Assessment of thoracic trauma at the 1st Department of Surgery in Brno
(1 January 2011 – 31 December 2015)
Assessment of thoracic trauma at the 1st Department of Surgery in Brno
(1 January 2011 – 31 December 2015)
Introduction:
The number of cases of thorax injury increased steadily between 2011 and 2015. This is probably related to a more active lifestyle of the younger generations and also to the increasing average age of citizens. The aim of the study was to show problems connected with thorax injury.
Method:
Our retrospective study evaluated a group of patients with thoracic injury (diagnosis codes S20–S29) in the period from 1 January 2011 to 31 December 2015 who were treated in our Department.
Results:
We evaluated a group of 1,697 patients with thoracic injury were divided into five subgroups: 1) simple contusion of the thorax, 2) simple rib fractures, 3) contusion of the thorax with vertebral fractures, 4) serial, multiple rib fractures, 5) stab and gunshot injuries of the thorax. Each subgroup was analyzed independently and in detail. The number of thoracic injuries increased steadily, year on year. More than 40% of the patients were older than 60 years. In the group with simple rib fractures, the authors found 14 cases of pneumothorax (5.1%), which was drained in only 8 cases. The most common complications in the serial rib fractures group included pneumothorax (33 cases, 20%), hemothorax (28 cases, 16.9%) and lung contusion (15 cases, 9%). Stabilization of the thoracic wall was performed 16 times, out of the total of 26 multiple rib fracture cases (61.5%).
Conclusions:
Thorax injury is routinely encountered by surgeons. The authors recommend to pay particular attention not only to serious, but also to simple thorax injuries in very old patients, for instance those on anticoagulation therapy. Adequate caution also needs to be taken with serial rib fractures and flail chest and their treatment.
Key words:
thorax injury – rib fractures – hemothorax – pneumothorax
Autoři:
I. Čapov; A. Peštál; M. Reška; Z. Chovanec; J. Konečný; P. Vlček; M. Benej; M. Páral; L. Veverková
; V. Prudius
Působiště autorů:
I. chirurgická klinika LF Masarykovy univerzity a FN USA v Brně
přednosta: prof. MUDr. I. Čapov, CSc.
Vyšlo v časopise:
Rozhl. Chir., 2017, roč. 96, č. 12, s. 504-509.
Kategorie:
Původní práce
Souhrn
Úvod:
Počet ošetřených poranění hrudníku v jednotlivých sledovaných letech má stoupající tendenci. Je to patrně spojeno s aktivnějším způsobem života u mladších jedinců a rovněž zvyšováním průměrného věku občanů. Cílem práce bylo poukázat na problematiku hrudního traumatu.
Metoda:
V této retrospektivní práci jsme vyhodnotili soubor nemocných s poraněním hrudníku za období 1. 1. 2011−31. 12. 2015 ošetřených na I. chirurgické klinice LFMU a FN USA v Brně v rámci diagnóz S20–29.
Výsledky:
Soubor 1697 nemocných byl rozdělen do 5 podskupin: 1) jednoduchá kontuze hrudníku, 2) jednoduché zlomeniny žeber, 3) kontuze hrudníku se zlomeninou obratlů, 4) sériové a dvířkové zlomeniny žeber a konečně 5) bodná, řezná a střelná poranění hrudníku. Každá podskupina byla detailně vyhodnocena zvlášť. Počet ošetřených poranění hrudníku má v jednotlivých letech stoupající tendenci. Více než 40 % nemocných bylo starších 60 let. U jednoduchých zlomenin žeber autoři nalezli pneumotorax ve 14 případech (5,1 %), který byl pouze v 8 případech drénován. Mezi nejčastější komplikace u sériových zlomenin žeber patří pneumotorax ve 33 případech (20 %), hemotorax ve 28 případech (16,9 %) a plicní kontuze v 15 případech (9 %). Stabilizace hrudní stěny byla provedena celkem 16x z celkového počtu 26 dvířkových zlomenin (61,5 %).
Závěr:
S poraněním hrudníku se setkává chirurg v každodenní rutinní praxi. Zvláštního zřetele zasluhují kromě závažných poranění i jednoduchá poranění u velmi starých jedinců, kupř. při léčbě antikoagulačními preparáty. Velkou obezřetnost je třeba věnovat sériovým zlomeninám žeber.
Klíčová slova:
poranění hrudníku – zlomeniny žeber – pneumotorax – hemotorax
ÚVOD
S poraněním hrudníku se setkává chirurg ve své každodenní praxi poměrně často. Je to dáno počtem dopravních úrazů, nárůstem úrazů při adrenalinových sportech, kriminálních činech apod. Závažná poranění hrudníku jsou velmi často příčinou smrti. Poranění hrudníku tvoří přibližně 20 % všech úrazů [1]. Vyskytuje se zhruba ve třetině případů jako izolované poranění. Téměř 90 % poranění hrudníku tvoří tupá poranění. Tato poranění mohou být velmi záludná, často jsou spojována s vyšším rizikem morbidity a mortality. Nejčastěji se setkáváme s jednoduchou kontuzí hrudní stěny a zlomeninami žeber. Zlomeniny žeber představují nejčastější poranění ve skupině tupých poranění hrudníku, s prevalencí 4−10 % a jejich frekvence roste přímo úměrně s věkem zraněného [2,3,4]. Např. ve Spojených státech jsou pozorovány zlomeniny žeber ročně u více než 350 000 obyvatel [5]. Existuje přímá korelace mezi počtem zlomených žeber a závažností traumatu, pravděpodobností nitrohrudního poranění, s výší morbidity a mortality, zejména ve stáří [3,6,7]. Počet zlomených žeber tak může sloužit i jako indikátor závažnosti traumatu. I izolované zlomeniny žeber však mohou být spojeny s komplikacemi. Bolest ze zlomených žeber limituje schopnost pacienta zhluboka dýchat, odkašlávat a vede k šetření příslušné strany hrudníku, čímž se dýchání stává povrchnějším. Plicní kontuze se vyskytuje u 30−75 % případů tupého poranění hrudníku a je vždy třeba nemocné monitorovat [8]. Rozvoj plicní kontuze se všemi jejími důsledky probíhá obvykle v průběhu prvních 48 až 72 hodin po úraze. Bolest je u tupého poranění spojována se zhoršením ventilačních funkcí, které mohou vést k závažným komplikacím [9,10]. Rychlá mobilizace je klíčovým preventivním faktorem vzniku komplikací. Chirurgickou intervenci vyžaduje méně než 10 % tupých poranění hrudníku [11,12].
Tato retrospektivní studie má za cíl poukázat na nemocné s poraněním hrudníku, již byli ošetřeni na našem pracovišti za období 5 let (1. 1. 2011−31. 12 2015) s diagnózami S20−S29 dle MKN.
METODA
Primárním cílem naší retrospektivní práce bylo vyhodnotit soubor našich nemocných s poraněním hrudníku za uplynulých pět let. Data byla získána z nemocničního informačního systému, a to z ambulantních záznamů kliniky. Pacienti byli vyšetřováni buď v rámci vysokoprahového příjmu (urgent), anebo chirurgického nízkoprahového příjmu (CHNPP). Zatímco u I. varianty bylo CT vyšetření provedeno na místě, u druhé varianty bylo prováděno CT dle potřeby a obvykle plánovaně. V rámci CHNPP měli nemocní proveden rtg plic v předozadní projekci (bočná dle uvážení chirurga) či ultrazvukové vyšetření. V případě podezření na kontuzi srdce bylo vždy provedeno ihned ECHO srdce (nonstop k dispozici). V případě podezření na poranění jícnu či bronchů další vyšetření – bronchoskopie, ezofagogastroskopie. CT 3D rekonstrukci jsme prováděli jen u závažných deformit hrudní stěny.
VÝSLEDKY
Na I. chirurgické klinice LF MU a FN USA v Brně bylo za období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2015 ošetřeno celkem 1697 nemocných s poraněním hrudníku, což představuje ročně 339 nemocných. Celý soubor jsme rozdělili do 5 skupin (Tab. 1). Zatímco u prvních dvou skupin jsou nemocní ošetřováni a léčeni obvykle ambulantně, u zbylých skupin zásadně za hospitalizace. Ve dvou případech byli hospitalizováni i pacienti s jednoduchou zlomeninou žeber, ale při současné medikaci warfarinem, kdy se vytvořil hemotorax. Z Tab. 2 jednoznačně vyplývá, že počet ošetřených poranění hrudníku v jednotlivých letech má stoupající tendenci. Je to patrně spojeno s aktivnějším způsobem života u mladších jedinců a rovněž zvyšováním průměrného věku občanů. Věkové rozložení souboru po dekádách dokumentuje Tab. 3. Z tabulky je patrné, že více než 40 % nemocných bylo starších 60 let.
V 1. skupině jednoduchého pohmoždění hrudníku byla pozorována současně tato další poranění: zlomenina hrudní kosti (15x), zlomenina pažní kosti (3x), luxace ramene (3x), zlomenina lopatky (1x), kontuze plicní (1x) a ruptura hlavního bronchu (1x). Objevily se tyto komplikace (v 0,71 %): pneumotorax (PNO) 4x, hemotorax (HT) 4x. Do 2. skupiny bylo zařazeno 274 nemocných s jednoduchými zlomeninami žeber. Výskyt zlomenin na pravé straně byl pozorován ve 150 případech (54,7 %) a na straně levé 124x. Ze zlomených žeber byla nejčastěji postižena na straně pravé tato žebra: 10. žebro (24x) a 8. žebro (21x), na levé straně pak 8. žebro (16x) a 7. žebro (15x). Z komplikací u jednoduchých zlomenin žeber jsme v uvedeném období nalezli pneumotorax 14x (5,1 %), který byl pouze v 8 případech drénován. Je-li nález drobného apikálního PNO a nemocný je zcela klinicky v pořádku, nedrénujeme pleurální dutinu, ale sledujeme dynamiku změn. V případě zhoršení nálezu na prostém snímku plic a srdce (zvětšování PNO) drénujeme. Z dalších komplikací byl přítomen hemotorax 2x (0,73 %), plicní kontuze 5x a zlomenina hrudní kosti v 1 případě. Graf 1 poukazuje na poměr jednoduchých a sériových zlomenin v jednotlivých sledovaných letech.
Další skupinu tvořili nemocní s kontuzí hrudníku se současným poraněním hrudního obratle. Za sledované období 5 let bylo pozorováno 100 těchto nemocných (68 žen a 32 mužů). Tab. 4 ilustruje nejčastější výskyt postižených obratlů. Tato poranění jsme pozorovali zejména ve vyšším věku. 75 % pacientů v souboru je starších 60 let. Pacienti se sériovými a dvířkovými zlomeninami byli zařazeni do skupiny 4 (Tab. 5). Tato tabulka dokumentuje četnost výskytu postižení žeber na obou stranách. Tito nemocní byli hospitalizováni téměř vždy z důvodu možného výskytu komplikací. Postupováno je obvykle konzervativně s maximální snahou o účinnou analgezii. Pouze u dvířkových zlomenin či výrazných deformací hrudní stěny postupujeme aktivněji. Čtyři pacienti v době úrazu byli účinně warfarinizováni, jeden měl implantovaný pacemaker. Pozorované komplikující stavy a přídatné zlomeniny u tohoto typu poranění jsou uvedeny v Tab. 6, 7. Mezi nejčastější komplikující stavy patřily PNO ve 33 případech, hemotorax ve 28 případech a plicní kontuze v 15 případech. Zlomenina hrudní kosti byla nejčastější přítomnou přídatnou zlomeninou, a to v 10 případech. Vždy šlo o zlomeniny příčné. V uvedeném období jsme z tohoto počtu operovali pouze 2 nemocné s dislokovanou zlomeninou sterna, ostatní léčeni konzervativně. Do 5. skupiny byli zařazeni nemocní s bodnými a řeznými ranami na hrudníku, kterých bylo celkem 34, a další 3 nemocní se střelným poraněním hrudníku. V 7 případech šlo o sekundární transfery z jiného chirurgického pracoviště. V 10 případech šlo o suicidiální pokus (27 %). Velkým benefitem pro naše pracoviště je blízkost kardiochirurgického pracoviště, takže při bodném poranění srdce je vždy kontaktován kardiochirurg. V 5 případech byl přítomen operaci. K mors in tabula došlo ve 2 případech bodného poranění srdce. Graf 2 ukazuje poměr nepronikajících a pronikajících ran celou stěnou hrudní.
Pro hemotorax či perzistující vzduchovou netěsnost bylo provedeno celkem 16 operací, z toho 9x VATS. Stabilizace hrudní stěny byla provedena celkem 16x, z celkového počtu 26 dvířkových zlomenin.
DISKUZE
V rámci diskuze se budeme věnovat jen některým aspektům při poranění hrudníku. Izolované jednoduché zlomeniny žeber bez komplikujících poranění mají relativně nízkou incidenci, prokázanou ve velkých sledovaných souborech − 13,1 % [13]. Žebra jsou anatomicky rozdělena do 3 zón. Horní zóna zahrnuje horní 3 žebra. Zlomeniny v této oblasti vyžadují výraznější trauma a mohou být často spojeny s poraněním cév či brachiálního plexu. V souvislosti s izolovaným poraněním I. žebra je vhodná CT angiografie. Střední žeberní zóna zahrnuje žebra 4.−9. Zlomeniny v této oblasti jsou spíše laterální nebo v zadní části. Často jsou spojeny s plicní kontuzí, někdy až s lacerací plicního parenchymu, pneumo- a hemotoraxem. Dolní žeberní zóna obsahuje žebra 10.−12. U těchto žeber může dojít k poranění parenchymatózních orgánů, zejména sleziny a jater [18]. Téměř až 50 % zlomenin žeber může být při rentgenovém vyšetření přehlédnuto.
Precizní radiologické vyšetření je základem pro stanovení exaktní diagnózy. Klasický rtg snímek hrudníku je obvykle prvním vyšetřením v rámci ambulantního vyšetření s poraněním hrudníku. Jde-li nemocný přes urgentní příjem, pak je to obvykle spirální CT. CT vyšetření hrudníku je preferovanou zobrazovací metodou pro detekci hrudního poranění s vysokou senzitivitou a specifitou [14,15]. Velmi přínosným může být i ultrazvukové vyšetření, které může odhalit poranění hrudní stěny a rovněž detekovat i minimální množství tekutiny v pleurální dutině (řádově několik desítek ml). Na rozdíl od standardního rtg snímku hrudníku v AP projekci, kde lze detekovat jako nejmenší množství cca 150–200 ml.
Alkadhi a spol. upřednostňují 3D CT pro vysokou diagnostickou přesnost ve srovnání s 2DCT [16]. Pulley a spol. vyzdvihují zejména hodnotu 3DCT v rámci předoperačního plánu pro stabilizaci žeber [17].
Indikace hrudní drenáže z důvodu PNO během prvních 48 hodin po úraze jsou tenzní PNO, symptomatický traumatický PNO a sekundární zhoršení okultního PNO [19]. Okultní PNO je diskrétní PNO (několik mm) prokázaný na prostém rtg plic a srdce, kdy povrch plíce ztrácí kontakt s laterální stěnou hrudníku či apexem pleurální dutiny (kolaps parenchymu v transverzální rovině). V některých případech (kolaps v sagitální rovině) je okultní PNO postižitelný pouze při CT vyšetření (anterioposteriorní kolaps). U okultního PNO se doporučuje observace s denně prováděným rtg plic a srdce. De Lesquen a spol. doporučují dokonce konzervativní léčbu s PNO do 15 mm, u oběhově stabilních pacientů a bez současného plicního onemocnění. Přibližně pouze u 10 % nemocných je posléze nutné zavedení hrudní drenáže, u ostatních se vzduch vstřebá [19]. Někteří autoři doporučují jednorázové manuální aspirace vzduchu u stabilního pacienta, což má vést ke zkrácení hospitalizace [19]. Dle našich zkušeností v rámci hrudní chirurgie tento způsob postupu nepreferujeme. Každý symptomatický traumatický hemotorax nebo HT větší než 500 ml by měl být drénován s každodenním prováděním rtg plic a srdce. Na našem pracovišti drénujeme i menší HT kolem 250 ml, a to z důvodu prevence vzniku empyému či fibrotoraxu. Pomocí pouhé drenáže je možné úspěšně zvládnout HT až v 85 % případů [20,21]. Osvědčily se nám spíše denní ultrazvukové kontroly pleurálních dutin. Ponechaný hrudní drén (28-32F) slouží k monitoraci ev. pokračujícího krvácení a ztrát. Někteří autoři doporučují antibiotickou profylaxi (1. generaci cefalosporinů) při hrudní drenáži u tupého poranění hrudníku, a to z důvodu snížení incidence infekce [22,23].
Zlomeniny žeber jsou spojeny s bolestivostí různé intenzity a fyzickou neschopností. Bolest se zvyšuje pohybem, při hlubokém dýchání a kašli. Standardní ambulantní medikamentózní léčba je obvykle úspěšná, nutno ji však posuzovat individuálně. U hospitalizovaných nemocných a u více zlomených žeber je situace jednodušší. S úspěchem je používána epidurální analgezie [9]. Tato byla poprvé použita v roce 1950 Dittmanem, který předpokládal, že epidurální analgezie je vhodná u všech pacientů se zlomenými žebry. Epidurální analgezie je vhodná pro časnou mobilitu nemocného, lepší odkašlávání, zlepšení plicních funkcí [24]. I my s ní máme velmi dobré zkušenosti. Využívá se rovněž obstřiků mezižeberních nervů, ale nevýhodou je nutné opakování procedur, neboť aplikovaná látka (mesocain, bupivacain apod.) působí jen krátkodobě několik hodin. Kombinace epidurální analgezie s parenterálně podávanými analgetiky se nám jeví jako nejlepší a nejúčinnější postup.
V současné době existuje celá řada skórovacích systémů závažnosti poranění hrudníku, jako jsou např. Rib Fracture Score (RFS), Organ Injury Scale (OIS) Chest Wall Grade, Chest Trauma Score (CTS), Thoracic Trauma Index (TTI) a Rib Score (RS) [25,26,27]. Autoři tyto skórovací systémy nevyužívají. Profylaktickou drenáž u hrudního traumatu neprovádíme.
Velmi důležitý u hrudního poranění je timing operace. Indikace k odložené operaci u oběhově stabilního pacienta jsou perzistující PNO, perzistující air-leak, přetrvávající hemotorax větší než 300 ml, podezření na poranění bránice. Timing je dán zkušeností hrudních chirurgů daného pracoviště. V literatuře se timing odložené operace pohybuje od prvních 48 hodin přes 3 dny až k 5 dnům [28,29,30]. Dynamika odpadu krve z drénu, kupř. 300 ml po dobu 3 hodin od úrazu, je indikací k revizi pleurální dutiny. Naše zkušenosti poukazují na timing v průběhu prvních tří dnů od traumatu. Přednost má jednoznačně VATS. U koagulovaného HT je adekvátním postupem časná VATS revize s toiletou pleurální dutiny. Úspěšnost metody je až v 90 % případů [31,32]. Dvířkové zlomeniny je třeba posuzovat vždy zásadně individuálně [33,34]. Ne každá dvířková zlomenina je indikována ke stabilizaci hrudní stěny. Naopak mohou být indikovány ke korekci a osteosyntéze větší deformace hrudní stěny, aniž by musely mít vliv na plicní ventilaci. Problematice dvířkových zlomenin se věnuje další manuscript z našeho pracoviště.
ZÁVĚR
Závěrem lze říci, že na ošetřování jednoduchých traumat hrudníku v průběhu pracovní doby se na našem pracovišti podílejí všichni lékaři, závažná poranění hrudníku ošetřují obvykle hrudní chirurgové často ve spojení s kardiochirurgy, jak je zvykem i ve vyspělých zemích, u polytraumat pak traumatologové v úzké spolupráci s hrudními chirurgy. Vždy je třeba preferovat individuální přístup. Velkou obezřetnost je třeba věnovat sériovým zlomeninám žeber. S přibývajícím věkem pacientů je třeba dávat pozor na ty s medikací ovlivňující koagulaci.
Seznam použitých zkratek
MKN mezinárodní klasifikace nemocí
LF MU Lékařská fakulta Masarykovy univerzity
FN USA Fakultní nemocnice u svaté Anny
CHNPP chirurgický nízkoprahový příjem
CT computer tomography
PNO pneumotorax
HT hemotorax
VATS Video Assisted Thoracic Surgery
Konflikt zájmů
Autoři článku prohlašují, že nejsou v souvislosti se vznikem tohoto článku ve střetu zájmů a že tento článek nebyl publikován v žádném jiném časopise.
prof. MUDr. Ivan Čapov, CSc.
přednosta I. chirurgické kliniky LF MU a
FN USA
Pekařská 53
656 91 Brno
e-mail: ivan.capov@fnusa.cz
Zdroje
1. Hwang EG, Lee Y. Simple X-ray versus ultrasonography examination in blunt chest trauma: effective tools of accurate diagnosis and considerations for rib fractures. JER 2016;12:637−41.
2. Barrett – Connor E, Nelson CM, Orwoll E, et al. Epidemiology of rib fractures in older men: osteoporotic fractures in men, prospective cohort study. BMJ 2010, Available from: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2839084/
3. Zaw AA, Murry J, Hoang D, et al. Epidural analgesia after rib fractures. Am Surg 2015;81:950−4.
4. Vodička J, et al. Traumatologie hrudníku. První vydání. Praha, Galén 2015.
5. Nirula R, Diaz JJ Jr, Trunkey DD, et al. Rib fracture repair: indications, technical issues, and future directions. World J Surg 2009; 33:14−22.
6. Sharma OP, Oswanski MF, Jolly S, et al. Period of rib fractures. Am Surg 2008;74:310−4.
7. Battle CE, Hutchings H, Evans PA. Risk factors that predict mortality in patients with blunt chest wall trauma: a systematic review and metaanalysis. Injury 2012;4: 8−17.
8. Zreik NH, Francis I, Ray A, et al. Blunt chest trauma: soft tissue injury in the thorax. BJHM 2016;77:78−93.
9. Barnea Y, Kashtan H, Skornick Y, et al. Isolated rib fractures in elderly patients: mortality and morbidity. Can J Surg 2002;45:626−31.
10. Unsworth A, Curtis K, Aha SE. Treatments for blunt chest trauma and their impact on patient outcomes and health service delivery. Scandinavian Journal of Trauma, Resuscitation and Emergency Medicine 2015;23:1−9.
11. LoCicero J III, Mattox KL. Epidemiology of chest trauma. Surg Clin North Am 1989;69:15−9.
12. Kleber C, Giesecke MT, Tsokos M, et al. Trauma-related preventable death in Berlin 2010: need to change prehospital management strategies and trauma management education. World J Surg 2013;37:1154−61.
13. Sirmali H, Türüt H, Topcu S, et al. A comprehensive analysis of traumatic rib fractures morbidity, mortality and management. Eur J Cardiothorac Surg 2003;24:133−8.
14. Rodriguez RM, Anglin D, Langdorf MI, et al. NEXUS chest: validation of a decision instrument for selective chest imaging in blunt trauma. JAMA Surg 2013;148:940−6.
15. Agladioglu K, Serinkem M, Dal O, et al. Chest X-rays in detecting injuries caused by blunt trauma. World J Emerg Med 2016;1:55−8.
16. Alkadhi H, Wildermuth S, Marincek B, et al. Accuracy and time efficiency for the detection of thoracic cage fractures: volume rendering compared with transverse computed tomography images. J Comput Assist Tomogr 2004;28:378−85.
17. Pulley BR, Taylor BC, Fowler TT, et al. Utility of three-dimensional computed tomography for the surgical management of rib fractures. J Trauma Acute Care Surg 2015;78:530−4.
18. Talbot BS, Gange ChP jr, Chaturvedi A, et al. Traumatic rib injury: Patterns, imaging pitfalls, complications and treatment. Radiographics 2017;2:1−24.
19. Uil SM, van den Berg JWK. A prospective, randomised trial of pneumothorax therapy. Respiratory Medicine 2012;106:1600−5.
20. Vodička J, Špidlen V, Šafránek J, et al. Penetrující poranění hrudníku – sedmileté zkušenosti s diagnostikou a léčbou. Rozhl Chir 2007;86:120−5.
21. Symbas PN. Acute traumatic hemothorax. Ann Thorac Surg 1978;26:195−6.
22. De Lesquen H, Avaro JP, Gust L, et al. Surgical management for the first 48 h following blunt chest trauma: state of the art (excluding vascular injuries). Interact Cardiovasc Thorac Surg 2015;20:399−408.
23. Bosman A, de Jong MB, Debeij J, van den Broek PJ, et al. Systematic review and meta-analysis of antibiotic prophylaxis to prevent infections from chest drains in blunt and penetrating thoracic injuries. Br J Surg 2012;99:506−13.
24. Yeh DD, Kutcher ME, Knudson MM, et al. Epidural analgesia for blunt thoracic injury. Which patients benefit most? Injury 2012;43:1667−71
25. Pressley CM, Fry WR, Philp AS, et al. Predicting outcome of patients with chest wall injury. Am J Surg 2012;204:910−3.
26. Chen J, Jeremitsky E, Philp F, et al. A chest trauma scoring system to predict outcomes. Surgery 2014;156:988−93.
27. Chapman BC, Herbert B, Rodil M, et al. RibScore: A novel radiographic score based on fracture pattern that predicts pneumonia, respiratory failure, and tracheostomy. J Trauma Acute Care Surg 2016;80:95−101.
28. Fabrucci P, Nocentini L, Secci S, et al. Video-assisted thoracoscopy in the early diagnosis and management of post-traumatic pneumothorax and hemothorax. Surg Endosc 2008;22:1227−31.
29. Vassiliu P, Velmahos GC, Toutouzas KG. Timing, safety and efficacy of thoracoscopic evacuation of undrained post-traumatic hemothorax. Am Surg 2001;67:1165−9.
30. Smith JW, Franklin GA, Harbrecht BG, et al. Early VATS for blunt chest trauma: a management technique underutilized by acute care surgeons. J Trauma 2011;71:102−5,Discussion 105−7.
31. Navsaria PH, Vogel RJ, Nicol AJ. Thoracoscopic evacuation of retained posttraumatic hemothorax. Ann Thorac Surg 2004;78:282−6.
32. Villacicencio RT, Aucar JA, Wall MJ Jr. Analysis of thoracoscopy in trauma. Surg Endosc 1999;13:3−9.
33. Vyhnánek F. Principy ošetření poranění hrudní stěny. Rozhl Chir 2011;90:637−41.
34. Vyhnánek F. Diagnostické a léčebné postupy u torakoabdominálních poranění – současný stav. Rozhl Chir 2007; 86:397−403.
Štítky
Chirurgia všeobecná Ortopédia Urgentná medicínaČlánok vyšiel v časopise
Rozhledy v chirurgii
2017 Číslo 12
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Fixní kombinace paracetamol/kodein nabízí synergické analgetické účinky
- Kombinace metamizol/paracetamol v léčbě pooperační bolesti u zákroků v rámci jednodenní chirurgie
Najčítanejšie v tomto čísle
- Plicní kontuze
- Ruptury bránice
- Myxoidní liposarkom v břišní dutině − kazuistika
- Poranění hrudníku u dětí s polytraumatem