Nově objevené varianty genu pro IGF-1 receptor u SGA dětí

Děti, které se narodí jako příliš malé na svůj gestační věk, tvoří velice různorodou skupinu. Zatím se u těchto dětí podařilo identifikovat pouze velice málo společných genů, které by za jejich růstovou retardaci byly zodpovědné. Vnést alespoň trochu světla do této problematiky se pokusili lékaři z Rotterdamské Sofiiny dětské nemocnice, kteří své výsledky publikovali v The Journal of Clinical Endocrinology and Metabolism.

Sto dětí, osmnáct genů

Autoři do své studie zahrnuli celkem sto dětí, které se narodily s malou porodní hmotností nebo byly označeny jako malé na svůj gestační věk. U všech pak zkoumali set osmnácti příbuzných genů (SHOX, GH1, GHR, IGF1, IGF1R, IGF2, IGFBP1-6, NSD1, GRB10, STAT5B, ALS, SOCS2 a SOCS3) pomocí multiplex ligation dependentní sondy. Případné delece pak byly dále charakterizovány pomocí setu hodnotícího polymorfismus jednotlivých nukleotidů.

Holandským lékařům se při hodnocení genů pro receptor IGF-1 (inzulin-like growth faktoru jedna) podařilo nalézt zatím neznámou deleci tohoto genu u dvou dětí. Delece kompletně změnila celý gen pro tento receptor (15q26.3, exony 1-21), a to včetně distálních doprovodných sekvencí. Navíc delece exonů 3 až 21 zasáhla i dále do oblasti telomer 15. chromozomu.

Co se klinického obrazu dětí týče, v jednom případě byla hladina IGF-1 v séru příliš nízká, pravděpodobně kvůli současnému deficitu růstového hormonu. Za normálních okolností by totiž měla být vyšší. Obě děti proto absolvovaly léčbu pomocí umělého růstového hormonu, a to v dávce 1 mg za den. Díky této terapii pak dohnaly v růstu své zdravé vrstevníky.

S těmi se ale poměřovaly i ve funkčním testu, který hodnotil úroveň autofosforylace IGF-1 receptoru a aktivitu proteinkinázy B v kulturách kožních fibroblastů. Aktivita proteinkinázy byla ve srovnání s kontrolami nižší, u autofosforylace IGF-1 receptoru byly výsledky jak SGA dětí, tak i zdravých dětí totožné.

Co studie přinesla

Ve své studii tedy holandští lékaři popsali novou deleci genu pro receptor IGF-1. Ta se u obou dětí projevila opožděním růstu, které ale bylo možno kompenzovat podáváním růstového hormonu. Jak navíc dokázaly jejich literární rešerše, klinicky lze deficit receptoru pro IFG-1 odhalit jak pomocí malého vzrůstu, tak i relativně vysoké koncentrace IGF-1 v séru a také vývojovým zpožděním a mikrognatií.

(kam)

Zdroj: Ester WA, et al. Two short children born small for gestational age with insulin-like growth factor 1 receptor haploinsufficiency illustrate the heterogeneity of its phenotype. J Clin Endocrinol Metab 2009(Dec);94(12):4717-4727.