Juxtapapilární divertikl duodena jako příčina pankreatobiliárních potíží – kazuistika a přehled literatury
Juxtapapillary duodenal diverticulum causing pancreatobiliary problems - case report and literature review
Juxtapapillary duodenal diverticula are reported as a potential cause of many pancreatobiliary diseases. However, data concerning this association is inconsistent and the role of the diverticulum is often underestimated or even denied in clinical practice. This case report and literature review is aimed at pointing out this problem.
Obstruction of the diverticulum with a food bezoar can be considered as an important clinical clue of the etiological role of the diverticulum in pancreatobiliary disease development.
Endoscopic sphincterotomy is considered to be the treatment of the first choice, with surgery (diverticulectomy and/or biliodigestive anastomosis) reserved for cases where the minimally invasive approach fails.
Key words:
juxtapapillary duodenal diverticulum − obstructive jaundice − acute pancreatitis − endoscopic papilosphincterotomy − biliodigestive anastomosis
Autoři:
J. Trna 1,2; I. Penka 3
; B. Buliková 1; V. Zbořil 1; I. Novotný 3
Působiště autorů:
Interní gastroenterologická klinika FN a LF Masarykovy univerzity, Brno
přednosta: prof. MUDr. A. Hep, CSc.
1; Interní oddělení Nemocnice Boskovice
přednosta: prim. MUDr. L. Pluháček, Ph. D.
2; Chirurgická klinika FN Brno a LF Masarykovy univerzity, Brno
přednosta prof. MUDr. Z. Kala, CSc.
3
Vyšlo v časopise:
Rozhl. Chir., 2016, roč. 95, č. 7, s. 294-297.
Kategorie:
Kazuistika
Souhrn
Juxtapapilární divertikl duodena je literárně uváděn jako možná příčina řady pankreatobiliárních onemocnění. Etiologická souvislost však často není považována za jednoznačnou a v reálné klinické praxi bývá možná role divertiklu podceňována, až popírána. Tento článek na základě kazuistiky a přehledu literatury na tuto problematiku poukazuje.
Za klinicky významnou známku možného podílu divertiklu na potížích lze považovat vyplnění lumen divertiklu bezoárem. Tento nález by, po vyloučení jiných příčin, měl vést ke zvažování etiologické souvislosti divertiklu s pankreatobiliárními potížemi.
Řešení představují endoskopická papilosfinkterotomie jako metoda první volby a chirurgický výkon (divertikulektomie, biliodigestivní spojka či kombinace) v případě recidiv potíží a selhání méně invazivního postupu.
Klíčová slova:
juxtapapilární divertikl – obstrukční ikterus – akutní pankreatitida – endoskopická papilosfinkterotomie – biliodigestivní spojka
Úvod
Juxtapapilární divertikl je literárně uváděn jako možná příčina řady pankreatobiliárních onemocnění – biliární koliky, obstrukční ikterus, choledocholitiáza, cholecystolitiáza, cholangitida a akutní pankreatitida [1]. U řady těchto chorob však etiologická souvislost není považována za jednoznačnou a v reálné klinické praxi bývá možná role divertiklu podceňována, až popírána. Cílem tohoto článku je pomocí dobře dokumentované kazuistiky a přehledu literatury na tuto problematiku poukázat.
Kazuistika
Žena ve věku 63 let s anamnézou hypertenze, refluxní choroby jícnu a stavu po hysterektomii si stěžovala cca 6 měsíců na intermitentní abdominalgie s maximem v pravém podžebří. V červenci 2013 byla přijata do nemocnice pro výraznou progresi bolestí břicha, febrilie, výraznou elevaci jaterních testů (JT) a zánětlivých parametrů, nadhraniční bilirubin; sérová amyláza v normě. Při ultrasonografickém (USG) vyšetření byla nalezena dilatace žlučových cest a sludge ve žlučníku. Stav byl uzavřen jako akutní cholangioitida a byla zahájena konzervativní léčba včetně širokospektrých antibiotik (ATB). Při další den provedené endoskopické retrográdní cholangiopankreatografii (ERCP) byl popsán divertikl velikosti 10−15 mm s Vaterovou papilou umístěnou na jeho hraně, ductus choledochus dilatovaný na cca 15 mm, kónicky se zužující směrem k papile, bez nálezu patologického obsahu v lumen – následně provedena endoskopická papilosfinkterotomie (ESPT). Po ERCP došlo klinicky i laboratorně k rozvoji post-ERCP akutní pankreatitidy (AP), dle výpočetní tomografie (CT) mírné tíže – zvládnuto konzervativně.
Pacientka konzultována s chirurgem s dohodou na provedení cholecystektomie (CHCE) po zklidnění stavu. Pacientka podstoupila CHCE v září 2013 po předchozím vyloučení patologického obsahu v choledochu za pomoci endosonografie (EUS). Ve žlučníku nebyla nalezena litiáza, přítomna pouze cholesterolóza.
Cca 14 dní po propuštění, stále ještě v 9/2013, byla pacientka rehospitalizována pro laboratorní a klinické známky AP, zjištěna i elevace jaterních testů. Žlučové cesty byly při USG vyšetření štíhlé. Stav se rychle upravil při konzervativní terapii a pacientka byla propuštěna.
V říjnu 2013 však opět došlo k recidivě bolestí břicha s elevací JT a elevací sérové amylázy na dvojnásobek normy. Žlučové cesty byly při USG vyšetření mírně nadhraniční šíře. V následujícím průběhu proběhly 2 pokusy o ERCP drenáž – v lumen divertiklu byl přítomen obsah a oblast Vaterovy papily byla jizvením vtažena do dutiny divertiklu, kanylace žlučových cest tudíž byla opakovaně neúspěšná. Proběhla konzultace stavu na mezioborovém semináři s dotazem na možnost chirurgického řešení – dohoda na konzervativním postupu. Do medikace byla zavedena ursodeoxycholová kyselina (UDCA) v dávce 15 mg/kg tělesné hmotnosti a pacientka propuštěna.
Po 6 měsících (4/2014) však došlo k další recidivě potíží – tentokrát laboratorně a klinicky ve formě akutní cholangioitidy s elevací bilirubinu. Při USG vyšetření byly žlučové cesty extrahepaticky dilatované na 15 mm. Doplněné CT potvrdilo dilataci žlučových cest (hepatocholedochus 16 mm, centrálně intrahepaticky 7 mm), v distálním choledochu suspektní denzní obsah, pankreas lehce atrofický s dilatací duktu na 4 mm. Endosonografické vyšetření potvrdilo choledocholitiázu a vyloučilo ložiskové změny na pankreatu. Po mezioborové diskuzi bylo přistoupeno v 5/2014 k chirurgickému řešení – provedeno zanoření divertiklu a sutura stěny duodena, z choledochotomie evakuovány konkrementy a založena hepatikojejunoanastomóza. Pooperační průběh byl klidný, pouze s nutností resutury části rány pro dehiscenci.
Pacientka je od té doby pravidelně sledována, bez recidivy potíží, laboratorně normalizace JT, bez dilatace žlučových cest.
Diskuze
Duodenum je po kolon druhé nejčastější místo přítomnosti divertiklů v GIT [2]. Jedná se vzácně o pravé divertikly – tj. vrozenou (někdy i intraluminální) herniaci všech vrstev stěny [3,4].
Většinu divertiklů však představují získané pseudodivertikly (herniace mukózy a submukózy přes svalovou vrstvu), které jsou nalézány u 10−20 % pacientů podstupujících ERCP a jejichž četnost narůstá s věkem [1,5]. Tyto výchlipky vznikají na základě degenerativních změn v místech oslabení stěny (především mediální stěna D2 a D3), nejčastěji v blízkosti Vaterovy papily – v tomto případě jsou v zahraniční literatuře nazývány juxtapapilární či periampulární divertikly [6]. Česká literatura někdy rozlišuje pojmy parapapilární (juxtapapilární) divertikl jako výchlipku v těsné blízkosti papily a peripapilární divertikl – obsahující papilu intradivertikulárně [7]. V tomto článku je používán termín juxtapapilární divertikl obecně pro všechny divertikly v okolí Vaterovy papily.
Diagnózu juxtapapilárního divertiklu lze stanovit relativně spolehlivě již za pomoci neinvazivních zobrazovacích metod typu výpočetní tomografie (CT) či nukleární magnetické rezonance (NMR) – především pokud divertikl obsahuje plynovou nebo smíšenou náplň [8,9]. Záměna s cystickou lézí pankreatu či choledochální cystou hrozí v případech, kdy je divertikl naplněn pouze tekutinou [10]. Existují i studie popisující možnost rozpoznání divertiklu sonograficky [11]. Za jednoznačnou diagnostickou metodu lze považovat duodenoskopii (vyšetření endoskopem s laterální = boční optikou), která je prováděná nejčastěji v rámci plánovaného ERCP [12].
Juxtapapilární divertikly jsou většinou asymptomatické, nicméně literárně jsou uváděny jako příčina řady pankreatobiliárních chorob [13]. Nejčastěji je popisován vliv na vznik choledocholitiázy [14]. Méně často je zmiňován příčinný vztah k rozvoji cholecystolitiázy, v těchto případech je často souběžně nalézáno nízké vyústění ductus cysticus do ductus choledochus (méně než 5 cm nad papilou) [15]. Bývá též uváděna souvislost s rozvojem AP [16,17], jiní autoři však přímý etiologický vztah s AP neprokazují [18,19]. Jednou možností je biliární AP na podkladě litiázy vzniklé díky divertiklu, některé studie však uvádějí i větší četnost idiopatické AP [17]. Možným projevem juxtapapilárního divertiklu může být též obstrukční ikterus bez přítomnosti choledocholitiázy – způsobený jizvením papily či útlakem ductus choledochus divertiklem vyplněným obsahem (tzv. Lemmelův syndrom) [20,21].
V námi popsané kazuistice lze v jednotlivých časových úsecích vysledovat většinu z výše popsaných možných komplikací přítomnosti divertiklu.
Klinický význam díky rozdílnému riziku rozvoje jednotlivých komplikací má umístění papily ve vztahu k divertiklu. Yildirgan et al. rozeznávají 3 skupiny pacientů s juxtapapilárním divertiklem: skupina 1− papila uvnitř divertiklu, skupina 2 − papila na okraji divertiklu, skupina 3 − papila do vzdálenosti 3 cm od divertiklu [13]. Dle pokračující studie stejných autorů jsou jednotlivé komplikace rozdílně časté mezi jednotlivými skupinami [22]. Cholangitida byla častější u skupiny 1, obstrukční ikterus u skupin 2 a 3. Lithiáza byla nejčastěji nalézána ve skupině 3. Naopak rozdíly v četnosti AP v této studii nedosáhly statistické významnosti.
Vyplnění lumen divertiklu bezoárem může být důvodem přechodných bolestí i větších obtíží typu cholangitidy či AP – viz i naše kazuistika, kdy při obou opakovaných pokusech o ERCP byl v divertiklu přítomen obsah. Literatura nabízí řadu podobných kazuistických sdělení, kdy pankreatobiliární potíže souvisely s náplní divertiklu [23]. Existují dokonce kazuistiky, kdy bezoár způsobující nejprve AP po svém vycestování do střeva způsobil ileus [24]. Nález divertiklu vyplněného bezoárem by nás tudíž měl navést na možnost etiologické souvislosti divertiklu s pankreatobiliárními potížemi. Přechodnost náplně divertiklu podmiňuje měnlivost obtíží i rozdíly v šíři žlučových cest dle zobrazovacích metod a laboratorních známek cholestázy, jak je patrno i z našeho případu.
Možnost řešení pankreatobiliárních potíží souvisejících s juxtapapilárním divertiklem představuje v prvním kroku ESPT [25,26], která však (viz i náš případ) nemusí situaci vždy vyřešit. Dle některých autorů by měla být v případech papily uvnitř či na okraji divertiklu EPST provedena i bez přítomnosti litiázy [13,22]. Zatímco dříve byla ERCP u pacientů s divertiklem považována za rizikovou a s vyšším podílem neúspěšných vyšetření [27], většina recentních studií z expertních center však nenachází statisticky významné rozdíly v bezpečnosti a úspěšnosti [28]. Tento názor však není sdílen všemi a existují i recentní práce dosahující opačného závěru [29].
V případě selhání miniinvazivního přístupu je u symptomatických divertiklů nutné chirurgické řešení, buď ve formě divertikulektomie [30], nebo biliodigestivní spojky [31]. Názory na typ a rozsah operačního výkonu však nejsou jednoznačné a závisejí na charakteru symptomů, které divertikl způsobil – divertikulitis s perforací či krvácením, recidivující choledocholitiáza, mechanický útlak žlučovodu s ikterem či projevy cholangoitidy, AP apod. [32,33]. Ojedinělé případy krvácení a perforace si vynutí v některých případech urgentní chirurgické řešení [1,31]. Pacienti s akalkulózní cholangoitidou (Lemmelův syndrom) mohou být úspěšně řešeni EPST [1,25]. Některými autory je preferováno provedení spojkových operací, vzhledem k relativně značnému riziku pooperačních komplikací spojených s divertikulektomií [31,34]. Tento přístup s sebou však nese vysoké riziko rekurence původních obtíží. Z tohoto důvodu je v poslední době doporučována EPST či přímý chirurgický zásah na divertiklu divertikulektomií spíše extraduodenálním přístupem. Vzhledem k poměrně vysokému riziku rozvoje následné duodenální píštěle je zajímavou alternativou odklonění pasáže – diverze duodena, a to subpylorickou transsekcí duodena s následnou Roux-en-Y duodenojejunoanastomózou [35]. Náročnější výkony s sebou samozřejmě nesou vyšší rizika pooperačních komplikací. K chirurgickému výkonu je indikován limitovaný počet pacientů s uvedeným onemocněním, a je tedy nesmírně obtížné stanovit jednoznačné závěry a doporučení [36]. Léčba komplikovaného juxtapapilárního divertiklu duodena tudíž musí probíhat v úzké interdisciplinární spolupráci gastroenterologa, intervenčního radiologa a chirurga s individuálním posouzením jednotlivých případů.
Závěr
Juxtapapilární divertikl lze považovat za méně častou, nicméně prokázanou příčinu řady pankreatobiliárních chorob. Po vyloučení jiných častějších etiologií, zvláště pak v případech, kdy je divertikl vyplněn obsahem, je vhodné zvažovat invazivní řešení divertiklu. Endoskopická papilosfinkterotomie představuje metodu první volby, chirurgický výkon je pak definitivním řešením v případě recidiv potíží a selhání méně invazivního postupu.
Podpořeno grantem AZV 16-31314 A
Konflikt zájmů
Autoři článku prohlašují, že nejsou v souvislosti se vznikem tohoto článku ve střetu zájmů a že tento článek nebyl publikován v žádném jiném časopise.
MUDr. Jan Trna, Ph.D.
Francouzská 95
602 00 Brno
e-mail: jan.trna@seznam.cz
Zdroje
1. Egawa N, Anjiki H, Takuma K, et al. Juxtapapilary duodenal diverticula and pancreatobiliary disease. Dig Surg 2010;27:105−9.
2. Egawa N, Anjiki H, Takuma K, et al. Juxtapapillary duodenal diverticula and pancreatobiliary disease. Dig Surg 2010;27:105−9.
3. Tsitouridis I, Emmanouilidou M, Goutsaridou F, et al. MR cholangiography in the evaluation of patients with duodenal periampullary diverticulum. Eur J Radiol 2003;47:154−60.
4. Nakamura M, Nishikawa J, Hashimoto S, et al. Gastrointestinal rare congenital abnormality of the duodenum: intraluminal duodenal diverticulum. J Gastroenterol Hepatol 2014;29:893.
5. Hwang JI, Chiang JH, Yu C, et al. Pictorial review: Radiological diagnosis of duodenal abnormalities. Clin Radiol 1998;53:323−32.
6. De Koster E, Denis P, Mante M, et al. Juxtapapillary duodenal diverticula: association with biliary stone disease. Acta Gastroenterol Belg 1990;53:338–43.
7. Zissin R, Osadchy A, Gayer G, et al. Pictorial review. CT of duodenal pathology. Br J Radiol 2002;75:78−84.
8. Mařatka Z. Dvanáctník a jeho nemoci. In: Mařatka Z, et al. Gastroenterologie. 1. vyd. Praha, Nakladatelství Karolinum 1999:195−9.
9. Perdikakis E, Chryssou EG, Karantanas A. Diagnosis of periampullary duodenal diverticula: the value of new imaging techniques. Ann Gastroenterol 2011;24:192−9.
10. Dusunceli Atman E, Erden A, Ustuner E, et al. MRI findings of intrinsic and extrinsic duodenal abnormalities and variations. Korean J Radiol 2015;16:1240−52.
11. Mazziotti S, Costa C, Ascenti G, et al. MR cholangiopancreatography diagnosis of juxtapapillary duodenal diverticulum simulating a cystic lesion of the pancreas: usefulness of an oral negative contrast agent. AJR Am J Roentgenol 2005;185:432−5.
12. Olsson CM, Nilsson PE, Nilsson AK, et al. Typical sonographic appearance of duodenal diverticulum. J Ultrasound Med 1997;16:17−22.
13. Rajnakova A, Goh PM, Ngoi SS, et al. ERCP in patients with periampullary diverticulum. Hepatogastroenterology 2003;50:625−8.
14. Yildirgan MI, Basoglu M, Yilmaz I, et al. Periampullary diverticula causing pancreaticobiliary disease. Dig Dis Sci 2004;49:1943−5.
15. Hall RI, Ingoldby CJ, Denyer ME. Periampullary diverticula predispose to primary rather than secondary stones in the common bile duct. Endoscopy 1990;22:127−8.
16. De Koster E, Denis P, Mante M, et al. Juxtapapillary duodenal diverticula: association with biliary stone disease. Acta Gastroenterol Belg 1990;53:338−43.
17. Lim PS, Kim SH, Kim IH, et al. Acute pancreatitis due to an impacted juxtapapillary duodenal diverticulum. Endoscopy 2012;44 Suppl 2 UCTN:E180−1.
18. Uomo G, Manes G, Ragozzino A, et al. Periampullary extraluminal duodenal diverticula and acute pancreatitis: an underestimated etiological association. Am J Gastroenterol 1996;91:1186−8.
19. Zoepf T, Zoepf DS, Arnold JC, et al. The relationship between juxtapapillary duodenal diverticulum and disorders of the biliopancreatic system: analysis of 350 patients. Gastrointest Endosc 2001;54:56−61.
20. Tham TC, Kelly M. Association of periampullary duodenal diverticula with bile duct stones and with technical success of endoscopic retrograde cholangiopancreatography. Endoscopy 2004;36:1050−3.
21. Lemmel G. Die Klinische Bedeutung der Duodenal Divertikel. Arch Verdauungskrht 1934;46:59-70.
22. Kang HS, Hyun JJ, Kim SY, et al. Lemmel’s syndrome, an unusual cause of abdominal pain and jaundice by impacted intradiverticular enterolith: case report. J Korean Med Sci 2014;29:874−8.
23. Ozogul B, Ozturk G, Kisaoglu A, et al. The clinical importance of different localizations of the papilla associated with juxtapapillary duodenal diverticula. Can J Surg 2014;57:337−41.
24. van der Linde K, van der Linden GH, Beukers R, et al. Food impaction in a duodenal diverticulum as an unusual cause of biliar obstruction: case reports and review of the literature. Eur J Gastroenterol Hepatol 1997;9:635−9.
25. Kim JH, Chang JH, Nam SM, et al. Duodenal obstruction following acute pancreatitis caused by a large duodenal diverticular bezoar. World J Gastroenterol 2012;18:5485−8.
26. Chiang TH, Lee YC, Chiu HM, et al. Endoscopic therapeutics for patients with cholangitis caused by the juxtapapillary duodenal diverticulum. Hepatogastroenterology 2006;53:501−5.
27. Katsinelos P, Paroutoglou G, Chatzimavroudis G, et al. Endoscopic sphincterotomy for acute relapsing pancreatitis associated with periampullary diverticula: a long-term follow-up. Acta Gastroenterol Belg 2007:195−8.
28. Lobo DN, Balfour TW, Iftikhar SY. Periampullary diverticula: consequences of failed ERCP. Ann R Coll Surg Engl 1998;80:326−31.
29. Zippi M, Traversa G, Pica R, et al. Efficacy and safety of endoscopic retrograde cholangiopancreatography (ERCP) performed in patients with periampullary duodenal diverticula (PAD). Clin Ter 2014;165:e291−4.
30. Mohammad Alizadeh MAH, Afzali ES, Shahnazi A, et al. ERCP features and outcome in patients with periampullary duodenal diverticulum. ISRN Gastroenterol 2013; dostupný na http://dx.doi.org/10.1155/2013/21726
31. Yoneyama F, Miyata K, Ohta H, et al. Excision of a juxtapapillary duodenal diverticulum causing biliary obstruction: report of three cases. J Hepatobiliary Pancreat Surg 2004;11:69-72.
32. Oukachbi N, Brouzes S. Management of complicated duodenal diverticula. J Visc Surg 2013;150:173−9.
33. Chlapík D. [Surgery of duodenal diverticula]. Slovak, Rozhl Chir 2003;82:240−4.
34. Oida T, Mimatsu K, Kano H, et al. Duodenal switch operation for juxtapapillary duodenal diverticula. Hepatogastroenterology 2012;59:2075−8.
35. Teven CM, Grossman E, Roggin KK, et al. Surgical management of pancreaticobiliary disease associated with juxtapapillary duodenal diverticula: case series and review of the literature. J Gastrointest Surg 2012;16:1436−41.
36. Vassilakis JS, Tzovaras G, Chrysos E, et al. Roux-Y choledochojejunostomy and duodenojejunostomy for the complicated duodenal diverticulum. Am J Surg 1997;174:45−8.
37. Beisani M, Espin F, Dopazo C, et al. Manejo terapéutico del divertículo duodenal yuxtapapilar. Cir Esp 2013;91:463–5.
Štítky
Chirurgia všeobecná Ortopédia Urgentná medicínaČlánok vyšiel v časopise
Rozhledy v chirurgii
2016 Číslo 7
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Fixní kombinace paracetamol/kodein nabízí synergické analgetické účinky
- Kombinace metamizol/paracetamol v léčbě pooperační bolesti u zákroků v rámci jednodenní chirurgie
Najčítanejšie v tomto čísle
- Juxtapapilární divertikl duodena jako příčina pankreatobiliárních potíží – kazuistika a přehled literatury
- Herniace céka do foramen Winslowi jako vzácná příčina ileózního stavu
- Parametrické sledování kvality totální mezorektální excize a chirurgické léčby karcinomu rekta − výsledky multicentrické studie
- Akutní chirurgická péče − jak dál?