POZNÁMKA K VÝUCE FYZIOTERAPIE (Osobní sdělení)

Od prosince 1989 jsem zúčastnil většiny jednání o koncepci výuky fyzioterapie na vysokých školách, od roku 1993 vyučuji čtvrtý ročník ma-gisterského studia, předměty „Kinezioterapie“ a „Fyzikální terapie“ na FTK UP v Olomouci. Za tu dobu jsem „vychoval“ slušnou řádku skvělých fyzioterapeutů, kteří bez problémů nalezli uplatnění jak na klinických pracovištích, tak v oblasti výzkumu. Vždy jsem se snažil o syntézu teore-tických znalostí s nácvikem praktických dovedností tak, aby naši absolventi mohli být tím, co prof. Janda definoval již začátkem roku 1990 – vzdělanými partnery lékařů v rehabilitačním týmu. Protože jsem řadu let působil v atestační komisi lékařského oboru FBLR, mohl jsem úroveň a výsledky magisterského studia fyzioterapie a specializace lékařů v daném oboru dobře porovnávat.

V poslední době však dochází na Katedře fyzioterapie FTK UP k takovému posunu ve výuce a posuzování studentů, že mé další pedagogické působení zde nepokládám za slučitelné se směřováním této katedry. Preference „výzkumů“ pro výzkum, které nemají sebemenší význam pro praxi, zbožnění statistiky i diskreditace prakticky zaměřených diplomových prací se stává normou a problematika funkčních poruch je odsouvána do pozadí.

Vždy jsem vycházel z přesvědčení, že pohybový systém je u každého člověka jedinečný, stejně jako jeho reakce na jakoukoliv poruchu, že největším uměním každého fyzioterapeuta je objevit klíčovou poruchu daného jedince a jejím odstraněním vyřešit klinický problém.

Naopak řada „vědců“, poblouzněná statistikou, vychází z premisy stejného pohybového systému a uniformní reakce na danou poruchu, kterou jedinou lze statisticky podchytit. Nekriticky přejímá i zjevně nesmyslné závěry ze zahraničí stejně jako dříve, jen nyní ze západu místo z východu.

Jsem velice rád že velikáni našeho oboru – prof. Janda i prof. Lewit, stejně jako mnozí jiní – namátkou Vojta, Kolář, Švejcar, Čápová a řada dalších, kteří posunuli českou fyzioterarapetickou školu na přední místo ve světě, ve svých dílech statistiku prakticky nepoužívali.

Naopak, kdo z fyzioterapeutů, kteří denně úspěšně řeší problematiku funkčních poruch pohybového systému, tak činí na základě statistických studií? Kolikpak asi stály všechny ty výzkumy bez sebemenšího dopadu do praxe, tedy na problémy našich pacientů?

Proto chci svým bývalým studentům, nyní úspěšným absolventům, vzkázat: Držte se hlasu rozumu, který jsem vám při výuce tak často zdůrazňoval. U každé obsáhlé statistiky si položte otázku, zda se za ní neskrývá spíše ne-znalost autora a neporozumění problematice, protože mnoho tabulek a statistických údajů při podrobnějším prostudování spíše zamlžuje než objasňuje. Nenechte se zmást autory s vysokým impact faktorem a záplavou statistiky – nejvíce se z jejich prací poučíte zjištěním, v čem všem se mýlí.

Takže s výukou na FTK UP končím, děkuji skvělému ročníku (poslednímu) za studijní nasazení i výsledky, přeji všem jeho studentům úspěch u státnic v roce 2008 a managementu rehabilitačních oddělení vzkazuji – předcházejte si jeho absolventy! Další, kteří „dali Póďu“ už nebudou.

MUDr. Jiří Poděbradský

790 61 Lipová-lázně 79

e-mail: rehex@seznam.cz