vztahem k digitálním technologiím spíše než pro „technologické pesimisty“.

Co z výše uvedených poznatků vyplývá? Pro mladé dospělé je přirozené využívat elektronická zařízení pro konzumaci digitálního obsahu. Naprostá většina respondentů vlastní alespoň jeden chytrý telefon a nezanedbatelná část rutinně používá funkcionality týkající se sledování objemu pohybové aktivity. Právě tato část dané věkové kohorty je z hlediska možného využití informačních technologií v oblasti prevence patrně tou nejslibnější. Nadto lze očekávat, že v následujících letech bude počet vlastníků tohoto typu zařízení dále dramaticky narůstat. Očekávaný nárůst souvisí se zvyšující se cenovou dostupností uvedené třídy zařízení, sílícím sociálním vlivem myšlenkového hnutí kvantifikovaného já a s postupující emancipací části pacientů, kteří budou stále častěji experimentovat s digitálními technologiemi s cílem aktivně řešit své zdravotní obtíže (13, 14).

Nevyřešených otázek však stále zůstává mnoho. Jednou z nich je technologické a organizační propojení se stávajícími informačními infrastrukturami v ambulantní péči. V otázce volby konkrétních mobilních aplikací pro sebesledování vyplynulo z nedávno provedeného australského šetření (15), že paleta dnes nabízených mobilních aplikací je příliš rozsáhlá na to, aby se v ní praktičtí lékaři dokázali efektivně orientovat. Proto tyto aplikace (z různých oblastí péče o zdraví) pacientům doporučovala jen mírná většina praktických lékařů (52,2 %). Klíčová doporučení k řešení tohoto problému zahrnovala školení a vzdělávání lékařů v této oblasti jakož i posílení role profesních sdružení v otázce schvalování či spíše doporučování ověřených aplikací. K tomu dodávám, že velký potenciál může nabídnout i interdisciplinární spolupráce s odborníky z aplikovaně-informatických disciplín. Ti se doposud věnovali především informačním potřebám podnikatelských organizací. Avšak s postupující digitalizací zdravotnictví se stále častěji protínají s lékaři, medicínskými informatiky, psychology a sociology v oblastech společného výzkumného zájmu (16).

V tomto komentáři byla využita vybraná data získaná v rámci řešení výzkumného projektu Postoje k zavádění a využívání ICT řešení z pohledu vybraných sociálních skupin v České republice na Vysoké škole ekonomické v Praze (F4 1/2019).

adresa pro korespondenci:

Ing. et Ing. Michal Doležel, Ph.D.

Fakulta informatiky a statistiky VŠE

Katedra informačních technologií

Náměstí W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3

e-mail: michal.dolezel@vse.cz