Senioři – kvalita života, zdravotní péče a sociální zabezpečení

Súhrn

Sdělení pojednává o demografické situaci v ČR z hlediska stárnutí populace, o jeho celospolečenských konsekvencích, o kvalitě života ve stáří. Autorka uvádí stěžejní údaje z oblasti zdravotní péče, veřejného zdravotního pojištění a sociálního zabezpečení za rok 2010 ve vztahu k seniorské populaci.

Klíčová slova:
demografická situace – stárnutí populace – kvalita života – sociální inkluze – zdravotní péče – sociální zabezpečení – dlouhodobá péče

Úvod

Populace stárne, což také znamená, že se průměrně dožijeme vyššího věku. Jaké ale bude „naše delší stáří“, jak lze ovlivnit kvalitu života v seniorském věku? A kdo je vlastně seniorem, kdy stáří začíná, podle jakých kritérií se řídíme a koho máme vlastně na mysli, když hovoříme o seniorech? Světová zdravotnická organizace člení stáří na rané stáří (60–74 let), vlastní stáří (75–89 let) a dlouhověkost (nad 90 let).

Česká republika měla v roce 2010 cca 10,5 miliónů obyvatel. Z celkového počtu obyvatel bylo do 15 let věku cca 14,5 % populace, ve věkové skupině 15–65 let 70 %, ve věkové skupině nad 65 let věku 15,5 % populace; z toho bylo ve věku 65–74 let 936 tisíc osob, ve věku 75–84 let 545 tisíc osob a starších 85 let věku bylo 155 tisíc. Jako nejstarší se dlouhodobě jeví populace Hlavního města Prahy, Královéhradeckého a Plzeňského kraje. V posledních cca deseti letech zůstává v České republice střední délka života konstantní a činí 74,3 let pro muže a 80,6 let pro ženy a je poněkud nižší, než činí průměr pro „staré“ členské země Evropské unie. Očekává se, že do roku 2050 budou starší 65 let tvořit třetinu populace a osmdesátiletí a starší 80 let více než 13 % populace v České republice. Demografický vývoj je podmíněn ekonomickým a sociálním vývojem. Lepší životní a pracovní podmínky, kvalitnější zdravotní péče a sociální ochrana vedou k tomu, že více lidí má možnost prožít delší život než v minulosti a že stále větší část „dospělého života“ budeme prožívat ve stáří.

Kvalita života

Kvalita života ve stáří je podmíněna multifaktoriálně – geny, vznikem a průběhem nemocí, které mohou vést k omezujícím nebo nevratným změnám, projevům předčasného nebo urychleného stárnutí či ke smrti, ale také souborem individuálních vlivů a podmínek označovaných jako životní styl a životní podmínky a dále sociálně psychologickými vlivy jako životní a pracovní pohoda, sociální jistoty, vztahy, sociální inkluze aj. Problematika zdraví, stárnutí a stáří ve zdraví se v kontextu stárnutí populace jeví stále významnější, protože dobrý zdravotní stav seniorské populace a její soběstačnost jsou jedinou perspektivní a ekonomicky přijatelnou cestou řešení udržitelnosti nákladů na zdravotní a sociální služby a jako prostředek k „odlehčení“ mladším generacím.

Měření kvality života podle metodik uznávaných Světovou zdravotnickou organizací se zaměřuje na délku života ve zdraví (Health Expectancies) a popisuje počet let, který v průměru zbývá osobě v určitém věku k dožití v jistém zdravotním stavu. Měřítkem zátěže života s disabilitou se podle Světové zdravotnické organizace od roku 1990 stává indikátor DALY (disability adjusted life years), který vyjadřuje počet potenciálních produktivních let života, které byly prožity/ztraceny v důsledku disability. DALYs je tvořen součtem YLLs (Years of life lost = roky ztracené předčasnými úmrtími) a YLDs (Years lost due to disability = roky ztracené životem s disabilitou). Tak například ve Švédsku je naděje dožití 82 let, délka DALY 12 let a zdravé období (QALY) 70 let, tzn. že ve Švédsku senior žije do sedmdesáti let svého života ve zdraví a poté dalších 12 let života s disabilitou. V České republice je pak naděje dožití 78 let, zdravé období (QALY) jen 61 let a DALY 17 let, tzn. že u českého seniora dochází k vzniku omezení/disability podstatně dříve a současně je i značně delší doba prožitého života s omezením/disabilitou, což má své nedílné konsekvence v kvalitě života, schopnosti pracovat, sociálně se začlenit.

Kvalita života je komplexní a průřezové téma; za kvalitu života ve stáří a aktivní zapojení do společnosti nesou nedílnou odpovědnost jednotlivci i společnost. Co tedy může pro kvalitnější stáří udělat každý z nás sám a kdy má člověk začít s přípravou na vlastní stáří? To všechno jsou základní otázky, které si občas každý z nás pokládá a snaží se na ně odpovědět jak sám pro sebe, tak v rámci své lékařské profese. V první řadě musíme sami v sobě i ve svém okolí překonat a změnit dosavadní stereotypy v pohledu na stárnutí, stáří a seniory stejně jako předsudky o životě, postavení a významu seniorů ve společnosti. Na stáří bychom se měli připravovat po celý život, měli bychom si osvojit a udržovat zdravý životní styl, abychom měli dlouho dobré zdraví, mohli co možná nejdéle pracovat a udržet se na trhu práce, být aktivní ve svém privátním životě, zapojeni do různých společenských a volnočasových aktivit, mít dostatečný okruh blízkých osob, začleněni do své sociální skupiny, abychom byli dobře psychicky komponováni. Měli bychom také myslet na to, jak budeme v době důchodového věku ekonomicky zajištěni a zodpovědně přistupovat k vytváření finančních rezerv na stáří včetně zajištění přiměřeného bydlení a sociálních vazeb. Důležitou roli v tomto procesu má rodina a možnost žít v přirozeném sociálním prostředí. Rodina jako základní sociální článek vytváří bezpečný prostor pro život seniorů, pro jejich životní pohodu, pomáhá jim udržet si nezávislost, samostatnost, je prostorem pro mezigenerační solidaritu. Různá šetření potvrzují, že v životě seniora hrají nejdůležitější roli zdraví, psychická a fyzická pohoda, láska, rodina, přátelství, soběstačnost, sociální kontakty a vlastní domácnost.

Sociální inkluze

Problémem stárnutí populace není ani tak jeho dopad na ekonomiku jako spíše jeho interakce se situací na trhu práce, nastavením důchodového systému a systému služeb, ale také participace starších osob a seniorů na životě společnosti a prostředí vstřícné ke stáří, které poskytuje podmínky a rovné šance lidem každého věku, podporuje aktivní život, zachování nezávislosti, kvalitu života, řešení potřeb, sociální vztahy a mezigenerační solidaritu, chrání důstojnost a lidská práva.

V posledních letech dochází v souvislosti s prodlužováním lidského věku a působením celé řady dalších faktorů prakticky ve všech státech k hledání možností systémových změn a řešení s cílem najít optimální formy zapojení starších a seniorů a zabezpečení jejich potřeb z lidského, sociálního, technického a ekonomického hlediska. Za priority se považují zejména setrvávání seniorů na trhu práce, vzdělávání seniorů a využívání moderních technologií v jejich životě s cílem udržovat jejich kompetence, bezpečné bydlení a prostředí podporující mobilitu, dostupnost potřebných služeb a produktů, podpora rodin pečovatelů a dlouhodobá integrovaná zdravotní a sociální péče. Zaměstnanost starších osob a seniorů je přínosem nejen pro ekonomiku, ale také pro kvalitu života těchto osob a jejich rodin a přispívá i k jejich vyšší životní úrovni. Lidé proto musí disponovat dobrým funkčním zdravím, aby byli schopni zůstat déle zaměstnaní, být připravováni pro delší a flexibilnější kariéru, musí být investováno do udržení jejich schopností a dovedností a zaměstnatelnosti včetně zlepšení kvality pracovního života. Vzdělávání a celoživotní učení je důležitým nástrojem k zajištění potřebné kvalifikace v průběhu života a tím i zaměstnatelnosti a prodloužení aktivní fáze života. Možnost celoživotního vzdělávání je nezbytným předpokladem k udržení znalostí a schopností stárnoucích osob a seniorů a podporuje nezávislost, zlepšuje příležitosti k začlenění do společenského dění. Další stěžejní oblastí je bytová politika a její zacílení vůči seniorům a jejich potřebám, zejména z hlediska toho, aby bydlení zohledňovalo různé situace, do kterých se v procesu stárnutí lidé mohou dostat, aby postihlo omezení a potřeby starších osob např. odstraňováním bariér, upravitelností bytu, zvyšováním bezpečnosti a snižováním úrazovosti seniorů, možností doplnění o kompenzační pomůcky a technologicky vyspělá řešení včetně možnosti poskytování zdravotně sociálních služeb v přirozeném prostředí. Rovněž rezidenční zařízení pro seniory by se měla transformovat v komunitní centra poskytující flexibilní a individualizované služby. Samostatnou a neoddělitelnou problematikou je soužití se seniory a péče o seniory s ohledem na změny ve společnosti (např. nízká sňatečnost u mladé generace, vysoká rozvodovost, zvyšování věku při vstupu do manželství a při narození potomků, preference kariéry, práce v cizině, zvyšování věku odchodu do starobního důchodu aj.). Vzhledem ke stále rostoucímu počtu seniorů ve společnosti bude s největší pravděpodobností potřebné podporovat sociální programy k udržení nezávislého života starších osob a seniorů, iniciovat vznik a rozvoj vzájemné neformální spolupráce, výpomoci a podpory mezi seniory samotnými a v rámci komunit. Stát, poskytovatelé zdravotních a sociálních služeb, ani rodinní příslušníci se nebudou moci zřejmě o všechny potřebné seniory starat. V případě seniorů s disabilitou je pak velmi aktuální propojení zdravotních a sociálních služeb a možnost poskytování dlouhodobé péče, zejména v jejich domácnostech. Z hlediska zdraví je třeba se zaměřit na funkční zdatnost a zdravím podmíněnou kvalitu života s prodloužením délky zdravého života; v oblasti zdravotní péče pak na posílení primární péče, geriatricky modifikované přístupy v rámci jednotlivých oborů medicíny a vytvoření integrované zdravotně sociální péče – dlouhodobé péče. Je potřebné poskytovat podporu a pomoc rodinám a pečujícím osobám, neboť poskytování péče je významná sociální událost, která také přináší značnou zátěž a změnu ve způsobu života jedince a rodiny. S novými sociálními situacemi hrozí i vznik nových sociálních rizik v důsledku působení řady ekonomicky, demograficky, eticky a sociálně významných faktorů. Zejména pak diskriminace, vyloučení, zanedbávání a zneužívání, ochrana důstojnosti mají negativní dopady nejen na jedince, ale i pro společnost. Pro starší osoby a seniory je proto tak důležitá ochrana lidských práv, zapojení do života komunity, naplnění volného času a sociálních kontaktů.

Zdravotní péče a veřejné zdravotní pojištění v roce 2010

Podstatný vliv na zdravotní stav ve stáří má životní styl a psychosociální faktory; úroveň zdravotní péče ovlivňuje zdravotní stav pouze cca z 20 %. S vyšším věkem narůstá i výskyt zdravotních problémů, disabilit a polymorbidit. Pro seniory je proto důležitá dobrá dostupnost zdravotních služeb a služeb dlouhodobé, následné nebo ošetřovatelské péče. Česká republika disponuje širokou dostupností ambulantní základní i specializované péče, širokou nabídkou ústavní péče a dobrou odbornou úrovní zdravotní péče a zdravotnických pracovníků. V roce 2010 bylo v ČR evidováno 28 tisíc zdravotnických zařízení, ve kterých pracovalo cca 45 tisíc lékařů a 107 tisíc jiných zdravotnických pracovníků (nelékařů). V ČR připadá na jednoho lékaře 231 obyvatel. Průměrné výdaje systému zdravotního pojištění na 1 pojištěnce činily v uvedeném roce 21 421,- Kč, přičemž s vyšším věkem průměrné náklady na 1 pojištěnce narůstaly na 48–64 tisíc Kč (pro věkovou skupinu 65 let a vyšší). V péči o stárnoucí populaci a seniory hraje významnou roli praktický lékař jako koordinátor zdravotní péče a zprostředkovatel vazeb na oblast ošetřovatelských a sociálních služeb. V ambulantní péči pracuje zhruba 4 500 praktických lékařů pro dospělé a 6 400 ambulantních specialistů. V ČR je 189 nemocnic, které disponují cca 62 tisíci lůžek, z toho je více než 7 tisíc lůžek ošetřovatelské následné péče a 157 odborných léčebných ústavů (bez lázeňských léčeben) cca s 21 tisíci lůžky; lůžka v léčebnách pro dlouhodobě nemocné svými 7 tisíci tvořila 33 % kapacit odborných léčebných ústavů. Na péči v léčebnách dlouhodobě nemocných bylo vynaloženo 2,218 mld. Kč. Z celkového počtu cca 2,2 mil. hospitalizovaných v roce 2010 seniorů nad 65 let věku bylo cca 750 tisíc a následná ošetřovatelská péče byla poskytnuta 46 tisícům osob. V roce 2010 poskytovalo 79 zdravotnických zařízení sociální pobytové služby na 1 438 lůžkách. Pro informaci je možno dále uvést, že pro seniory má význam i poskytování dlouhodobé rehabilitace, kde 6 rehabilitačních ústavů pro dospělé nabízí svoji kapacitu 990 lůžek a 39 stacionářů pro dospělé kapacitu 670 míst. Významnou součástí ambulantní péče je domácí zdravotní péče; v roce 2010 bylo evidováno více než 450 zařízení poskytujících domácí péči v hodnotě 1,318 mld. Kč. Statistické údaje z oblasti zdravotnictví ukazují, že narůstá objem následné a ošetřovatelské péče a prodloužila se i ošetřovací doba na ošetřovatelských lůžkách na 46,5 dne. Rostoucí poptávku po ošetřovatelské péči vyvolává měnící se demografická situace ve společnosti, prodlužující se délka života a prodlužování doby, kdy je člověk dožívající se vysokého věku závislý na pomoci a péči druhé osoby. V současné době v ČR není dostatek ošetřovatelských lůžek (lůžek dlouhodobé zdravotně sociální péče, lůžek dlouhodobé rehabilitace) a ta stávající jsou mnohdy nerovnoměrně územně rozložena. Také nejsou vyřešeny otázky dlouhodobé zdravotně sociální péče – dlouhodobé péče, jejího poskytování a financování. Rovněž oblast domácí zdravotní péče není všude dostupná, nebo není dostupná v potřebném rozsahu.

Sociální zabezpečení v roce 2010

Z hlediska ekonomického se čeští senioři svým příjmem propadali do nástupu krize pod hranici oficiálního životního minima výjimečně. Jiná je však situace z pohledu seniorů samotných. U řady seniorů dochází k „utlumování“ uspokojování tzv. vyšších potřeb ve prospěch potřeb základních.

Důchodové pojištění

Z oblasti důchodového pojištění lze uvést, že v ČR v roce 2010 činily výdaje na starobní důchody 265 985 mil. Kč a bylo vypláceno cca 1,7 miliónu starobních důchodů (tj. 65,7 % všech důchodů), s průměrnou výší 10 138,-Kč. Přitom průměrná čistá mzda v témže roce činila 18 962,-Kč.

Sociální péče

Ze systému sociální péče se osobám zdravotně postiženým poskytovaly mimořádné výhody pro těžce zdravotně postižené občany, příspěvek na kompenzační pomůcky, příspěvek na úpravu bytu, na zakoupení, celkovou opravu a zvláštní úpravu motorového vozidla, příspěvek na provoz motorového vozidla, příspěvek na individuální dopravu. Spektrum příspěvků včetně mimořádných výhod pro těžce zdravotně postižené občany z oblasti sociální péče umožňovalo kompenzovat potřeby seniorů s těžkým zdravotním postižením. Systém sociální péče byl s účinností od 1. 1. 2011 nahrazen systémem dávek poskytovaných osobám se zdravotním postižením, ze kterého mohou profitovat senioři s těžkým zdravotním postižením.

Sociální služby

Z hlediska věkové struktury klientů příspěvku na péči (dále jen PnP) mladší senioři ve věku 65–75 let představují 14 % poživatelů a starší senioři ve věku nad 75 let a více než 55 % poživatelů PnP (pro informaci děti do 18 let – 7 % a osoby věkové kategorie 19–65 let – 24 %). Z hlediska uvedených dat je zcela zřejmé, že PnP je fakticky seniorskou dávkou. Na 10 tisíc obyvatel byl PnP vyplácen 476 osobám ve věkové skupině 65–75 let a 2 510 osobám ve věkové skupině nad 75 let. Celkové výdaje na výplatu PnP v roce 2010 představovaly cca 19 mld. Kč, z toho bylo dospělým příjemcům PnP (tj. starším 18 let věku) vyplaceno celkem cca 16, 35 mld. Kč. Z hlediska pohlaví převažují u příjemců PnP dospělé ženy, které reprezentují téměř 67 % příjemců PnP. Z hlediska struktury příjemců PnP podle stupně závislosti je v I. stupni 38 %, ve II. stupni 31 %, ve III. stupni 20 % a ve IV. stupni 11 % příjemců. Z hlediska způsobu využití PnP tak, jak jej uváděly oprávněné osoby, jsou uváděny následující způsoby využití: péče zajištěna blízkou nebo jinou osobou u cca 72 % poživatelů PnP, péče zajištěna sociální službou u cca 18 % poživatelů PnP, péče je zajištěna formou sdílené péče, tj. sociálními službami v kombinaci s osobou blízkou nebo jinou u cca 10 % poživatelů PnP.

Pobytová zařízení sociálních služeb v roce 2010 poskytovala v 466 domovech pro seniory s kapacitou cca 37 tisíc lůžek péči a služby zejména pro seniory s omezenou soběstačností či závislostí na pomoci jiné osoby. Současně v témže roce bylo evidováno cca 60 tisíc neuspokojených žádostí o umístění v domově pro seniory. Pobytové služby také nabízelo 39 zařízení následné péče s kapacitou 162 lůžek a 266 zařízení poskytujících sociálně rehabilitační služby s kapacitou 862 lůžek. Nejčastější typ sociální služby – pečovatelskou službu – využívalo cca 113 tisíc osob, osobní asistenci cca 4 tisíce osob, odlehčovací služby cca 7 tisíc osob, sociálně aktivizační služby cca 27 tisíc osob. Zákon o sociálních službách měl zásadní dopad na klientelu pobytových zařízení sociálních služeb, kdy dochází ke zvyšování podílu osob s některým stupněm závislosti, které pobytové služby potřebují a díky příspěvku na péči prostředky na zakoupení služeb mají. Do domovů seniorů nyní odcházejí soběstační senioři nebo ti, kteří potřebují pomoc jen občas minoritně.

Dlouhodobá péče – zdravotně sociální péče

V posledních letech dochází v řadě evropských zemí k příklonu k celostnímu pojetí zdravotně sociální péče jako individualizované, diferencované dlouhodobé péče, poskytované zejména v přirozeném prostředí s cílem vzájemně kombinovat služby tak, aby potřebným klientům vyhovovaly a přispěly k posilování jejich nezávislosti a sociálního začlenění. Stávající vývojové trendy ukazují, že ve zvyšujícím se podílu osob nad 65 let věku se zvyšuje významným způsobem i počet osob nad 80 let věku, které se v mnoha případech neobejdou bez určité pomoci druhé osoby. Poruchy ve stáří, zejména pak ve věkové skupině nad 80 let věku, souvisejí nejen s důsledky jednotlivých nemocí (z nichž nejčastější je ateroskleróza, nádorová onemocnění, degenerativní změny na pohybovém systému, osteoporóza, Alzheimerova nemoc), ale také s multikauzálně podmíněnou křehkostí se specifickými geriatrickými syndromy a funkčními deficity (poruchy mobility, poruchy stability s pády, poruchy kontinence, výživy, kognice apod.). Dominantním znakem dlouhověkosti není nesoběstačnost, ale křehkost, ohroženost, zranitelnost. I když v řadě případů je a bude rodina schopna převzít péči, bude nezbytné, aby existovalo zároveň i takové zázemí služeb, které odlehčí rodině nebo převezme výkon specializované péče. Zásadní otázkou však zůstává, jaké služby, aktivity a bydlení jsou pro seniory vhodné. S velkou jistotou lze říci, že většina seniorů v ČR bude v budoucnu, stejně jako nyní, schopna žít v přirozeném sociálním prostředí, ve vlastní domácnosti, s využitím určité pomoci. Lze proto jak odborně, tak i lidsky jednoznačně podporovat současné trendy v rozvoji zdravotní a sociální péče po co nejdelší dobu v přirozeném sociálním prostředí. Vedle seniorů, kteří budou chtít zůstat žít ve svém původním bytě, domě, bude vždy určité procento těch, kteří budou preferovat a vyžadovat z objektivních nebo subjektivních důvodů péči a bydlení v některém z dostupných typů pobytových zařízení sociálně zdravotních služeb. Institucionální péči bude potřebovat jen malé procento seniorů (5 %). I když se o potřebném rozsahu kapacity ústavní sociální péče vedou stále diskuse, je zřejmé, že zabezpečení vhodného bydlení a služeb pro seniory je jedním ze způsobů eliminace nákladné „ústavní“ péče tam, kde není pobytová péče potřebná, nebo není ještě potřebná. V současné době se na Ministerstvu práce a sociálních věcí připravuje věcná a právní úprava řešení dlouhodobé zdravotně sociální péče/dlouhodobé péče s cílem zlepšit dostupnost a kvalitu dlouhodobé zdravotně sociální péče, přispět k lepšímu využití existujících prostředků a sjednotit podmínky pro její poskytování bez ohledu na místo a způsob jejího čerpání. Důraz je kladen na maximální možné poskytování služeb v rámci dlouhodobé péče v přirozeném prostředí klienta.

Závěr

Stáří je přirozenou fází individuálního lidského života a zároveň i přirozenou součástí života společnosti. Na stárnutí se musí připravovat jak společnost, tak i jednotlivci v jakékoliv etapě svého života. Bohužel dnešní společnost, orientovaná na kult mládí, zdraví a úspěchu, si tuto skutečnost zatím příliš nepřipouští a neuvědomuje. Cílovou skupinou, která již teď může a měla by podnikat účinná opatření v rámci aktivní strategie přípravy na vlastní stárnutí a stáří, jsou lidé středního věku. Současně by potenciální i stávající senioři měli mít stejné šance a příležitosti jako ti mladší a neměli by být kvůli svému věku a postavení diskriminováni. Je třeba vytvářet podmínky a příležitosti pro setrvání nebo opětovné zapojení seniorů do života společnosti, komunity nebo i v rámci rodin a ovlivňovat prodloužení aktivní fáze jejich života a usilovat o prostředí vstřícné ke stáří.

Adresa pro korespondenci:

MUDr. Alena Zvoníková

Společnost posudkového lékařství ČLS J. E. Purkyně

Ruská 85

100 05 Praha 10

e-mail: posudkove@ipzv.cz