Standardizovaný protokol ERAS v chirurgii jater a slinivky břišní
Standardized ERAS protocol in liver and pancreatic surgery
ERAS (enhanced recovery after surgery) represents a comprehensive strategy aimed at expediting patient recovery, reducing complications, and optimizing postoperative care. The ERAS protocol encompasses recommendations for the preoperative, perioperative, and postoperative phases of patient care. Implementation of the ERAS protocol yields a multitude of benefits for both patients and the healthcare system. It shortens hospital stays, diminishes the number and severity of postoperative complications, and enhances patient’s quality of life. These factors contribute to healthcare cost savings and improved bed turnover efficiency. Rigorous adherence to the ERAS protocol is paramount to achieving optimal outcomes. The comprehensive ERAS strategy thus marks a paradigm shift in perioperative care and emerges as an indispensable standard in liver and pancreatic surgery.
Keywords:
perioperative care – complications – Enhanced Recovery After Surgery – liver and pancreatic surgery
Autori:
K. Vinklerová 1,2
; J. Zajak 1,2
; F. Čečka 1-3
; J. Páral 1-3
; J. Sedláčková 1,2
Pôsobisko autorov:
Chirurgická klinika, FN Hradec, Králové
1; Katedra vojenské chirurgie, Vojenská lékařská fakulta, Univerzita obrany, Brno
2; Katedra chirurgie, LF UK v Hradci, Králové
3
Vyšlo v časopise:
Rozhl. Chir., 2024, roč. 103, č. 9, s. 351-357.
Kategória:
Souhrnné sdělení
doi:
https://doi.org/10.48095/ccrvch2024351
Súhrn
ERAS (enhanced recovery after surgery) představuje komplexní strategii zaměřenou na urychlení rekonvalescence, redukci komplikací a optimalizaci pooperační péče. Protokol ERAS se skládá z doporučení pro předoperační, perioperační a pooperační fázi péče o pacienty. Implementace ERAS protokolu přináší řadu benefitů, a to jak pro pacienty, tak pro zdravotnický systém. Zkracuje dobu hospitalizace, snižuje počet a závažnost pooperačních komplikací a zlepšuje kvalitu života pacientů. Tyto faktory vedou k úspoře nákladů na zdravotní péči a zefektivnění obratu pacientů na lůžkách (tzv. obložnost). Důsledné dodržování protokolu ERAS je klíčové pro dosažení optimálních výsledků. Komplexní strategie ERAS tak představuje historický zlom v perioperační péči a stává se nezbytným standardem v chirurgii jater a slinivky břišní.
Klíčová slova:
komplikace – perioperační péče – enhanced recovery after surgery – chirurgie jater a slinivky břišní
Úvod
Zavedení standardizovaného protokolu ERAS (enhanced recovery after surgery) v chirurgii jater a slinivky břišní představuje revoluční změnu v přístupu k perioperační péči. Tradiční postupy zahrnující dlouhé předoperační lačnění, střevní přípravu a pooperační klidový režim na lůžku byly nahrazeny komplexní strategií zaměřenou na urychlení rekonvalescence, redukci komplikací a optimalizaci pooperační péče. Základní principy ERAS vycházejí z medicíny založené na důkazech a zahrnují multimodální přístup s cílem zkrátit dobu hospitalizace, minimalizovat pooperační komplikace a dosáhnout optimálních pooperačních výsledků. Protokol ERAS obsahuje soubor doporučení pro předoperační, intraoperační a pooperační fázi péče o pacienty. V chirurgii pankreatu byl protokol ERAS poprvé aplikován v roce 2012 a od té doby prošel několika aktualizacemi, s poslední verzí z roku 2019 [1]. V chirurgii jater se ERAS datuje od roku 2016, s nejnovější aktualizací v roce 2022 [2].
Metoda
Byla provedena systematická rešerše elektronických databází PubMed, ScienceDirect, Springer Link za období od roku 2000. Vyhledávána byla klíčová slova enhanced recovery after surgery, fast track, pancreatectomy, hepatectomy a jejich synonyma. Články byly vybrány k zařazení na základě předem definovaných kritérií a seřazeny podle kvality. Z vybraných studií byly extrahovány a analyzovány podrobnosti o protokolech ERAS v chirurgii slinivky, jater a žlučových cest a jejich pooperačních výsledcích.
Cílem této práce je komplexně prezentovat a zdůvodnit zavedení ERAS protokolu v pankreatické chirurgii. Práce se zaměřuje na klíčové poznatky a doporučené postupy v jednotlivých fázích perioperačního období – předoperační, intraoperační a pooperační (tab. 1).
Předoperační fáze se zaměřuje na optimalizaci stavu pacienta a minimalizaci rizik operace. Rozdělujeme ji na tři podfáze: vzdálenou (týdny až měsíce před operací), blízkou (dny až týden před operací) a bezprostřední (12–24 hod před operací). Intraoperační fáze zahrnuje samotný operační zákrok a anestezii. Je ukončena s odezněním anestezie. Pooperační fáze se zaměřuje na zvládnutí pooperační bolesti a prevenci komplikací, podporu hojení a rehabilitaci. Končí kompletním zotavením z operace. Doba trvání jednotlivých fází může být variabilní v závislosti na typu operace a stavu pacienta.
Výsledky
Vzdálená fáze předoperační přípravy
1. Poučení o operaci
Předoperační příprava je nedílnou součástí chirurgického procesu a hraje klíčovou roli v dosažení optimálních pooperačních výsledků. Prvním krokem je komplexní vyšetření pacienta ve specializované ambulanci, kde lékař zhodnotí předoperační rizika a na základě interních komorbidit indikuje potřebná laboratorní a zobrazovací vyšetření. V případě zjištěných patologií je nezbytná jejich korekce a optimalizace celkového stavu pacienta před operací. Lékař má povinnost podrobně seznámit pacienta s charakterem plánované operace, jejím cílem, rozsahem a očekávaným průběhem, vč. vysvětlení rizik a komplikací [3]. Vzdělávací materiály, jako jsou informační letáky a brožury, jsou vhodné k podrobnému informování o prehabilitačních programech, stravovacích doporučeních, o péči o rány, pooperační dietě a rehabilitaci [4]. Důkladná a individualizovaná předoperační příprava v chirurgii jater a slinivky břišní je nezbytným krokem k zajištění optimálního průběhu operace a pooperační rekonvalescence.
2. Prehabilitace
Prehabilitace je multimodální program zahrnující cvičení, nutriční podporu a strategie vedoucí k eliminaci úzkosti.
V předoperačním období je vhodné zahájit systematickou fyzickou přípravu pacienta, která obsahuje složku aerobního tréninku kombinovanou s prvky posilování. Cílem tréninku je redukce sarkopenie, zmenšení objemu viscerálního tuku a zvýšení aerobní kapacity. Výsledkem je lepší tolerance operační zátěže, snížení počtu pooperačních komplikací a rychlejší rekonvalescence. Fyzickou přípravu je vhodné zahájit alespoň 3–6 týdnů před plánovanou operací a doporučuje se především u rizikových pacientů (vysoký věk, malnutrice, nadváha, kuřáci) [5].
Pacienti indikovaní k duodenopankreatektomii trpí často podvýživou a předoperačním úbytkem na váze. Již ztráta 5 % tělesné hmotnosti představuje signifikantní prediktor pooperačních komplikací. Z tohoto důvodu je důležitá předoperační nutriční intervence, která má za cíl zlepšit nutriční status pacienta, a snížit tak riziko pooperačních komplikací. Indikace předoperační doplňkové výživy zahrnuje ztrátu více než 15 % tělesné hmotnosti nebo BMI nižší než 18,5 kg/m2. Preferována je enterální výživa, která může být podána formou sippingu (popíjení nutričních doplňků) nebo výživy nazojejunální či nazogastrickou sondou (NGS). Parenterální výživa je indikována v případě, že enterální výživa není možná nebo není dostatečně efektivní. Doporučuje se provést hodnocení nutričního rizika, např. dle nutričního rizikového screeningu (NRS) 2002, a zahájit předoperační výživu optimálně 7–14 dní před plánovanou operací. Důležité je dodržovat doporučení Evropské společnosti pro parenterální a enterální výživu (European Society for Parenteral and Enteral Nutrition – ESPEN) pro předoperační nutriční péči [6].
Imunonutrice, která kombinuje nutriční podporu s imunostimulačními látkami, není v preoperační fázi standardně doporučována. Existují však studie, které naznačují, že podávání imunonutriční výživy po dobu 5–7 dní v perioperačním období může u pacientů podstupujících otevřené břišní operace snížit výskyt infekčních komplikací. U pacientů s podvýživou může být zvážena suplementace specifických látek, jako jsou glutamin, arginin a omega-3 mastné kyseliny, které podporují imunitní funkce a hojení ran [7].
Základním kamenem prevence úzkosti v předoperačním období je efektivní komunikace s pacientem. Poskytnutí jasných a srozumitelných informací a vedení pacienta k aktivnímu přístupu k prehabilitaci a pooperační rekonvalescenci hraje klíčovou roli [8].
V současné době neexistují standardizované prehabilitační programy specifické pro chirurgii jater a slinivky břišní. V praxi se využívají obecné prehabilitační programy s individuálními úpravami dle typu operace a stavu pacienta.
3. Korekce anemie
Patient blood management (PBM) v onkochirurgii přináší významné zlepšení pooperačních výsledků. Zavedení PBM vede ke snížení počtu podaných transfuzí o 20 %, což má za následek 15% nárůst 2letého přežití pacientů bez navýšení mortality v časném pooperačním období. V hepato-pankreato-biliární (HPB) chirurgii je PBM obzvlášť důležitý kvůli obtížnějším operacím s většími krevními ztrátami a kvůli častějšímu výskytu předoperační anemie u pacientů s jaterním onemocněním a splenomegalií. PBM se zaměřuje na identifikaci a management předoperační anemie, která postihuje 17–32 % pacientů podstupujících HPB výkony. Existuje řada doporučení a algoritmů na screening a terapii. Součástí předoperačního vyšetření krve je odběr krevního obrazu, stanovení hladiny feritinu, transferinu, folátu a vitaminu B12, CRP a kreatininu. U onkologických pacientů se častěji vyskytuje anemie z nedostatku železa a vitaminu B12, které vedou ke snížení erytropoézy. Léčba se zaměřuje na suplementaci železa (perorálně nebo intravenózně) a v úvahu přichází i erytropoetin. PBM snižuje potřebu transfuzí, zvyšuje hladinu hemoglobinu a zlepšuje pooperační výsledky, čímž snižuje i celkové náklady na léčbu. Zavedení rutinního screeningu a léčby anemie v rámci PBM je u onkologických pacientů nezbytné [9].
4. Kouření a alkohol
Kouření a nadměrná konzumace alkoholu jsou významnými rizikovými faktory pro pooperační komplikace. Studie ukazují, že kouření (více než 1 cigareta denně po dobu 1 roku) zvyšuje počet infekčních a plicních komplikací, riziko pankreatické píštěle a poruchy vyprazdňování žaludku. To vede k prodloužení hospitalizace a zvýšení pravděpodobnosti překladu na jednotku intenzivní péče. Ukončení kouření minimálně 4 týdny před operací snižuje počet komplikací o 20–30 % [10].
Požívání alkoholu má podobné negativní důsledky jako kouření. U pacientů konzumujících více než 60 g ethanolu denně (5 a více drinků) byl po měsíční předoperační abstinenci pozorován významný pokles pooperační morbidity. U pacientů s nízkou konzumací alkoholu a předoperační abstinencí nebyl zjištěn významný vliv na pooperační morbiditu [11].
5. Biliární drenáž
Výsledky studií naznačují, že drenáž žlučových cest u pacientů s cholangiokarcinomem a karcinomem pankreatu vede k nárůstu komplikací (pankreatitida, cholangoitida, infekce operační rány), avšak mortalita se nezvyšuje. Indikována by měla být u pacientů s cholangoitidou, jaterním selháváním (koagulopatií, pruritem), renální insuficiencí a u pacientů podstupujících neoadjuvantní chemoterapii nebo embolizaci portální žíly [12].
U karcinomu pankreatu se doporučuje drenáž při hodnotách bilirubinu nad 250 µmol/l. Doporučení ohledně způsobu provedení drenáže (perkutánní transhepatická biliární drenáž – PTBD vs. endoskopická biliární drenáž – EBD) jsou nejednoznačná [13].
Drenáž v případě cholangiokarcinomu je indikována při hodnotách bilirubinu nad 50 µmol/l, přičemž operační výkon by se při těchto hodnotách neměl provádět. Některé studie preferují PTBD před EBD pro její vyšší terapeutický úspěch a menší výskyt komplikací [14].
Blízká a bezprostřední fáze předoperační přípravy
1. Předoperační lačnění
Předoperační lačnění není v současné době doporučováno, jelikož vede ke zvýšení inzulinové rezistence a zhoršuje pooperační komfort pacienta (pocit žízně, hladu a úzkosti). ESPEN doporučuje příjem pevné stravy až 6 hod před operací a příjem čirých tekutin nejpozději 2 hod před operací. U pacientů s rizikem aspirace, poruchou vyprazdňování žaludku a diabetiků I. typu je nutný individuální přístup [6]. Vhodné jsou speciálně připravené nápoje s obsahem sacharidů (maltodextrinů) vyrobené pro předoperační podání. Tyto nápoje optimalizují metabolizmus (saturace jaterního glykogenu), snižují inzulinovou rezistenci a zlepšují pooperační komfort pacientů. Doporučuje se jejich podání večer před operací a znovu 2 hod před operací [15].
2. Premedikace
Ačkoliv existuje řada studií, které prokazují, že předoperační léčba úzkosti snižuje pooperační bolest a potřebu opiátů, podávání tzv. preindukčních anxiolytik není obecně doporučeno, jelikož u starších pacientů může vést ke zhoršení pooperační kognitivní dysfunkce a prodlužuje se i doba sedace. Před zavedením epidurálního katétru je vhodné zvážit podání krátkodobě působícího anxiolytika (např. midazolam 1–2 mg) [16]. Strategie multimodální analgezie se zaměřuje na redukci opiátů. V chirurgii pankreatu se doporučuje podání paracetamolu 1 g před operací, nesteroidních antiflogistik (non-steroidal anti-inflammatory drugs – NSAIDs) nebo COX-1 a -2 inhibitorů. Vhodná je i jednorázová dávka gabapentinu (pregabalinu), která snižuje potřebu opiátů. Nedoporučuje se podávat pregabalin pacientům vyššího věku kvůli riziku nežádoucích účinků (sedace, závratě, diplopie) [17]. V chirurgii jater se NSAIDs nedoporučují kvůli riziku renálního selhání. Dávky paracetamolu je nutné upravit podle rozsahu jaterní resekce [18].
3. Antitrombotická profylaxe
Velká břišní operace, zvláště v kombinaci s malignitou, představuje rizikový faktor pro vznik hluboké žilní trombózy a plicní embolizace (venózní tromboembolická nemoc – VTE). Pro profylaxi VTE se doporučuje aplikace nízkomolekulárního heparinu (low molecular weight heparines – LMWH) nebo nefrakcionovaného heparinu (unfractionated heparin – UFH) 2–12 hod před operací slinivky břišní (současně s kompresí dolních končetin). Profylaxe pokračuje do dne propuštění z nemocnice. U pacientů s onkologickým onemocněním slinivky se doporučuje prodloužená profylaxe LMWH po dobu 4 týdnů po operaci [19]. V případě jaterních resekcí se profylaxe VTE zahajuje pooperačně a její délka trvání není striktně stanovena. Zavedení a odstranění epidurálního katétru by mělo proběhnout nejdříve 12 hod po podání LMWH. Pacienti se středním nebo vysokým rizikem VTE by měli používat kompresní podkolenky nebo pneumatickou kompresi dolních končetin [20].
4. Antimikrobiální profylaxe
Antimikrobiální profylaxe v chirurgii má za cíl redukovat výskyt infekčních komplikací, které vedou k prodloužení hospitalizace a navýšení nákladů na léčbu. Standardní profylaxe zahrnuje intravenózní podání cefalosporinu I. generace (cefazolin) v jedné dávce 60 min před operačním zákrokem. Následná dávka se aplikuje v intervalu 3–4 hod po operaci (případně při krevní ztrátě nad 500 ml). Alternativně se používají betalaktamy (ampicilin/sulbaktam 3 g) nebo clindamycin/vankomycin s gentamicinem. Kombinace antibiotik se mohou lišit v závislosti na doporučeních lokálního antibiotického centra. Prodloužená pooperační profylaxe se nedoporučuje [21].
U pacientů, kteří podstoupili předoperační mikrobiologické vyšetření žluči (např. v případě plánovaného komplexního výkonu na játrech s rekonstrukcí žlučových cest), se doporučuje řídit se výsledky kultivace a dle nich zvolit antibiotika s následným pooperačním podáním. U pacientů s biliárním stentem je nezbytné odebrat během operace vzorek žluči a odeslat ho na mikrobiologické vyšetření [22].
Intraoperační fáze
1. Anestezie, analgezie
Při velkých břišních otevřených operacích je doporučeno zavedení epidurálního (ED) katétru a ustupuje se od intravenózního podávání opiátů. Analgezie ED katétrem zabezpečuje nejen efektivní terapii bolesti, ale má i pozitivní vliv na metabolizmus, na obnovu peristaltiky a redukci respiračních komplikací. Kombinace lokálního anestetika a malé dávky opiátů po dobu 48–72 hod zvyšuje analgetický účinek a snižuje vedlejší účinky blokády sympatiku [23].
Alternativou k ED analgezii je transversus abdominis plane (TAP) blok, který spočívá v kontinuální infiltraci operační rány anestetikem. Jeho výhodou oproti ED je menší spotřeba vazopresorů [16,18].
2. Prevence infekčních komplikací
Pro dezinfekci kůže v oblasti operační rány jsou srovnatelně účinná jak jodová antiseptika, tak přípravky na bázi chlorhexidinu (vč. alkoholových roztoků) [24]. K prevenci infekce operační rány se dále mohou používat tzv. wound protectors, což jsou adhezivní membrány vytvářející bariéru v okolí operační rány. Tyto membrány chrání ránu před kontaminací mikroorganizmů z okolní kůže a z dutiny břišní [25].
3. Volumoterapie
Studie prokazují, že udržování nízkého centrálního žilního tlaku při jaterních resekcích (pod 5 cm vodního sloupce) vede ke snížení krevních ztrát bez nárůstu potřeby transfuze. Mortalita a dlouhodobé přežití pacientů nejsou ovlivněny [26].
Při resekcích jater a pankreatu je cílem optimálního tekutinového managementu udržovat centrální euvolemii. K tomu je nezbytné monitorovat srdeční výdej a orgánovou perfuzi, ideálně neinvazivně, hodnocením variace systolického objemu, nebo invazivně, měřením centrálního žilního tlaku. Vhodná volba léčiv pro volumoterapii zahrnuje balancované roztoky krystaloidů (např. Ringer laktát), jako koloidní roztok s expanzním účinkem je doporučen např.albumin [27].
4. Prevence hypotermie
Prevence perioperační hypotermie přináší řadu benefitů, vč. redukce raných infekcí, kardiálních komplikací, potřeby transfuzí a zkrácení doby poanestetické rekonvalescence. Aktivní ohřev pacienta by měl být zahájen před začátkem anestezie, pokud je jeho tělesná teplota nižší než 36 °C. Cílem je udržet tělesnou teplotu nad 36 °C během celé operace a transportu na dospávací jednotku [28].
5. Prevence nauzey a zvracení
Pooperační nauzea a zvracení (postoperative nausea and vomiting – PONV) představuje komplikaci, která může vést k dehydrataci, poruchám elektrolytové rovnováhy a dehiscenci operační rány. Proto je u všech pacientů indikována profylaxe PONV. Rizikové faktory pro rozvoj PONV zahrnují ženské pohlaví, nekuřáctví, anamnézu nauzey po anestezii a podání opiátů. U pacientů se třemi a více rizikovými faktory se doporučuje kombinovaná profylaxe dexametazonem a ondansetronem, droperidolem nebo metoklopramidem před koncem operace. U pacientů s nižším rizikem postačuje podání dexametazonu nebo antagonisty serotoninového receptoru (ondansetron) na konci operace. V případě pooperační nauzey a zvracení se doporučuje podávání ondansetronu. Dalšími preventivními opatřeními jsou časná mobilizace pacienta, odstranění NGS 1–2 dny po operaci a podání metoklopramidu [29].
6. Somatostatin a jeho analoga
Somatostatin a jeho analoga (např. octreotid) snižují průtok krve břišními orgány a ovlivňují exokrinní funkci pankreatu. Podávají se s cílem snížit pankreatickou sekreci, a tím preventivně působit proti vzniku pankreatické píštěle. Ačkoliv systematické použití somatostatinů po operaci slinivky břišní může vést ke snížení celkového počtu pankreatických píštělí, neprokázalo se, že by snižovalo i procento klinicky významných píštělí, celkovou morbiditu či mortalitu. Některé studie uvádějí jako indikaci k podání somatostatinu či octreotidu tzv. soft pankreas (měkký pankreas) a průměr pankreatického duktu menší než 3 mm. Příklad dávkovacího schématu je somatostatin 3 mg po 12 hod na 5 dní (kontinuální podání lineárním dávkovačem) nebo octreotid (Sandostatin) 0,1 mg subkutánně každých 8 hod. Jeho podání by mělo být zahájeno hodinu před výkonem a maximální doba aplikace je 7 dní, potom ztrácí svou účinnost. Lanreotid je podáván v dávce 120 mg subkutánně několik dní před operací [30].
7. NGS
NGS, zaváděná během operace k desuflaci žaludku, by dle doporučení měla být odstraněna před ukončením anestezie. Preventivní ponechání NGS se nedoporučuje, jelikož zvyšuje riziko plicních komplikací (pneumonie, atelektáza) a zpomaluje obnovu peristaltiky ve srovnání s pacienty, u nichž byla NGS po operaci vytažena. Ve specifických případech pooperačních komplikací, jako je zpomalené vyprazdňování žaludku, je reinserce NGS nutná u 10–25 % pacientů [31].
Pooperační fáze
1. Močový katétr
Nejčastějším důvodem pro pooperační ponechání močového katétru jsou poruchy močení v důsledku epidurální anestezie. Cílem je katétr odstranit co nejdříve, ideálně již 1. pooperační den, v závislosti na toleranci pacienta. V případě potřeby dlouhodobějšího drenáže moči (více než 4 dny) se doporučuje zavedení suprapubického katétru [32].
2. Břišní drenáž
U pacientů s nízkým rizikem pankreatické píštěle (tvrdý pankreas a široký duktus) se doporučuje časné odstranění břišních drénů. Pokud je 1. pooperační den hladina amylázy (AMS) ve drénech nižší než 5 000 U/l (= 83,3 µkat), doporučuje se drény odstranit nejpozději do 72 hod. Hladina AMS ve drénech by se měla kontrolovat denně a při odstranění drénů by neměla překročit trojnásobek sérové hladiny AMS. Dlouhodobé ponechání drénů významně zvyšuje výskyt intraabdominálních tekutinových kolekcí a píštělí (pankreatické a enterokutánní). V případě známek dehiscence anastomóz se doporučuje drény ponechat dlouhodobě a umožnit hojení formou kontrolované píštěle [33].
Po hepatektomii bez rekonstrukce žlučových cest není břišní drenáž standardně doporučována [34].
3. Pooperační analgezie
Vhodným analgetikem po operacích slinivky je paracetamol s maximální denní dávkou 4 g. Vzhledem k jeho metabolizaci v játrech je doporučována pravidelná monitorace jaterních funkcí [35]. Dalšími možnostmi jsou COX-1 a -2 inhibitory a NSAID, které je však nutné podávat s opatrností pro jejich vedlejší účinky (porucha renálních funkcí, gastrointestinální obtíže). Neexistují důkazy o tom, že by NSAID měly vliv na dehiscenci anastomóz [36].
4. Kontrola glykemie
Cílem pooperační monitorace glykemie je udržovat hladinu glukózy v krvi co nejblíže normálním hodnotám (ideálně < 8,3 mmol/l) s minimalizací variability. U pacientů s pooperační hyperglykemií, ať už diabetiků, či nediabetiků, se zvyšuje riziko infekčních komplikací. Intenzifikovaný (flexibilní) režim inzulinoterapie ve srovnání s konvenčním režimem prokazatelně zkracuje dobu hospitalizace a snižuje počet pankreatických píštělí. Prevence hypoglykemie je neméně důležitá. Pokud není hyperglykemie korigována inzulinem během operace, dochází k pooperačnímu snížení inzulinové senzitivity tkání. Změny glykemie v průběhu jaterní resekce ovlivňuje i použití Pringleho manévru, jelikož hypoxie indukuje v hepatocytech glykogenolýzu [37].
5. Tekutinová bilance
Nadměrný intravenózní příjem tekutin může vést k otokům střevní stěny a spuštění zánětlivé reakce, čímž se zvyšuje riziko dehiscencí anastomóz a zpomaluje se obnova peristaltiky. Proto je důležité udržovat normovolemii (nulovou tekutinovou bilanci) s preferencí balancovaných roztoků. Epidurální anestezie způsobuje vazodilataci a intravaskulární hypovolemii, a proto může být odhad adekvátního množství tekutin obtížný. V tomto případě je vhodnější podání vazopresorů. Hemodynamický monitoring s využitím transesofageálního dopplera a zhodnocení tepového objemu (stroke volume) přispívá ke zlepšení pooperačních výsledků [38].
6. Podpora peristaltiky
Metaanalýzy ukazují, že žvýkání žvýkačky (3× denně po dobu 30–60 min) zrychluje obnovu peristaltiky po břišní chirurgii o 12 hod. Existuje mnoho studií o pooperačním podávání laxativ a prokinetik, ale výsledky jsou nejednoznačné. Je možné podávat např. antagonisty opioidních receptorů (alvimopan), dále agonisty 5HT4 receptorů (mosapride), metoklopramid (Degan®), neostigmin (Syntostigmin®), distigmin (Ubretid®) a erythromycin. Stejně tak magnezium (200 mg/den) a laktulózu od 1. pooperačního dne s dobrým efektem [39,40].
7. Pooperační výživa
Pacienti po operaci pankreatu, vč. těch s pankreatickou píštělí nebo zpomaleným vyprazdňováním žaludku, i po operaci jater mohou perorálně přijímat stravu dle tolerance bez omezení. Včasné zahájení perorálního příjmu je důležité pro optimální rekonvalescenci. Příkladem způsobu navyšování perorálního příjmu je pooperační podání tekutin, 1.–2. pooperační den nutridrink, polévka, pudink; 3.–4. pooperační den lehce stravitelné jídlo (kašovitá dieta); 5. pooperační den pevná strava. Po operaci jater je od 1. pooperačního dne možná běžná dieta bez omezení. Umělá výživa se zvažuje individuálně s ohledem na celkový nutriční stav pacienta. Preferuje se enterální výživa před parenterální [41,42]. Podle doporučení ESPEN je nutné u pacientů, kteří nejsou do 7–10. pooperačního dne schopni dostatečně navýšit perorální příjem (více než 60 % běžného množství), zahájit nutriční podporu (enterální nebo parenterální) [6].
8. Pankreatické enzymy
Po operaci slinivky břišní trpí až 80 % pacientů exokrinní insuficiencí, která vede k malabsorpci. Projevuje se steatorrhoeou, ztrátou hmotnosti, malnutricí, deficitem vitaminů rozpustných v tucích, magnezia, kalcia a esenciálních aminokyselin. Vzhledem k velkému množství diagnostických metod a jejich nízké přesnosti neexistuje jednotný doporučený postup diagnostiky exokrinní dysfunkce pankreatu. Indikace k substituční léčbě pankreatickými enzymy se liší v závislosti na typu resekce slinivky břišní. Pacienti s karcinomem hlavy/krku slinivky podstupující pankreatoduodenektomii jsou k podání enzymů indikováni prakticky ve všech případech. Naproti tomu u pacientů s karcinomem těla/ocasu slinivky po distální pankreatektomii je indikována pouze u pacientů se známkami exokrinní insuficience. Racionální dávka pankreatických enzymů se pohybuje mezi 50 000 a 75 000 U lipázy s hlavním jídlem a 25 000 U s menším jídlem. Dávkování je vhodné upravovat podle druhu jídla a obsahu tuku v něm. Reziduální přítomnost steatorrhei a poklesu hmotnosti může být indikátorem nedostatečné dávky enzymů. Enzymy je nutné podávat během jídla nebo ihned po jídle. Tablety se polykají celé a zapíjejí se dostatečným množstvím tekutiny [43].
9. Inhibitory protonové pumpy
K prevenci vzniku žaludečních vředů a vředů marginálních (v oblasti gastroenteroanastomózy) se po operaci slinivky břišní indikují inhibitory protonové pumpy (IPP) nebo inhibitory H2 receptorů. Tyto látky snižují riziko krvácení z vředů a zároveň stimulují exokrinní buňky slinivky, čímž se předchází jejich atrofii. Do obnovení perorálního příjmu se doporučuje podávat 40 mg IPP intravenózně denně [44].
10. Pooperační mobilizace
Dlouhodobá pooperační imobilizace na lůžku má negativní dopad na průběh pooperační rekonvalescence. Dochází k atrofii svalové hmoty, zvyšuje se riziko tromboembolických komplikací a prohlubuje se inzulinová rezistence. I když neexistuje univerzální rehabilitační protokol, doporučuje se zahájit aktivní mobilizaci pacienta co nejdříve, ideálně již od 1. pooperačního dne [45].
Audit
Neodmyslitelnou součástí úspěšné implementace ERAS protokolu je systematické hodnocení jeho efektivity prostřednictvím pravidelných auditů. Vzhledem ke komplexnosti protokolu, zahrnujícího více než 20 základních prvků a spolupráci multidisciplinárních týmů, vyžaduje jeho zavedení úzkou koordinaci a mezioborovou spolupráci. Klíčovým aspektem je kontinuální monitoring adherence k jednotlivým bodům protokolu, což umožňuje identifikovat specifické oblasti, které vyžadují zlepšení. Pro stanovení míry dodržování protokolu jsou využívány dva základní přístupy – horizontální a vertikální compliance. Horizontální compliance poskytuje celkový přehled o dodržování protokolu na úrovni celé kohorty pacientů, zatímco vertikální compliance se zaměřuje na individuální trajektorii každého pacienta. Kombinace obou přístupů umožňuje komplexní hodnocení, a tak i cílenou optimalizaci ERAS protokolů. Pravidelné audity a následné úpravy postupů přispívají k významnému zlepšení výsledků léčby, jako je zkrácení doby hospitalizace, snížení počtu pooperačních komplikací a optimalizace nákladů na zdravotní péči [46,47].
Diskuze a závěr
Zavedení programu ERAS v chirurgii přináší řadu ekonomických benefitů, a to jak pro pacienty, tak pro zdravotnický systém. Jedním z hlavních pozitiv je zkrácení doby hospitalizace. Studie ukazují, že aplikací ERAS programu je možné zkrátit dobu hospitalizace o 2–3 dny, což vede k úspoře nákladů na péči a zefektivnění obratu pacientů na lůžku. Snížení počtu a závažnosti pooperačních komplikací vede k poklesu nákladů na jejich léčbu a na opakované hospitalizace. Rychlejší rekonvalescencí společně s úbytkem pooperačních komplikací dochází ke zlepšení kvality života pacientů. Zkrácení doby hospitalizace a zrychlení obratu na lůžkách jsou klíčové mechanizmy ekonomické efektivity ERAS protokolu. Důležité je podotknout, že implementace programu ERAS vyžaduje investici do školení personálu a změny v zavedených postupech perioperační péče. Pro dlouhodobou udržitelnost programu ERAS je nutné pečlivé sledování a vyhodnocování jeho ekonomické efektivity.
Konflikt zájmů
Autoři článku prohlašují, že nejsou v souvislosti se vznikem toho článku ve střetu zájmů a že tento článek nebyl publikován v žádném jiném časopise, s výjimkou kongresových abstrakt a doporučených postupů.
Zdroje
Štítky
Chirurgia všeobecná Ortopédia Urgentná medicínaČlánok vyšiel v časopise
Rozhledy v chirurgii
2024 Číslo 9
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Fixní kombinace paracetamol/kodein nabízí synergické analgetické účinky
- Kombinace metamizol/paracetamol v léčbě pooperační bolesti u zákroků v rámci jednodenní chirurgie
Najčítanejšie v tomto čísle
- Pooperační ileus a možnosti farmakologické intervence
- Standardizovaný protokol ERAS v chirurgii jater a slinivky břišní
- Endoskopická sleeve gastroplastika – kde jsme a kam míříme
- Endoskopická léčba komplikací bariatrické chirurgie – souhrn problematiky a retrospektivní analýza vlastních výsledků