Monitorování hladin infliximabu a protilátek proti infliximabu u zánětlivých onemocnění střev

Existuje mnoho otazníků, proč infliximab v některých případech není dostatečně účinný v léčbě Crohnovy choroby a ulcerózní kolitidy. Adekvátní klinická odezva ve stadiu udržovací léčby může být zabezpečena stanovením optimálních hladin léčiva infliximabu a koncentrace protilátek proti infliximabu.

V retrospektivní studii klasifikovali autoři 106 pacientů trpících zánětlivou chorobou střev na skupinu s uspokojivou odezvou a dále na skupinu s nedostatečnou odpovědí na udržovací režim infliximabu. Minimální hodnoty koncentrace látky před dávkou byly měřeny pomocí radioimunoanalýzy.

Výsledky nasvědčují, že minimální hladiny infliximabu jsou statisticky významněji nižší spolu s vyššími hladinami protilátek proti infliximabu u pacientů s Crohnovou chorobou nedostatečně odpovídajících na léčbu infliximabem (medián hladiny infliximabu 0 μg/ml, antiinfliximabové protilátky 35 U/ml). Naproti tomu u skupiny pacientů s dobrou klinickou odpovědí na udržovací léčbu infliximabem jsou hodnoty následující: medián infliximabu 2,8 μg/ml, antiinfliximabové protilátky 0 U/ml; (p < 0,0001).

Jako dolní limit stanovili autoři hladinu infliximabu v séru podle ROC analýzy < 0,5 μg/ml. Ta je spojena s nedostačnou klinickou odpovědí s citlivostí 86 % (64–97) a specificitou 85 % (72–94). Horní limit pro hladiny protilátek proti infliximabu byl stanoven na ≥ 10 U/ml s citlivostí testu 81 % (57–94) a specificitou 94 % (82–98). Podobný trend byl zaznamenán i u menší kohorty pacientů s ulcerózní kolitidou.

Kombinovaný monitoring limitních sérových hladin infliximabu před dávkou spolu s koncentrací protilátek proti infliximabu poskytuje citlivou a specifickou metodu, jež pomáhá sledovat klinickou odezvu především u pacientů, kteří selhávají v udržovací fázi terapie infliximabem.

(Thom)

Zdroj: Steenholdt C., Bendtzen K. et al: Cut-off levels and diagnostic accuracy of infliximab trough levels and anti-infliximab antibodies in Crohn’s disease. Scand J Gastroenterol. 2011 Mar; 46 (3): 310–8; doi: 10.3109/00365521.2010.536254