Jubilant – prof. MUDr. Bohumil Potrusil, CSc.

Prof. MUDr. Bohumil Potrusil, CSc., se narodil dne 25. III. 1928 ve Stráži nad Myjavou. Dětství prožil na Slovensku, odkud byla celá rodina r. 1940 se vznikem Slovenského štátu vysídlena do Hodonína, kde r. 1948 na reálném gymnáziu maturoval. V 16 letech byl až do konce války totálně nasazen v Rakousku, roku 1944 při bombardování Hodonína zahynula jeho maminka. Svá studia zahájil čtyřmi semestry sociálních věd na Vysoké škole sociálních věd v Brně, r. 1950 přestoupil na lékařskou fakultu Masarykovy univerzity, na které r. 1955 promoval. Po obligátní cirkulaci na základních oborech v hodonínské nemocnici a základní vojenské službě zahájil profesor Potrusil odbornou kariéru na vysněné chirurgii. Stal se aspirantem u profesora Jana Navrátila na II. chirurgické klinice LF MU, vědecký titul CSc. získal r. 1960 obhajobou práce z oboru kardiochirurgie. Jako řádný odborný asistent II. chirurgické kliniky začal v plném úvazku vyučovat chirurgii (převážně kardiochirurgii) od r. 1961, a výuce zůstal věrný do svého odchodu z aktivní činnosti r. 1998.

K zásadnímu přelomu v odborné, vědecké i pedagogické dráze prof. Potrusila došlo jeho přechodem s pozdějším přednostou I. chirurgické kliniky prof. MUDr.  Jaromírem Uhlířem, DrSc., na toto pracoviště. Roku 1969 získal venia docendi obhajobou habilitační práce, ve které vypracoval originální odlehčenou anastomózu jícnu. Od roku 1974 po tragickém úmrtí prof. Uhlíře vedl I. chirurgickou kliniku ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně do 31. I. 1991. V období 1978–1984 současně vedl kardiochirurgické pracoviště. Odchod z vedoucí funkce nic nezměnil na vztahu prof. Potrusila ke „své“ klinice, se kterou se rozloučil r. 1998.

Nezkrotný chirurgický temperament prof. Potrusila vnutil všem pracovníkům I. chirurgické kliniky nebývalou intenzivitu a tempo, ve kterém stačil habilitovat 9 pracovníků – Danuši Táborskou, Vladimíra Klimeckého, Miloše Růžičku, Jindřicha Vomelu, Jitku Varmužkovou, Františka Rovného, Jaroslava Michka, Pavla Němce a Romana Schroedera. 11 pracovníků, vychovaných prof. Potrusilem, se stalo přednosty progresivních pracovišť. V rámci vědecké výchovy dovedl k získání titulu CSc. 15 pracovníků, z toho 2 cizince. Prof. Potrusil patří k osobnostem, kterým je pouze vlastní odbornost doslova těsná. Jako výkonný Sokol byl cvičitelem ČOS, aktivním nářaďovým gymnastou, cvičitelem turistiky. Vynikal v šachu, a dokonce se utkal r. 1946 v simultánní hře s mistrem světa Aljechinem. Je skvělým ornitologem a členem ornitologické společnosti, myslivcem, chalupářem ve své Cikháji na Vysočině. Z úspěchů v kariéře chirurga a pedagoga nutno zmínit československý patent na gastrostomickou protézu s chlopňovým ventilem, členství v komisích pro obhajoby vědeckých hodností v Brně, Olomouci a Bratislavě. Prof. Potrusil byl vyznamenán stříbrnými medailemi lékařských fakult v Brně, Olomouci a Bratislavě, zlatými medailemi lékařské fakulty univerzity J. E. Purkyně (nyní Masarykovy), Masarykovy univerzity a Komenského univerzity v Bratislavě. Své zkušenosti i výsledky rezortních výzkumů prezentoval ve 103 publikacích (písemnictví německém, italském, ruském, anglickém a francouzském) a 120 přednáškách. Významným počinem prof. Potrusila bylo zahájení přestavby I. chirurgické kliniky.

V období, kdy prof. Potrusil vedl I. chirurg. kliniku, obohatil rozsah její činnosti o kardiochirurgii včetně experimentu, transplantace ledvin a rozmach chirurgie hrudní. Vtiskl klinice dokonalou organizaci činnosti a týmový způsob práce.

Za vše, čím obohatil obor chirurgie, se dostalo prof.  Potrusilovi významných ocenění – Vyznamenání za vynikající práci (1978) a Řád práce (1988).

V posledních 3 letech byl stižen krutou kaskádou onemocnění, kdy ani největší optimisté neměli odvahu se vyjádřit k prognóze aspoň trochu příznivě. Svojí vůlí a příslovečnou zarputilostí však neuvěřitelným způsobem odolal, čemu se však odolat nedalo, byla ve stejném období ztráta milující a stejně milované manželky. V současnosti je pro pana profesora Potrusila příznačný neutuchající zájem o vše, co se na klinice děje, a rovněž tak láska ke čtyřem vnoučatům a jednomu pravnoučeti.

Zůstává věrný svým celoživotním zájmům – myslivosti, klasické hudbě, lidové písni, četbě s historickými a antickými náměty. I když původní Tyršovo motto znělo „ve zdravém těle zdravý duch“, v osobnosti pana profesora Potrusila je možno je inovovat, neboť prokázal, že i v těle poraněném může sídlit duch navýsost zdravý a pronikavý.

U příležitosti významného životního jubilea si dovoluji jménem všech současných i bývalých pracovníků I. chirurgické kliniky v Brně panu profesorovi Potrusilovi za všechno poděkovat a popřát vše dobré, radost z vnoučat, spokojenost z kliniky a říci mu, že každou návštěvou kliniky nás velice potěší.

Jan Wechsler

Redakce se připojuje k blahopřání a zároveň se omlouvá za opožděné uveřejnění, ke kterému došlo z technických příčin.