z Lobkowiczké sbírky Pražském hradě

Lucas Cranach st. (1472–1553):
Madona s Ježíškem, sv. Kateřinou a sv. Barborou (asi 1520)

Lobkowiczké sbírky, Lobkowiczký palác, Pražský hrad, Česká republika. Foto: Oto Palán

Lucas Cranach st. patří vedle Albrechta Dürera k nejznámějším a nejvýznamnějším malířům tzv. zaalpské rané renesance.

Malba Lucase Cranacha staršího byla získána pro Lobkowiczké sbírky Ferdinandem Augustem, 3. knížetem z Lobkowicz, nejspíš v 80. či 90. letech 17. století, kdy působil převážně v Řezně.

Obraz, koncipovaný na výšku, zachycuje sedící Pannu Marii s Ježíškem na klíně, po stranách vlevo sv. Kateřinu a vpravo sv. Barboru. Bezprostřední pozadí za nimi tvoří fantaskně vyhlížející hrad na skále, strom tyčící se za Madonou a věž za sv. Barborou. Prostor má hlubokou perspektivu, krajina v zelenomodrých barvách ubíhá doprava a je doplněna dalším hradem v šedých odstínech. Mírně stoupající horizont je poměrně vysoko. Obraz představuje ve své době častý ikonografický typ, kde je Panna Marie v krajině se světci. Červená barva jejího šatu nesymbolizuje pouze krev, je to také barva královská a modrá na rouchu je barvou nebes, ale i víry a odvahy. Bílá rouška, kterou drží pod Ježíškem, znamená nevinnost. Dlouhé vlasy rozdělené do několika silných pramenů, uprostřed s pěšinkou, náklon hlavy a odhalené jedno ucho jsou charakteristické znaky malby nejen světic, ale většiny žen, které maloval přímo sám Cranach nebo jeho dílenští pomocníci podle jeho vzorů. Je to také znak typický pro saskou renesanční malbu a grafiku, které právě Cranach st. udával tón. Bylo zvykem, že každý světec nebo světice měli u sebe svůj atribut, většinou ho drželi v ruce nebo jako na tomto obraze se jejich atribut zhmotnil v konkrétní předmět v „životní“ velikosti. Atributem sv. Barbory je věž, zde jako stavba za ní, kde měla být světice vězněna. Tři okna ve věži upomínají na Nejsvětější Trojici a kalich v jednom okně na svaté přijímání – sv. Barbora měla přijmout křesťanskou víru tajně, když byla uvězněna. Barbora je oblečena do patrně sametového šatu zdobeného zlatem a perlami, jaký nosily ženy z nejbohatších společenských kruhů – patricijky nebo šlechtičny. Poněkud nezřetelný je prsten v její pravé ruce, který podává Ježíškovi jako symbol mystického zasnoubení s ním, tedy s křesťanskou vírou. Oproti šatům sv. Barbory je oděv sv. Kateřiny mnohem střídmější. Světice je zahloubána do čtení bible a u nohou jí spočívají nástroje jejího umučení: meč, kterým byla sťata, a část kola s hřeby, ve kterém byla lámána. Na tomto fragmentu kola je malý okřídlený dráček s rubínovým prstenem v čelistech, který byl po roce 1508 signaturou Lucase Cranacha. Malíř si ho vypůjčil z rodinného erbu, který obdržel od saského kurfiřta. Sv. Kateřina měla symbolizovat moudrost, na což poukazuje kniha v jejích rukou. Zajímavé je pojetí draperií na oděvech tří žen. U Kateřiny je draperie v některých partiích jakoby dekorativně tuhá. A přitom se pod rouchem plasticky vyjímá noha světice. Podobně tuhé záhyby draperie ve spodní části šatu, ale již mnohem méně než u Kateřiny jsou u Panny Marie a Barbory. Výrazné je barevné řešení, nápadná červeň sousedí s modrou Mariina roucha a ta zase se zářivou zelenou na šatech sv. Barbory. Kompozice žen do trojúhelníku se vzdáleně opakuje na skále s hradem a vertikála věže má pandán ve stromu za Marií. Obraz je do posledního detailu promyšlený. Zdůraznění tělesných proporcí pod rouchem stejně jako perspektivní pohled do reálné krajiny, která se táhne do hloubky, i když s fantaskními prvky hradu, a také do reálu převedené atributy – to vše patří ke znakům severské nebo zaalpské rané renesance, které byly přejaty z Itálie a přetvořeny mentálně jiným cítěním a vnímáním umělců ze severu.

Juliana Boublíková Jahnová