IX. Imunoonkologie

IX/51. Blízká budoucnost imunoterapie – nové léky, nebo nové kombinace?

Goněc R.

Ústavní lékárna, MOÚ Brno

Téměř 15 let zkušeností s checkpoint inhibitory ukazuje, že tato skupina léčiv představuje další úspěšnou etapu ve vývoji protinádorové léčby. Přestože cílů checkpoint inhibitorů byla již identifikována celá řada, do praxe uvedené přípravky se zaměřují na pouhé dva z nich, a to CTLA4 a PDL/PDL1. V posledních letech nově registrovaných přípravků přibylo jen několik. Další klinické výzkumy nadále probíhají a nelze vyloučit, že se do praxe dostane některý z nových nadějných zástupců, z nichž někteří jsou malé molekuly vhodné pro perorální podávání. Pokud jde o již používané přípravky, neustále se rozšiřuje spektrum diagnóz, u kterých nachází využití. Kombinování checkpoint inhibitorů s jinými terapeutickými modalitami – chemoterapií, kinázovými inhibitory, jinými monoklonálními protilátkami, příp. kombinace dvou checkpoint inhibitorů – vede k vyšší účinnosti léčby ruku v ruce s vyšším rizikem nežádoucích účinků. Ty jsou u této skupiny léků relativně časté a závažné.

IX/80. Immunological configuration of ovarian carcinoma – the impact on disease outcome and response to immunotherapy

Palich Fučíková J.

Sotio Biotech Praha

Ovarian carcinoma (OC) is among the top five causes of cancer-related death in women. At odds with other neoplasms, OC is poorly sensitive to immune checkpoint inhibitors, correlating with a tumor microenvironment that exhibits poor infiltration by immune cells and active immunosuppression. Thus, novel strategies are needed to overcome the lack of pre-existing immunity, potentially including immunogenic chemotherapies, adoptive T cell transfer strategies, and/or vaccination approaches. As most immunotherapies only benefit a small percentage of patients, it is also imperative to discover biomarkers that prospectively identify patients potentially achieving benefits from specific immunotherapeutic regimens, in the setting of personalized cancer immunotherapy.

IX/332. Immune surveillance and carcinogenesis – the role of endoplasmic reticulum stress in ovarian and renal cancers

Vavrušáková B.1, Moráň L.1, Krejčí L.1, Součková K.2, Vašíčková K.1, Svoboda M.3

1 RECAMO, MOÚ Brno, 2 CEITEC, MU Brno, 3 Klinika komplexní onkologické péče, LF MU a MOÚ Brno

Recently, cancer immunotherapy has become the mainstay of anti-cancer treatment, showing therapeutic efficacy in various types of cancer. However, some patients develop resistance mechanisms that are associated with disease progression. In complex tumor-host interactions, the immune response plays a dual role (pro-/anti-tumor), with the capacity to both promote and suppress tumor growth, requiring complex interactions of regulatory molecules within the cellular network of the tumor immune microenvironment (TIME). Various factors in TIME, such as low pH and hypoxia, cause endoplasmic reticulum stress (ERS). Immune cells exposed to ERS lack antigen presentation, exhibit a suppressor phenotype, and can initiate apoptosis. Thus, alleviation of ERS may be beneficial for immune surveillance and response to immunotherapy. In our research we focus on studying the tumor-immune interaction in relation to ER stress conditions in ovarian (OC) and renal (RCC) cancers. Here, we performed in vitro co-culture of OC and RCC cells with peripheral blood mononuclear cells (PBMC). We modulated ERS in these co-cultures using ERS inducer tunicamycin and chemical chaperone TUDCA. Then, using MTT, RT-qPCR, western blotting, immunofluorescence staining, scratch wound assay, and 3D co-culture, we analyzed cellular viability, gene expression and protein levels of various ERS markers (e. g., BiP, CHOP, PERK) and immune cell activity (e. g., IL-2, IFN-g, FoxP3, PD-1), migration, invasiveness and interaction, spheroid formation and immune cell infiltration. Next, we analyzed ERS and immune profiles in tumor samples from patients with OC and RCC treated with conventional therapy/immunotherapy. The alleviation of ERS enhanced PBMC infiltration to tumor spheroids and decreased BiP and PERK expression in PBMC. ERS alleviation increased the viability of cancer cells (CCs) when cultured by themselves, whereas in co-culture with PBMC, their viability decreased, suggesting increased effectiveness of immune cell reaction. Moreover, we observed limited growth and migration of CCs in these co-cultures, together with elevated expression of BiP and CHOP and increased CHOP/BiP ratio. We relate these results to the molecular background of ERS in patient samples where we observe a positive correlation between good clinical outcome, higher lymphocyte infiltration at the tumor site, and elevated levels of BiP and CHOP in CCs.

This study is supported by the Ministry of Health of the Czech Republic (NU21-03-00539).

IX/334. Role stresu endoplazmatického retikula v imunoeditaci u HER2+ karcinomu prsu

Krejčí L.1, Vavrušáková B.1, Moráň L.1, Svoboda M.2

1 RECAMO, MOÚ Brno, 2 Klinika komplexní onkologické péče LF MU a MOÚ Brno

Karcinom prsu (BC) je jedním z nejčastějších nádorových onemocnění (11,7 %, GLOBOCAN 2020) a hlavní příčinou úmrtí na nádorová onemocnění u žen, přičemž 15–20 % případů představuje jeden z nejagresivnějších subtypů, HER2+ BC. Je s ním asociována špatná prognóza, časté relapsy, vysoká incidence metastáz a rozvoj rezistence vůči léčbě. Pro vysokou infiltraci BC T-lymfocyty (TILs) se jedná o imunogenní typ nádorového onemocnění. Interakce imunitních (IC) a nádorových buněk probíhá v nádorovém mikroprostředí (TME) charakteristickém nízkým pH, hypoxií a nízkou hladinou živin, což přispívá ke vzniku stresu endoplazmatického retikula (ERS). Hlavní buněčnou odpovědí na ERS je aktivace signálních drah označovaných jako reakce nesbalených proteinů (UPR), které u nádorových buněk vedou ke snížené expresi MHC1 molekul, zvýšené angiogenezi, rezistenci k terapii a přežívání v hypoxickém prostředí, zatímco u IC dochází k expresi protumorigenních cytokinů, snížené antigenní prezentaci a indukci apoptózy. V případě BC se zdá, že ERS a UPR se podílí na většině hlavních nádorových rysů, a protože je UPR v okolní zdravé tkáni převážně inaktivní, mohly by molekuly zapojené v UPR odpovědi představovat vhodné kandidáty pro cílenou terapii BC. Předpokládáme, že IC v TME jsou vystaveny působení ERS, což brání efektivní imunitní reakci s buňkami nádoru. Zmírnění tohoto ERS by mohlo představovat vhodnou cestu k podpoře protinádorové imunity. Cílem projektu je studium role ERS v interakci IC a HER2+ nádorových buněk BC (BCC), v efektivitě cílené anti-HER2 terapie v in vitro preklinických modelech a v odpovědi na rezistenci na terapii v klinických vzorcích HER2+ BC. U ko-kultur BCC s IC proto modulujeme ERS chemickým chaperonem TUDCA a inhibitorem N-glykosylace tunicamycinem. Analyzujeme buněčnou viabilitu (MTT), genovou expresi (qPCR) a hladiny proteinů (IF, WB) ve 2D i 3D podmínkách. Výsledky korelujeme s HER2+ BC vzorky pacientek. Porovnáváme expresní profily dvou kohort: (1) relaps do 1 roku od ukončení léčby, (2) dlouhodobá remise. Utlumení ERS vedlo u IC k poklesu exprese markerů ERS, především HSPA5/BiP a DDIT3/CHOP. To společně s dalšími výsledky poukazuje na vyšší efektivitu imunitní reakce po snížení ERS. U klinických vzorků pozorujeme pozitivní korelaci mezi zvýšenou infiltrací TILs, hladinou BiP a CHOP v BCC a příznivým výsledkem terapie. Další výzkum může přispět ke zlepšení možností současné terapie.