Vzpomínka na doc. MUDr. Františka Véleho, CSc.

22. listopadu 2016 se uzavřela dlouhá a velmi bohatá životní dráha významného českého odborníka v oboru rehabilitace pana doc. MUDr. Františka Véleho, CSc., který zemřel několik dnů po svých narozeninách ve věku 95 let.

Osobnost pana docenta Véleho je výjimečná z mnoha důvodů, a proto si společně připomeňme některé mezníky z jeho velmi bohatého života.

Docent Véle vystudoval lékařskou fakultu po válce. Za antikomunistické názory byl však záhy odsouzen a po dvou a půl letém vězení pracoval nejprve jako dělník v optickém průmyslu. V období celosvětové epidemie poliomyelitidy byl odvolán z práce v průmyslu a jako výpomocný lékař nastoupil do Janských Lázní, kde se začal zabývat kineziologií u pacientů postižených motorickými poruchami po poliomyelitidě. Již zde se začal zabývat rovněž elektromyografií. Po dvou letech intenzivní práce v Janských Lázních začal pracovat u profesora Macka v Institutu pro doškolování lékařů v Praze (nyní ILF), kde se ujal výuky v oblasti elektromyografie a v rehabilitaci. V tomto období byl zařazen do skupiny „Janda – Lewit – Véle“, jež představovala skupinu známou jako Pražská škola. Tato měla za úkol vytvořit novou koncepci rehabilitace na podkladě nových poznatků z neurofyziologie a kybernetiky. V pozdějších letech skupina realizovala i další ze svých cílů - zahájení vysokoškolského studia fyzioterapie. Pracovní skupina byla aktivní až do roku 1969 (obsazení sovětskou armádou), kdy se rozpadla po odvolání pana profesora Macka. Docent Véle následně pokračoval ve své přednáškové činnosti jak pro lékaře tak fyzioterapeuty v Thomayerově nemocnici.

Významným mezníkem v jeho pracovní dráze byl rok 1991, kdy nastoupil na Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, na katedru fyzioterapie, kde až do loňského roku působil jako docent a několik let zastával také pozici vedoucího katedry. Během svého 25letého působení v roli pedagoga na Univerzitě Karlově vychoval velké množství fyzioterapeutů, ale především realizoval představy nového pojetí studia fyzioterapie, kde důraz kladl na funkční poruchy hybného systému. Nejen studenty fyzioterapie, ale i lékařskou veřejnost ovlivnil svými přednáškami a rovněž zásadními publikacemi „Kineziologie posturálního systému“ a „Kineziologie pro klinickou praxi“.

Docent Véle rovněž Inicioval založení Kineziologické společnosti a vždy se snažil, aby se kineziologie stala také habilitačním oborem. Docent Véle je rovněž nositelem medaile J. E. Purkyně, medaile Palackého Univerzity v Olomouci, stříbrné medaile Karlovy Univerzity v Praze a pamětní medaile k výročí založení UK.

Mnozí, kdo ho blíže znali, obdivovali jeho nesouměřitelný odborný i intelektuální záběr, jeho nadhled, rozhled i vhled nejen ve věcech medicínských, ale rovněž i veřejných a praktických. Přes své velké zásluhy i odbornou erudici byl v osobním životě nesmírně skromný.

Odchodem pana docenta ztrácíme vzácného člověka, významného odborníka, ale především ztrácíme velkou, neopakovatelnou a příkladnou osobnost.

Doc. Dr. Dagmar Pavlů, CSc.,

vedoucí katedry fyzioterapie