Antagonisté TNF v léčbě psoriázy

Psoriáza je názorným příkladem, na kterém lze demonstrovat zcela zásadní roli dysregulace cytokinů, chemokinů a adhezivních receptorů v patogenezi chronických zánětlivých onemocnění. Tato komplexní dysregulace vysvětluje i celkové systémové projevy psoriázy, jako je kloubní postižení nebo metabolický syndrom. Nejdůležitějším cytokinem, který je zodpovědný za aktivaci zánětu, je u psoriázy TNF-alfa.

Poznání nových patogenetických mechanismů chronických zánětlivých onemocnění a rozvoj technik, které umožňují výrobu protilátek a fúzi různorodých proteinů, znamenalo zcela nový přístup k léčbě. Je možné konstruovat proteiny, které cíleně reagují s cytokiny, jež vyvolávají zánět. Takovou léčbu je možné dnes použít u chronických zánětlivých onemocnění střeva, revmatoidní artritidy a také psoriázy – nazýváme ji biologickou léčbou.

Do pojmu biologická léčba jsou zahrnována terapeutická séra, toxiny a antitoxiny a podobné produkty používané k prevenci a léčbě nemocí nebo poranění lidí. Biologické léky, které specificky zasahují do chronických zánětlivých reakcí, patří do široké skupiny nemoc modulujících antirevmatik – DMARD (disease modifying anti-rheumatic drugs).

U psoriázy jsou používány dva typy takových léků – antagonisté TNF-alfa a modulátory funkce T-lymfocytů. Z antagonistů TNF-alfa se používá infliximab, adalimumab a fúzovaný protein etanercept. Infliximab a adalimumab jsou monoklonální protilátky. Koncovka -ximab značí, že se jedná o chimerické protilátky myší spojené s lidskými, -umab znamená, že protilátka je čistě lidská. Koncovka -cept označuje fúzované proteiny, většinou se jedná o přirozený receptor, který je navázán na konstantní část imunoglobulinu G.

Všechny tyto léky se s vysokou afinitou a specificitou vážou na TNF-alfa a tím znemožňují jeho funkci a tlumí zánět. V EU jsou infliximab a etanercept indikovány pro závažné kožní projevy psoriázy až jako druhá léčebná varianta, po selhání jiných léčebných postupů, pro kloubní projevy psoriázy je infliximab indikován v kombinaci s metotrexátem nebo jako samotný u pacientů netolerujících metotrexát. Etanercept a adalimumab jsou v této indikaci povoleny jako monoterapie.

Závěrem dlužno podotknout, že i přes své značné úspěchy a léčebné pokroky může mít biologická léčba také závažné infekční a systémové komplikace, jakkoliv nejsou příliš časté.

(van)

Zdroj: Mossner R. a spol, Clinics in Dermatology, 2008; 26, 486–502.