#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Retrosternální struma


Retrosternal goiter

Introduction: Retrosternal goiter is an enlarged thyroid mass of which more than 50% is located in the mediastinum. Indications for surgery of retrosternal goiter include ineffective pharmacological treatment, mechanical syndrome, suspicion of malignancy and thyrotoxicosis. Computed tomography is the gold standard in the diagnosis of retrosternal goiter. The surgery can be performed from a cervical incision, using sternotomy or thoracotomy.

Methods: The aim of our study was to evaluate our own group of retrosternal goiters. In 2011–2019, 1739 thyroid surgeries were performed at the 3rd Department of Surgery, University Hospital Motol, Prague. We retrospectively followed the age, gender, retrosternal spreading, postoperative complications (especially hypocalcemia, bleeding and dysphonia) and the definitive histological finding.

Results: Retrosternal goiters were presented in 202 (19.2%) of the total of 1739 thyroid surgery patients. Sternotomy was performed in 31 patients. Women (61%) predominated over men (39%). The mean operating time was 125 minutes. We did not detect any serious postoperative bleeding necessitating surgical revision. Temporary hypocalcemia was observed in 10 patients (32%) based on laboratory testing. Unilateral iatrogenic vocal cord paresis was observed in 6 patients (19.4%) and was permanent in 3 patients (9.3%). One patient passed away soon after the operation, nevertheless the death was related to a simultaneously planned cardiothoracic procedure.

Conclusion: The retrosternal goiter can be removed using the cervical approach in most cases. Total thyroidectomy using sternotomy is associated with higher morbidity and mortality, higher blood loss and longer hospital stay; nevertheless, it does not increase the risk of long-term postoperative complications. Procedures requiring sternotomy or thoracotomy should be done at centers experienced in these types of procedures.

Keywords:

retrosternal goiter – sternotomy – thoracotomy − thyroid gland disease − vocal cord paresis


Autori: M. Švorcová;  P. Libánský;  M. Fialová;  S. Adámek;  R. Lischke
Pôsobisko autorov: III. chirurgická klinika 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Motol, Praha
Vyšlo v časopise: Rozhl. Chir., 2020, roč. 99, č. 11, s. 492-496.
Kategória: Původní práce

Súhrn

Úvod: Retrosternální struma je zvětšená štítná žláza, která přesahuje minimálně polovinou svého objemu do mediastina. Indikací k operačnímu řešení je neefektivnost farmakologické léčby, mechanický syndrom, podezření na malignitu štítné žlázy a tyreotoxikóza. Zlatým diagnostickým standardem je provedení předoperační nativní výpočetní tomografie krku a mediastina. Operační výkon může být proveden z krčního přístupu, sternotomie či torakotomie.

Metody: Cílem naší práce bylo zhodnocení vlastního souboru retrosternálních strum. V letech 2011–2019 bylo na III. chirurgické klinice FN Motol provedeno 1739 operací štítné žlázy. Retrospektivně jsme sledovali věk, pohlaví, retrosternální šíření, pooperační komplikace (zejména hypokalcemie, krvácení a poruchy hlasu) a histologické zhodnocení.

Výsledky: Z celkového počtu 1739 operací štítné žlázy byla zjištěna retrosternální struma u 202 (19,2 %) pacientů. Sternotomii podstoupilo 31 pacientů. Ženy (61 %) převažovaly nad muži (39 %). Průměrná doba operace činila 125 minut. Nezaznamenali jsme žádné pooperační krvácení, které by si vyžádalo revizi na operačním sále. Přechodná hypokalcemie se laboratorně prokázala u 10 pacientů (32,3 %). Jednostranná paréza hlasivky byla zaznamenána u šesti pacientů (19,4 %), u tří pacientů (9,3 %) se jednalo o lézi trvalou. Jeden pacient zemřel záhy po operaci, v návaznosti na souběžně plánovaný kardiochirurgický výkon.

Závěr: Odstranění retrosternálně uložené štítné žlázy je ve většině případů možné z krčního přístupu. Totální tyreoidektomie ze sternotomie je spojena s vyšší morbiditou a mortalitou, většími krevními ztrátami a delší dobou hospitalizace, ale nezvyšuje riziko dlouhodobých pooperačních komplikací. Výkony vyžadující sternotomii či torakotomii je vhodné provádět na pracovišti, které s těmito výkony má zkušenosti.

Klíčová slova:

retrosternální struma – sternotomie – torakotomie − onemocnění štítné žlázy − paréza hlasivky

Úvod

Retrosternální struma (RSS) byla poprvé popsána v roce 1749 Hallerem a v roce 1820 byla poprvé odstraněna Kleinem [1,2]. Definice retrosternální strumy není jednotná. Struma je definována jako zvětšená štítná žláza, která je dvakrát větší nebo váží více než 40 g [3]. Batori nerozlišuje mezi substernální a retrosternální strumou a definuje retrosternální strumu jako jakékoliv zvětšení štítné žlázy, které více než 3 cm přesahuje pod horní hrudní aperturu [4]. Moron označuje retrosternální strumu každou, která minimálně z 50 % přesahuje do mediastina [5]. Jiní popisují retrosternální strumu jako strumu uloženou výhradně intratorakálně [6,7]. Není tedy překvapující, že incidence retrosternální strumy se pohybuje mezi 2−19 % [8−10]. Méně než 1 % retro­sternální strumy zahrnuje aberantní tkáň štítné žlázy uloženou ektopicky v mediastinu [11].

Primární retrosternální strumy vznikají z aberantní tkáně žlázy v hrudníku, mají cévní zásobení z nitrohrudních tepen, jsou špatně přístupné a téměř všechny vyžadují přístup sternotomií nebo torakotomií. Jsou vzácné a vyskytují se asi v 0,02 %. Sekundární vznikají postupnou progresí krčního laloku distálně do mediastina a jsou popisované v asi 0,1–15 % [12].

Retrosternální strumy bývají náhodným nálezem s asymptomatickým průběhem u 5–50 % pacientů [13,14]. Nejčastěji se retrosternální struma projevuje mechanickým syndromem (dušností, dyspnoí, chrapotem). U pokročilých nálezů se objevuje dysfagie či respirační selhání. Vzácně se pak můžeme setkat se syndromem horní duté žíly. Medikamentózní efekt zmenšení štítné žlázy může redukovat objem štítné žlázy o 20−30 % [13,15], proto je chirurgické odstranění všeobecně indikováno. Většina RSS je dostupná z krčního přístupu, což dokládá prakticky většina autorů [1−4,9,13].

Indikace k operaci retrosternální strumy je nejen endokrinologická, ale i chirurgická. Intratorakální struma je indikována k výkonu na pracovišti hrudní chirurgie. K chirurgickému odstranění je retrosternální struma indikována hlavně při neefektivitě farmakologické léčby, při podezření na malignitu, při lokálním útlaku s mechanickým syndromem, tyreotoxikóze, při progresi orbitopatie a u žen, které plánují těhotenství [16]. Chirurgické přístupy zahrnují krční přístup, mediální sternotomii (parciální, totální), vzácně resekci mediální třetiny klíční kosti či manubria sterna, resekci sternoklavikulárního skloubení či torakotomii (antero nebo posterolaterální).

V rámci diferenciální diagnostiky je vhodné odlišit retrosternální strumu od benigních či maligních nádorů mediastina, včetně brzlíku, nádorů jícnu, neurogenních tumorů, bronchogenních cyst, lymfomů, zvětšené kalcifikované uzliny či jiné.

Mezi nejobávanější komplikace při operaci retrosternální strumy patří poranění zvratného nervu, krvácení z velkých cév, poranění trachey či jícnu [17].

Metody

V letech 2011−2019 bylo na III. chirurgické klinice FN Motol provedeno celkem 1739 operací štítné žlázy. Cílem naší práce bylo retrospektivně zhodnotit pacienty s retrosternální strumou, u nichž byl vyžadován kombinovaný krční přístup se sternotomií nebo torakotomií. Všichni pacienti podstoupili v rámci předoperačního vyšetření také otorinolaryngologické (ORL) vyšetření a nativní výpočetní tomografii (CT vyšetření) krku a mediastina. Sledovali jsme věk, pohlaví, retrosternální šíření (nad aortální oblouk, pod aortální oblouk, pretracheálně, k bifurkaci, do zadního mediastina), dobu operace, krevní ztráty, pooperační komplikace a histologické vyšetření. Dále jsme sledovali pooperační komplikace, zejména změny hlasu (dysfonie, chrapot, stridor, parézu hlasivky) a pooperační kalcemii (biochemicky hypokalcemie je v naší laboratoři definována jako sérová hodnota vápníku menší než 2,0 mmol/l), která byla měřena minimálně jedenkrát po operaci a do normalizace hodnot.

Naše data byla analyzována standardními metodami deskriptivní statistiky. Ke zhodnocení statistické významnosti jsme využili chi-square testu. Za statisticky významnou hodnotu jsme považovali p≤0,05.

Výsledky

Z celkového počtu 1739 operací štítné žlázy bylo provedeno 1055 (60,7 %) totálních tyreoidektomií (Tab. 1). Retrosternální šíření bylo předoperačně zjištěno celkem u 202 (19,2 %) pacientů. Totální tyreoidektomii z krčního přístupu podstoupilo 84,2 % (n=170) pacientů. Z celkového počtu 32 intratorakálních operací bylo provedeno 21 (65,6 %) totálních tyreoidektomií (20 TTE ze sternotomie a 1 TTE z pravostranné torakotomie), sedm (21,9 %) lobektomií štítné žlázy a u čtyř pacientů byla provedena extirpace rezidua či regenerátu (Obr. 2).

Tab. 1. Přehled operací na štítné žláze na III. chirurgické klinice FN Motol, 2011−2019
Tab. 1: Overview of thyroid surgeries at the 3rd Department of Surgery, University Hospital Motol, 2011−2019
Přehled operací na štítné žláze na III. chirurgické
klinice FN Motol, 2011−2019<br>
Tab. 1: Overview of thyroid surgeries at the 3rd Department
of Surgery, University Hospital Motol, 2011−2019

Průměrný věk pacientů s retrosternální strumou operovaných ze sternotomie a torakotomie se pohyboval kolem 68 let (21−87 let). Ženy 62,5 % převažovaly nad muži 37,5 %. V našem souboru štítná žláza zasahovala před oblouk aorty u 11 (34,4 %) pacientů, nad oblouk aorty u čtyř (12,5 %) pacientů, k bifurkaci trachey 10 (31,2 %, Obr. 1) a do zadního mediastina 7 (21,0 %, Obr. 2). Nejčastěji se retrosternální struma v našem souboru projevovala mechanickým syndromem, pozorovaným u 9 pacientů (29 %), a dušností u 8 pacientů (25,8 %). Čtrnáct pacientů (45,4 %) nejevilo žádné příznaky. Průměrná doba operace se pohybovala kolem 125±45 min. (min. 70 až max. 285 min.). Krevní ztráty v operačním protokolu byly zaznamenávány pouze v 37 %, s průměrem 326 ml (10−3000 ml). U dvou pacientů došlo k významnému krvácení během operace, u prvního činila krevní ztráta 1000 ml, u druhého až 3000 ml, s nutností substituce krevními deriváty. Žádný pacient po operaci RSS ze sternotomie či torakotomie nebyl revidován pro pooperační krvácení. Odstraněná štítná žláza vážila 174±70 g. Dva pacienti po operaci skončili na umělé plicní ventilaci, ale týž den byli extubováni.

Obr. 1. Retrosternální struma pod oblouk aorty až k bifurkaci trachey
Fig. 1: Retrosternal goiter below the aortic arch, up to the tracheal bifurcation
Retrosternální struma pod oblouk aorty až k bifurkaci trachey<br>
Fig. 1: Retrosternal goiter below the aortic arch, up to the tracheal bifurcation

Obr. 2. Regenerát v zadním mediastinu, masivní útlak trachey a jícnu. St.p. TTE Histologicky koloidní nodózní struma s rozsáhlými pokročilými regresivními změnami až kalcifikacemi.
Fig. 2: Residue in the posterior mediastinum, massive oppression of the trachea and esophagus. St. p. total thyroidectomy. Histological finding of colloid nodular goiter with extensive advanced regressive changes up to calcifications.
Regenerát v zadním mediastinu, masivní útlak trachey a jícnu. St.p. TTE Histologicky koloidní nodózní
struma s rozsáhlými pokročilými regresivními změnami až kalcifikacemi.<br>
Fig. 2: Residue in the posterior mediastinum, massive oppression of the trachea and esophagus. St. p. total
thyroidectomy. Histological finding of colloid nodular goiter with extensive advanced regressive changes
up to calcifications.

Pooperační jednostranná paréza hlasivky se objevila u 6 pacientů (19,4 %), z toho u tří pacientů (9,3 %) se jednalo o lézi trvalou. Dva pacienti (6,5 %) měli dysfonii již předoperačně (jeden pacient současně prodělal souběžně ORL excizi dlaždicobuněčného karcinomu hlasivky, druhý pacient již měl prokázanou lézi hlasivky po totální tyreoidektomii s jednostrannou lézí zvratného nervu z krčního přístupu a ověřeným papilárním karcinomem, nicméně reoperován pro retrosternálně ponechané reziduum). Nezaznamenali jsme žádné pooperační infekční komplikace. Rovněž všechny rány se zhojily per primam. Pooperační hypokalcemie byla laboratorně prokázána u 10 pacientů (32 %) a vyžádala si substituci vápníkem perorální či intravenózní formou. Pooperační komplikace jsou uvedeny v Tab. 2. Nebyly zaznamenány signifikantně významné rozdíly komplikací mezi jednotlivými výkony na intratorakálně operované štítné žláze (Tab. 3). Pacienti byli hospitalizováni v průměru 7 dní ± 4 dny.

Tab. 2. Komplikace po operaci retrosternální strumy ze sternotomie a toraktomie
Tab. 2: Complications after sternotomy and thoracotomy for retrosternal goiter
Komplikace po operaci retrosternální strumy ze
sternotomie a toraktomie<br>
Tab. 2: Complications after sternotomy and thoracotomy
for retrosternal goiter

Tab. 3. Komplikace mezi jednotlivými typy operací pro retrosternální strumu
Tab. 3: Complications related to individual types of surgery for retrosternal goiter
Komplikace mezi jednotlivými typy operací pro
retrosternální strumu<br>
Tab. 3: Complications related to individual types of surgery
for retrosternal goiter

Nejčastější histologickou diagnózou byla benigní nodózní koloidní struma u 22 (68,8 %) pacientů. Hyperplastická struma byla zjištěna u tří pacientů, lymfocytární tyreoiditida a adenom u jednoho pacienta. Malignita byla v definitivní histologii potvrzena u 5 (15,6 %) pacientů, z toho 2x papilární karcinom, 1x medulární karcinom, 1x anaplastický a v jednom případě se jednalo o metastázu Grawitzova tumoru do retrosternálně uložené štítné žlázy.

Diskuze

Literatura ukazuje, že není jasná shoda v tom, co přesně představuje retrosternální struma. Přikláníme se k definici, kdy RSS je definována jako zvětšená struma, která sahá pod horní hrudní aperturu a více než 50 % z jejího objemu zasahuje do mediastina. Retrosternální strumy se vyskytují 1,6x častěji u žen než u mužů v šesté dekádě života, což potvrzuje i náš soubor. 85−90 % RSS bývá lokalizováno v předním mediastinu [10,18]. Výpočetní tomografie krku a mediastina je zlatým standardem v klasifikaci retrosternálních strum a je klasifikována v sagitální, axiální a koronární rovině [8,19,20]. Korelace mezi CT nálezem a přítomností klinických symptomů není rovnoměrná [21]. Nejčastějším šířením tkáně štítné žlázy dle CT je vertikální distribuce levého laloku ŠŽ nad aortální oblouk a longitudinálně pretracheálně [22]. Huins et al. navrhli 3stupňový klasifikační systém pro RSS. Retrosternální struma, která zasahuje od aortálního oblouku k perikardu, nemůže být spolehlivě a bezpečně provedena pouze z krční incize [23].

Nechirurgická léčba RSS s tyreoideální substitucí a radioterapií je většinou nedostatečná. Totální tyreoidektomie pro RSS může být bezpečně provedena z krční incize a je sledována s nižší morbiditou [13,23]. Většina našich pacientů podstoupila tyreoidektomii retrosternální strumy z krčního přístupu, s krátkodobou hospitalizací a nízkou morbiditou, která se významně neliší od literatury světové. Pravděpodobnost, že si operace vynutí sternotomii, se pohybuje mezi 0,6–9,5 % [8,18,24], ale v případě endokrinochirurga pouze kolem 2 % [25]. Řada autorů považuje mediální sternotomii za vhodnou zvláště jako prevenci poranění zvratného nervu, příštítných tělísek, velkých cév, trachey a prevenci poranění působeného trakcí při pouhém krčním přístupu. Bipolární přístup (krční incize a mediální sternotomie) zajišťuje bezpečný přístup, zvláště u rozsáhlých RSS zasahujících do mediastina s blízkým vztahem k mediastinálním strukturám [26]. V našem souboru sternotomii podstoupilo 15,8 % pacientů, což je pravděpodobně dané jednak centralizací retrosternálních strum na klinice hrudní chirurgie a též reoperacemi pro ponechaná intratorakální rezidua.

Stejně tak jako ostatní autoři [24,25,27] nejsme stoprocentně schopni odhadnout, která retrosternální struma si vyžádá sternotomii. Nicméně pravděpodobnými ukazateli pro sternotomii se jeví RSS zasahující do zadního mediastina, k aortálnímu oblouku, recidivující struma, ektopicky a intratorakálně uložená struma, struma se syndromem horní duté žíly, malignita a akutní respirační selhání v důsledku mechanického útlaku [28]. Určitou prediktivní předlohu může naznačit CT obraz tvaru ledovce (iceberg), přesýpacích hodin (hourglass), činky (dumbbell) nebo diskontinuitní šíření ŠŽ do mediastina [25,28,29]. Přítomnost retrosternální strumy trvající více než pět let způsobuje tracheální kompresi, která může být rizikovým faktorem pro tracheomalácii a nutnost peroperačně založené tracheostomie [15]. Prospektivní data prezentují 5−10 % reoperací ŠŽ pro retrosternálně ponechané reziduum, retrospektivní data uvádějí dokonce až 37 % [26]. Využití intraoperačního neuromonitoringu je zvláště výhodné u velmi rozsáhlých RSS. Použití harmonického skalpelu ve srovnání s použitím ostatních hemostatických metod a technik zkracuje operační dobu i riziko peri a postoperačního krvácení [30].

Mezi obávané specifické komplikace endokrinochirurgie patří zejména hypokalcemie, paréza zvratného nervu a život ohrožující pooperační krvácení. Nejčastější běžnou komplikací je přechodná hypokalcemie s četností 2−28,9 %. Na druhé straně trvalá hypokalcemie přetrvává až u 8,1 % pacientů. Poškození zvratného nervu jsou zaznamenávána u 4,7−13,8 % [9,10,19,29,31]. Častěji bývá poškozen pravý zvratný nerv díky své anatomické lokalizaci. Přítomnost trvalé hypoparatyreózy a trvalého nervového poškození je shodná v 1 % až 2 % pacientů [32]. Výskyt tracheostomie je vyšší u nitrohrudních strum [26,31].

Na základě výsledků našeho souboru, které jsou porovnatelné s dostupnými světovými daty, doporučujeme, stejně tak jako profesor Dvořák, u každé retrosternálně zasahující strumy provést předoperační nativní CT vyšetření krku a mediastina, zvláště pak, pokud je klinické podezření na retrosternální strumu, pokud sonografista nevidí bezpečně dolní pól štítné žlázy, nebo je na rentgenu patrná deviace trachey se zastíněním horního mediastina [32,33]. K posouzení hraničně operabilních retrosternálních strum je vhodné provést i magnetickou rezonanci. Léčba retrosternální strumy je zejména chirurgická. Sternotomie je relativně vzácně indikovaná k resekci restro­sternální strumy, a ještě raritněji z torakotomie.

Závěr

Retrosternální struma je zvětšená štítná žláza, která zasahuje svou částí nebo je celá uložena v hrudní dutině. Operační výkon na štítné žláze indikuje endokrinolog ve spolupráci s endokrinochirurgem. Chirurgická resekce štítné žlázy u retrosternální strumy je indikována k vyřešení mechanického útlaku či komprese dýchacích cest a u pacientů s podezřením na malignitu. Tyreoidektomie pro retrosternální strumu může být bezpečně provedena z krčního přístupu u většiny pacientů. Výpočetní tomografie krku a mediastina je velmi cenný nástroj v selekci pacientů ke sternotomii. Sternotomie je spojena s vyšší morbiditou, většími krevními ztrátami a delší dobou hospitalizace, ale nezvyšuje riziko dlouhodobých pooperačních komplikací.

Seznam zkratek:

Ca    – calcium

CT   – computer tomography,výpočetní tomografie

LB   – lobektomie

ORL – otorynolaryngologie

RSS – retrosternální struma

ŠŽ  – štítná žláza

TSH – tyroideu stimulující hormon

TTE – totální tyreoidektomie

Konflikt zájmů

Autoři článku prohlašují, že nejsou v souvislosti se vznikem tohoto článku ve střetu zájmů a že tento článek nebyl publikován v žádném jiném časopise, s výjimkou kongresových abstrakt a doporučených postupů.

MUDr. Monika Švorcová

III. chirurgická klinika 1. LF UK a FN Motol

V Úvalu 84

150 06 Praha 5

e-mail: Monika.Svorcova@fnmotol.cz


Zdroje
  1. Vadasz P, Kotsis L. Surgical aspects of 175 mediastinal goiters. Eur J Cardiothorac Surg. 1998;14(4):393−397. doi:10.1016/s1010-7940(98)00204-8.
  2. Chow TL, Chan TT, Suen DT, et al. Surgical management of substernal goitre: local experience. Hong Kong Med J. 2005;11(5):360−365.
  3. Newman E, Shaha AR. Substernal goiter. J Surg Oncol. 1995;60(3):207−212. doi:10.1002/jso.2930600313.
  4. Batori M, Chatelou E, Straniero A. Surgical treatment of retrosternal goiter. Eur Rev Med Pharmacol Sci. 2007;11(4):265−268.
  5. Moron JC, Singer JA, Sardi A. Retrosternal goiter: a six-year institutional review. Am Surg. 1998 Sep;64(9):889−893.
  6. Eising EG, Rosenbaum-Krumme S, Jentzen W, et al. Definition of retrosternal thyroid growth. Open Journal of Clinical Diagnostics 2012;2:36−39.
  7. Ignjatović M, Stanić V, Cuk V, et al. Intrathoracic goiter: analysis of 21 cases. Acta Chir Iugosl. 2002;49(1):15−25. doi:10.2298/aci0201015i.
  8. Nakayama H, Goda M, Kohagura K, et al. A large substernal goiter that extended to both sides of the thorax. Case Rep Surg. 2018 [on-line]. doi: 10.1155/2018/6107982.
  9. Lin YS, Wu HY, Lee CW, et al. Surgical management of substernal goitres at a tertiary referral centre: A retrospective cohort study of 2,104 patients. Int J Surg. 2016;27:46−52. doi: 10.1016/j.ijsu.2016.01.032.
  10. Coskun A, Yildirim M, Erkan N. Substernal goiter: when is a sternotomy required? Int Surg. 2014;99(4):419−425. doi: 10.9738/INTSURG-D-14-00041.1.
  11. Hall TS, Caslowitz P, Popper C, et al. Substernal goiter versus intrathoracic aberrant thyroid: a critical difference. Ann Thorac Surg. 1988;46(6):684−685. doi:10.1016/s0003-4975(10)64734-0.
  12. Dvořák J. Štítná žláza, chirurgická anatomie, operační technika. Praha, Seziba 2000:258−275.
  13. Abboud B, Sleilaty G, Mallak N, et al. Morbidity and mortality of thyroidectomy for substernal goiter. Head Neck. 2010;32(6):744−749. doi: 10.1002/hed.21246.
  14. Shaha AR. Surgery for benign thyroid disease causing tracheoesophageal compression. Otolaryngol Clin North Am. 1990;23(3):391−401.
  15. Ahmed ME, Ahmed EO, Mahadi SI. Retrosternal goiter: the need for median sternotomy. World J Surg. 2006;30(11):1945−1948. doi:10.1007/s00268-006-0011-y.
  16. Bartsch DK, Luster M, Buhr HJ, et al. German Society for General and Visceral Surgery. Indications for the surgical management of benign goiter in adults. Dtsch Arztebl Int. 2018;115(1−02):1−7. doi:10.3238/arztebl.2018.0001.
  17. Abdullah AS, Bahjat AS, Mohammed AA. Huge toxic goiter extending to the posterior mediastinum; case report with literature review. Int J Surg Case Rep.2019;62:69−72. doi: 10.1016/j.ijscr.2019.08.016.
  18. Perincek G, Avci S, Celtikci P. Retrosternal goiter: A couple of classification methods with computed tomograpy findings. Pak J Med Sci. 2018;34(6):1494−1497. doi: 10.12669/pjms.346.15932.
  19. Mercante G, Battaglia P, Manciocco V, et al. Three-dimensional minimally invasive video-assisted thyroidectomy: preliminary report. J Exp Clin Cancer Res. 2013;32:78. doi: 10.1186/1756-9966-32-78.
  20. Mercante G, Gabrielli E, Pedroni C, et al. CT cross-sectional imaging classification system for substernal goiter based on risk factors for an extracervical surgical approach. Head Neck. 2011;33(6):792−799. doi: 10.1002/hed.21539.
  21. Hardy RG, Bliss RD, Lennard TW, et al. Management of retrosternal goitres. Ann R Coll Surg Engl. 2009;91(1):8−11. doi: 10.1308/003588409X359196.
  22. Sakkary MA, Abdelrahman AM, Mostafa AM, et al. Retrosternal goiter: The need for thoracic approach based on CT findings: surgeon‘s view. J Egypt Natl Canc Inst. 2012;24(2):85−90. doi: 10.1016/j.jnci.2012.04.002.
  23. Huins CT, Georgalas C, Mehrzad H, et al. A new classification system for retrosternal goitre based on a systematic review of its complications and management. Int J Surg. 2008 Feb;6(1):71−76. doi:10.1016/j.ijsu.2007.02.003.
  24. Nankee L, Chen H, Schneider DF, et al. Substernal goiter: when is a sternotomy required? J Surg Res. 2015;199(1):121−125. doi: 10.1016/j.jss.2015.04.045.
  25. White ML, Doherty GM, Gauger PG. Evidence-based surgical management of substernal goiter. World J Surg. 2008;32(7):1285−1300. doi:10.1007/s00268-008-9466-3.
  26. Di Crescenzo V, Vitale M, Valvano L, et al. Surgical management of cervico-mediastinal goiters: Our experience and review of the literature. Int J Surg. 2016;28 Suppl1:S47−53. doi: 10.1016/j.ijsu.2015.12.048.
  27. Qureishi A, Garas G, Tolley N, et al. Can pre-operative computed tomography predict the need for a thoracic approach for removal of retrosternal goitre? Int J Surg. 2013;11(3):203−208. doi: 10.1016/j.ijsu.2013.01.006.
  28. Cichoń S, Anielski R, Konturek A, et al. Surgical management of mediastinal goiter: risk factors for sternotomy. Langenbecks Arch Surg. 2008;393(5):751−757. doi: 10.1007/s00423-008-0338-y.
  29. Casella C, Pata G, Cappelli C, et al. Preoperative predictors of sternotomy need in mediastinal goiter management. Head Neck. 2010;32(9):1131−1135. doi: 10.1002/hed.21303.
  30. Hallgrimsson P, Lovén L, Westerdahl J, et al. Use of the harmonic scalpel versus conventional haemostatic techniques in patients with Grave disease undergoing total thyroidectomy: a prospective randomised controlled trial. Langenbecks Arch Surg. 2008;393(5):675−680. doi: 10.1007/s00423-008-0361.
  31. Rosato L, Avenia N, Bernante P, et al. Complications of thyroid surgery: analysis of a multicentric study on 14,934 patients operated on in Italy over 5 years. World J Surg. 2004;28(3):271−276. doi:10.1007/s00268-003-6903-1.
  32. Janík J, Malý V, Lazanská V, et al. Intratorakální struma – nediagnostikovaná − přece odoperovaná. Rozhl Chir. 2010;89(11):663−665.
  33. Dvořák J. Štítná žláza, chirurgická anatomie, operační technika. Praha, Serofa 2000.
Štítky
Chirurgia všeobecná Ortopédia Urgentná medicína

Článok vyšiel v časopise

Rozhledy v chirurgii

Číslo 11

2020 Číslo 11
Najčítanejšie tento týždeň
Najčítanejšie v tomto čísle
Kurzy

Zvýšte si kvalifikáciu online z pohodlia domova

Aktuální možnosti diagnostiky a léčby litiáz
nový kurz
Autori: MUDr. Tomáš Ürge, PhD.

Všetky kurzy
Prihlásenie
Zabudnuté heslo

Zadajte e-mailovú adresu, s ktorou ste vytvárali účet. Budú Vám na ňu zasielané informácie k nastaveniu nového hesla.

Prihlásenie

Nemáte účet?  Registrujte sa

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#