Trvalé následky při dlouhodobé nespavosti

Nespavostí je během života postižena asi třetina západoevropských obyvatel, a to nejčastěji v nižších socioekonomických vrstvách a u polymorbidních osob. Podle příznaků lze onemocnění dělit na poruchu iniciace spánku, poruchu kontinuity spánku a předčasné probouzení. Správný diagnostický a terapeutický přístup chronické nespavosti vyžaduje exaktní etiopatogenetický rozbor a léčbu příčiny. Od pravé nespavosti se odlišuje pseudoinsomnie, kdy pacient má sníženou schopnost zaznamenat, že určitou dobu strávil spánkem.

Chronická insomnie může být způsobena nejrůznějšími faktory. Často se objevuje v souvislosti s jinými zdravotními problémy. K poznání souvislostí lékaři pomůže dobře odebraná anamnéza. Otázky kladené pacientovi nemají být zaměřeny pouze na kvalitu spánku, ale také na průběh jeho dne neboť mezi lidmi jsou velké individuální rozdíly v potřebě spánku. U jednoho člověka může být šest hodin spánku naprosto nedostačující pro zotavení, druhý je po takovém spánku svěží po celý den.

Chronická insomnie může být terapeutickým problémem. Protože často vzniká součinností různých faktorů, léčba pacienta často vyžaduje i použití odpovídajícího komplexu léčebných přístupů. Pokud se podaří zjistit základní medicínskou nebo psychiatrickou příčinu, léčba se samozřejmě musí zaměřit především na její zvládnutí. U některých pacientů jsou mechanismy, které udržují chronickou nespavost, důležitější než její původní příčina.

Když se ukáže, že chronická nespavost je primární nebo neodpovídá na léčbu základního onemocnění, může být využito v zásadě dvou léčebných přístupů – farmakoterapie a behaviorální terapie. Farmakoterapie zpravidla přináší pacientovi rychlou úlevu. Klinické studie, které by hodnotily dlouhodobou účinnost farmakoterapie dyssomnie, nebyly provedeny. Na druhé straně behaviorální terapie přináší výsledky až za několik týdnů, ale její účinek přetrvává i po skončení sezení. Celkově je však třeba všechnu současnou léčbu hodnotit jako úlevovou, která nezlepšuje celkový zdravotní stav pacienta ani přežívání.

U většího počtu nespavců přetrvává negativní myšlení i po vymizení vyvolávající příčiny. Důsledkem tohoto negativního přemýšlení jsou psychomotorická excitace, neschopnost usnout, převalování na lůžku, motorický neklid, obava z nevyspání a neschopnosti fungování v průběhu dne, somatizovaná tenze. Opakování stresujících okamžiků a situací snižuje adaptační schopnosti jedince, objevují se příznaky sekundárního anxiózně depresivního syndromu s dominancí únavy, narušené koncentrace, somatické i psychické anxiety, deprese. Negativní myšlenky se v repertoáru myšlenek objevují automaticky v obávané situaci, tj. před spaním a při usínání.

(peta)

Zdroj: Borzová C, Kozelek K, Kmoch V. Léčba chronické nespavosti. Psychiatrie pro praxi. 1/2006. Solen 2006.
Höschl C, Libiger J. Psychiatrie. Tigis, 2002:611-612.