Idiopatická plicní fibróza a kouření

Z epidemiologických dat vyplývá, že bývalí kuřáci mají při idiopatické plicní fibróze paradoxně kratší dobu přežití než kuřáci stávající. Tento paradox však zřejmě lze vysvětlit fenoménem, který se označuje jako efekt zdravého kuřáka, tedy tendenci přestat s kouřením v okamžiku, kdy se příznaky choroby stanou závažnými. Vyplývá to z výsledků studie publikované v lednovém čísle odborného časopisu Journal of Respiratory and Critical Care Medicine.

Doktor Athol Wells a jeho kolegové z londýnského Royal Brompton Hospital hodnotili spirometrické údaje, CT nálezy a hodnoty difuzní kapacity plic zjištěné u 249 pacientů s idiopatickou plicní fibrózou. V této skupině bylo 20 současných kuřáků, 166 lidí, kteří kouřili cigarety v minulosti, a dále 63 nekuřáků.

Při srovnání s kuřáky ukazovaly u nekuřáků či bývalých kuřáků sledované parametry na významně horší závažnost onemocnění. Nicméně celková doba přežití byla u nekuřáků značně delší v porovnání s dalšími dvěma skupinami pacientů (hazard ratio 0,63). Tento rozdíl byl ještě větší po zahrnutí funkčních a morfologických hledisek závažnosti choroby.

Při analýze bez statistického vážení bylo přežití u kuřáků evidentně delší než u pacientů, kteří kouřili v minulosti, ale se zlozvykem již přestali. Při adjustaci dat se zřetelem ke vstupní závažnosti choroby však tyto rozdíly již nebyly patrné.

Autoři uzavírají svůj článek s poznámkou, že je nutné ověření výsledků na větším vzorku pacientů. Zdůrazňují ovšem nutnost hodnotit data s přihlédnutím k závažnosti choroby při vstupu do studie.

Zdroj: Am J Respir Crit Care Med 2008;177:190-194.