INTERVIEW

Milý Honzo, vážím si toho, že jsi i přes svůj nabitý pracovní program souhlasil s naším rozhovorem. Začneme jednoduchou otázkou, co tě přivedlo k patologii? Byla to jasná volba už od začátku, nebo byla tvoje cesta k biopsiím klikatější?

Zhruba od čtvrťáku, kdy mě přednášky z patologie zaujaly nejvíc ze všech fakultních předmětů. Fakultní učitelé patologie mě zaujali pokorou, skromností a hlubokým vzděláním přesahujícím horizont klinické utilitarity. Jsem rád, že mnozí mí tehdejší učitelé jsou nyní mými kolegy. Za všechny mi dovolte touto cestou pozdravit doc. Vlastu Rychterovou, se kterou vyšel nedávno rozhovor v tomto časopise a k jejímuž sloganu patologie-pivo-kočky se rovněž hlásím. Ze svých tehdejších učitelů bych chtěl vzpomenout bohužel již zesnulou prof. Zdeňku Vernerovou. Na konci studií jsem se hlásil na místo lékaře na psychiatrii v Bohnicích. Po stáži na psychiatrickém oddělení jsem upřednostnil patologii. O jiných oborech jsem prakticky nepřemýšlel.

Tvoje dosavadní kariéra je spojená s Fakultní Nemocnicí Královské Vinohrady a 3. lékařskou fakultou. Co pro tebe znamená výuka studentů a jak zásadní roli pro hraje ve tvém profesním životě?

Začínal jsem v roce 2011 v Klinikum Fürth v Německu, rád bych zmínil svého tehdejšího šéfa prof. Otto Dworaka, pod jehož vedením jsem se učil základy našeho řemesla. V roce 2014 jsem se z rodinných důvodů přestěhoval z Německa do Česka a usadil se na rozhraní Žižkova, Vinohrad a Vršovic. Výuka studentů pro mě znamená především práci. Nejvíce mě z výuky baví školitelství postgraduálního studia a vedení studentských vědeckých aktivit. Při pregraduální výuce reprízujeme stále podobné výukové jednotky, i tak se stále stává, že mě studenti zaskočí zajímavými dotazy, na které neumím uspokojivě odpovědět. Pokud se podaří rozsvítit jiskru v oku studenta, je to vždycky fajn. Odhalování různých podvodů a také zkoušení studentů jsou činnosti časově náročné a nepříliš povznášející. Vzhledem k tomu, že mám přátele hlavně v generaci X a doma žiji se zástupci generace alfa, jsem rád že mohu při výuce trochu nahlédnout do světa zetkařů.

Výuka patologie na 3. lékařské fakultě je s ohledem na modulový formát asi hodně specifická, že?

Řekl bych spíše problematická. Povinná je prezenční výuka pouze v zimním semestru ve třetím ročníku, takže s cihlou na plynu tlačíme do hlav mediků obecnou patologii a vybrané kapitoly ze speciální patologie, přičemž vymezení povinných znalostí je dosti nejasné. Neustále řešení toho, co “máme vědět” versus “co už ne” stojí dost času a sil. Speciální patologie vyučovaná v tématických blocích má mizivou účast čili speciální patologii učíme spíše formálně než reálně. Absolventi naší fakulty opouští školu vybaveni menší znalostí patologie v porovnání s jinými fakultami, což v době rozvíjející se personalizované onkologie nemocným nepomáhá.

Nedávno jsi pod stejnou fakultou úspěšně habilitoval a stal jsi se docentem v oboru patologie. Přijmi tedy ještě trochu opožděně moji gratulaci a rovnou nám něco pověz o tématu tvojí habilitační práce. Co je tvojí hlavní vědecko-výzkumnou oblastí zájmu?

Děkuji. Habilitační práce se jmenuje “imunohistochemické metody v predikci prognózy zhoubných epitelových nádorů trávicího a močového ústrojí”. Zkoumáme karcinom pankreatu, kolorektální karcinom a dlaždicobuněčný karcinom penisu. Dovol mi věnovat každému nádoru jednu dvě věty shrnující ty z mého pohledu nejzajímavější objevy. 1) Nediferencovaný karcinom pankreatu s obrovskými osteoklastoidními buňkami, náš oblíbenec, má obdobný genomický profil jako běžný duktální adenokarcinom pankreatu, odlišuje se však morfologií a nápadně častou expresí PD-L1, která predikuje agresivní chování a je slibným terčem immune checkpoint terapie. 2) Kolorektální karcinom s “extraintestinálními” znaky, jako je exprese cytokeratinu 7, gastrických mucinů a ztráta exprese SATB2 má horší prognózu než běžný kolorektální karcinom, ačkoliv jsou drivovány podobnými genetickými mutacemi. 3) HPV-negativní karcinom penisu má proti HPV-asociovanému vyšší mutační nálož a častější expresi PD-L1, klíčovými prognostickými parametry jsou mutace TP53 a nádorový budding, které jsou navzájem asociované. Brzy se možná dočkáme klasifikace nádoru penisu na HPV-asociovaný, HPV-independentní p53 mutovaný a HPV-independentní p53 wild type, která by byla z mého pohledu prognosticky relevantnější než současné množství morfologických subtypů u dosti vzácného nádoru. Téma karcinomu penisu je v posledních pěti letech dost populární a vychází o něm hodně prací, podstatný je mj. pro svou špatnou prognózu a psychosexuální mutilaci pacienta. Na této vlně zájmu my surfujeme. Zájemce bych zde odkázal na naše publikace, které jsou veřejně dostupné. Dovol mi také poděkovat celému našemu týmu, bez nějž by tyto výzkumy nevznikly.

Po akademické stránce jsi skutečně značně rozkročený všemi směry. Pokud se nepletu, disertační práci jsi obhajoval nikoliv na lékařské fakultě, ale na Katedře filosofie a dějin přírodních věd Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Přibliž nám trochu více, čím se tvoje disertační práce zabývala a co tě vůbec přivedlo k doktorskému studiu na této fakultě?

Disertační práce s názvem Nádory v dějinném a kulturním kontextu v novověku vznikla pod vedením prof. Stanislava Komárka (tímto zdravím), jejím cílem bylo najít v dějinách lékařství momenty, kdy začala být nádorová onemocnění chápana jako entity tělu vlastní, ale přesto parazitické, v posledku pak jako populace autonomně se množících buněk často na úkor hostitele. Původ této myšlenky lze najít v 18. století. Vznik metastázy cestováním nádorových struktur cévami popsal jako první polozapomenutý patologický anatom Mattheew Bailie v roce 1793. Definitivně onkologické paradigma v rámci buněčné patologie ustanovil Rudolf Virchow ve své Cellularpathologie roku 1858. O rok později vydává Darwin své O původu druhů přírodním výběrem dvě naprosto zásadní práce v téže době. Zajímaly mě paralely mezi přírodovědou a společností. Sociální paralely jsou mrazivé, když se bavíme o rakovině. Disertace obsahuje relativně dost faktografie, těm sociálním paralelám by stálo za to se věnovat víc, ale nyní na to nemám čas. Limitem práce je také má neznalost francouzštiny, historické bádání jsem omezil na anglický a německý jazykový prostor některé podstatné momenty historie onkologie jsem pravděpodobně nenašel. Zájemce o téma bych odkázal na online dostupný článek v posledním čísle časopisu Dějiny teorie kritika, dále probíhají redakční práce na knize v nakladatelství Lidové noviny. Ke studiu společenských věd mě přivedl nesouhlas se samozřejmostí, s jakou bereme přírodovědné poznatky jako jednou pro vždy dané a neměnné bez vnímání metodických a noetických předpokladů, na nichž stojí. V kostce, humanitní vědy “kazí mládež a zavádí nové bohy”, takže toto studium mě velice bavilo.