110 let od narození prof. MUDr. Vladislava Rapanta, DrSc.

Zakladatel a přednosta I. chirurgické kliniky FN a LF UP v Olomouci (1945–1970) patřil k výrazným chirurgickým osobnostem druhé poloviny minulého století. Zasloužil se významně o rozvoj moderní chirurgie v Československu po druhé světové válce. Narodil se 6. 6. 1902 v Uherském Hradišti, kde vystudoval klasické gymnázium a poté lékařskou fakultu brněnské univerzity, kde promoval 21. 12. 1925. Po promoci nastoupil na interní kliniku prof. Vanýska v Brně, svůj původní úmysl stát se gynekologem změnil po půlroční stáži na chirurgické klinice prof. Petřivalského a tento obor se mu stal životním osudem. Brzy se stal výrazným představitelem moravské chirurgické školy prof. Petřivalského. V roce 1935 habilitoval na brněnské klinice prací o insuficienci jater po operaci na žlučových cestách. V době války musel převzít nelehký úkol – vedení brněnské kliniky. Po osvobození v roce 1945 odešel jako přednosta chirurgického oddělení zemských ústavů v Olomouci. Po obnovení univerzity se stal prvním přednostou chirurgické kliniky a vysokoškolským učitelem. Stal se průkopníkem všech směrů moderní chirurgie.

Každoročně vycházela z pera prof. Rapanta řada prací věnovaná nejožehavějším problémům. Zvláštní zájem věnoval mnoho let hrudní a jícnové chirurgii, chirurgii žaludku, portální hypertenzi a endokrinochirurgii. Průkopnicky řešil problematiku onkochirurgie a příkladem toho je na svou dobu ojedinělá monografie Rakovina žaludku a kardie (1956). Výsledkem schopnosti rozsáhlé interdisciplinární spolupráce pak byla kolektivní monografie Chirurgie velkých krvácení.

V Olomouci založil tradici tzv. Petřivalského dne, každoročního setkání chirurgů, které se konají dodnes a kde jsou prezentovány aktuální problémy chirurgie. Byl vynikajícím kongresovým referentem, pověstné byly jeho vysoce temperamentní a poutavé debaty s ostatními vedoucími chirurgy, zejména však s akademikem Bedrnou.

Chirurgie byla prof. Rapantovi po celý život nejen povoláním, ale posláním a životní náplni jak na pracovišti, tak i ve chvílích volna. Teprve po padesátce si popřál nečetné chvíle volna v přírodě a při myslivosti, v níž nalézal odpočinek a klid pro další pracovní dny. V čele kliniky stál až do počátku roku 1970 a i pak ještě řadu let publikoval a zajímal se o práci kliniky.

Byl mým nezapomenutelným vysokoškolským učitelem a krátce před penzionováním i náročným, ale vysoce inspirujícím šéfem. Právě po odchodu prof. Rapanta z čela kliniky jsem měl vzácnou příležitost s ním často hovořit o své připravované kandidátské práci, věnované jeho oblíbenému tématu hiátových hernií. Setkával jsem se s ním na jeho podvečerních procházkách, na které chodíval v ulicích klidné čtvrti, kde jsme oba bydleli. Bohužel tuto příležitost k setkávání postupně zhatil jeho zhoršující se zdravotní stav. Poslední léta života byl sužován zhoršující se oční chorobou, se kterou statečně bojoval až do své smrti v roce 1989. Prof. Rapant se nesmazatelně zapsal do dějin nejen olomoucké chirurgie.

Prof. MUDr. Miloslav Duda, DrSc.