Does microgranular variant morphology of acute promyelocytic leukemia independently predict a less favorable outcome compared with classical M3 APL? A joint study of the North American Intergroup and the PETHEMA Group

Martin S. Tallman, Haesook T.Kim, Pau Montesinos, et al.

Memorial Sloan-Kettering Cancer Center, Department of Medicine, Leukemia Service, Weil Cornell Medical College, New York, NY; Dana Farber Cancer Institute, Harvard School of Public Health Boston, MA; Hospital Universitario La Fe, Valencia, Spain; et al.

Blood, 16 December 2010, Vol. 116, No. 25, pp. 5650-5659.

Mikrogranulární varianta (M3V) akutní promyelocytární leukemie (APL) přichází asi u 15 % - 25 % dospělých pacientů s APL a u dětských leukemií je poněkud častější. Morfologii charakterizuje zpravidla chybění nebo jen řídká granulace a nečetné Auerovy tyčinky. Vedle odlišných morfologických znaků má také odlišné biologické vlastnosti, včetně vysokého počtu bílých krvinek (WBC) při diagnóze, častou expresi CD2, CD34 a mutace FLT3 ITD. Některé soubory uvádějí spojení S-isoformy promyelocytů s M3V. Při konvenční chemoterapií byla tato varianta spojována s vyšší incidencí časného úmrtí, ale nikoliv nutně i s horším výsledkem ve srovnání s klasickou APL. Jen málo studií se zabývalo celkovým výsledkem léčby M3V v období po zavedení all-trans retinové kyseliny (ATRA). Proto se autoři v této studii zaměřili na analýzu celkového výsledku léčby u pacientů s M3V při léčbě založené na strategii: ATRA plus antracyklin.

Analýza byla provedena na 3 velkých souborech pacientů, léčených podle protokolů severoamerické skupiny Intergroup a protokolů skupiny PETHEMA celkem u 155 pacientů s M3V (medián věku 39 roků, rozmezí 3-79). V souboru 748 pacientů s klasickou M3 APL byl medián věku 40 roků (rozmezí 1-83). Podrobné členění základní charakteristiky pacientů je uvedeno v tabulce. Významný rozdíl byl v celkovém počtu bílých krvinek (WBC) mezi pacienty s M3V a klasickou M3. Kompletní remise byla dosažena u souboru 155 pacientů s M3V v 82 %, u souboru 748 pacientů s klasickou chorobou M3 v 79. Incidence diferenciačního syndromu APL byla 26 % ve srovnání s 25 % u klasické M3. Podíl časného úmrtí u M3V byl 13,6 % ve srovnání s 8,4 % u pacientů s klasickou M3 APL. Pětileté celkové přežití OS bylo 70 % u pacientů s M3V variantou APL a 80 % u pacientů s klasickou M3 APL Jestliže se výsledky léčby upravily podle počtu bílých krvinek a skóre rizika pro relapsy nebyly zjištěny signifikantní rozdíly mezi pacienty s M3V a klasickou M3 APL.

Autoři hodnotí v závěru výsledky své analýzy: ATRA zůstává hlavní částí léčby pro všechny podtypy APL, včetně M3V. Přes vyšší riziko komplikací popisované u pacientů s M3V, přidání ATRY významně přispělo k výsledkům léčby, které byly zde referovány na velkém souboru nemocných. M3V nepredikuje sama o sobě nezávisle méně příznivý výsledek léčby ve srovnání s klasickou M3 APL.

Prof. MUDr. Otto Hrodek, DrSc.