Imunitní systém chrání nádorové buňky

V průběhu prvních dnů vzniku a rozvoje nádorových onemocnění rozpoznává imunitní systém rakovinné buňky nikoliv jako abnormální buňky, které je nutné zničit, ale jako buňky organizmu vyžadující ochranu. K tomuto závěru došel tým vědců vedených profesorem Davidem Klatzmannem z laboratoře oddělení imunologie, imunopatologie a imunoterapie ve francouzském Institutu pro zdraví a lékařský výzkum (INSERM – Institute national de la santé et de la recherche medicale), který je součástí Národního centra pro vědecký výzkum (CNRS – Centre national de la recherche scientifique). Práce týmu odborníků byla publikována v časopise Journal of Clinical Investigation v srpnu roku 2009 a mohla by umožnit další značný pokrok na poli léčby nádorových chorob.

Jaká je ve skutečnosti reakce imunitního systému na vznik nádorového bujení?

Na počátku 20. století formulovali vědci hypotézu tzv. imunitního dozoru, podle které imunitní systém rozpoznává rakovinné buňky jako nenormální ihned po jejich vzniku v organizmu a začne je ničit. K rozvoji nádorového onemocnění dochází, pokud rakovinné buňky uniknou tomuto dohledu imunitního systému. V nedávné době však tým vědců vedený prof. D. Klatzmannem došel k závěru, že tato představa není přesná: „imunitní dozor“ (označovaný v cizojazyčné literatuře termínem immunosurveillance) nad rakovinnými buňkami sice existuje, ale ve skutečnosti jsou nádorové buňky v okamžiku svého vzniku chráněny jako kterákoliv jiná buňka organizmu.

Úloha regulačních (supresorových) a výkonných T-lymfocytů

Na indukci imunitní odpovědi organizmu na cizorodé podněty se podílejí zejména dva typy specializovaných buněk imunitního systému: regulační T-lymfocyty (supresorové T-lymfocyty) a výkonné T-lymfocyty (efektorové T-lymfocyty). Regulační T-lymfocyty rozpoznávají na buňkách povrchové struktury tělu vlastní a chrání tkáně před napadením vlastním imunitním systémem. Naproti tomu výkonné T-lymfocyty specificky rozpoznávají na povrchu buněk struktury vlastnímu tělu cizí a jejich úkolem je tyto buňky zničit.

Interakce mezi nádorovými buňkami a imunitním systémem

Většina doposud provedených studií zaměřených na výzkum interakcí mezi nádorovými buňkami a imunitním systémem byla provedena za podmínek, kdy již došlo k rozvoji nádorového onemocnění a kdy jsou buňky v nádoru již určitým způsobem organizovány a je možné je detekovat.

Vědci z laboratoře zaměřené na výzkum imunologie, imunopatologie a imunoterapie ve francouzském Institutu pro zdraví a lékařský výzkum (INSERM) se soustředili na výzkum interakcí mezi nádorovými buňkami a imunitním systémem v období prvních dnů po objevení se rakovinných buněk v organizmu. Na zvířecích modelech prokázali, že výskyt prvních nádorových buněk měl za následek spuštění okamžité imunitní odpovědi spočívající v rychlé migraci regulačních T-lymfocytů směrem k místu vzniku tumoru.

Regulační T-lymfocyty identifikovaly struktury molekul na povrchu rakovinných buněk, které byly exprimovány rovněž na povrchu buněk normálních tkání. Tyto regulační lymfocyty následně zablokovaly účinky výkonných T-lymfocytů a tak jim zabránily napadnout a zničit rakovinné buňky. Regulační T-lymfocyty jsou v organizmu stále aktivní za účelem ochrany vlastních zdravých tkání a v případě výskytu nádorových buněk v organizmu se mobilizují mnohem více a rychleji než výkonné T-lymfocyty, které setrvávají v klidovém stavu, dokud nedojde ke vzniku a tvorbě nádorových buněk.

V průběhu výzkumu vědci dále prokázali, že pokud byl jejich experiment uspořádán způsobem, kdy se na prvotních interakcích imunitního systému a nádorových buněk regulační T-lymfocyty nepodílely, došlo i tak k rozvoji výkonné odpovědi imunitního systému a následně k eradikaci tumoru.

Závěry výzkumu

Regulační T-lymfocyty jsou prvními buňkami, které rozpoznávají nádorové buňky a usnadňují vznik nádoru tím, že zabraňují jeho zničení kvůli působení výkonných T-lymfocytů. Zdá se tedy, že ovlivnění funkcí a účinků regulačních T-lymfocytů by mohlo být jednou ze základních metod při rozvoji budoucích postupů pro léčbu rakoviny. Tento objev také otevírá cestu pro vývoj dalších terapeutických postupů, mezi něž patří např. preventivní vakcinace proti vzniku maligních onemocnění.

(ptm)

Zdroj: J. Clin. Invest. 119 (9): 2648–2662 (2009). DOI: 10.1172/JCI36628