Etický kontext tzv. „baby- boxů“

V posledním roce se v České republice v médiích, ale i odborném tisku opakovaně diskutuje otázka zavedení tzv. baby-boxů. Pro zavedení a další existenci baby-boxů jsou ponejvíce uváděny zejména tyto následující argumenty:

• 1. Jedná se o záchranu života nechtěných dětí, je „upřednostněn život proti smrti“ (rozuměj potrat či zabití novorozence), je snaha takto deklarovat, že „právo dítěte na život je na prvním místě před veškerou legislativou“ apod.

V současnosti ale zná legislativa ČR možnost tzv. „utajeného porodu“, který znamená zachování anonymity matky se současně poskytnutou standardní péčí a zajištěním novorozence – tedy tento argument zastánců schránek je již naplněn v rámci současné platné legislativy ČR. Žena tedy tak v žádném případě nemusí např. řešit svou situaci s nechtěnou graviditou potratem. Zkušenosti z okolních zemí (viz dále) ukazují, že zavedení schránek nikterak nesnížilo infanticidii novorozenců v těchto zemích.

• 2. Anonymita matky a porodu. Anonymita matky je však již dnes legálně umožněna tímto „utajeným porodem“, institut schránky v tomto směru tedy nepřináší nic nového. Otevírá však další, a to vysoce závažný problém – anonymnímu vložení novorozence do schránky musí podle logiky věci předcházet anonymní porod, tedy porod někde mimo ústavní zařízení (což navíc současný právní řád ČR neumožňuje), tedy porod dítěte bez kvalifikovaného medicínského i ošetřovatelského zázemí, kdy tato situace může být zásadně ohrožující pro event. přežití novorozence s možnými poruchami porodní adaptace, vrozenou vadou apod.

• 3. Schránky existovaly již dříve a jsou zavedeny i v současnosti, a to i v rámci zemí EU. Schránky existovaly samozřejmě již dříve, ale právě existence takovýchto schránek v rámci církevních zařízení evropského středověku bylo vysoce vstřícné gesto v rámci tehdejší společnosti zejména vůči svobodným matkám, tedy ve společenském kontextu, který ženu za takovouto graviditu fatálně ostrakizoval. Znamenal tedy v této době – mluvíme o středověku! – významnou pomoc ženě v takovéto situaci. Současná právní situace ČR umožňuje pak dále řešit situaci dítěte, které se narodilo jako nechtěné (možnost náhradní rodinné péče, adopce apod.).

Toto vše ve středověku neexistovalo, proto argumentace „tradicí“ schránek je zcela scestná – sovnáváme nesrovnatelné společensky i legálně. Argument, že tyto schránky jsou zavedeny ve státech EU, je pravdivý – v Německu, Rakousku a také ve Švýcarsku dnes opět existují. Poznatky z těchto zemí však ukazují, že zkušenosti s nimi nejsou tak uspokojivé, jak zastánci schránek uvádějí: generují „děti bez minulosti“ (viz dále), počet zavražděných novorozenců matkami v těchto zemích po zavedení schránek nikterak neklesl, existence schránek se neopírá o legislativu těchto zemí, jsou zde spíše trpěny a snášeny.

Další problémy kolem baby-boxů lze shrnout takto:

• Vložení anonymně porozeného novorozence do schránky by z hlediska současné legislativy ČR znamenalo trestný čin opuštění dítěte (dle § Trestního zákona).
• Existence takovýchto schránek povede ještě k dalšímu snížení odpovědnosti rodičů za dítě, a to za situace, kdy se naše společnost v této oblasti – sociopatologii rodiny – nachází i bez existence schránek v dosti nedobré situaci.
• Ve schránce bude nalezeno dítě bez anamnézy rodinné, osobní, „bez minulosti“, což může představovat velký problém jak z hlediska medicínského, tak právního, ale i obecně lidského – tedy „nalezenec“ bez jakékoliv identity, vazeb atd.
• Tato situace jde navíc proti čl. 7 Úmluvy o právech dítěte („…dítě má právo znát od narození svůj genetický původ…“).
• Z hlediska sociálního, právního i technického zde vznikají další okruhy závažných problémů a otázek, jako např.: bude tato anonymita vratná či nevratná?
• Co když s tímto postupem – tzn. vložením do schránky – nebude souhlasit genetický otec dítěte, a to v čase porodu nebo kdykoliv v budoucnu?
• Jak zabránit, aby se do schránky nedostalo starší dítě, nežli je uvažovaný anonymně porozený novorozenec – tedy kojenec, batole apod.?
• Jak spolehlivě technicky a organizačně zajistit, aby dítě ve schránce po vložení do ní bylo tam co nejrychleji objeveno?
• A co když tam bude vloženo starší dítě, nežli je novorozenec?
• Jak zajistit, aby do schránky nebyl uložen unesený novorozenec?
• Co když bude do schránky vložen mrtvý/zavražděný novorozenec nebo starší dítě?
• Jak zajistit, aby bylo možno do schránky vložit pouze novorozence, nikoliv např. zvíře (živé či mrtvé…)?
• Neotvírá se tím možnost k nezákonným manipulacím s dětmi, včetně obchodování s dětmi, obchodování s tělesnými orgány apod.?
• Jaký bude další osud těchto „nalezenců“? Odkud čerpají zastánci schránek jistotu, že všechny tyto děti budou v co nejkratší době osvojeny? – vzhledem k neexistenci jakýchkoliv údajů o dítěti a jeho biologických rodičích může klesat zájem o adopci takovýchto dětí bez anamnézy.

Otázky kolem tohoto fenoménu jsou četné a zůstávají a je zajisté úkolem odborné, zejména pediatrické (ale nejen této) veřejnosti k nim nezatíženě a otevřeně diskutovat a současně tak umenšovat politizaci takovéhoto fenoménu (k čemuž již, bohužel, mezitím došlo…).

Práce byla přednesena na VIII. českém pediatrickém kongresu, Jihlava, dne 6. 9. 2008 v sekci Etika v pediatrii.

Doc. MUDr. Jaroslav Slaný, CSc., m. prof.

Institut zdravotnických studií FHS Univerzity T. Bati

Zlín

e-mail: jaroslav.slany@fhs.utb.cz