The Approaches to Infection of KneeProstheses Joint in Patients with Rheumatoid Arthritis
Řešení infekce náhrady kolenního kloubuu pacientů s revmatoidní artritidou
K řešení hluboké infekce náhrady kolenního kloubu je navrženo několik postupů. Antibiotickáterapie, debridement a laváž, resekční artroplastika, jednodobá, dvoudobá reimplantace, artrodézaa v krajním případě amputace. Metodou volby je dvoudobá reimplantace za užití cementovanéhospaceru. Spacer slouží k prevenci nadměrné kontrakce měkkých tkání, k podpoře končetiny, dovo-luje částečnou zátěž, zvyšuje kostní kvalitu a slouží k uvolňování antibiotik. Na 1. Ortopedickéklinice 1. LF UK v Praze bylo v letech 1990–1997 léčeno operačně 12 pacientů s revmatoidní artri-tidou, u kterých došlo k infekci náhrady kolenního kloubu. Celkem se jednalo o 13 kolenních kloubů,neboť u jedné pacientky byla infekce oboustranná. Úspěšnost dvoudobé reimplantace je 69,2 %.Průměrná flexe kolenního kloubu po reimplantaci je 94°, což potvrzuje, že omezení hybnostispacerem a ortézou zásadně neovlivní funkci kolenního kloubu. Průměrná doba sledování je 4,3roku. Ve dvou případech byl pro zvládnutí infekce použit spacer opakovaně. Jednou neúspěšně.Artrodéza byla při revizi spaceru, jako konečné řešení užita dvakrát. Jedenkrát byla artrodézazvolena jako řešení opětovného vzplanutí infektu po reimplantaci náhrady kolenního kloubu.K nezhojení artrodézy došlo u jedné pacientky. U pacientů s revmatoidní artritidou převažuje typCoventry III, tj. pozdní – hematogenní infekt v 54 %. Z této skutečnosti jednoznačně vyplývá nutnostintenzivní terapie a pečlivé doléčení všech interkurentních infekčních onemocnění, preventivnípokrytí antibiotiky všech závažnějších infekcí.
Klíčová slova:
RA, TEP kolenního kloubu, komplikace, infekce, spacer
Authors:
D. Jahoda; P. Vavřík; I. Landor; D. Pokorný
Authors place of work:
1. Ortopedická klinika 1. LF UK Praha
Published in the journal:
Čes. Revmatol., , 2000, No. 3, p. 83-90.
Category:
Summary
To control deep infections of prostheses of the knee joint several procedures are suggested.Antibiotic treatment, debridement and lavage, resection arthroplasty, one-stage, two-stage reim-plantation, arthrodesis and finally amputation. The method of choice is two-stage reimplantationusing spacer embedded in cement. The spacer serves prevention of excessive contraction of softtissues, supports the extremity, permits partial loading, improves bone quality and promotesantibiotic release. At the First Orthopaedic Clinic of the First Faculty Hospital of Charles University12 patients with rheumatoid arthritis were treated where infection of a knee joint prosthesisoccurred between 1990 – 1997. A total of 13 knee joints were involved, as in one female patient theinfection was bilateral. The successfulness of two-stage reimplantation was 69.2 %. The mean flexionof the knee joint after reimplantation is 94 degrees. This confirms that restriction of mobility bya spacer and orthesis does not significantly affect the function of the knee joint. The mean followup period is 4.3 years. In two cases the spacer had to be used twice. In one instance without success.Arthrodesis was used twice during revision of the spacers as the final solution. In one instancearthrodesis was used to resolve repeated infection after reimplantation of the knee joint. In onefemale patient the arthrodesis did not heal. In patients with rheumatoid arthritis the Coventry IIItype of infection prevails, i.e. late haematogenic infection, in 54 %. This fact prompts the necessityof intensive treatment of all intercurrent infections diseases as well as preventive antibiotictreatment to avoid all serious infections.
Key words:
RA, total knee prosthesis, complications, infection, spacer
Štítky
Dermatology & STDs Paediatric rheumatology RheumatologyČlánok vyšiel v časopise
Czech Rheumatology
2000 Číslo 3
Najčítanejšie v tomto čísle
- Osteomalacia at the Present Time
- Primary Sjögren’sSyndrome in a Child
- The Approaches to Infection of KneeProstheses Joint in Patients with Rheumatoid Arthritis
- Systemic Lupus Erythematosus as a Risk Factor of Osteoporosis