Léčba růstovým hormonem

Přiměřený růst je jedním ze základních ukazatelů zdraví dětí. K normálnímu růstu je ve své podstatě zapotřebí neporušená struktura kostní tkáně, dostatečné zásobení okysličenou krví a dostatkem živin, normální chromozomální výbava buněk a správná hormonální regulace. O růstovém selhání můžeme hovořit, pokud je výška pod 3. percentilem pro daný věk a pohlaví.

Snížený růst lze z didaktického hlediska rozdělit do dvou základních skupin – proporcionální a disproporcionální. Zjištění disproporcionálního snížení růstu nás může vést spíše k diagnózám jako například chondrodysplazie, vitamin D rezistentní křivice, Silver-Russellův syndrom a další. Proporcionální snížení růstu v první linii nutí spíše pomýšlet na onemocnění vnitřních orgánů, mezi něž patří kupříkladu chronická renální insuficience, vrozená onemocnění srdce, metabolická onemocnění, malabsorpce a podobně.

Pokud jsou provedená vyšetření vnitřních orgánů bez pozoruhodností, je vyšetřovací metodou volby stimulační test zaměřený na produkci růstového hormonu. Metodika vyšetření není jednotná, je možno stimulovat produkci inzulinem, klonidinem, argininem, submaximální fyzickou aktivitu a dalšími postupy. Koncentrace nižší než 20 mIU/l (prokázáno alespoň ve dvou stimulačních testech) svědčí pro deficit růstového hormonu. Vždy je nutné posuzovat i růstovou dynamiku, hladiny IGF-I, ostatní funkce a morfologii hypofýzy spolu s celkovým klinickým stavem.

Terapie růstovým hormonem (podávaným subkutánně) je indikována u deficitu růstového hormonu. Připadá v úvahu také u růstového selhání v důsledku chronické renální insuficience ve fázi konzervativní léčby nebo dialýzy či u stavů po transplantaci, vždy ve spojení s výškou pod 3. percentilem (měřeno za posledních 6 měsíců). Vhodná je též u pacientů se syndromem Prader-Willi, který je cytogeneticky a molekulárně geneticky prokázaný, a u postnatálního růstového selhání navazujícího na intrauterinní růstovou retardaci.

Přesné dávkování růstového hormonu je individuální a odvíjí se od doporučení specialisty -endokrinologa, pohybuje se však v rozmezí od 0,025 do 0,067 mg/kg/den a podává se každodenně a přísně subkutánně.

Léčba se ukončuje, pokud růstová rychlost klesá pod 2 cm/rok (vypočítává se z období alespoň šesti měsíců). Úspěšnost terapie se odvíjí od základní diagnózy a její závažnosti, a také od správného načasování adekvátní léčby. Šanci na dosažení normální výšky zlepšuje včasná diagnostika onemocnění spojených s malou výškou.

(peta)

Zdroje:
Lebl J, Šnajderová M. Současné indikace léčby růstovým hormonem v pediatrii. Pediatrie pro praxi 2005;2:108.
Šašinka M, Šagát T, et al. Pediatria. Košice: Satus, 1998.