Koexistující psoriatická artritida a systémový lupus erythematodes (SLE)

Pacientkou byla žena ve věku 52 let, běloška, které byla již v roce 1980 diagnostikována psoriasis vulgaris. Diagnóza byla stanovena jak na základě klinického nálezu, tak z kožní biopsie. Byla léčena rozličnými lokálními kortikoidy a jednou ročně také klimatoterapií, což obnášelo koupele v Mrtvém moři, bahenní terapii a vystavení slunečním paprskům.

O 10 let později u ní došlo k rozvoji asymetrické polyartritidy, přičemž bylo postiženo několik proximálních interfalangeálních kloubů (PIP) a zápěstí, a také typické daktylitidy na druhém, třetím a čtvrtém prstu pravé nohy. Kromě toho měla v obou kolenních kloubech malé množství výpotku.

Z krevních odběrů bylo negativní vyšetření revmatoidního faktoru a antinukleárních protilátek. Sérové hladiny C3 a C4 složky komplementu byly normální. Pacientka byla léčena nesteroidními antirevmatiky a bylo jí doporučeno opět odjet k Mrtvému moři kvůli klimatoterapii. Zde však došlo k rozvoji subfebrilií, slabosti a vyrážky, pročež léčbu přerušila. Vyrážka se objevila primárně na krku, následně se rozšiřovala přes celé tělo a současně byla doprovázena ztrátou vlasů. Pacientčiny typické psoriatické léze zůstávaly beze změny.

Pacientka byla přijata na dermatologii, kde byla trvale subfebrilní, lékaři zaznamenali ztrátu vlasů, akutní makulopapulózní exantém ve spojitosti s psoriatickými lézemi, artritidu několika PIP kloubů, obou zápěstí, kolen a loktů a daktylitidu na prstech pravé nohy. Její sedimentace byla 100/hodina, měla nízkou koncentraci hemoglobinu (9,7 g/dl) a normální hladinu leukocytů a trombocytů. Dále byla zastižena pozitivita ANA protilátek 1:640 a vysoký titr anti-dsDNA > 200 IU/ml (při normě < 20). Sérové hladiny C3 a C4 byly nízké, a to 31 mg/dl a 4 mg/dl. Revmatoidní faktor, anti-Ro, anti-La a VDRL byly negativní.

U pacientky dále došlo k rozvoji proteinurie s hodnotou 2,1 g/24 hodin. Odmítla biopsii ledvin a byla léčena vysokými dávkami prednisonu (1 mg/kg tělesné hmotnosti). Odpověď na léčbu byla dobrá, došlo k vymizení exantému a poklesu proteinurie. Hodnoty C3, C4 a anti-dsDNA protilátek se normalizovaly, pozitivní zůstávaly protilátky ANA. Od té doby pak byla při diagnóze SLE zahájena terapie metotrexátem (12,5 mg týdně) a pokračovala terapie prednisonem, tentokrát již ve snížené dávce 5 mg/den.

Již ve starší, 10 let trvající studii z roku 1996 bylo popsáno 42 případů SLE u 9 420 pacientů s psoriázou. Nejčastějším typem psoriázy asociovaným se SLE je psoriasis vulgaris, u většiny pacientů dochází k rozvoji SLE a jen u minima z nich pak k rozvoji diskoidní formy. Jako spouštěč SLE se udává typicky expozice UV záření, tak jako tomu bylo u zmíněné pacientky. Kromě toho může být spouštěčem také PUVA nebo sulfasalazin. Obecně mají SLE a psoriáza některé společné faktory, které rozvoj onemocnění urychlují – infekci, léky nebo trauma, například laparoskopický výkon. Přesto je jejich koexistence poměrně vzácná.

(pes)

Zdroj:

1. Avital Avriel, IMAJ 2007; 9: 48–49