Použití retinoidu není spojeno s vyšším rizikem vzniku fraktur

Pacienti léčení pro akné, psoriázu nebo jiné kožní onemocnění analogy vitaminu A (retinoidy) nemají vyšší riziko vzniku fraktur. Alespoň toto sdělení vyplývá z květnového vydání odborného časopisu Archives of Dermatology.

Vitamin A se stal terčem zájmu dermatologů už ve 20. letech, kdy byl deficit tohoto vitaminu u zvířat spojován s epiteliálními změnami a rakovinou. Vysoké dávky vitaminu A byly využívány k léčbě poruch rohovatění a jiných, ale benefity tohoto přípravku měly také své limity. Dávky potřebné k dosažení účinnosti byly totiž blízké dávkám toxickým. Proto byly vyvinuty systémové retinoidy, aby využily pozitivní účinky vitaminu A s nižší toxicitou.

Vysoké dávky vitaminu A jsou spojeny s nežádoucími účinky zejména na játra a na kosti. A analogy vitaminu A jako isotretinoin a acitretin, které jsou využívané u pacientů s kožními nemocemi, byly také dříve asociovány s kostními změnami, tedy sníženou kostní minerální denzitou a poruchou markerů kostní remodelace.

Lékaři v Dánsku provedli na toto téma studii, do které zahrnuli celkem 124 655 pacientů ze dvou národních registrů, kteří měli během roku 2000 fraktury. Na každého z těchto pacientů pak připadly tři zdravé kontroly stejného věku a pohlaví. K vymezení použití systémových či topických analogů vitaminu A byl využit registr léčiv zakoupených v lékárnách.

Ani topické ani systémové analogy vitaminu A nebyly spojeny se změnami v riziku vzniku fraktur v jakékoliv lokalizaci. S vyšším rizikem vzniku fraktur nebyly dokonce spojeny ani velmi vysoké dávky kolem 14 mg. Nebyla zastižena ani spojitost se zvyšující se dávkou léku nebo s delším trváním terapie, a to u žádného z obou typů analogů (isotretinoin a acitretin).

Ze studie tedy vyplývá, že analogy vitaminu A jsou bezpečné ve vztahu ke vzniku zlomenin i při podávání velmi vysokých dávek. A ačkoliv některé dřívější studie popisují sníženou kostní minerální denzitu při vysokých dávkách vitaminu A, nemusí mít tento pokles takový význam, aby alteroval biomechanické vlastnosti kostí.

(pes)

Zdroj:

1. Vestergaard P. Arch Dermatol, 2010;146 (5: 51-–53.