Léčba infarktu pokročila. Stále se však na něj umírá.

Dostupné údaje pocházející z první poloviny 20. století uvádějí, že na srdeční infarkt tehdy umíralo 40 % nemocných do jednoho měsíce a 60 % do roku od jeho vzniku. K zásadnímu zlepšení situace došlo po založení tzv. koronárních jednotek, z nichž první v tehdejším Československu vznikla roku 1966 v IKEMu. V té době nebyl srdeční infarkt léčen ničím jiným než naprostým klidem na lůžku po dlouhých 6 týdnů. Výhodou koronárních jednotek byla možnost rychle reagovat na srdeční zástavu či závažnou poruchu srdečního rytmu. Úmrtnost takto léčených lidí klesla zhruba na polovinu, pohybovala se tedy mezi 20 a 30 %.

Aktivnější léčba

Prognózu nemocných poté ještě více zlepšily následující metody:

• zavedení trombolytické léčby (rozpuštění krevní sraženiny, která ucpává věnčitou tepnu, a to pomocí léků)
• aortokoronární bypass (chirurgické přemostění neprůchodné tepny) - provedl ho v roce 1970 profesor Lichtenberg a jeho tým
• koronární angioplastika (roztažení zúžené tepny zevnitř za pomoci balónku) - byla v IKEMu uskutečněna o 11 let později než bypass 

Ne každý se dostane k lékaři včas

Dnes se úmrtnost na srdeční infarkt pohybuje kolem 6 až 7 %, avšak platí to jen pro léčené pacienty. Celkový počet zemřelých je ve skutečnosti mnohem vyšší, protože řada z nich (odhady hovoří o jedné třetině) umírá ještě před zahájením terapie, a to nejčastěji na závažné poruchy srdečního rytmu.

Jedním z nejdůležitějších opatření, kterými lze kardiovaskulárním onemocněním obecně předcházet, je zdravý životní styl. Zapomínat bychom neměli ani na preventivní kontroly u praktického lékaře.

(veri)

Zdroje:
www.tribune.cz
www.tribune.cz