Adiponektin ve vztahu k ledvinné dysfunkci u nemocných s diabetes mellitus 2. typu – editorial
Autori:
V. Teplan
Pôsobisko autorov:
Klinika nefrologie Transplantcentra IKEM Praha, přednosta prof. MUDr. Ondřej Viklický, CSc.
Vyšlo v časopise:
Vnitř Lék 2012; 58(11): 811-812
Kategória:
Editorial
Galovičová A et al. Adiponektín vo vzťahu k obličkovej dysfunkcii u chorých s diabetes mellitus 2. typu. Vnitř Lék 2012; 58(11): 825–829.
Adiponektin je polypeptidový hormon secernovaný adipocyty, který v oběhu cirkuluje ve formě nízkomolekulárních nebo vysokomolekulárních oligomerů. Sekrece adiponektinu se snižuje se stoupajícím množstvím tukové tkáně a snížené hladiny adiponektinu v séru jsou nalézány u hypertoniků, u osob s kardiovaskulárním onemocněním a u obézních nemocných s diabetes mellitus 2. typu. U zdravého člověka se koncentrace adiponektinu v séru pohybují kolem 0,5–30 µg/ml. Adiponektin aktivuje enzym AMP kinázu v kosterním svalu i v játrech s následnou aktivací oxidace volných mastných kyselin (NEFA), zvýšenou extrakcí glukózy z krve, sníženou glukoneogenezí v játrech a následně zvyšuje citlivost tkání na působení inzulinu. Účinek adiponektinu je spojen s poklesem hladiny triacylglycerolů v séru, zvýšením koncentrace HDL-cholesterolu a s dalšími antiaterogenními účinky. Adiponektin snižuje expresi cytoadhezivních molekul VCAM-1 v endoteliích, scavengerových receptorů v makrofázích, inhibuje proliferaci a migraci hladkých svalových buněk cévní stěny indukovanou destičkovým růstovým faktorem (PDGF) a také inhibuje tvorbu tumor necrosis faktoru (TNF-α).
Adiponektin je protein specifický pro tukovou tkáň; má strukturální homologii s kolagenem VI a X a s komplementovým faktorem Clq. Je kvantitativně nejobsažnějším peptidem produkovaným adipocyty. Na rozdíl od leptinu s rostoucím množstvím tukové tkáně jeho koncentrace v plazmě klesá. Jeho sekrece/exprese se zvyšuje působením IGF-1 nebo aktivátory PPAR, snižuje se glukokortikoidy a beta-adrenergními agonisty. Má silný protizánětlivý a antiaterosklerotický účinek včetně inhibice exprese TNF-α. Je tedy „protihráčem“ proaterogenních rizikových faktorů.
Jak je to u nemocných se současným postižením ledvin? Je známo, že tito nemocní mají endoteliální dysfunkci a jednoznačně zvýšené riziko kardiovaskulárního postižení. Užívá se pojem kardiorenální či renokardiální syndrom, při kterém by mohl adiponektin představovat citlivý marker rizikovosti rozvoje aterosklerotických změn.
Adiponektin klesá u nemocných s obezitou, hypertenzí a diabetem, kteří nemají závažné renální postižení. U nefrologických pacientů, především u nemocných s diabetickou nefropatií, však jeho hodnoty stoupají, a především u diabetické nefropatie korelují i s výší proteinurie. Nálezy v literatuře většinou prokazují vyšší hladiny adiponektinu v závislosti na klesající renální funkci. Lze tedy předpokládat, že metabolická a zřejmě i renální clearance adiponektinu s poškozením renální funkce klesá, což např. dokládá studie Fujity et al z roku 2006 [1] sledující vztah mezi poškozením renálních tubulů monitorovaných hladinami NAG a MCP-1. Podobné nálezy byly zjištěny ve studiích Saraheima [2], Lina [3] či Yenicesa [4] u nemocných s diabetem. U pacientů diabetiků s mikroalbuminurií při normální renální funkci byly hladiny adiponektinu stejné ve srovnání se souborem bez nefropatie. Byla zjištěna nepřímá korelace se stupněm snížení renální funkce a také velikostí proteinurie. U pacientů s diabetes mellites 2. typu a zvýšeným kardiovaskulárním rizikem by tak mohla hladina adiponektinu představovat citlivý indikátor rizika aterosklerotických změn. Bohužel, u nemocných se současným postižením renálním – a literární data udávají již hodnotu nižší než 60 ml/min, tj. 1 ml/s (stadium CKD 2–3) – je výsledná hodnota patologicky vyšší v důsledku snížení celkové metabolické clearance adiponektinu.
Další možnou překážkou zhodnocení hladiny adiponektinu ve vztahu k riziku aterosklerotických změn je vliv inhibitorů ACE, ev. sartanů. Byla publikována data, např. Yenicesu et al [5], ukazující, že blokáda systému RAAS zvyšuje hladinu adiponektinu u nemocných s diabetem. Je také možné, že výsledný efekt byl ovlivněn poklesem proteinurie těchto nemocných.
Je zajímavé zjištění, že po transplantaci ledviny zvýšená hladina adiponektinu u předtransplantačně dlouhodobě dialyzovaných klesá, což podporuje předpoklad o vlivu ledvinné funkce v procesu jeho biodegradace a/či eliminace. Neklesá však k normálním hodnotám zjišťovaným u zdravých jedinců s normální ledvinnou funkcí. Zde se mohou uplatňovat jak přetrvávající poruchy v metabolizmu sacharidů a lipidů, tak nově vliv imunosupresivní léčby. Z tohoto hlediska jsou v ojedinělých studiích (Teplan et al [6]) zjišťovány vyšší hladiny adiponektinu i u pacientů se zvýšenými rizikovými faktory aterosklerózy, např. se zvýšenou hladinou asymetrického dimetalyargininu.
Souhrnně lze uvést, že snížená hladina adiponektinu v běžné populaci a u diabetiků koreluje s inzulinovou rezistencí a zvýšeným kardiovaskulárním rizikem. U nefrologických nemocných a u pacientů po transplantaci ledviny však může být přítomna inzulinová rezistence i zvýšené kardiovaskulární riziko i při zvýšených hladinách adiponektinu. Jako marker aterosklerotického rizika je proto u nefrologických nemocných nevhodný.
prof. MUDr. Vladimír Teplan, DrSc.
www.ikem.cz
e-mail: vladimir.teplan@ikem.cz
Doručeno do redakce: 22. 8. 2012
Zdroje
1. Fujita H, Morii T, Koshimura J et al. Possible relationship between adiponectin and renal tubular injury in diabetic nephropathy. Endocrin Journal 2006; 53: 745–752.
2. Saraheimo M, Forsblom C, Fagerudd J et al. Serum adiponectin is increased in type 1 diabetic patients with nephropathy. Diabetes Care 2005; 28: 1410–1414.
3. Lin J, Hu FB, Curhan G. Serum adiponectin and renal dysfunction in men with type 2 diabetes. Diabetes Care 2007; 30: 239–244.
4. Yenisecu M, Yilmaz MI, Caglar K et al. Adiponectin level is reduced and inversly correlated with the degree of proteinuria in type 2 diabetic patients. Clin Nephrol 2005; 64: 9–12.
5. Yenisecu M, Yilmaz MI, Caglar K et al. Blockade of the renin-angiotensin system increases plasma adiponectin levels in type 2 diabetic patients with proteinuria. Nephron Clin Pract 2005; 99: 115–121.
6. Teplan V, Schück O, Racek J et al. Asymmetric dimethylarginine and adiponectin after renal transplantation: role of obesity. J Ren Nutr 2008; 18: 154–157.
Štítky
Diabetológia Endokrinológia Interné lekárstvoČlánok vyšiel v časopise
Vnitřní lékařství
2012 Číslo 11
- Statinová intolerance
- Hydroresponzivní krytí v epitelizační fázi hojení rány
- Parazitičtí červi v terapii Crohnovy choroby a dalších zánětlivých autoimunitních onemocnění
- Metamizol v liečbe pooperačnej bolesti u detí do 6 rokov veku
Najčítanejšie v tomto čísle
- Koronární-subklaviální steal syndrom, komplikace po chirurgické revaskularizaci myokardu
- Metabolizmus vitaminu D a současné možnosti terapeutické aktivace receptoru pro vitamin D při chronickém onemocnění a selhání ledvin
- Myxom levé síně – nečekaná příčina dušnosti a teplot mladého pacienta
- Karcinoid a jeho kardiální manifestace