Léky na cukrovku: některé lze brát i s poškozenými ledvinami

Diabetici mívají velmi často poškozené ledviny, proto je otázka vhodných léků velmi důležitá. Snížená filtrace krve totiž může vyústit v hromadění léčiva nebo jeho metabolitů v krevním oběhu a vzestup koncentrace do toxických, tedy nebezpečných hladin.

Některé preparáty s omezením

Tradiční léčiva, jako například sulfonylurea, nejsou vhodná z důvodu rizika dlouhotrvající hypoglykémie – poklesu hladiny krevního cukru pod bezpečnou hranici. Metformin je skvělý lék a v současné době je první volbou u diabetiků se zdravými ledvinami. U mírnější nedostatečnosti ledvin se však jeho podávání nezahajuje a u těžké je zcela zakázáno. I u zdravých osob je podmínkou k jeho užívání pravidelná každoroční kontrola funkce ledvin.

Moderní a bezpečné

• Glinidy jsou látky, které podporují vylučování inzulinu. Hypoglykémii způsobují vzácně a jsou atraktivní léčebnou možností dokonce i u dialyzovaných pacientů.
• Inhibitory alfa-glukosidázy (např. akarbóza) účinkují ve střevě a zamezují rozpadu škrobů na vstřebatelné cukry. Podle platných doporučení se mohou podávat u mírné a střední nedostatečnosti ledvin.
• Inhibitory DPP4 (gliptiny) jsou léky, které brání odbourávání přirozeného hormonu inkretinu, který má antidiabetické účinky. Podle dostupných údajů je lze podávat vždy, je však nutná úprava dávky, aby nedošlo k jejich hromadění v organismu.
• Na podobném účinku je založena i další skupina léčiv – inkretinová mimetika (exenatid). U těžké nedostatečnosti ledvin se doporučuje je nepodávat. S jejich používáním u středně závažné nedostatečnosti však zatím není dostatek zkušeností.
• Poslední skupinou jsou tzv. SGLT2 (glifloziny). Jejich účinek je založen právě na funkci ledvin. Zamezují totiž zpětnému vychytávání glukózy z primární moči. Pokud tedy ledviny pracují pomaleji, přefiltruje se i méně glukózy a lék má nižší účinnost. I tito nemocní ale z terapie glifloziny profitují. Léčba ledvinám dokonce prospívá.

Univerzální návod neexistuje

Podle nejnovějších studií je klíčem ke správnému nastavení terapie její individualizace. To znamená, že každému pacientovi by měla být léčba „ušitá na míru“ tak, aby vyhovovala jeho specifickým potřebám.

(pez)

Zdroje:
http://www.ncbi.nlm.nih.gov
http://www.tribune.cz
http://zdravi.e15.cz