Doporučené postupy klinické péče o nosiče zárodečných mutací v genech MLH1, MSH2, MSH6, PMS2 a velkých delecí EPCAM predisponujících ke vzniku Lynchova syndromu (4.2024)
The guidelines for clinical practice for carriers of germline mutations in the Lynch syndrome predisposition genes MLH1, MSH2, MSH6, PMS2 and large deletions of EPCAM (4.2024)
The guidelines for clinical practice for carriers of pathogenic variants in clinically relevant genes predisposing to Lynch syndrome and colorectal cancer define the steps of primary and secondary prevention that should be provided to the individuals at high risk of developing hereditary cancer in the Czech Republic. The drafting of the guidelines was organized by the Oncogenetics Working Group of the Society for Medical Genetics and Genomics of J. E. Purkyně Czech Medical Society, in cooperation with representatives of oncology, oncogynecology, and gastroenterology. The guidelines are based on the current recommendations of the National Comprehensive Cancer Network (NCCN), European Society of Medical Oncology (ESMO) and take into account the capacity of the Czech healthcare system.
Keywords:
consensus – MLH1 – MSH6 – PMS2 – guidelines for clinical practice – germline mutation carriers – MSH2/EPCAM
Autori:
J. Novotný 1,2; D. Cibula 3; V. Curtisová 4; O. Dubová 5; L. Foretová 6; A. Germanová 3; M. Janatová 7; O. Havránek 2; M. Hojsáková 8; M. Hudcová 9; M. Koudová 10; V. Krutílková 11; M. Palacova 12; S. Paulich 13; K. Petrakova 12; J. Presl 14; A. Puchmajerová 9; J. Soukupová 7; M. Šenkeříková 15,16; Z. Šimková 17; H. Štěpánková 17; I. Šubrt 18; I. Tachecí 19; P. Tesner 20; O. Urban 21; K. Veselá 2; Š. Vilímová 22; Z. Vlčková 23; M. Vočka 2,24; V. Weinberger 25; M. Zikán 5; M. Zimovjanová 24; Z. Kleibl 7; P. Kleiblová 2,7
Pôsobisko autorov:
Klinická onkologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha
1; Ústav bio logie a lékařské genetiky, 1. LF UK a VFN v Praze
2; Klinika gynekologie, porodnictví a neonatologie 1. LF UK a VFN v Praze
3; Ústav lékařské genetiky, FN Olomouc
4; Gynekologicko-porodnická klinika 1. LF UK a FN Bulovka, Praha
5; Oddělení epidemiologie a genetiky nádorů (člen ERN Genturis), MOÚ, Brno
6; Ústav lékařské bio chemie a laboratorní dia gnostiky, 1. LF UK a VFN v Praze
7; Oddělení lékařské genetiky, KN Liberec
8; Onkologická klinika LF UP a FN Olomouc
9; Centrum lékařské genetiky a reprodukční medicíny, Gennet, Praha
10; Oddělení lékařské genetiky, Laboratoře AGEL a. s., Nový Jičín
11; Klinika komplexní onkologické péče LF MU a MOÚ, Brno
12; Oddělení klinické onkologie, KN Liberec
13; Gynekologicko-porodnická klinika LF v Plzni UK a FN Plzeň
14; Oddělení lékařské genetiky, FN Hradec Králové
15; Lékařská genetika, Prenet, Pardubice
16; Ambulance lékařské genetiky, Nemocnice České Budějovice
17; Ústav lékařské genetiky, LF v Plzni UK a FN Plzeň
18; II. interní gastroenterologická klinika LF v Hradci Králové UK a FN Hradec Králové
19; Ústav bio logie a lékařské genetiky (člen ERN Genturis), 2. LF UK a FN Motol, Praha
20; II. interní klinika – gastroenterologická a geriatrická LF UP a FN Olomouc
21; Oddělení lékařské genetiky, Pronatal, Praha
22; Oddělení klinické genetiky, GHC Genetics, Praha
23; Onkologická klinika 1. LF UK a VFN v Praze
24; Gynekologicko-porodnická klinika LF MU a FN Brno
25
Vyšlo v časopise:
Klin Onkol 2024; 38(5): 384-389
Kategória:
Short Communication
doi:
https://doi.org/10.48095/ccko2024384
Súhrn
Doporučené postupy klinické péče o nosiče patogenních variant v klinicky relevantních genech predisponujících ke vzniku Lynchova syndromu a karcinomu kolorekta definují kroky primární a sekundární prevence, která by měla být osobám ve vysokém riziku vzniku dědičných nádorů v ČR poskytnuta. Tvorba doporučených postupů byla organizována pracovní skupinou onkogenetiky Společnosti lékařské genetiky a genomiky při České lékařské společnosti J. E. Purkyně ve spolupráci se zástupci onkologie, onkogynekologie a gastroenterologie. Doporučené postupy vycházejí z aktuálních doporučení National Comprehensive Cancer Network (NCCN), Evropské společnosti pro klinickou onkologii (ESMO) a zohledňují kapacitní možnosti našeho zdravotnictví.
Klíčová slova:
konsenzus – MLH1 – MSH6 – PMS2 – doporučené postupy klinické péče – nosiči zárodečné patogenní varianty – MSH2/EPCAM
Úvod
Maligní nádory jsou druhou nejčastější příčinou úmrtí v ČR [1]. V roce 2021 bylo v ČR nově diagnostikováno 6 901 karcinomů kolorekta. Většina karcinomů kolorekta vzniká sporadicky, pouze přibližně 3–4 % z celkové incidence tvoří tumory hereditární, které vznikají na podkladě přítomnosti detekované vrozené patogenní varianty (germline pathogenic variant – gPV) v klinicky relevantním nádorovém predispozičním genu [2–4]. Za klinicky relevantní považujeme takové geny, jejichž gPV zvyšují relativní riziko (RR) častých nádorů > 2× oproti běžné populaci (středně penetrantní při RR 2–4×, vysoce penetrantní při RR > 4×) [5]. Nejčastější dědičnou formou kolorektálního karcinomu je Lynchův syndrom (LS) podmíněný přítomností gPV (mutací) v genech MLH1, MSH2 (a/nebo dlouhých delecí genu EPCAM vedoucích k umlčení exprese MSH2), MSH6 a PMS2. Lynchův syndrom je zodpovědný za cca 2–3 % případů kolorektálního karcinomu a je s ním spojeno signifikantně vyšší riziko vzniku i dalších zhoubných nádorů, zejména karcinomu těla děložního, ovaria, žaludku, slinivky břišní a dále vývodných cest močových a žlučových [6]. Poslední doporučení klinické péče o nosiče/nosičky mutací v genech LS (souhrnně bez stratifikace péče pro jednotlivé postižené geny) byla publikována v rámci Supplementa v časopise Klinická onkologie v roce 2009, s částečnou aktualizací v roce 2019 [6,7], v aktualizované verzi jako součást knihy Foretová et al. z roku 2022 [8].
S ohledem na četnost genetických příčin vzniku karcinomu kolorekta byla v první fázi aktuálně vypracována jednotlivá konsenzuální doporučení klinické péče o nosiče gPV v genech MLH1, MSH2 a EPCAM, MSH6 a PMS2.
Tvorba konsenzuálních doporučených postupů klinické péče o nosiče germinálních patogenních variant
Konsenzuální doporučené postupy klinické péče o nosiče zárodečných patogenních variant nádorových predispozičních genů v heterozygotním stavu vznikaly ve stejném rámci, v jakém probíhala tvorba doporučení pro gPV v genech predisponujících k syndromu hereditárního karcinomu prsu a ovarií [9]. Tvorba konsenzuálních doporučených postupů byla organizována pracovní skupinou onkogenetiky Společnosti lékařské genetiky při České lékařské společnosti J. E. Purkyně (SLG ČLS JEP) a probíhala ve dvou kolech na základě spolupráce klinických a lékařských genetiků, onkologů zapojených do péče o osoby v riziku dědičných tumorů v rámci ambulancí preventivní onkologie, onkogynekologů, gastroenterologů a zástupců dalších odborností, kteří realizují lékařskou péči o vysoce rizikové osoby s nádorovou predispozicí v ČR. Konsenzuální doporučené postupy vycházejí z aktuálních doporučení National Comprehensive Cancer Network (NCCN) [10], Evropské společnosti pro klinickou onkologii (European Society For Medical Oncology – ESMO) [11] a zohledňují kapacitní možnosti zdravotního systému v ČR.
Komplexní preventivní péče by dle názoru autorů této publikace měla být v ČR dostupná v rámci komplexních onkologických center s možností spolupráce všech odborností a dostupností multidisciplinárních týmů.
Klinická péče o zdravé nosiče patogenních variant v jednotlivých predispozičních genech
Doporučené postupy klinické péče o nosiče patogenních variant v klinicky relevantních nádorových predispozičních genech definují kroky primární a sekundární prevence, která by měla být těmto osobám ve vysokém riziku vzniku dědičných nádorů v ČR poskytnuta.
Doporučení jsou vypracována pro každý gen samostatně a online dostupná jak pečujícím lékařům, tak osobám s danou genetickou predispozicí [12] a zrcadlena na stránkách České onkologické společnosti ČLS JEP [13]. Doporučení jsou strukturována tak, aby bylo možno je použít jako součást lékařské zprávy vydávané v rámci genetické konzultace. Pro každý gen jsou nejprve v textu uvedena relativní rizika vzniku jednotlivých typů nádorů ve vztahu k běžné populaci a následně jsou uvedena kumulativní celoživotní rizika v procentech pravděpodobnosti, že osoba s danou patogenní variantou během svého života do věku 80 let daným nádorem onemocní [10–22]. Odkazy na jednotlivé zdroje již nejsou z důvodu přehlednosti rozepisovány v komentářích pro jednotlivé geny uvedených níže v textu. Je rovněž třeba mít na paměti, že průměrný věk v době vzniku nádorů je přibližně o 10–15 let nižší ve srovnání s běžnou populací a výskyt jednoho typu nádoru nesnižuje rizika vzniku jiných.
Pokud z nosičství patogenní varianty v daném genu plynou jasné terapeutické konsekvence, jsou uvedeny.
Péče o zdravé heterozygotní nosiče patogenních variant spjatých s LS má některé další společné charakteristiky napříč jednotlivými geny. Jde zejména o doporučení prediktivního testování zletilých příbuzných. U dětí je testování možné při rodinném výskytu nádoru v dětském nebo hraničně dospělém věku. V případě plánování reprodukce není rutinně indikováno prekoncepční vyšetření partnera/partnerky. Prekoncepční genetická konzultace a cílené preimplantační genetické testování jsou možné.
Dále považujeme za důležité zmínit, že zárodečné mutace v obou kopiích genů MLH1, MSH2, MSH6 nebo PMS2 jsou příčinou velmi vzácného autozomálně recesivního konstitučního syndromu deficience mismatch repair mechanizmů (CMMRD), u kterého je popsáno vysoké riziko vzniku nádorových onemocnění v dětském věku [23] a který není řešen v rámci tohoto doporučení.
Rizika u patogenních variant MLH1
V případě genu MLH1 se jedná o vysoce penetrantní nádorový predispoziční gen.
Pro nosiče jedné zárodečné mutace v genu MLH1 je riziko onemocnění nádorem ve srovnání s běžnou populací 10–15× vyšší pro karcinom tlustého střeva a konečníku, 5–7× vyšší pro karcinom žaludku, 11–14× vyšší pro karcinom těla děložního a 3–15× vyšší pro karcinom vaječníků. Těmto hodnotám odpovídá pravděpodobnost celoživotního rizika vzniku karcinomu tlustého střeva a konečníku 46–61 %, karcinomu žaludku 5–7 %, karcinomu těla děložního 34–54 % a karcinomu vaječníků 4–20 %. Je popsáno také zvýšené riziko vzniku zhoubných nádorů kalichopánvičkového systému ledvin a močového měchýře (0,2–7 %), tenkého střeva (0,4–11 %), slinivky břišní (6,2 %) a žlučových cest a mozku.
Rizika u patogenních variant MSH2 a/nebo dlouhých delecí genu EPCAM
V případě genu MSH2 a/nebo dlouhých delecí genu EPCAM vedoucích k umlčení exprese MSH2 se jedná o vysoce penetrantní nádorovou predispozici.
Pro nosiče jedné zárodečné mutace v genu MSH2 a/nebo dlouhých delecí v genu EPCAM je riziko onemocnění nádorem ve srovnání s běžnou populací 8–12× vyšší pro karcinom tlustého střeva a konečníku, 1–10× vyšší pro karcinom žaludku, 6–18× vyšší pro karcinom těla děložního a 6–29× vyšší pro karcinom vaječníků. Těmto hodnotám odpovídá pravděpodobnost celoživotního rizika vzniku karcinomu tlustého střeva a konečníku 33–52 %, karcinomu žaludku až 9 %, karcinomu těla děložního 21–57 % a karcinomu vaječníků 8–38 %. Je popsáno také zvýšené riziko vzniku zhoubných nádorů kalichopánvičkového systému ledvin a močového měchýře (2,2–28 %), mírně zvýšené je i riziko vzniku zhoubných nádorů mozku a karcinomu prsu u žen.
Rizika u patogenních variant MSH6
V případě genu MSH6 se jedná o vysoce penetrantní nádorový predispoziční gen.
Pro nosiče jedné zárodečné mutace v genu MSH6 je riziko onemocnění nádorem ve srovnání s běžnou populací 2,5–10× vyšší pro karcinom tlustého střeva a konečníku, 1–8× vyšší pro karcinom žaludku, 5–16× vyšší pro karcinom těla děložního a 1–10× vyšší pro karcinom vaječníků. Těmto hodnotám odpovídá pravděpodobnost celoživotního rizika vzniku karcinomu tlustého střeva a konečníku 10–44 %, karcinomu žaludku až 1–7,9 %, karcinomu těla děložního 16–49 % a karcinomu vaječníků 1–13 %. Je popsáno také zvýšené riziko vzniku zhoubných nádorů kalichopánvičkového systému ledvin a močového měchýře (0,7–8,2 %) a karcinomu tenkého střeva (1–4 %).
Rizika u patogenních variant PMS2
V případě genu PMS2 se jedná o vysoce penetrantní nádorový predispoziční gen.
Pro nosiče jedné zárodečné mutace v genu PMS2 je riziko onemocnění nádorem ve srovnání s běžnou populací 2–5× vyšší pro karcinom tlustého střeva a konečníku, 4–9× vyšší pro karcinom těla děložního a 1–3× vyšší pro karcinom vaječníků. Těmto hodnotám odpovídá pravděpodobnost celoživotního rizika vzniku karcinomu tlustého střeva a konečníku 8,7–20 %, karcinomu těla děložního 13–26 % a karcinomu vaječníků 1,3–3 %. Je popsáno také zvýšené riziko vzniku zhoubných nádorů kalichopánvičkového systému ledvin a močového měchýře (1–3,7 %).
Doporučení péče
Protože se doporučení péče pro jednotlivé geny do jisté míry překrývají co do jejich rozsahu a liší se často pouze načasováním či frekvencí prováděných vyšetření, uvádíme je zde pro jednotlivé predispoziční geny ve společné tabulce. Samostatně uvádíme strukturovaná preventivní doporučení pro ženy (tab. 1) a muže (tab. 2). Uvedená doporučení vycházejí pouze z rizik daných přítomností jedné gPV v jednotlivých genech. Je tedy vhodné je modifikovat v závislosti na dalších skutečnostech plynoucích z osobní a rodinné anamnézy konkrétní konzultované osoby.
V situaci, kdy konzultovaná osoba s genetickou predispozicí ke vzniku nádorových onemocnění má již zhoubný tumor ve své osobní anamnéze, je klíčové primárně řešit existující onemocnění, ovšem se zohledněním specifik, která jsou k tomuto syndromu vázána. Jde jak o modifikace rozsahu chirurgických výkonů, tak i systémové léčby, a po úspěšném zaléčení nakonec i o modifikaci dispenzárního schématu (tab. 3). Podstatné je však nezapomenout na rizika vzniku dalších tumorů (podle postiženého genu), která jsou přítomna i u již onkologicky nemocných osob. Pokud není narušena péče o primární onemocnění a zdravotní stav daného jedince to umožňuje, měla by i u onkologicky nemocné osoby být prováděna preventivní opatření umožňující prevenci či časný záchyt dalších maligních tumorů.
Doporučení zde shrnutá jsou pro jednotlivé geny dostupná na webové stránce pracovní skupiny onkogenetiky SLG ČLS JEP [12]. Vzhledem k dynamickému vývoji znalostí v této problematice jsou na této stránce dostupná vždy aktuálně platná česká konsenzuální doporučení, starší verze doporučení jsou dostupná v archivu. Aktualizace doporučení bude prováděna periodicky podle potřeby a s ohledem na nové poznatky.
Věříme, že konsenzuální doporučení usnadní a zlepší péči o osoby v riziku vzniku dědičných nádorů napříč ČR.
Grantová podpora
Práce byla podpořena granty MZ ČR (NU20-03-00283 a NU20-03-00285 a RVO-VFN 64165), výzkumným projektem Univerzity Karlovy Cooperatio a grantem MŠMT ČR (Program EXCELES, projekt číslo LX22NPO5102).
Zdroje
1. ÚZIS. Zdravotnická ročenka České republiky 2021. [online]. Dostupné z: https: //www.uzis.cz/res/f/008435/zdrroccz2021.pdf.
2. Novotný J, Vítek P, Kleibl Z et al. Onkologie v klinické praxi. Praha: Mladá fronta 2019.
3. Moreira L, Balaquer F, Lindor N et al. Identification of Lynch syndrome among patients with colorectal cancer. JAMA 2012; 308 (15): 1555–1556. doi: 10.1001/jama.2012.13088.
4. Foretová L, Navrátilová M, Svoboda M et al. Recommendations for preventive care for women with rare genetic cause of breast and ovarian cancer. Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 6–13. doi: 10.14735/amko2019S6.
5. Foretová L, Macháčková E, Gaillyová R et al. Hereditární nádorová onemocnění v klinické praxi. Praha: Grada 2022.
6. NCCN. Genetic/familial high-risk assessment: breast, ovarian, and pancreatic, version 3.2024. [online]. Dostupné z: https: //www.nccn.org/guidelines/guidelines-detail?category=2&id=1503.
7. Stjepanovic N, Moreira L, Carneiro F et al. Hereditary gastrointestinal cancers: ESMO clinical practice guidelins for diagnosis, treatment and follow-up. Ann Oncol 2019; 30 (10): 1558–1571. doi: 10.1093/annonc/mdz233.
8. Peltomaki P, Nystrom M, Mecklin JP et al. Lynch syndrome genetics and clinical implications. Gastroenterology 2023; 164 (5): 783–799. doi: 10.1053/j.gastro.2022.08.058.
9. Ercan AB, Aronson M, Fernandez NR et al. Clinical and biological landscape of constitutional mismatch-repair deficiency syndrome: an International Replication Repair Deficiency Consortium cohort study. Lancet Oncol 2024; 25 (5): 668–682. doi: 10.1016/S1470-2045 (24) 00026-3.
10. Burn J, Gerdes AM, Macrae F et al. Long-term effect of aspirin on cancer risk in carriers of hereditary colorectal cancer: an analysis from the CAPP2 randomised controlled trial. Lancet 2011; 378 (9809): 2081–2087. doi: 10.1016/S0140-6736 (11) 61049-0.
11. Stjepanovic N, Moreira L, Carneiro F et al. Hereditary gastrointestinal cancers: ESMO clinical practice guidelins for diagnosis, treatment and follow-up. Annals of Oncol 2019; 30 (10): 1558–1571. doi: 10.1093/annonc/mdz 233.
12. Pracovní skupina Společnosti lékařské genetiky (SLG). Doporučení. [online]. Distupné z: https: //www.onkogenetika.cz/doporuceni.html.
13. Česká onkologická společnost ČLS JEP. Lékař a multidisciplinární tým. [online]. Dostupné z: https: //www.linkos.cz/lekar-a-multidisciplinarni-tym/.
14. Peltomaki P, Nystrom M, Mecklin JP et al. Lynch syndrome genetics and clinical implications. Gastroenterology 2023; 164 (5): 783–799. doi: 10.1053/j.gastro.2022.08.058.
15. Bonadona V, Bonaiti B, Olschwang S et al. Cancer risks associated with germline mutations in MLH1, MSH2, and MSH6 genes in Lynch syndrome. JAMA 2011; 305 (22): 2304–2310. doi: 10.1001/jama.2011.743.
16. Moller P, Seppala T, Bernstein I et al. Cancer incidence and survival in Lynch syndrome patients receiving colonoscopic and gynaecological surveillance: first report from the prospective Lynch syndrome database. Gut 2017; 66 (3): 464–472. doi: 10.1136/gutjnl-2015-309675.
17. Moller P, Seppala TT, Bernstein I et al. Cancer risk and survival in path_MMR carriers by gene and gender up to 75 years of age: a report from the Prospective Lynch Syndrome Database. Gut 2018; 67 (7): 1306–1316. doi: 10.1136/gutjnl-2017-314057.
18. Ryan NAJ, Morris J, Green K et al. Association of mismatch repair mutation with age at cancer onset in lynch syndrome: implications for stratified surveillance strategies. JAMA Oncol 2017; 3 (12): 1702–1706. doi: 10.1001/jamaoncol.2017.0619.
19. Engel C, Loeffler M, Steinke V et al. Risks of less common cancers in proven mutation carriers with lynch syndrome. J Clin Oncol 2012; 30 (55): 4409–4415. doi: 10.1200/JCO.2012.43.2278.
20. Dominguez-Valentin M, Joost P, Therkildsen C et al. Frequent mismatch-repair defects link prostate cancer to Lynch syndrome. BMC Urol 2016; 16: 15. doi: 10.1186/s12894-016-0130-1.
21. Joost P, Therkildsen C, Dominguez-Valentin M et al. Urinary tract cancer in lynch syndrome; increased risk in carriers of MSH2 mutations. Urology 2015; 86 (6): 1212–1217. doi: 10.1016/j.urology.2015.08.018.
22. Capelle LG, Van Grieken NC, Lingsma HF et al. Risk and epidemiological time trends of gastric cancer in Lynch syndrome carriers in the Netherlands. Gastroenterology 2010; 138 (2): 487–492. doi: 10.1053/j.gastro.2009.10.051.
23. Ercan AB, Aronson M, Fernandez NR et al. Clinical and biological landscape of constitutional mismatch-repair deficiency syndrome: an International Replication Repair Deficiency Consortium cohort study. Lancet Oncol 2024; 25 (5): 668–682. doi: 10.1016/S1470-2045 (24) 00026-3.
24. Burn J, Gerdes AM, Macrae F et al. Long-term effect of aspirin on cancer risk in carriers of hereditary colorectal cancer: an analysis from the CAPP2 randomised controlled trial. Lancet 2011; 378 (9809): 2081–2087. doi: 10.1016/S0140-6736 (11) 61049-0.
25. Sessa C, Balmana J, Bober SL et al. Risk reduction and screening of cancer in hereditary breast-ovarian cancer syndromes: ESMO Clinical Practice Guideline. Ann Oncol 2023; 34 (1): 33– 47. doi: 10.1016/ j. annonc.2022.10.004.
Štítky
Paediatric clinical oncology Surgery Clinical oncologyČlánok vyšiel v časopise
Clinical Oncology
2024 Číslo 5
- Spasmolytic Effect of Metamizole
- Metamizole at a Glance and in Practice – Effective Non-Opioid Analgesic for All Ages
- Metamizole in perioperative treatment in children under 14 years – results of a questionnaire survey from practice
- Current Insights into the Antispasmodic and Analgesic Effects of Metamizole on the Gastrointestinal Tract
- Obstacle Called Vasospasm: Which Solution Is Most Effective in Microsurgery and How to Pharmacologically Assist It?
Najčítanejšie v tomto čísle
- Treatment of retroperitoneal fibrosis with rituximab, cyclophosphamide and dexamethasone, followed by rituximab and dexamethasone maintenance, achieved disappearance of pathological PET accumulation of FDG and regression of fibrotic masses after 4 months of therapy and the patient is still in complete remission after 3 years. A case report and iteraure review.
- Gemcitabine/nab-paclitaxel in first line treatment of advanced pancreatic cancer – head-to-head comparison with the mFOLFIRINOX regimen
- The guidelines for clinical practice for carriers of germline mutations in the Lynch syndrome predisposition genes MLH1, MSH2, MSH6, PMS2 and large deletions of EPCAM (4.2024)
- Viral pneumonia in a patient treated with pembrolizumab – similarity with immune-related pneumonitis