Komentář ke knize profesora H. Neefa: Universitäre Thoraxchirurgie und Herzchirurgie in Halle/Saale

M. Duda

Autor v Německu vydané knihy: Hrudní a srdeční chirurgie na univerzitě v Halle/Saale. (Mironde-Verlag 2020. ISBN 978-3-96063-033-3) Heinz Neef (nar. 1933) je u nás dobře znám nejstarší generaci hrudních chirurgů. Jde o vedoucího představitele hrudní chirurgie, který v sedmdesátých až devadesátých letech minulého století působil na Chirurgické univerzitní klinice v Halle/Saale. V knize o 195 stranách, která je bohatě ilustrována fotografiemi, popsal historii hrudní a srdeční chirurgie na univerzitě v Halle.

Významná část publikace, více než 40 stran, je věnována mezinárodní spolupráci východoevropských zemí. V době, kdy mezinárodní styky a spolupráce lékařů ve východoevropských zemích byly velmi omezené, byl aktivním organizátorem spolupráce hrudních chirurgů z těchto zemí. Samostatné kapitoly pojednávají o spolupráci Chirurgické kliniky v Halle s maďarským Szegedem, Olomoucí, polskými chirurgy a zvláštní kapitola nazvaná „Východoevropské hrudní konference nebo Trilaterální sympozia (1979–2006) – Milníky vědy a přátelství“ podrobně popisuje setkávání a výměnu zkušeností mezi východoevropskými zeměmi. Tyto konference zprostředkovaly i kontakt se západní medicínou v době „studené války“, protože se jich zúčastňovali i významní chirurgové ze západní Evropy (R. Belsey, R Siewert a další).

V knize je velmi zajímavě vylíčena historie těchto vědeckých a přátelských setkání a zvláště pozadí, které vedlo k jejich ukončení. V letech 1979–1987 se konalo sedm sympozií, nejprve pod názvem bilaterální (Německo-maďarské) a pak pod názvem trilaterální (Německo-maďarsko-československé). V roce 1983 se toto setkání konalo v Praze pod vedením M. Hájka a F. Řeháka. Vysoce hodnoceno bylo vystoupení Z. Šerého z Olomouce za spoluautorství M. Dudy a M. Dlouhého, kteří referovali o 1136 operovaných pro funkční poruchy jícnu.

Poslední, 3. trilaterální sympozium před politickými změnami v roce 1989 bylo v Szegedu, organizované I. Trojanem. Pak následovala několikaletá pauza, kdy pro probíhající politické, společenské a ekonomické změny v jednotlivých zemích nebyl čas na organizaci mezinárodních setkání. Z iniciativy F. Baudrexe (Coswig), M. Bartela (Jena) a H. Neefa (Halle) byla tradice ve spolupráci se západoněmeckými kolegy obnovena a v roce 1992 se v Bad Schandau konalo 4. trilaterální sympozium.

Od roku 1993 se východoevropská sympozia konala pod názvem International Thoracic Surgery Congress (ITSC). Na území bývalého Československa to bylo v roce 1994 v Brně (prezident I. Čapov), 1997 v Bratislavě (prezident S. Harušťák) a v roce 1998 v Praze (prezident P. Pafko).

Současně s touto východní iniciativou byl od stejného roku 1979 založen v západní Evropě European Thoracic Surgery Club a jeho první setkání se v tomto roce konalo ve Velké Británii. V roce 1986 byla založena EACTS – The European Association for Cardio-Thoracic Surgery, ve které však všeobecní hrudní chirurgové dostávali málo příležitostí ke své realizaci, což vedlo k tomu, že v roce 1993 z Evropského klubu hrudních chirurgů vznikla Evropská společnost hrudních chirurgů (ESTS – European Society of Thoracic Surgeons).

V devadesátých letech minulého století tak o přízeň hrudních chirurgů soupeřily tyto tři iniciativy, což vedlo k jistému napětí. V této době převaha východoevropských hrudních chirurgů zastávala názor, že ESTS plně nezohledňuje a nereprezentuje jejich specifickou situaci, související s transformačními změnami v jejich zemích, a považovala východoevropská setkání za stále přínosná a nezbytná. Tato setkání dávala především mladším chirurgům za přijatelných finančních nákladů a při vysoké vědecké úrovni možnost aktivního zapojení do této kongresové činnosti a zároveň byla zachována vysoce přátelská atmosféra těchto setkání.

Současně však sílily hlasy, především od nově nastupující generace maďarských chirurgů (T. Molnar z Pécse), že pojem „východní Evropa“ je zastaralý a již by se neměl používat a spolková činnost by se měla posunout ve prospěch Evropy jako celku, tj. ve prospěch ESTS. Při východoevropském setkání v maďarském Kecskemétu v roce 2004 (10. kongres ITCS) bylo naplánováno další setkání v roce 2006 v St. Wolfgangu, ale to se již neuskutečnilo. Generace východoevropských hrudních chirurgů kolem H. Neefa ukončila svou aktivní činnost a odešla do důchodu a nová generace mladších reprezentantů hrudní chirurgie ve východní Evropě rozhodla na konferenci ESTS v roce 2009 v polském Zakopaném, že se východoevropská setkání již nebudou konat, nepochybně k tomu přispělo i vedení ESTS, kde převládali západoevropští členové, kteří neprojevili zájem ani podporu pro pokračování této iniciativy. Tak skončila takřka třicetiletá tradice vědecké výměny a mimořádně přátelských setkání s našimi nejbližšími sousedy, jejichž vysokou odbornou úroveň a mimořádně přátelskou atmosféru mohu jako jejich častý účastník potvrdit.

Opakovaná setkání a diskuze s H. Neefem od sedmdesátých let minulého století byla vždy nejen odborným obohacením, ale i velmi příjemnou společenskou a přátelskou událostí. Velmi si vážím jeho doporučujícího hodnocení, které vypracoval v roce 1984 k obhajobě mé doktorské dizertace o funkčních poruchách jícnu. Jeho současná kniha, kterou jsem od něho obdržel jako dárek, představuje vysoce zajímavé a poučné čtení. Vývoj hrudní chirurgie, který popisuje v Halle, je velmi blízký našim poměrům. Je potěšitelné, že na mnoha místech cituje olomoucké zkušenosti s jícnovou chirurgií a vysoce ji hodnotí a zdůrazňuje přátelské vztahy s mnoha českými i slovenskými hrudními chirurgy. Zajímavé je přečíst si i jeho názory na vztah mezi všeobecnou hrudní chirurgií a kardiochirurgií a na organizaci a postavení hrudní chirurgie vůči ostatním disciplínám. Kniha by mohla nepochybně upoutat i další zájemce, a proto si dovoluji upozornit na její obsah čtenářeRozhledů v chirurgii.

prof. MUDr. Miloslav Duda, DrSc.

e-mail: miloslavduda@gmail.com