′ CYTODIAGNOSTIKA

... cytomorfologické spektrum nálezů ve výpotcích je stále obohacováno, stejně tak narůstají možnosti dořešení (a stávají se očekávaným standardem)

Úspěšnost onkologické léčby prodlužuje přežití s rostoucím rizikem ztráty anamnestické informace, vzniku pozdního rozsevu, druhého primárního novotvaru a oportunních infekcí u takto imunokompromitovaných, rozvoje iritačních a reaktivních změn souvisejících s léčbou. To vše vstupuje do diferenciální diagnózy aktuálně vyšetřovaného vzorku.

Překvapit mohou i procesy „tradiční“ – karcinózy (1), pokud nevykazují očekávanou přítomnost atypických epitelově kohezivních nahloučených formací. Autoři studie 103 během roku diagnostikovaných maligních výpotků vybrali z této sestavy 29 s převažujícím monocelulárním obrazem. Takové nálezy jsou sice uváděny v učebnicích pro východisko v prsu, žaludku nebo ovariu, v této studii však bylo zjištěno pomocí TTF- 1, že plicní východisko četností předčilo výše uvedená. Disociovaná populace maligních buněk může být nejen přiřazena jinému zdroji, ale i podhodnocena ve prospěch reaktivních mezotelií. Podobné podhodnocení ve smyslu zánětu a reaktivního mezotelu korigované až revizí cytoblokových řezů po provedené biopsii plicního ložiska popisují u devítiletého dítěte i autoři kazuistiky osteosarkomu metastazujícího do plic a pleurálního prostoru (2). Teprve následným hodnocením identifikovali osteogenní matrix. Malé izolované nádorové buňky byly mylně interpretovány jako regresivně změněné lymfocyty.

Cytoblokové zpracování výpotků je plně v možnostech pracoviště patologie - na rozdíl od každodenní frustrující reality diagnostické služby cestou FNAB, kdy pouze malá část klinických specialistů provádějících aspirace dokáže použít opakovaně sdělovanou informaci o podstatně vyšším diagnostickém potenciálu cytoblokového materiálu oproti pouhým prostým nátěrům - zejména (ale nikoli výlučně) při klinické suspekci z nádorového procesu. Možnosti specializovaných (často právě cytoblokem podmíněných) postupů podává přehledný článek tematicky orientovaného dvojčísla Acta Cytologica (3). Od stále využívaných a užitečnou informaci levně poskytujících barvení na hlen, bakterioskopických - i s jejich možnými interpretačními úskalími, přes imunocytochemické postupy kopírující popsanými panely histopatologické algoritmy identifikace malignity a specifikace histogeneze a možného východiska k výjimečně (mezoteliom versus adenokarcinom) dosud užívaným elektronmikroskopickým vyšetřením tam, kde řešení neposkytla imunocytochemie až k dynamicky se rozvíjejícím technikám molekulárním včetně možné makro- a mikrodisekce cytoblokového řezu. Komplexně vybavené laboratoře mohou využít i průtokové cytometrie, především tam, kde anamnéza hematologické malignity usnadňuje diagnostické úvahy, ale také ve výpotcích, kde při němé anamnéze chybí pro reaktivní procesy očekávané spektrum imunitní transformace. Všechny posledně zmíněné postupy ovšem kladou čím dále vyšší požadavky na dodržení podmínek preanalytické fáze, které musí akreditovaná laboratoř podrobně popsat a následně vzít v úvahu jak při indikaci metod, tak interpretaci výsledků.