Prof. Dr. Leo Taussig - zapomenutý průkopník komplexní cytologie mozkomíšního moku

V průběhu práce na seriálu doškolovacích článků o cytologii jsme cítili přirozenou povinnost pohlédnout alespoň krátkou zmínkou k základům dnešní úrovně znalostí v popisované problematice. Poslední zpracovávané téma o cytologii mozkomíšního moku (1) nás přivedlo k překvapivému nálezu málo známé monografie profesora Leo Taussiga vydané v roce 1926 (2). Rozsah 440 stran a obsah této monografie přístupný v databázi Medvik (3) v nás probudil zájem o toto dílo i jeho autora (obr. 1).

Kdo byl Leo Taussig?

Narodil se 1. prosince 1884 v Tlustici u Hořovic v bohaté židovské rodině. Všech devět jeho sourozenců se dožilo dospělosti. Jeho bratr Adolf (1870 – 1913) byl profesorem pražské Karlo-Ferdinandovy university, specialistou v léčení tuberkulózy.

Maturoval na gymnáziu v Žitné ulici v Praze. Po promoci na české lékařské fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v roce 1908 Taussig zahájil profesionální dráhu krátce jako oftalmolog externista. Po ukončení vojenské služby 1909 - 1910 nastoupil na Psychiatrickou kliniku. V mládí byl úspěšným reprezentantem šachového klubu domovské obce (4) v domácích i mezinárodních šachových turnajích. Po válce se však již soustředil na svou profesi. V letech 1. světové války byl posádkovým lékařem v Čechách i Rakousku (ve Štýrském Hradci). Byl zajat na ruské frontě.

Po válce působil na neurologii Divizní nemocnice v Praze na Karlově náměstí. Zůstal svobodný. Bydlel v Plavecké ulici v rodině své sestry. Tam vykonával soukromou psychiatrickou a neurologickou praxi poté, kdy byl v dubnu 1919 habilitován v oboru psychiatrie. Od roku 1931 působil jako externí profesor na Karlově univerzitě.

Problematikou mozkomíšního moku se začal zabývat záhy – od roku 1911. Publikaci obsáhlé monografie předcházelo více než deset dílčích sdělení na téma původu, fyziologie, fyzikálních a chemických vlastností mozkomíšního moku, klinických aspektů-indikace a kontraindikace lumbální punkce, problému indukovaných psychických poruch – folie à deux, duševních poruch u bazilární meningitis…

Leo Taussig byl rovněž soudním znalcem v oboru neurologie a psychiatrie. Podílel se na zpracování problematiky nepříčetnosti v osnově nového trestního zákona československého (1930).

Temná perioda Taussigova života začala propuštěním z Divizní nemocnice v prosinci 1934 – není zcela jisto, zda to byl již projev počínající perzekuce Židů. Byl pověřen posuzováním práceschopnosti Židů zařazovaných do transportů. V průběhu stanného práva po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha byl prof. Taussig zadržen 6. června 1942 policií na Václavském náměstí, kam byl v té době Židům vstup zakázán. Bylo zapotřebí osvědčení Židovské obce v Praze, aby byl propuštěn.

V prosinci 1942 byl transportován do Terezína. Byl na seznamu “prominentů” (5) spolu s řadou dalších významných židovských osobností vědeckého a uměleckého života.

Hlavním a jediným, byť dočasným a nejistým „privilegiem“ prominentů byla ochrana před transportem. Terezínská pevnost založená r. 1780 Josefem II. Habsburským a pojmenovaná po jeho matce Marii Terezii se stala v roce 1941 ghettem. Ve skutečnosti šlo o tranzitní tábor – do roku 1945 přežilo z 139517 deportovaných jen 17515 (12,5 %).

V roce 1942, kdy byl do Terezína deportován prof. Taussig, tam zemřel Dr. Oscar Fischer – autor teprve v nedávné době doceněných publikace o neurodegenerativních změnách (6) a v Taussigově monografii také uvedený jako autor termínu „pleocytóza“ mozkomíšního moku. Byl rovněž absolventem a členem akademického sboru pražské Karlovy univerzity – její německé části.

V Terezíně působil profesor Taussig dva roky na psychiatrickém oddělení tamní nemocnice (obr. 2). 12. října1944 byl zařazen do transportu do Osvětimi, kde hned po příjezdu zemřel.

Ve třetím díle svých pamětí (7) píše o profesoru Leo Taussigovi profesor Vladimír Vondráček:

„Jeden z nejbohatších psychiatrů – byl spolumajitelem Komárovských železáren. Bylo dost nepochopitelné, že včas neodjel a zůstal až do hořkého konce….”

„Byl vyšší postavy, vždy elegantní, společenský, bezvadný. Mluvil klidně, pomalu, jasně a spisovně, správnou a krásnou češtinou. Mluvil jen tehdy, když měl co význačného říci.“

Po válce vzpomněli jeho osudu i kolegové ze šachových klubů. Z článku K. Zmatlíka v časopisu Šach, v r. 1945 (8):

„Dr. Taussig náležel k nejstarší naší generaci šachové, která dosud působí...jeho přesná methodická hra, která byla příležitostně i elegantní, byla jeho vrstevníky velmi ceněna a obávána. Věnovav se později výlučně vědecké dráze, nemohl se nadále šachem aktivně zabývati, nepřestal však nikdy jeho další vývoj sledovati. Byl Němci popraven nejen jako žid, nýbrž i jako představitel české lékařské vědy…”

ZÁVĚR

Na rozdíl od německy publikované práce Fischerovy, která byla alespoň v nedávné době nalezena a oceněna (9), zůstává Taussigova monografie o mozkomíšním moku i přes obdivuhodně komplexní pojednání mezinárodně neznámá. Je nepochybné, že kultivace národní kultury a jazyka musí být provázena komunikováním kvalitních výsledků v jazyce srozumitelném mezinárodní vědecké komunitě. Problém rasové intolerance dosud nevymizel. Předčasně a násilně ukončené vědecké a pedagogické kariéry jsou ztrátou a varováním.

Podpořeno Univerzitou Karlovou – projekt Progres Q28/LF1

Podpořeno MZ ČR – projekt RVO VFN64165

Adresa pro korespondenci:

Prof. MUDr. Jaroslava Dušková, CSc., FIAC,

Ústav patologie 1. LF UK a VFN

Studničkova 2, 128 00 Praha 2

tel: +420224968688

jaroslava.duskova@lf1.cuni.cz