Experimentální chirurgie

Rozvoj moderní chirurgie v průběhu 19. a 20. století je neoddělitelně spjat s chirurgií experimentální. Bez ní si nedokážeme představit žádný větší úspěch chirurgické léčby v klinickém pojetí. I když si to možná část chirurgické veřejnosti nepřipouští, experimentální chirurgie urazila v posledních dvaceti letech velký kus cesty. Byla schopna prakticky implementovat nové poznatky nejen hraničních medicínských oborů (zejména zobrazovací metody, intenzivní medicína, laboratorní diagnostika), ale i vzdálenějších technických oborů (biomechanika, kybernetika, softwarové modelování). Stále tak nemalou a nenahraditelnou měrou přispívá k ověřování, zda mohou nové poznatky vzešlé z preklinické výzkumné činnosti obstát a postoupit do klinického výzkumu.

Předložené tematické číslo Rozhledů v chirurgii jsme se snažili připravit tak, aby oslovilo celou čtenářskou obec a aby i čistě klinicky orientovaní kolegové našli v tomto čísle nové informace, které by jejich práci obohatily. Má přinést větší přehled o možnostech, které experimentální chirurgie nabízí v 21. století.

Souhrnné sdělení M. Jiříka předkládá využití neuronových sítí při zpracování zobrazovacích metodik zejména v chirurgii. Práce je zpracována s ohledem na maximální pochopení problematiky, jejích neoddiskutovatelných výhod, ale i úskalí, která mohou z jejího použití vyplývat. Domnívám se, že trend nastíněný v této práci je již pevně zakotven v moderní medicíně a bude podstatou jejího rozvoje v dalších desetiletích. Navazuje práce L. Eberlové, která seznamuje s radiologickou anatomií cévního zásobení hlavy a krku velkého experimentálního zvířete. Prezentuje zpracování dat vzniklých sekundárním využitím zobrazovacích vyšetření vzniklých při jiném výzkumu anatomem a radiologem za účasti chirurgů, tedy ona multioborovost, po které často voláme. Původní práce R. Pálka analyzuje rozsáhlé zkušenosti pracoviště s využitím centrálního žilního vstupu u přežívajících experimentálních zvířat. Jeho standardní implantace umožňuje naplňovat zásady moderní péče o experimentální zvířata 3R (reduction, replacement, refinement). Práce T. Sychry nás pak seznamuje s in vivo modelem pro výzkum nových terapeutických režimů karcinomu pankreatu. Právě zde je současná nenahraditelnost experimentálních zvířat například tkáňovými kulturami nejvíce patrná.

Původní práce J. Ptáčníka se zabývá hodnocením kolorektální anastomózy pomocí slibné laserové endomikroskopie s cílem porozumět jejímu hojení a vzniku závažných komplikací. Práce J. Moláčka se zabývá in vivo ověřováním nových materiálů pro využití v kardiovaskulární chirurgii. Právě nové materiály a jejich navrhování a preklinické testování jsou jedním z klíčových zaměření experimentální chirurgie.

Toto číslo by mohlo pokračovat dalšími sděleními, která by pocházela z nemála pracovišť v současnosti rozvíjejících experimentální chirurgii v naší republice. Vzhledem k rozsahu, který je tomuto tématu věnován, jsme nemohli všechna tato pracoviště oslovit. Všem, kterých se to týká, se tímto omlouvám a gratuluji k výsledkům, kterých dosahují a vytvářejí tak podmínky pro další rozvoj klinické chirurgie. Tato práce je často založená na velkém nadšení a nasazení mladých kolegů. Součástí jejich motivace je zpravidla, tak jako v počátcích vědeckého bádání, radost z poznání a objevování nových souvislostí, zde odměňovaná klinickou relevancí. Pevně věřím, že i další léta budou bohatá na vědecké výsledky, které zůstanou zajímavé i pro čtenáře časopisu naší chirurgické společnosti.

prof. MUDr. Václav Liška, Ph.D.
Chirurgická klinika Fakultní nemocnice v Plzni
e-mail: liskav@fnplzen.cz