Faktory ovlivňující růst dětí po transplantaci ledvin

Většina dětí s chronickým ledvinným onemocněním (CKD) má v době transplantace ledvin určitý stupeň lineární růstové poruchy. Růstový deficit je u těchto pacientů ovlivněn často původní intrauterinní růstovou retardací, která předchází CKD, ale hlavně je determinován věkem nástupu choroby, kalorickým příjmem během dětství a stupněm ledvinného postižení.

Rezistence na růstový hormon a kostní poruchy se objevují při hodnotě glomerulární filtrace (GFR) pod 60 ml/min/1,73 m2. Růstová retardace perzistuje i v případě úspěšné ledvinné transplantace. Zlepšení pretransplantačního managementu s důrazem na nutrici přispívá k nárůstu finální výšky pacientů, přesto zůstává současná výška u evropských dětských pacientů po transplantaci ledvin s deficitem 1,8 směrodatné odchylky.

Velký důraz je kladen na správné načasování doby transplantace ledvin s ohledem na růstové období. Děti transplantované mezi 2.–5. rokem mají v době transplantace větší růstový deficit, ale mají rychlý catch up, zatímco školní dětí a adolescenti mají limitovaný růst.

Je také známo, že dlouhodobý pokles GFR pod 50 ml/min/1,73 m2 má negativní dopad na finální výšku, lepší výšky dosáhnou pacienti s dostatečnou masou ledvinné tkáně, dobře kontrolovaným tlakem, s minimální expozicí kalcineurálním inhibitorům, s dobrou HLA kompatibilitou a krátkým ischemickým časem.

Protože je růstová deprese dávána do souvislosti nejčastěji s terapií glukokortikoidy, jsou hledány strategie s minimálním užíváním steroidů. Mezi ně patří podávání imunosupresiv, alternativní podávání prednisonu, časné ukončení steroidní terapie po 4 dnech při podávání takrolimu či daclizumabu (lidská monoklonální protilátka proti alfa podjednotce IL-2 receptoru T-buněk) a mykofenolát mofetilu.

Dalším prediktivním faktorem pozitivně ovlivňujícím konečnou výšku pacientů je transplantace ledviny od živého dárce. Naopak jedinci, kteří jsou v prvních potransplantačních měsících léčeni antihypertenzivy, mají horší konečný vzrůst.

Rekombinantní růstový hormon (RH), užívaný při léčbě deficitu RH u transplantovaných pacientů, zmírňuje katabolismus a tlumí deprivační vliv kortikoidů na růst dítěte. Jedna z největších multicentrických studií prokázala, že růstový hormon je bezpečný a efektivní v účinku na rychlost růstu bez přidružených negativních účinků včetně rejekce transplantátu. RH je podáván v dávce 1,4 mg/m2, což umožní signifikantní růst nejméně během dvou let léčby.

Adekvátní růst a dosažení optimální finální výšky patří k hlavním markerům ovlivňujícím kvalitu života po transplantaci a sebevědomí pacientů. Proto jsou výše zmiňované nové strategie léčby slibným přínosem pro zlepšení longitudinálního růstu u dětí s CKD.

(moa)

Zdroj: Maximizing Growth in Children After Renal Transplantation. Transplantation 2009; Volume 88, Number 12