Informace pro lékaře posudkové služby ČSSZ
Vyšlo v časopise:
Reviz. posud. Lék., 13, 2010, č. 2, s. 75-77
Kategória:
Zprávy
Stalo se již běžnou záležitostí každodenního života a naší práce, že se setkáváme s informacemi týkajícími se negativní stránky „demokracie“, a to nárůstem násilí ve společnosti. Obecně se to projevuje v celém spektru společnosti, a to v rodině, na veřejnosti a bohužel i při výkonu naší práce. Je nutno podotknout, že tento jev se stává mnohdy reakcí na jiné konání a na domněnku, že pouze agresivitou a někdy korupčním jednáním lze dosáhnout požadovaného výsledku. Dokladem toho jsou i legislativní kroky zákonodárců učiněné v uplynulých letech, a to jak v přijetí nových ustanovení v obecně právních normách, tak – a to zejména – v novém trestním zákoníku, zákonu č. 40/2009 Sb.
Toto konstatování se bohužel nevyhýbá ani práci posudkových lékařů LPS ČSSZ, kteří čelí stále vzrůstající kritice a mnohdy až agresi posuzovaných osob nebo žadatelů o různé sociální výhody. Průvodním jevem tohoto stavu je nárůst písemných podání adresovaných na ČSSZ, kterými se pisatelé dovolávají změny jejich posouzení nebo rozhodnutí ve věcech jejich žádostí v sociální oblasti. I zde je zaznamenán prvek „nařknutí“ z neúspěšného posouzení proto, že nebylo posuzujícímu lékaři nebo orgánu „vyplaceno nějaké všimné“. Tento jev, který nezůstává bez prověření každého takového podání, je však mnohdy urážlivý nejen pro lékaře, který posouzení provádí, ale pro celou lékařskou obec pracující v oblasti sociálního zabezpečení. Na druhé straně úsek LPS ČSSZ registruje nárůst dotazů a připomínek ze strany lékařů posudkové služby ve věci jejich právní ochrany proti napadání posudkových lékařů při výkonu jejich povolání ze strany posuzovaných osob, žadatelů nebo jejich rodinných příslušníků (doprovodu).
Vzhledem k tomu, že nám není lhostejný tento stav, a že je nutné vytvářet pro lékaře LPS ČSSZ – a nejen pro ně – optimální podmínky k výkonu jejich práce, chceme alespoň touto informací upozornit všechny na možné zákonné postupy, které jim mohou napomoci v jejich obraně a hájení svého dobrého jména, jakož i své profese.
Úvodem je třeba jasně říci, že zákonné úpravy jsou obecně platné pro všechny občany České republiky. Vedle svých práv jsou jim příslušnými zákony stanoveny i povinnosti a v některých případech i jejich omezení. Vzhledem k tomu, že celá oblast práv a povinností občana není smyslem tohoto článku, zaměřím se pouze na ochranu některých práv lékařů LPS ČSSZ při výkonu svého povolání a také na jejich povinnosti pramenící jak ze zákonů, tak z Etického kodexu pracovníků ČSSZ. Obecně je však nutné konstatovat, že všichni pracovníci, podílející se na výkonu státní správy, jsou tzv. úřední osoby, které ve své činnosti musí ctít výkon svého povolání jako skutečnou službu veřejnosti. S tím souvisí zejména ustanovení odst. 1 § 4 správního řádu, kde je stanovena úředním osobám „povinnost se k dotčeným osobám chovat zdvořile a podle možností jim vycházet vstříc“. Mnohdy právě necitlivé chování úřední osoby je primární pro stížnost posuzované osoby nebo žadatele, který plně využije svého práva stanoveného § 175 správního řádu, k podání stížnosti. Forma stížnosti je pak velmi různorodá a velmi těžko se nachází způsob jejího vyřízení podle právních norem.
Za prvé je nutno uvést, že každý občan České republiky má podle ústavního zákona č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, právo na to, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života a každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě. Tento zákon, jako součást ústavního pořádku České republiky, jasně definuje i ostatní nezadatelná práva občana, která jsou legislativně promítnuta do jiných legislativních norem, zejména zákonů.
Z tohoto pohledu je nutné zmínit zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, který taxativně stanoví, že: „Fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy. Dále pak má fyzická osoba právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění.“
Obecně je nutné konstatovat, že ochrana osobnosti proti jakémukoliv napadání jinou osobou, je z hlediska právního řešení velmi složitá. V řadě případů jde o tzv. tvrzení proti tvrzení a prokazování ze strany napadnuté osoby musí být zcela průkazné. I pak však v praktickém řešení dochází k řadě nepříjemných jednání u správních orgánů, orgánů činných v trestním řízení nebo soudů. Pokud se ale dotčená osoba – v našem případě lékař posudkové služby – cítí být dotčena a má pocit, že napadení jeho osobnosti jinou osobou dosáhlo stupně, který si zasluhuje řešení, je nutné postupovat v souladu s příslušnými zákony, které napadenou osobu chrání. V daném případě se má za to, že toto napadení bylo v době výkonu svého povolání a funkce, které je v souladu se současnou legislativou pokládáno jako výkon úřední osoby, a tak je také chráněno. U fyzického napadení je to pak věcí podání podnětu, zejména u orgánů činných v trestním řízení, u napadení lidské důstojnost, osobní cti nebo dobré pověsti, je pak nutno řešit podání u příslušných orgánů veřejné správy nebo správních orgánů. Tyto ve velké většině postupují v řešení daného podání podle správního řádu a nebo podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Přestupkovým nebo správním řízením lze pak uložit osobě, které je prokázáno porušení příslušné právní normy finanční nebo pořádkovou pokutu, nebo může být „potrestána“ i jiným způsobem, který stanoví zejména přestupkový zákon. Pokud by u napadení úřední osoby byla naplněna skutková podstata stanovená trestním zákoníkem, může být pachatel potrestán až výkonem trestu v rozmezí, které tento zákon upravuje. Z praktického hlediska je to otázka velkého dokazování a mnohdy až několika let soudního jednání. V každém případě je zde namístě doporučení, řešit tyto případy s kvalitním advokátem, který bude poškozenou úřední osobu zastupovat a hájit.
Lékař posudkové služby vykonávající své povolání a „pokud plní úkoly státu nebo společnosti a používá při tom svěřené pravomoci pro plnění těchto úkolů“ je v souladu s právním řádem České republiky pokládán za úřední osobu tak, jak to např. definuje ustanovením § 127 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, na kterou se vztahuje ochrana podle výše citovaného zákona. Tato ochrana je dále garantována ustanovením § 62 a § 63 zákona č. 500/204 Sb., správní řád a Hlavou X. trestního zákoníku.
Při samotné činnosti lékařů posudkové služby však dochází i k situacím, kde posuzovaná osoba ztěžuje svým chováním samotný průběh jednání. Zákony pamatují i na tyto situace a umožňují lékařům obranu proti těmto negativním jevům. Jako praktické a rychle účinné se jeví při výkonu funkce lékaře posudkové služby (v případě negativního přístupu žadatele nebo posuzované osoby) použití ustanovení § 63 správního řádu, tj. „Vykázání této osoby z místa konání úkonu“. Toto ustanovení jasně a taxativně stanoví: „Toho, kdo nepřístojným chováním ruší pořádek při ústním jednání nebo ohledání na místě, popřípadě při jiném úkonu, může správní orgán po předchozím upozornění vykázat z místa, kde se úkon koná. Usnesení se vyhlašuje ústně. Správní orgán poučí vykazovanou osobu o následcích neuposlechnutí.“ Takto vykázaná osoba nemůže později s úspěchem uplatnit námitku, že jí byla odňata možnost účastnit se úkonů v řízení.
Následkem pak může být fakt, že osoba nebude zdravotně nebo jinak posouzena a nebudou ji přiznány výhody nebo jí požadované náležitosti, nebo ji budou odejmuty tyto náležitosti, nebo nebude mít nárok na nárokované dávky.
Dále to může mít za následek, že bude postupováno podle ustanovení § 62 správního řádu, který umožňuje správnímu orgánu uložit osobě narušující správní jednání pořádkovou pokutu.
„Správní orgán může rozhodnutím uložit pořádkovou pokutu až do výše 50 000 Kč tomu, kdo v řízení závažně ztěžuje jeho postup tím, že
- a) se bez omluvy nedostaví na předvolání ke správnímu orgánu,
- b) navzdory předchozímu napomenutí ruší pořádek, nebo
- c) neuposlechne pokynu úřední osoby.
Pořádkovou pokutu lze uložit i tomu, kdo učiní hrubě urážlivé podání.“
Místní příslušnost OSSZ v řízení o správních deliktech upravuje ustanovení § 83 odst. 4 č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění.
Pořádkovou pokutu lze udělit za hrubě urážlivé podání nebo jednání, i když nemá vliv na postup řízení. Hrubě urážlivé je zejména takové podání nebo jednání, které útočí na zájmy a práva úřední osoby (úředních osob) chráněné § 11 a násl. občanského zákoníku (ochrana osobnosti). Za hrubě urážející nelze naopak považovat podání nebo jednání sice přehnaně kritické, avšak napadající reálné nedostatky v činnosti úřední osoby nebo správního orgánu, ani podání kritizující jen domnělé nedostatky správního orgánu. Pokutu lze uložit i opakovaně. Pořádkovou pokutu vybírá (i vymáhá) správní orgán, který ji uložil, postupem podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.
Jak bylo uvedeno výše, vykázání z místa konání úkonu je prostředkem sloužícím k neprodlenému odstranění elementu bezprostředního narušujícího provádění úkonu. Vykázání z místa provádění úkonu musí předcházet nejprve upozornění osoby, která svým chováním úkon narušuje, obsahující požadavek na zdržení se závadného jednání spolu s upozorněním na možnost uložení pořádkové pokuty při neuposlechnutí pokynu úřední osoby (§ 62 odst, 1 písm. b) správního řádu) a na možnost vykázání. Upozornění se uděluje ústně a je-li o úkonu sepisován protokol, zaznamená se do protokolu. Z opatrnosti (pro další případné jednání ve věci) tuto alternativu doporučuji uskutečnit v každém případě!
Vykázání z místa konání úkonu se provádí ústně vynesením usnesení. Usnesení se potvrzuje písemně jen na výslovnou žádost vykázané osoby. Do spisu se učiní záznam o vyhlášeném usnesení, který obsahuje výrokovou část, odůvodnění, datum vydání, číslo jednací, datum vyhotovení, otisk úředního razítka, jméno příjmení, funkci a podpis úřední osoby.
Vykázaná osoba má sice právo odvolání, avšak bez odkladného účinku (§ 72 odst. 1, § 74 a § 76 odst. 5 správního řádu). Následkem neuposlechnutí rozhodnutí o vykázání bude vynucení splnění rozhodnutí orgány uvedenými v § 60 odst. 2 správního řádu (zpravidla Policií ČR, popř. obecní nebo městkou policií). Úspěšné vykázání osoby nemá vliv na oprávnění správního orgánu uložit za její jednání pořádkovou pokutu.
Z praktické zkušenosti se doporučuje, aby v případech uvedených výše, byl minimálně jeden svědek, který „podrží“ úřední osobu při dokazování oprávněnosti ochrany úřední osoby. Obdobně se toto doporučuje i v případech, kdy lékař posudkové služby „má za to“, že jeho jednání nebo posudek vůči žadateli, nebo hodnocené osobě bude ze strany těchto subjektů napaden stížností. I zde je nezbytné učinit do protokolu případný záznam o jednání těchto subjektů. Na druhou stranu nelze odmítnout právo hodnocené (posuzované osoby nebo žadatele) v tom, že mu nebude umožněno učinit písemné vyjádření k danému jednání. Toto doporučení se jeví jako příliš administrativní, ale praktické zejména v případech, kdy nadřízený orgán ČSSZ řeší stížnost na daného lékaře posudkové služby.
Pokud bylo výše uváděno, že úřední osoba – lékař LPS – je chráněna i trestním zákoníkem, je nutné znát, že takto podat podnět orgánům činných trestním může za jednání, které ohrožují řádnou činnost orgánů státu, územní samosprávy, jiných orgánů veřejné moci nebo jinak ohrožují pořádek ve věcech veřejných, zejména nerušené fungování orgánů státní správy, orgánů územní samosprávy, soudů a ostatních orgánů veřejné moci, důsledné uplatňování zákonnosti, výkon pravomoci úředních osob. Dále pak proti tomu, kdo užije násilí, vyhrůžky nebo jiné jednání s úmyslem působit na výkon pravomoci úřední osoby. Důležité je, že v souladu s ustanovením § 327 TZ se ochrana podle § 323–326 poskytuje také osobě, která vystoupila na podporu nebo na ochranu úřední osoby. V případech jednání, u kterého jsou i jiní pracovníci ČSSZ nebo OSSZ, vztahuje se tato ochrana i na ně.
Jestli bylo výše uváděno, jak se lze bránit proti případnému napadení nebo narušování práv lékařů LPS, je nutné pro objektivitu věci říci, že legislativa pamatuje i na opačné porušení zákonů, a to ze strany samotných lékařů, vystupujících v pozici úřední osoby. Nemám přitom na mysli pouze porušování Etického kodexu pracovníka ČSSZ nebo zákoníku práce, ale skutečnost, že zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, který nabyl účinnost od 1. ledna 2010 výrazně zpřísnil postihy za případné porušení zákona formou podvodu (§ 209 TZ), zneužití pravomoci úřední osoby (§ 329), maření výkonu úřední osoby (§ 330), přijetí úplatku (§ 331), podplácení (§ 332) nebo nepřímé úplatkářství (§ 333). Na všechny tyto trestné činy se přitom nevztahuje institut upřímné lítosti. Výrazný trestně právní postih je v souladu s ustanovením § 350 za padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu nebo vystavení nepravdivé nebo hrubě zkreslené lékařské zprávy, posudku nebo nálezu.
JUDr. František Gajdošík
vedoucí oddělení právní agendy LPS
Štítky
Posudkové lekárstvo Pracovné lekárstvoČlánok vyšiel v časopise
Revizní a posudkové lékařství
2010 Číslo 2
Najčítanejšie v tomto čísle
- Problematika posuzovaní degenerativních změn páteře a plotének, stavů po operacích výhřezu meziobratlových plotének a úrazech páteře
- Diabetes mellitus a posudková problematika, některá diagnostická a posudková úskalí diabetu
- Posudkové lékařství a jeho účast v rehabilitaci
- Informace pro lékaře posudkové služby ČSSZ